Kapitola 18 – I průzkumníci kobky mohou zažít osvícení? (4)
| Velké dosažení! Sám jsi porazil Pána podlaží Královnu přízraků! Úžasné! |
| Získal jsi titul Zabiják Královny přízraků. Všechny hodnoty statistiky se permanentně zvýší o 1 bod. Toto bude platné, i když titul nebude aktivovaný. |
| Sám jsi porazil Královnu přízraků. Získal jsi zvláštní odměnu, Halenu Královny přízraků. |
| Získal jsi 3.000 zlatých. |
| Vyber si svou odměnu. |
| 1. Magická kniha Mistrovství ducha. |
„Fuu.”
Jak jsem čekal, získal jsem další titul. Spolu s titulem Zabiják Lorda orků se mi teď všechny hodnoty statistiky permanentně zvýšily o 2 body.
Chvíli jsem tam zaraženě stál a pak jsem se štípl do tváří, abych se probral.
Jako první jsem zkontroloval účinky sady vybavení Královny přízraků. Sundal jsem si vybavení Lorda orků a oblékl jsem si vybavení Královny přízraků. Přemýšlel jsem, jestli jsem si musel vzít i bič, ale vypadalo to, že ne.
| Oblékl sis sadu Královny přízraků. Tvoje magie a charisma +5. Jednou denně můžeš použít Nářek mstivého ducha. |
„Jak jsem čekal...” Po chvilce zírání na informační okno s přetrvávajícími sympatiemi jsem pokrčil rameny. Pak jsem se převlékl zpět do sady Lorda orků. Nářek mstivého ducha, technika, co změnila celé bojiště tím, že ovlivnila nepřítele stavovým efektem zmatku a strachu. Byla to bezpochyby dobrá technika. Ale v porovnání s Válečným pokřikem Lorda orků mi přišla příliš slabá.
Proč? Protože bylo možné, že byl nepřítel imunní vůči zmatku nebo strachu nebo že mohl použít očišťující techniku kněžského typu. V tom případě by ta technika byla na nic. Naopak dokud se neukázal netvor, co by zrušil vylepšení, Válečný pokřik Lorda orků byl užitečný vždycky.
Mohl jsem používat jenom jednu z těch dvou technik, takže jsem se rozhodl pro Válečný pokřik Lorda orků. Ačkoli byla Královna přízraků Pán podlaží vyššího řádu, její vybavení bylo látkové, a tedy nevhodné pro válečníka jako já.
Ale její černý kabátec, bílé kalhoty a halena měly příjemnou texturu, takže jsem je chtěl nosit ve svém každodenním životě.
Dál byla odměna. 3.000 zlatých byla normální suma daná za porážku Královny přízraků. Důležitá byla odměna za to, že jsem ji porazil sám.
| 1. Magická kniha Mistrovství ducha. |
„Další magická kniha? Mistrovství ducha, hm.”
To dávalo smysl. Přízraci, Královna přízraků a Elixír na tříbení duše měli co dělat s dušemi, takže takováhle magická kniha se dala do jisté míry čekat. Ale doufal jsem, že to bude technika dost mocná na to, aby vynesla mou sílu na novou úroveň.
„Ne, neměl bych si stěžovat. Přece jenom se říká, že jsou magické knihy vzácné. Buď uctivější, Kang Shine.”
Zdálo se, že jsem začal být hamižný, když jsem spatřil někoho o hodně silnějšího než já. Mohl jsem zesílit. Pokud se to budu snažit uspěchat, akorát se to obrátí proti mně. Musel jsem to dělat vlastním způsobem, pomalu a vytrvale. Znovu jsem sám sobě přísahal a vložil ruku dovnitř toho poloprůhledného okna.
| Získal jsi techniku Mistrovství ducha. Tvoje spřízněnost k duším a duchům vzrostla. Síla všech technik vztahujících se k duším a duchům vzrostla. Jak se bude level techniky zvyšovat, tvoje spřízněnost s dušemi a duchy bude také stoupat. |
Jinými slovy moje technika Boží manifestace bude také silnější. Měl jsem partnera, kterého jsem mohl zavolat jednou za měsíc, Perutu. Pokud se zvýší level techniky Mistrovství ducha, možná ho budu schopen povolat častěji a déle. Když jsem na to pomyslel, konečně jsem byl přesvědčený, že Mistrovství ducha je dobrá technika.
