ICDS - kapitola 23

Kapitola 23 – Noví podzimní studenti (5)

Protože to bylo poprvé, co jsem viděl netvora vně kobky, na vteřinu jsem ztuhl. Ale protože ten netvor vypadal přesně jako holub, uvolnil jsem se. Samozřejmě jsem věděl, že před netvorem nemám polevovat v ostražitosti bez ohledu na jeho vzhled.

Jak jsem si v duchu udělal tuhle poznámku, zachvělo se mi tělo. Myslel jsem si, že mi přišla zpráva na KaTalk, ale dopadlo to tak, že se Su YeEun třásla jako vibrující telefon.

„N-netvor.”

„...Hoj? Uživateli schopností, hoj.”

„D-d-d-děsivé.”

„Copak nejsi uživatel schopností?”

„S-se svojí s-schopností nic n-nezmůžu.”

Lidé okolo už s jekotem utíkali. Při téhle své velikosti nás pravděpodobně nemohl pronásledovat do podzemky. Vzal jsem ztuhlou Su YeEun za paži a začal jsem utíkat.

„Vzpamatuj se! Utíkáme!”

„N-n-n-n-ne, děsivé. Z-zemřeme.”

„No tak, co se stalo s tím člověkem, co mě zahnal do kouta a ptal se mě, jestli jsem uživatel schopností?!”

Su YeEun byla naštěstí lehká, takže nebylo moc těžké utíkat a táhnout ji s sebou. Ale zdálo se, že ten holub šel po nás. Než jsme se dostali do podchodu, holub zamával křídly a přistál před námi. Naprosto nám zablokoval cestu. Nespokojeně jsem mlaskl a začal jsem běžet opačným směrem.

„Co ses namazala medem? Proč nás pronásleduje?!”

„J-j-já nevím! Bojím se, zachraň mě!”

„Prostě neotvírej pusu! Zatraceně, vezmu tě do náruče.”

„D-d-do náruče?”

V mžiku jsem jí zvedl nohy a nesl jsem ji jako princeznu. S pocitem, že mám teď lehčí paže jsem dál běžel. Když jsem ji nesl, byl jsem mnohem rychlejší, než když jsem ji táhl za sebou.

Mám jít tam, kde je spoustu lidí? Ne, tak to bude akorát nebezpečné pro ostatní. Tohle byl jediný vchod do metra? Ne, ale ostatní už byli plné evakuovaných lidí. Nemohl jsem tam toho holuba přivést. Tak mám běžet, dokud se neobjeví Ochránce nebo Křídlo svobody? To by bylo jako prohlásit, že jsem uživatel schopností. Takže...!

„Ugh, Su YeEun, strašně mi to stěžuješ!”

„J-j-já? Proč?”

„Přestaň se třást!”

Změnil jsem směr do opuštěné ulice. Budou mě ostatní brát za hrdinu, co odvedl netvora od ostatních? Nebo si budou myslet, že jsem hlupák? Když jsem se dostal do té uličky, lidé, co to sledovali z oken, zaječeli a zavřeli okna. Když jsem se rozhlédl, našel jsem nedaleko nainstalované bezpečnostní kamery.

Tady ne. Dál jsem běžel. Budov kolem začalo být málo. Zdálo se, že jsem byl na staveništi, neboť nedaleko byl na hromadě stavební materiál.

Dobrá, dokonalé. Bylo kritické, abych byl na místě, kde mě nemohly sledovat žádné bezpečnostní kamery.

Letmo jsem se podíval zpět. Holub mi přeletěl nad hlavou a přistál na staveništi. Nejdřív jsem Su YeEun spustil na zem. Ta s uslzenýma očima zakřičela: „P-p-proč jsi přišel sem? Proč jsi mě přinesl s sebou?!”

„Hej, Su YeEun.”

„Co je?!”

„Tohle radši drž v tajnosti.”

„...?”

Zvedl jsem kovovou trubku nedaleko. Byla 2 metry dlouhá a měla ideální tloušťku a váhu. Ačkoli mě trápilo, že to mělo tupý konec, teď jsem s tím nemohl nic dělat.

