ICDS - kapitola 22

Kapitola 22 – Noví podzimní studenti (4)

Jelikož k tomu incidentu Dva měsíce došlo kolem začátku školního roku, všechny školy pozdržely své zahájení alespoň o půl roku. Z celé situace měli radost jenom učitelé, co měli placené volno. Když se věci uklidnily a společnost se vrátila k normálnímu fungování, školy začaly se zahájením o semestr později.

„Škola začíná na podzim, hm.”

Já, co jsem měl na pilno s tím, abych se prolomil 19. podlažím, jsem obdržel oznámení ze své univerzity. Teď byl začátek září, doba, kdy horko léta odfoukly chladné větry.

S myšlenkou, jak bude vystudování celé zničené, jsem zamířil na zahajovací ceremonii. Se všemi těmi novými studenty, co se tu shromáždili s nafouknutými tvářemi, by si člověk myslel, že to je setkání ropuch. Jak jsem se v duchu smál, někdo v tichosti prošel kolem mě.

„Jéje.”

„...”

Myslel jsem si, že to je kluk, ale ukázalo se, že to je dívka. Zakrývala se šedou mikinou s kapucí, ale její jasné oči a plné rty silně naznačovaly její sexuální totožnost. Zdálo se, že ji můj výkřik překvapil, neboť na mě upřeně zírala. Pak naklonila hlavu ke straně a odkráčela.

Všiml jsem si, že na tom bylo něco divného. Evidentně procházela těsně kolem lidí, ale zdálo se, že si jí nikdo nevšiml. Ačkoli to mohla být náhoda, znal jsem mnohem pravděpodobnější odpověď.

„Zatraceně, byla to uživatelka schopností.”

Skoro jsem odhalil svou totožnost. Po uživatelích schopností se nevyžadovalo, aby se přidali k Ochránci nebo ke Křídlu svobody a bojovali s netvory. Jak jsem pokračoval svou vlastní cestou, řekl jsem si, abych se choval víc nezaujatě vůči podivných událostem.

„Všichni teď musí vědět, jaké je štěstí nastoupit na univerzitu v této bouřlivé době a učit se od profesorů vybavených novými znalostmi a vášní! Než vás odešleme do společnosti jako hrdé absolventy naší školy...”

Řeč rektora univerzity byla podobná řeči ředitele na střední v tom, že se zdálo, že měli oba silné uspávací schopnosti. Jak jsem se štípl do stehna, abych se udržel vzhůru, najednou jsem pocítil něčí pohled.

Nebyl to pohled plný krvežíznivosti, ale spíš zvědavosti. Byl to ten předešlý uživatel schopností? Jelikož jsem si před chviličkou slíbil, že se budu chovat flegmatičtěji, ignoroval jsem ten pohled, co se přiostřoval. Ačkoli se zdálo, že v něm byl náznak krvežíznivosti, dál jsem ho ignoroval.

Zahajovací ceremonie byla velmi dlouhá a nudná událost. S myšlenkou, že bych raději bojoval se dvěma Temnými krysími muži najednou, jsem to přetrpěl.

Po zahajovací ceremonii bylo tradicí, že se noví studenti účastnili seznamovacího večírku, ale jelikož jsem měl důležitou misi jít do kobky, rozhodl jsem se to vynechat. Jak jsem se potají vyplížil z posluchárny, cítil jsem, jak se ke mně někdo blížil.

„Haa.”

S povzdechem jsem začal kráčet pryč a snažil se tu přítomnost ignorovat. Ale ten člověk mě dál následoval, blížil se z pravé strany. Měl jsem ji ignorovat? Nebo jsem se jí měl vyhnout? Po krátkém uvážení jsem se rozhodl ji ignorovat. Ale ta přítomnost se na mě okamžitě nalepila. Jak jsem čekal, byla to ta dívka s kapucí.

„Kdo jsi?”

„Ach, vylekala jsi mě!”

Choval jsem se překvapeně a odstrčil ji od sebe. Vážně jsem byl překvapený. Nečekal jsem, že na mě takhle skočí. Jak jsem na ni zahlížel, ona mi to oplácela.

„Kdo jsi? Jak jsi prohlédl mé utajení?”

„A co ty? Nejdřív jsi do mě strčila a teď jsi na mě najednou skočila.”

„Jsem uživatel schopností.”

„Ach...”

No, to jsem věděl. Měl jsem si tu otázku víc promyslet.

„Nejsem přidružená k žádné skupině. Šel jsi po mě naschvál, že jo? Abys mě vzal do Ochránce nebo Křídla svobody?”

„Ne, je mi líto informovat tvé ego, že jsem jen obyčejný člověk. Ochránce nebo Ochrnutec, Křídlo svobody nebo Křídlo Gundamu, to mi je jedno. V pohodě? Takže já půjdu.”