„Dobrá, tak pojďme.”
Bylo na čase vyzvednout si tu dlouho očekávanou odměnu za misi. Jak bude Loretta reagovat? Jak jsem byl natěšený na její reakci, nedokázal jsem skrýt úsměv.
| Mise úspěšná! |
| Sám jsi porazil Pána podlaží Královnu přízraků. Je to skutek nevídaný během posledních 200 let a majitelku Obchodu Lorettu to udivilo. Lituje svého rozhodnutí vsadit se s tebou. Ale stejně ti dá odměnu. Přece jenom to byla poctivá majitelka obchodu. |
| Získal jsi systémovou odměnu. Získal jsi 1 technický bod. Nyní máš 2 volné technické body. |
„Aguhueforkuralo.”
„Můžeš to říct lidskou řečí? Zdá se, že jsem ještě nezvládl jazyk mimozemšťanů.”
„Ujééé, vážně jsi to udělal...”
Ukázala reakci, která předčila mé očekávání. Ještě včera se zdála pochybovačná, ale když jsem to teď vážně dokázal, s bezduchým výrazem ze sebe vyrážela podivná slova. Když jsem na ni párkrát promluvil, začala brečet. Jak hanebné.
„Fňuk, máš pravdu, jsem špatná žena, co dává mise, ale nerada je vidí dokončené. Přišel jsi o své iluze?”
„Ne, to není nic nového.”
„Uhuhuk!”
„Ehm, slečno Loretto?”
Když jsem na ni váhavě zavolal, okamžitě se na mě otočila.
„Co? To nevidíš, že brečím?”
„Ehm... Dej mi moji odměnu.”
Jako kdybych se nechal nachytat na tvůj trik, jak se vyhnout vydání odměny.
„Hueeeee!”
„Ale no tak, no tak. Přestaň brečet a dej mi moji odměnu.”
„HUEEEE!”
Trvalo dlouho, než jsem ji dokázal uklidnit. Ačkoli její úmysly byly naprosto jasné, neměl jsem na výběr, neboť jsem si musel nárokovat svou odměnu. Teprve když jsem jí slíbil, že jí donesu ramen, přestala brečet. Zdálo se, že ji na něj pozval průzkumník ze Země.
„Vážně mi přineseš ramen?”
„Jo.”
„Fňuk... Dobře, věřím ti.”
Loretta si otřela slzy a pak mi něco předala.
„Vezmi si to. Je to ta nejlepší odměna, co ti můžu dát, zákazníku.”
„Tohle...?”
Když jsem to dostal, naklonil jsem hlavu ke straně. Byly to kapesní hodinky. Když jsem otevřel kryt vykládaný nóbl šperky, spatřil jsem hodiny jenom s jednou ručičkou. Zrovna když jsem přemýšlel, kam se poděla hodinová ručička, jsem si uvědomil, že ty hodiny na sobě neměly číslice. Na místech, kde měla být čísla, bylo místo toho dvanáct malých děr. Minutová ručička zůstala stát mezi 11. a 12. hodinovou dírou.
Kapesní hodinky byly na stříbrném řetízku. Na rozdíl od svého vnějšího vzezření vykládaného luxusními šperky, vnitřek vypadal starobyle a prostě. Když jsem je otevřel, nedokázal jsem si pomoct a cítil jsem zklamání. To... nemělo to ani korunku.
„Můžu se naštvat?”
„Tsk, tsk. Nemáš cit pro cennosti. Zkus si přečíst informace o předmětu.”
„Nemyslím si, že kvůli tomu změním názor. Ukaž mi to.”
I když jsem k Lorettě vysílal pochybovačný pohled, zkontroloval jsem informace o kapesních hodinkách. Okamžitě poté se zdálo, že mi vylezly oči z důlků.
| ???? (tajné – vedlejší profese) |
| Kapesní hodinky naplněné neznámými silami. Jejich majitel nakonec získá profesi, která se k nim hodí. |
„...Profesi?!”
„Huhu, teď sis uvědomil, co to je za vzácný poklad?!”
„S-slečno, existuje způsob, jak získat profesi?”