Když Su YeEun viděla, jak jsem o vlastní síle zvedl tu železnou trubku, rozšířily se jí oči.

„T-ty jsi uživatel schopností!”

„Je to tajemství. Ať to tak zůstane.”

Držel jsem tu železnou trubku oběma rukama a zahlížel jsem na holuba. Bylo těžké pochopit, proč se zaměřil na nás. Měl spadeno na mě nebo na Su YeEun? Ačkoli jsem chtěl znát odpověď, jelikož neuměl mluvit, mohl jsem ho akorát zabít.

Holub začal mávat křídly. Než mohl vzlétnout, chopil jsem se železné trubky jen jednou rukou a hodil ji kupředu. Kolem celé trubky se stáčelo bílé světlo. Byla to moje mana, ta, kvůli které mi ostatní průzkumníci kobky říkali Hrdina.

Bum!

To bylo celé. Železná trubka se zavrtala do holuba a přišpendlila ho ke zdi. Hm, ačkoli byl velký, byl neuvěřitelně slabý. Teď jsem se akorát musel zbavit důkazů.

Znovu jsem se rozhlédl kolem, jestli někde nejsou bezpečnostní kamery nebo jestli se někdo nedívá. A pak jsem položil ruku na krvavou mršinu a nacpal ji do svého inventáře. Můj inventář se při každém levelování rozšířil o 10 políček, takže teď jsem měl 190 míst.

„Takže se to tam vlastně vešlo.”

„Kyaaaak!”

Naprosto jsem ignoroval Su YeEunin výkřik a nacpal jsem i zkrvavenou železnou trubku do inventáře. Teď jsem musel akorát smýt jeho krev. Co se týkalo jeho těla, jednoho dne mi přijde vhod. Například až se otec registruje jako uživatel schopností, mohl ho směnit za peníze. Byl to dokonalý zločin!

„Su YeEun, pojďme.”

„T-ty...”

Zdálo se, že se pořád nedokázala uklidnit, neboť se celá klepala a pusu měla rozevřenou dokořán. Povzdechl jsem si, vzal jsem ji za ruku a táhl jsem ji pryč.

„Pojďme. Jinak na nás přijdou.”

„U-uživatel schopností... Lhal jsi.”

„Nejsem uživatel schopností,” odmítl jsem ji rozhněvaně. A pak jsem ji s hrdou tváří řekl: „Jsem průzkumník kobky.”

„...Co to je?”

Samozřejmě jsem toho okamžitě litoval. Zdálo se, že jsem si musel ještě víc zvýšit svou hodnotu inteligence.



19. podlaží kobky. Spolu s třemi předchozími podlažími to bylo místo plné ještěřích lidí, což byli humanoidní ještěrové s tvrdými šupinami.

Podivné bylo, že bojovali kopím. Ačkoli jsem s nimi nejprve bojoval s myšlenkou, že bych se od nich mohl něco naučit, brzy jsem zjistil, že uměli akorát bodat hrubou sílou.

Ale jelikož útočili ve skupině najednou, bylo obtížné se jejich útokům vyhnout. To samozřejmě platilo o obyčejných průzkumnících kobky a ne o mě. Můj trénink nebyl tak plytký, že by se mi mohli rovnat.

„Shwik, zaútočte na toho vychrtlého člověka!”

„Vypadá bez chuti.”

„Hleďte si svého!”

S živým křikem jsem máchl svou Glévou Lorda orků a setřásl blížící se kopí. Pak jsem snížil své těžiště a vyrazil přímo proti nim. Jelikož kopí ještěrčích lidí byla 3 metry dlouhá, jakmile jejich útok minul, nastala obrovská šance.

Ani teď nedokázali zaujmout obranný postoj, jak sledovali, jak jsem se k nim řítil.

„Shwik, uhněte!”

„Příliš pozdě!”

