ICDS - kapitola 15

Kapitola 15 – I průzkumníci kobky mohou zažít osvícení? (1)

Co jsem dělal potom? Já jsem samozřejmě šel rovnou na 11. podlaží. Moje situace byla jiná než předtím. Před třemi lety jsem musel zůstat na 5. podlaží a lovit Lorda orků, protože jsem nemohl projít 6. podlažím. Teď jsem to mohl dělat trochu chytřeji.

Průzkumníci kobky nemohli vyzvat na souboj Pána podlaží, jakmile porazili toho následujícího. Jinými slovy dokud neporazí následujícího Pána podlaží, mohli se vždycky vrátit a vyzvat na souboj předchozího Pána podlaží. Zkrátka dokud neporazím Pána 15. podlaží, vždycky jsem se mohl vrátit a znovu vyzvat na souboj Královnu přízraků.

Mezi levelem 11 a 15 byl rozdíl v maně přinejmenším 500 MP. Nebylo třeba brát to tou těžší cestou, když jsem měl lehce přístupnou snadnou cestu. A tak jsem se rozhodl prozkoumat 11. podlaží. Když mě Loretta viděla stoupat z 10. podlaží, zachvěla se a řekl: „T-tahle metoda je... nefér.”

„Nefér?”

„Já jsem chtěla, abys bosse vyzval na souboj v levelu 10...”

„Ale to jsi včera neřekla.”

„...”

„Haa. Rozumím, slečno. Souhlasím, že vylevelovat do levelu 15 a pak vyzvat na souboj Královnu přízraků je trochu nefér.”

„Zákazníku! Takže...”

„Ale svět konkurence je krutý.”

Loretta začala trucovat. Jelikož to bylo až příliš roztomilé, nemohl jsem si pomoct a zasmál jsem se.

„Hahahaha! Ale co já vím, porazit Královnu přízraků sám by mělo být těžké dokonce i v levelu 15.”

„Samozřejmě že ano. Viděla jsem to jenom dvakrát.”

„Hm, takže tady je precedens.”

„Samozřejmě. Pokud si myslíš, že ve všem, co děláš, budeš první, pak se pleteš. Ačkoli jsi první za posledních 200 let...”

„Co to bylo na tom konci?”

„Ne, to nic. Takže, zákazníku, vypadá to, že jsi v mé misi objevil skulinku. Takže hodně štěstí.”

„V tvých slovech cítím velkou zákeřnost...”

„Cože? Ach, ano, na 11. podlaží potřebuješ tento předmět! Past na krysy! Tento skvělý předmět teď prodávám za pouhých 100 zlatých.”

„Na to jsem se neptal!”

Tak nějak jsem to čekal, když se Loretta zmínila o Pastech na krysy, ale netvoři na 11. podlaží byli nechvalně známí krysí lidé. Mohli jste je prostě brát za 1 metr vysoké krysy, co chodily na zadních. Měly dlouhé, zašpičatělé ocasy, kterými máchaly jako bičem, a kvůli jejich rychlým pohybům se na ně obtížně útočilo.

Navíc nechodily o samotě. Když jste zahlédli jednu, bezpochyby za ní bylo dalších pět. Jejich schopnosti reprodukce byly jako u švábů. Takhle řečeno, už jsem měl zkušenosti, jak probodnout letícího švába. Nebylo pro mě tak obtížné sledovat pohyby nějakých krys.

„Ugh, vždycky když je vidím, naskočí mi husí kůže!”

„Kiaak! Člověk zabít krysu!”

„Správně, dneska bude vymýtací den!”

Jak jsem bojoval proti krysím lidem, co vždycky útočili ve skupině, můj smysl pro boj významně rostl. Jelikož jsem vždycky zůstával ve střehu a předvídal, odkud přijdou pak, začal jsem získávat schopnost porozumění svého okolí. Jelikož jsem měl tentokrát dostatek času, strávil jsem zhruba týden tím, že jsem pomalu zlepšoval svůj smysl pro bitvu.

Všichni krysí lidé na 12. a 13. podlaží budou také silnější, ale věděl jsem, že jejich pohyby nemohou být o tolik jiné. A tak jsem se rozhodl na 11. podlaží pochopit veškeré vzorce jejich pohybu. Tohle mi zabralo další týden.

„Huhu, už to není tak snadné, co?”

Když mě Loretta viděla poprvé za dva týdny, zeptala se mě se spokojeným výrazem na tváři. Zdálo se, že si myslela, že jsem chtěl vzdát tu misi s Královnou přízraků. A tak jsem se ušklíbl a odpověděl jí: „Hele, chceš se vsadit ještě o něco?”

„...Ne, nechci,” řekla Loretta a pusa se jí stáhla do trojúhelníku. Nemohl jsem si pomoct a znovu jsem se zasmál.

„Neměl by sis ze mě, z téhle slečny dělat legraci!”

„Nemůžeš být o tolik starší.”

„To bys byl překvapený. Jsem mnohem starší, než co si vůbec dokážeš představit!”

„Vážně? Můžu ti pořád říkat slečno?”

„Pche, jenom takový zvrhlý zákazník by majitelku podivného obchodu oslovoval jako slečno.”

„Těším se na naši další spolupráci, slečno Loretto.”

„Kuu...”

Po pravdě jsem neměl zkušenosti s interakcí se ženami. Kromě mé andělské mladší sestry Yuy jsem pravidelně nemluvil s nikým z druhého pohlaví. Když jsem byl na základce, měl jsem sice pár blízkých kamarádek, ale to se změnilo, když mi začaly růst svaly.