„P-počkej!”

„Adios!”

Pokud jsi uživatel schopností a chceš se vyhnout pozornosti ostatních, musíš si toho ještě hodně prozkoumat!

Všichni byli seřazení na parkovišti. Zdánlivě čekali na odvoz na seznamovací večírek. Kdyby nebylo té dívky s kapucí, unikl bych, aniž by o tom někdo věděl.

Ale nebál jsem se. Muž musel být smělý! Ignoroval jsem těch pár pohledů namířených mým směrem a pokračoval kupředu. V takovéhle situaci musíte být kurážnější. Ta dívka s kapucí mě bohužel dál následovala.

„Vážně jsi obyčejný člověk?”

„Jo.”

„Lžeš.”

„Nelžu.”

„Tak jak jsi prohlédl mé utajení? To bylo poprvé, co se to kdy stalo.”

„Utajení je kráčet mezi lidmi s hlavou svěšenou? To jsem nevěděl.”

„Kuk, moje utajení je takové. Dokud ho nedeaktivuju nebo na něco nezaútočím, nikdo mě neobjeví. Tedy alespoň do teď.”

„Takže po tom, co se dnes stalo, můžeš své data modifikovat. Dobře? Tak já jdu.”

„Uuu, to jsi řekl jenom proto, abys odhalil podrobnosti o mé schopnosti, že jo?”

Stoupal mi krevní tlak. Myslel jsem si, že Palludia byla ta nejotravnější dívka na světě, ale zdálo se, že tu byli i další. Byl jsem příliš lenivý, abych vůbec odpovídal, a tak jsem odešel z prostranství, ale dívka s mikinou za mnou spěšně vyběhla a pověsila se mi na ruku.

„Co to děláš?!”

„Cože?”

„To nejdeš na seznamovací večírek?”

„...To se ptáš na tohle?” Pomyslel jsem si, že tahle dívka s kapucí je možná idiot, a tak jsem odpověděl: „Ne, nejdu.”

„Nejsi nový student?”

„Jsem.”

„Tvoje jméno?”

Měl jsem pocit, jako kdyby mě vyšetřovala. Když už jsem byl v tom, rozhodl jsem se chovat dál zvráceně.

„Neřeknu ti to.”

„Nemůžeš mi to říct, protože nejsi nový student, co?”

„Neříkám ti to, protože ti to nechci říct. A pokud se chceš někoho zeptat na jméno, nejdřív by ses měla sama představit.”

„Já jsem Su YeEun z ekonomické fakulty.”

„Dobře. Měj se, Su YeEun.”

„Tvoje jméno!”

„Řekl jsem ti, aby ses představila, pokud se chceš zeptat na moje jméno. Nikdy jsem neřekl, že ti řeknu svoje jméno.”

„Eeeek! Vyhýbáš se otázce!”

Su YeEun mi dál visela na ruce. Začínalo mě to její ustavičné chování rozčilovat. Mám ji silou přimět, aby se mě pustila? Nebylo by to potom otravné? ...Budu muset dál pokračovat ve svém hraní. Agh, kousl mě ten nejhorší druh psa.

„Můžeš mě prosím pustit? Říkám ti, že nejsem uživatel schopností. Ach, autobus odjíždí.”

„Ach.”

Su YeEun se zatvářila prázdně. Autobusy se studenty z patřičných fakult odjížděly. Netrvalo dlouho, než si všichni noví studenti našli cestu ke svému autobusu. Bylo to celkem překvapivé. Nicméně Su YeEun, co zřejmě chtěla jít na seznamovací večírek, zůstala sama.

„Dobrá, tak já jdu. Hodně štěstí, opuštěná Su YeEun.”

„Hej, kdo je opuštěný?!”

„Ne, nic takového jsem vůbec neřekl.”

„Rozhodně jsi to řekl!”

Su YeEun se mračila a dál mě tahala. Autobus už byl pryč, takže jsem nevěděl, proč mě tahala. Nicméně jsem dál kráčel kupředu. Su YeEun jsem přirozeně táhl s sebou. Smutné bylo, že jsem byl také na ekonomické fakultě. Co když ji uvidím ve své třídě?

„Je to všechno tvoje chyba! Zmeškala jsem seznamovací večírek!”

„To proto, že ses pořád lepila na mě.”

„Delikvente, lháři, podvodníku!”

„Zmlkni, ženská s kapucí!”

„Ž-ženská s kapucí...”

Moje univerzita měla pozemky zřetelně rozdělené na technická a společenská studia. Pozemek technických studií byl trochu dál od Soulu. Seznamovací večírek se pořádal na technické fakultě, zatímco absolventská ceremonie se pořádala na společenské fakultě. Takhle řečeno, my dva jsme byli jediní, co zůstali na venkově.