Když jsem poprvé vstoupil do kobky, uvědomil jsem si, že nemám profesi. Čekal jsem, že získám něco jako kopiník, ale ani po celé téhle době jsem žádnou nezískal. Zdálo se, že Ellos a Palludia měli profese Rytíř a Kněžka, takže jsem si nemohl pomoct a myslel jsem si, že je něco špatně.
Když se nedávno stal otec uživatelem schopností, získal skvěle znějící profesi Vlnový útočník. Ačkoli si stěžoval a tvrdil, že tradiční kopiník jako on by neměl mít třídu jako nějaký superhrdina, věděl jsem, že se potají chvástal, když mluvil o tom, jak získal bonusové body a pár dalších technik. Můj otec byl vážně dětinský.
Každopádně jsem byl jediný průzkumník kobky, co jsem znal, co neměl profesi! Cítil jsem se špatně, protože to bylo, jako kdyby mi řekli, že nemám žádnou schopnost. Kdyby to šlo, chtěl bych mít jako třídu aspoň to Korunní princ 5F.
Ale zmínilo se to teď, když jsem to nejméně čekal.
„Samozřejmě že ano. Přece jenom průzkumníci kobky z jiných světů, které jmenují rytířem nebo vysvětí na kněžku, už mají profesi, než vůbec vstoupí do kobky. Ale ty jsi jiný.”
„Správně. Nejmenovali mě rytířem a ani mě nevysvětili na kněze.”
„A ani jsi neměl kvalifikaci.”
„Proto jsem nedostal profesi?”
„Ano.”
Aha, takže byl důvod, proč se ke mně chovali jako k nezaměstnanému. Pak jsem si vzpomněl na svého otce, co měl třídu Vlnový útočník, a zeptal jsem se Loretty: „A co můj otec?”
„Ach, ta schopnost? To je jako pečeť vyrytá přímo do lidské duše. Bylo by to něco jiného, kdyby už měl třídu, ale jelikož neměl, samozřejmě ji dostal.”
„...Víš toho ještě víc, že jo? O tom, co se děje na Zemi.”
„Ale... to je tajemství, zákazníku.”
Nemyslel jsem si, že moje vyptávání na profese povede k tomuhle. Ačkoli jsem vždycky chtěl najít souvislost mezi kobkou a tím, co se dělo na Zemi, nemyslel jsem si, že bych se to doslechl od majitelky Obchodu Loretty.
Když jsem teď o tom přemýšlel, bylo na tom něco divného. Jak na Edias, odkud pocházel Ellos, tak na Luku, odkud byla Palludia, útočili vetřelci. Ta takzvaná Démonická rasa. Země byla v podobné situaci, kdy musela bojovat proti vetřelcům. Tohle mi nepřišlo jako pouhá náhoda.
Když jsem se ve svém přemýšlení dostal až sem, cítil jsem, jak se mi zježily všechny vlasy. Ale než jsem měl šanci promluvit, Loretta mi položila ruku na ústa a zakryla mi je.
„Nezapomínej, zákazníku. Nakonec jsem majitelka obchodu, co prodává předměty zákazníkům, co to potřebují. Jsem na tvé straně. Dokud budeš mít silnou vůli, i kobka ti bude pomáhat.”
„...”
„Takže prozatím se na nic nept— Kyaa! Proč jsi mi olízl ruku?!” zakřičela Loretta a honem ruku stáhla.
Také jsem zakusil podivnou senzaci, kdy jsem poprvé olízl ženskou ruku.
„Chutná to divně... trochu slaně možná?”
„Není to slané! Neříkej něco takového tak nonšalantně!”
„Tak co bych měl říct?”
„To...”
„Hehe, takže to je v pořádku, ne?”
Při mém úsměvu Loretta zrudla. Zapomněla na veškerý svůj hněv a usmála se.
„...No vážně, takový divný zákazník.”
„Ty máš co mluvit, slečno Loretto.”
„Můžeš mi prostě říkat Loretta, zákazníku. Ta slečna zní, jako kdybys zdůrazňoval náš věkový rozdíl.”
„Loretto.”
„...Neoslovuj mě bezdůvodně. No vážně.”
Ten den, kdy jsem porazil Královnu přízraků, jsem získal mnoho věcí a dozvěděl jsem se spoustu o té situaci, v které jsem se nacházel. Měl jsem pocit, že jsem udělal další krok k tomu, abych se stal skutečným průzkumníkem kobky.