S krátkou kletbou jsem udeřil glévou a probodl ještěřímu muži krk. Ale bylo tu víc než jeden ještěří muž. Honem jsem glévu vytáhl a zaměřil se na svůj další cíl.

„Pomstěte našeho bracha!”

„Shwik, pomstěte ho!”

„Slétají se sem jako včely.”

Vlil jsem do své glévy manu, znovu jsem s ním máchl a skosil jejich útoky kopím. Pevně jsem se chopil glévy a v sérii rychlých a propracovaných pohybů jsem postupně probodl krky všech ještěřích mužů. Jelikož jsem s nimi bojoval přes měsíc, samozřejmě jsem dokonale znal vzorec jejich pohybů, takže to bylo snadné.

Jediným problémem byla moje mana. Kvůli tvrdé kůži ještěřích mužů bylo nemožné je bez many zabít jedinou ranou. V důsledku čehož se rychlost mého lovení přirozeně zpomalila a trvalo mi něco přes měsíc dostat se na 19. podlaží.

Když jsem o tom řekl Ellosovi, samozřejmě mi hořce řekl: „Ty mizerná chybo!” Po pravdě jsem chtěl narazit na skutečnou systémovou chybu. Ellos evidentně jednu našel na 22. podlaží a získal meč jedinečného řádu. Umíral jsem závistí.

„Kuaaak! Silný člověk!”

„Zavolejte posily!”

„Posily, zavolány!”

„Posily jdou! Kruna jde!”

Hm?

Když jsem začal rychle snižovat jejich počet, začali křičet něco jiného. Bylo to poprvé od chvíle, co jsem vstoupil do kobky, co se stalo něco takového.

Kruna. Pokud jsem to dobře pochopil, neznamenalo to posily. Bylo to jméno. Už jsem o tom dřív slyšel. Netvoři z podlaží kobky normálně neměli jména. Ale zdálo se, že se netvor se jménem mohl v extrémně nízké míře objevit.

Tito pojmenovaní netvoři byli mnohem silnější než normální netvoři a uměli dokonce použít techniky. Na oplátku tu byla nízká šance, že po zabití po nich zůstal vzácný předmět. Ale většinou to skončilo zklamáním.

Netvor se jménem na 19. podlaží. To moje prokleté štěstí.

Proč to musel být netvor se jménem a ne systémová chyba? Stěžoval jsem si, zatímco jsem se pevněji chopil své glévy. Ačkoli jsem ji nechával spravovat v Obchodě, začal jsem chtít nové kopí. Jelikož všichni ještěří muži měli kopí, čekal jsem, že ho bude mít i Pán podlaží na 20. podlaží. Ne, upřímně jsem v to doufal.

V poklidu jsem lovil ještěří muže, když jsem najednou pocítil ostrou přítomnost. Trochu jsem couvl. Když jsem očima spočinul na té přítomnosti, omráčilo mě to.

„Byla tu žena?! Neměla by sis potom říkat ještěří žena?”

„Člověče, nezírat! Ty, nebýt můj typ!”

Jak jsem to věděl? Tak zaprvé, na své hladké, šupinaté hlavě měla světle růžovou stužku. Na rozdíl od ještěřích mužů, kteří měli kopí, tenhle chlápek... nebo spíš ženská měla nóbl róbu a dřevěnou hůl. Ale počkat, co to zrovna řekla?

„Hrdinný úder!”

„Shashak, kkueek!”

Ta její slova mě naštvala, takže jsem okamžitě vlil svou energii do kopí a vrhl ho. Bezpochyby to byl Hrdinný úder. Kruna neměla ani čas zareagovat, zaječela a zahynula, když jí kopí probodlo břicho.