Poté, co jsem opustil pozemek univerzity, zdálo se, že Se YeEun unavilo nechat se táhnout kolem, neboť se pustila mojí paže a v tichosti kráčela vedle mě. Pod svou kapucí se celá mračila.

„Haa, kvůli tomuhle chlápkovi... tohle je to nejhorší...”

„Přestaň mumlat. Je to všechno tvoje chyba.”

„Vážně nejsi uživatel schopností?”

„Přestaň se ptát, jasné? Jinak tě nahlásím.”

„...Tak mi kup něco k jídlu.”

„Proč?!”

Tahle žena rozhodně přemýšlela mimo zavedené normy. Začínala mě bolet hlava. Než jsem se nadál, byli jsme nedaleko zastávky. Se všemi těmi lidmi a auty kolem jsem přemýšlel, že bych utekl. V té chvíli Su YeEun tiše zamumlala: „Nemám peníze... mám hlad...”

„...”

Poprvé od chvíle, co jsem se setkal s Palludií, jsem měl sto chutí udeřit dívku.

Vzal jsem Su YeEun do nedalekého McDonaldu. Sledoval jsem, jak si objednala Big Mac s extra velkými hranolky, a pak jsem si objednal něco pro sebe.

„Nechceš víc hranolků?”

Podivně se na mě podívala, skoro jako kdyby bylo normální objednat si víc hranolek. Naprosto jsem ji ignoroval, vzal si od zaměstnance svůj tác a šel k místu u okna. Su YeEun se zeptala, proč jdeme tam, když tu byla jiná dobrá volná místa. A pak mi vzala tác z ruky a šla k místu uprostřed. Pak zamumlala: „Je vážně hloupý?”

„Ach...ach...!”

Nebylo příliš pozdě. Nejdřív jí dám jeden hák do břicha a pak...! Ale momentálně měla naše jídlo. Jelikož jsem ho nemohl promrhat, rozhodl jsem se ovládnout. S žalostným pocitem jsem ji následoval a posadil se.

„Díky za jídlo.”

„Není za co.”

Su YeEun rozbalila svůj Big Mac a pak se do něj zakousla. Pak se zářícíma očima, co byly vidět i navzdory kapuci, si vzala hrst hranolek a snědla je. Pak si vzala další hrst. Když jsem ji viděl s nacpanými tvářemi jako křeček, nemohl jsem si pomoct a zasmál se.

„Vážně jsi musela být hladová.”

„Nom nom... nom...”

Znělo to, jako kdyby odříkávala nějakou černou magii, ale pravděpodobně říkala, že od rána hladověla. Dal jsem jí svůj díl hranolek. A ona pak vypadala překvapeně a zírala střídavě na mě a na hranolky.

„...Anděl?”

„To je rychlá změna.”

„Věnoval jsi mi hranolky.”

„Takhle nemluv, děsí mě to.”

Taky jsem si rozbalil svůj burger a zakousl se do něj. Byl výborný. Jelikož mě matka doma nikdy nenechala takhle jíst, bylo to dlouho, co jsem měl nějaké pouliční jídlo. Hm, možná by to chutnalo i Yuě. Možná by mi dokonce dala i pusu na tvář!

Nakonec jsem si potají objednal další set s burgerem, zašel na toaletu a uložil ho do svého inventáře. To vše zatímco Su YeEun byla na toaletě. Byl to dokonalý zločin. V inventáři byl čas zamrznutý, takže to bude teplé a křupavé, ať už to vytáhnu kdykoli.

Když jsme odešli z McDonaldu, zdálo se, že si Su YeEun vzpomněla, v jaké byla situaci, neboť se ode mě odtáhla a začala být ostražitá. Vypadala úplně jinak, než když mě nazvala andělem. To byla prostě hlupačka? Jo, určitě.

„Jsme vyrovnaní? Tak jdi domů.”

„Ty... Vážně nejsi uživatel schopností?”

„Nejsem a ty jsi uživatel schopností, co žadonil obyčejného člověka o jídlo a předtím mu ještě šel na nervy a rozčiloval ho.”

„...”

„Takže teď už můžeme jít prostě domů... Ech?”

Su YeEun vypadala podivně. Nebyl to rozhněvaný výraz. Spíš mi přišlo, jako kdyby úplně zatuhla. Vycítil jsem, že je něco špatně, a otočil se.

Před námi byl 2 metrový holub. Zdánlivě se objevil jen tak zčistajasna.
-----------------------------------------------

~ Nová postava! Shin má evidentně štěstí na podivínky. A příště uvidíme, co bude s tím přerostlým holubem! ~


Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>