Dalšího dne jsem vyzval na souboj Pána 15. podlaží Temného krysího muže. Zemřel jsem. Celý týden jsem nemohl vstoupit do kobky.
-----------------------------------------------
~ Hahaha, to bylo rychlé! První smrt po kolika, čtyřech měsících? ~
Proč? Protože bylo možné, že byl nepřítel imunní vůči zmatku nebo strachu nebo že mohl použít očišťující techniku kněžského typu. V tom případě by ta technika byla na nic. Naopak dokud se neukázal netvor, co by zrušil vylepšení, Válečný pokřik Lorda orků byl užitečný vždycky.
Mohl jsem používat jenom jednu z těch dvou technik, takže jsem se rozhodl pro Válečný pokřik Lorda orků. Ačkoli byla Královna přízraků Pán podlaží vyššího řádu, její vybavení bylo látkové, a tedy nevhodné pro válečníka jako já.
Ale její černý kabátec, bílé kalhoty a halena měly příjemnou texturu, takže jsem je chtěl nosit ve svém každodenním životě.
Dál byla odměna. 3.000 zlatých byla normální suma daná za porážku Královny přízraků. Důležitá byla odměna za to, že jsem ji porazil sám.
| 1. Magická kniha Mistrovství ducha. |
„Další magická kniha? Mistrovství ducha, hm.”
To dávalo smysl. Přízraci, Královna přízraků a Elixír na tříbení duše měli co dělat s dušemi, takže takováhle magická kniha se dala do jisté míry čekat. Ale doufal jsem, že to bude technika dost mocná na to, aby vynesla mou sílu na novou úroveň.
„Ne, neměl bych si stěžovat. Přece jenom se říká, že jsou magické knihy vzácné. Buď uctivější, Kang Shine.”
Zdálo se, že jsem začal být hamižný, když jsem spatřil někoho o hodně silnějšího než já. Mohl jsem zesílit. Pokud se to budu snažit uspěchat, akorát se to obrátí proti mně. Musel jsem to dělat vlastním způsobem, pomalu a vytrvale. Znovu jsem sám sobě přísahal a vložil ruku dovnitř toho poloprůhledného okna.
| Získal jsi techniku Mistrovství ducha. Tvoje spřízněnost k duším a duchům vzrostla. Síla všech technik vztahujících se k duším a duchům vzrostla. Jak se bude level techniky zvyšovat, tvoje spřízněnost s dušemi a duchy bude také stoupat. |
Jinými slovy moje technika Boží manifestace bude také silnější. Měl jsem partnera, kterého jsem mohl zavolat jednou za měsíc, Perutu. Pokud se zvýší level techniky Mistrovství ducha, možná ho budu schopen povolat častěji a déle. Když jsem na to pomyslel, konečně jsem byl přesvědčený, že Mistrovství ducha je dobrá technika.
„Dobrá, tak pojďme.”
Bylo na čase vyzvednout si tu dlouho očekávanou odměnu za misi. Jak bude Loretta reagovat? Jak jsem byl natěšený na její reakci, nedokázal jsem skrýt úsměv.
| Mise úspěšná! |
| Sám jsi porazil Pána podlaží Královnu přízraků. Je to skutek nevídaný během posledních 200 let a majitelku Obchodu Lorettu to udivilo. Lituje svého rozhodnutí vsadit se s tebou. Ale stejně ti dá odměnu. Přece jenom to byla poctivá majitelka obchodu. |
| Získal jsi systémovou odměnu. Získal jsi 1 technický bod. Nyní máš 2 volné technické body. |
„Aguhueforkuralo.”
„Můžeš to říct lidskou řečí? Zdá se, že jsem ještě nezvládl jazyk mimozemšťanů.”
„Ujééé, vážně jsi to udělal...”
Ukázala reakci, která předčila mé očekávání. Ještě včera se zdála pochybovačná, ale když jsem to teď vážně dokázal, s bezduchým výrazem ze sebe vyrážela podivná slova. Když jsem na ni párkrát promluvil, začala brečet. Jak hanebné.
„Fňuk, máš pravdu, jsem špatná žena, co dává mise, ale nerada je vidí dokončené. Přišel jsi o své iluze?”