Až do teď jsem musel strávit desítky sekund soustředěním energie ve svém těle do kopí. Ale zrovna se mi povedlo tu techniku v okamžiku aktivovat. Kdyby to šlo, nechtěl jsem, aby se to stalo takhle!


| Porazil jsi netvora jménem Kruna. Získal jsi odměnu: Čelenka moudrosti. |

| Technika Kopí vysokého řádu se dostala do levelu 4! Tvůj vhled do Umění kopí se zvýšil. Množství many potřebné na kopinické techniky vysokého řádu se mírně snížilo. S jakýmkoli kopím dokážeš projevit svou plnou sílu. |

| Vytvořil jsi techniku Hrdinný úder! Soustředí tělesnou energii a manu do jediného bodu a udeří. Využívá HP a MP v množství proporcionální době dobití. Tuto techniku může používat jen její tvůrce. Level techniky byl upraven na nižší řád level 7. |

| Vytvořil jsi techniku! Hrdinný úder je technika, která ještě nikdy a nikde neexistovala. Vytvořena s nejvytříbenější kombinací energie a many je tato technika počin, který se musí předat budoucím generacím. Jako odměnu jsi získal 1 technický bod. Dostupné technické body: 3. |


„Ech...?”

Počkat, co to je? Tvorba techniky?

Nedokázal jsem pochopit, proč systém najednou rozpoznal Hrdinný úder jako techniku. Nicméně ten bonusový technický bod jsem ocenil vždycky. Ani nemluvě o tom, že když se teď z toho stala technika, její síla byla zaručena. Kolem a kolem to nebylo nic než dobré zprávy.

Tento nečekaný zisk mě nabudil a dokonce jsem zapomněl na tu nechuť, co jsem cítil vůči Kruně. Když jsem chtěl tu techniku zkontrolovat, konečně jsem si všiml, že ještěří muži vrčeli a obklíčili mě.

„Ach.”

„Zabil Krunu!”

„Muž zabil pěknou ženu!”

„Zabít člověka!”

„Pěknou? Co jako? Ta stužka?”

Na mou otázku plnou upřímné zvědavosti zareagovali ještěří lidé citlivě.

„Shaaaak!”

„Zabil vzácnou ženu! Zabít muže!”

„Swik, usekneme to!”

„U-useknete co? V-vy mizerové! Nepřibližujte se ke mně!”

Jak mě to překvapilo, nedokázal jsem si pomoci a zakoktal jsem se. Teprve když jsem je odrazil Bouří, jsem nabyl svůj klid.

„Nebuďte tak unáhlení. Bez té stužky byste stejně nepoznali, jestli je žena!”

„Swiik! Zabijte člověka!”

„Člověk urazil mrtvou Krunu!”

„Zabijte člověka!”


| Vytvořil jsi techniku Provokace. Když zakřičíš s trochou many, přitáhne to k tobě nepřátele v okolí. Je to technika vhodná pro válečníka šlechetné mysli, co si přeje sebeobětováním ochránit své slabé spojence. Na použití je třeba 10 MP. |

„C-cože?”

Něco na tom bylo divného. Od Mistrovství ducha jsem nezískal žádné nové techniky, ale zrovna jsem zčistajasna vytvořil Hrdinný úder a Provokaci. Ale bylo to jenom mnou, nebo si ten popis techniky ze mě utahoval?

„Dobrá, fajn! Všichni, pojďte na mě! Dneska se dostanu na 20. podlaží!”


| Použil jsi techniku Provokace! Přitáhl jsi k sobě nepřátele v okolí! |

„Chcípni!”

„Zabít člověka!”

„Swik, pomstít Krunu!”

„Lidské maso!”

„Maso tam dole!”

„Kde dole? Kam si myslíš, že míříš?!”

Potom jsem běhal a shromažďoval ještěří lidi tak moc, že se mi udělali puchýře a zase splaskly.

Zabít shromážděné ještěří muže Hrdinným úderem bylo mnohem účinnější. Háček byl v tom, že abych to zjistil, zaplatil jsem příliš velkou cenu. Zdálo se, že jsem si musel víc zvýšit svou inteligenci.
-----------------------------------------------

~ Su YeEun by taky potřebovala pár bodíků inteligence navíc. ~

~ A Shin se svými novými technikami. Dá se čekat, že teď čas od času vytvoří něco nového. ~



Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>