„Ne, to není nic nového.”
„Uhuhuk!”
„Ehm, slečno Loretto?”
Když jsem na ni váhavě zavolal, okamžitě se na mě otočila.
„Co? To nevidíš, že brečím?”
„Ehm... Dej mi moji odměnu.”
Jako kdybych se nechal nachytat na tvůj trik, jak se vyhnout vydání odměny.
„Hueeeee!”
„Ale no tak, no tak. Přestaň brečet a dej mi moji odměnu.”
„HUEEEE!”
Trvalo dlouho, než jsem ji dokázal uklidnit. Ačkoli její úmysly byly naprosto jasné, neměl jsem na výběr, neboť jsem si musel nárokovat svou odměnu. Teprve když jsem jí slíbil, že jí donesu ramen, přestala brečet. Zdálo se, že ji na něj pozval průzkumník ze Země.
„Vážně mi přineseš ramen?”
„Jo.”
„Fňuk... Dobře, věřím ti.”
Loretta si otřela slzy a pak mi něco předala.
„Vezmi si to. Je to ta nejlepší odměna, co ti můžu dát, zákazníku.”
„Tohle...?”
Když jsem to dostal, naklonil jsem hlavu ke straně. Byly to kapesní hodinky. Když jsem otevřel kryt vykládaný nóbl šperky, spatřil jsem hodiny jenom s jednou ručičkou. Zrovna když jsem přemýšlel, kam se poděla hodinová ručička, jsem si uvědomil, že ty hodiny na sobě neměly číslice. Na místech, kde měla být čísla, bylo místo toho dvanáct malých děr. Minutová ručička zůstala stát mezi 11. a 12. hodinovou dírou.
Kapesní hodinky byly na stříbrném řetízku. Na rozdíl od svého vnějšího vzezření vykládaného luxusními šperky, vnitřek vypadal starobyle a prostě. Když jsem je otevřel, nedokázal jsem si pomoct a cítil jsem zklamání. To... nemělo to ani korunku.
„Můžu se naštvat?”
„Tsk, tsk. Nemáš cit pro cennosti. Zkus si přečíst informace o předmětu.”
„Nemyslím si, že kvůli tomu změním názor. Ukaž mi to.”
I když jsem k Lorettě vysílal pochybovačný pohled, zkontroloval jsem informace o kapesních hodinkách. Okamžitě poté se zdálo, že mi vylezly oči z důlků.
| ???? (tajné – vedlejší profese) |
| Kapesní hodinky naplněné neznámými silami. Jejich majitel nakonec získá profesi, která se k nim hodí. |
„...Profesi?!”
„Huhu, teď sis uvědomil, co to je za vzácný poklad?!”
„S-slečno, existuje způsob, jak získat profesi?”
Když jsem poprvé vstoupil do kobky, uvědomil jsem si, že nemám profesi. Čekal jsem, že získám něco jako kopiník, ale ani po celé téhle době jsem žádnou nezískal. Zdálo se, že Ellos a Palludia měli profese Rytíř a Kněžka, takže jsem si nemohl pomoct a myslel jsem si, že je něco špatně.
Když se nedávno stal otec uživatelem schopností, získal skvěle znějící profesi Vlnový útočník. Ačkoli si stěžoval a tvrdil, že tradiční kopiník jako on by neměl mít třídu jako nějaký superhrdina, věděl jsem, že se potají chvástal, když mluvil o tom, jak získal bonusové body a pár dalších technik. Můj otec byl vážně dětinský.
Každopádně jsem byl jediný průzkumník kobky, co jsem znal, co neměl profesi! Cítil jsem se špatně, protože to bylo, jako kdyby mi řekli, že nemám žádnou schopnost. Kdyby to šlo, chtěl bych mít jako třídu aspoň to Korunní princ 5F.
Ale zmínilo se to teď, když jsem to nejméně čekal.
„Samozřejmě že ano. Přece jenom průzkumníci kobky z jiných světů, které jmenují rytířem nebo vysvětí na kněžku, už mají profesi, než vůbec vstoupí do kobky. Ale ty jsi jiný.”
„Správně. Nejmenovali mě rytířem a ani mě nevysvětili na kněze.”
„A ani jsi neměl kvalifikaci.”
„Proto jsem nedostal profesi?”
„Ano.”
Aha, takže byl důvod, proč se ke mně chovali jako k nezaměstnanému. Pak jsem si vzpomněl na svého otce, co měl třídu Vlnový útočník, a zeptal jsem se Loretty: „A co můj otec?”
„Ach, ta schopnost? To je jako pečeť vyrytá přímo do lidské duše. Bylo by to něco jiného, kdyby už měl třídu, ale jelikož neměl, samozřejmě ji dostal.”
„...Víš toho ještě víc, že jo? O tom, co se děje na Zemi.”
„Ale... to je tajemství, zákazníku.”
Nemyslel jsem si, že moje vyptávání na profese povede k tomuhle. Ačkoli jsem vždycky chtěl najít souvislost mezi kobkou a tím, co se dělo na Zemi, nemyslel jsem si, že bych se to doslechl od majitelky Obchodu Loretty.
Když jsem teď o tom přemýšlel, bylo na tom něco divného. Jak na Edias, odkud pocházel Ellos, tak na Luku, odkud byla Palludia, útočili vetřelci. Ta takzvaná Démonická rasa. Země byla v podobné situaci, kdy musela bojovat proti vetřelcům. Tohle mi nepřišlo jako pouhá náhoda.
Když jsem se ve svém přemýšlení dostal až sem, cítil jsem, jak se mi zježily všechny vlasy. Ale než jsem měl šanci promluvit, Loretta mi položila ruku na ústa a zakryla mi je.
„Nezapomínej, zákazníku. Nakonec jsem majitelka obchodu, co prodává předměty zákazníkům, co to potřebují. Jsem na tvé straně. Dokud budeš mít silnou vůli, i kobka ti bude pomáhat.”
„...”
„Takže prozatím se na nic nept— Kyaa! Proč jsi mi olízl ruku?!” zakřičela Loretta a honem ruku stáhla.
Také jsem zakusil podivnou senzaci, kdy jsem poprvé olízl ženskou ruku.
„Chutná to divně... trochu slaně možná?”
„Není to slané! Neříkej něco takového tak nonšalantně!”
„Tak co bych měl říct?”
„To...”
„Hehe, takže to je v pořádku, ne?”
Při mém úsměvu Loretta zrudla. Zapomněla na veškerý svůj hněv a usmála se.
„...No vážně, takový divný zákazník.”
„Ty máš co mluvit, slečno Loretto.”
„Můžeš mi prostě říkat Loretta, zákazníku. Ta slečna zní, jako kdybys zdůrazňoval náš věkový rozdíl.”
„Loretto.”
„...Neoslovuj mě bezdůvodně. No vážně.”
Ten den, kdy jsem porazil Královnu přízraků, jsem získal mnoho věcí a dozvěděl jsem se spoustu o té situaci, v které jsem se nacházel. Měl jsem pocit, že jsem udělal další krok k tomu, abych se stal skutečným průzkumníkem kobky.
Dalšího dne jsem vyzval na souboj Pána 15. podlaží Temného krysího muže. Zemřel jsem. Celý týden jsem nemohl vstoupit do kobky.
-----------------------------------------------
~ Hahaha, to bylo rychlé! První smrt po kolika, čtyřech měsících? ~
~ Příští kapitola je první v novém bloku kapitol s názvem Noví podzimní studenti. Takže se zase na chvilku podíváme do reálného světa. ~
ďakujem, mal by viacej získavať info.
OdpovědětVymazatPallunia - nič?
Palludia se nejdřív musí pořádně natlakovat, aby to pak pořádně bouchlo. Úplně jako tlakový hrnec!
Vymazatako sa naťahuje čas kontaktu tak sa zbiera a rastie energia výbuchu.
VymazatDík.
OdpovědětVymazatNo kvôli Gamerovi som začal čítať mangu a manhawu v AJ ešte pár takýchto koncov kapitol a možno prejdem aj na novely :D
OdpovědětVymazatDěkuju za překlad, jsem zvědavej jakou získá třídu a co se týče Palludie má štěstí že je kněžka a ne nějaká útočná třída mága.
OdpovědětVymazatděkuji :D
OdpovědětVymazatDěkuju
OdpovědětVymazat