V důsledku čehož byla Loretta první dívka mimo rodinu, s kterou jsem tak dlouho mluvil. Nemohl jsem si pomoct a měl jsem pocit, že jsem ubožák. Jak to došlo až sem...?

„Fuu, vím, že jsem nádherná, ale obtěžovalo by mě, kdyby ses se mnou sbližoval.”

„Ne, jako muž vážně nemám zájem.”

Když jsem jí tohle přímo řekl, Loretta mě plácla.

„Jaká drzost! Omluv se! Omluv se a kup si tuhle Past na krysy!”

„Co s tím má ta Past na krysy co dělat?”

„No tak, honem!”

„Ach jo. Tak si prozatím koupím pět.”

„To bude celkem 500 zlatých, zákazníku. Jelikož ses neomluvil, měl by sis koupit dalších pět.”

„Promiň, pět stačí.”

Moje konverzace s Lorettou skončila jako vždycky zlatem. Když jsem viděl její nehynoucí profesionalitu, přísahal jsem si, že nikdy nebudu ženu posuzovat dle jejího vzezření.

S pěti Pastmi na krysy v ruce jsem kráčel na 12. podlaží. Přitom jsem si myslel: Zdá se mi, že na něco zapomínám... no, to je jedno. Určitě to není nic důležitého. Jo.

Od té chvíle za měsíc, na 14. podlaží. Jsem utíkal před krupobitím s blesky.

„No tak, které krysy střílí blesky?!”

„Pika... pika pika!”

„Zmlkni, ty podvodníku!”

Pika, to určitě! Stěžoval jsem si v duchu, jak jsem utíkal před pěti Elektrickými krysími lidmi.

Přemýšlel jsem, proč v Obchodě na 13. podlaží prodávali Blesku odolnou róbu. Jelikož stála 10 tisíc zlatých, otočil jsem se na patě a odešel, ale teď jsem toho litoval.

„Pika!!”

„Agh, zmlkni! Bouře!”

Gléva Lorda orků se zachvěla a v přímé lince vystřelila vichřici. Bouře roztrhla blesky krysích lidí i s jejich těly.

„Pikaaaaaaa!"

„Už chcípni!”

Zatřásl jsem se a na místě se zastavil. Lapal jsem po dechu a zkontroloval jsem svůj stav. Viděl jsem, že mi zbývala zhruba půlka MP. V klidu jsem se vydýchal a zahájil Perutův okruh. I během toho, jak jsem prováděl cirkulaci many, jsem nezapomněl špicovat uši.

Krysí lidé byli zásadně jiní než orkové a přízraci. Až velmi dobře věděli, kdy přesně a jak průzkumníky otravovat. Vyskakovali z míst, odkud jste to čekali nejméně, a ve chvíli, kdy jste to čekali nejméně. Doháněli mě k šílenství.

Pokud jsem si chtěl odpočinout, musel jsem v okolí rozhodit pár Pastí na krysy. Perutův okruh jsem používal jen proto, že jsem měl trochu síly navíc.

KaTalk!

V té chvíli mi zavrněl telefon. Co to bylo? Nemysleli jste si, že v kobce fungují telefony? Ne, fungují naprosto v pohodě. Jak jinak bych komunikoval s vnějším světem? Pokud by mě Yua kdy potřebovala, musel jsem běžet.

Zvedl jsem telefon. Byla to zpráva od otce.

[Zažil jsem osvícení.]

„...Cože?”

Nemohl jsem si pomoct a řekl to nahlas. On uch... cože? Osvícení?

„...”

V klidu jsem přemýšlel o tom, co tím myslel. Protože jsem se příliš soustředil na boj s krysími lidmi, nedokázal jsem kriticky myslet.

Aha... Věděl jsem, co to znamenalo, když někdo zažil osvícení.

KaTalk!

[Možná tomu nemůžeš uvěřit, tak se přijď podívat sám.]

„Otec zažil osvícení?!”

To znamenalo, že se z otce stal uživatel schopností!

Rychle jsem odešel z kobky. Pokud jsem nebyl uprostřed boje, mohl jsem prostřednictvím svého mobilu kdykoli odejít z kobky. Jakmile jsem vyšel ven, spatřil jsem otce, co na mě čekal na pohovce.

„Otče, stal ses uživatelem schopností?”

„Ano. Nemyslel jsem si, že to je možné. Závidíš?”

„Co to je za schopnost?”

„Hm, ukážu ti to. Tady.”

Otcův pohled zvážněl. Stáhl pěst dozadu a pak ji strčil dopředu. Najednou jsem měl pocit, jako kdyby jeho pěst letěla ke mně. Evidentně svou pěstí nepohnul, ale věřil jsem svým instinktům vytrénovaným zkušenostmi a rychle jsem se sehnul. Překvapivé bylo, že mi něco v mžiku proletělo nad hlavou a udeřilo do zdi. Zanechalo to tam puklinu.

„Nárazová vlna.”

„Jo.”

„To je boží.”

„To je vážně boží.”

Otec souhlasně pokýval hlavou. Už tak byl silný, ale když si pomyslím, že získal schopnost nárazové vlny! Umíral jsem závistí. Nedávno jsem přemýšlel, že jsem zesílil, ale přesně takhle se to zase změnilo.

„Jak jsi zažil osvícení, otče?”

„Víš, měl jsem sen.”

„Sen? Jaký sen?”

„O kobkách.”

„...o kobkách?”

„Na Zemi se objevilo nespočet kobek. Nebyly jako První kobka, kterou známe. A z nich se vyhrnulo nespočet netvorů a my lidé jsme se snažili ze všech sil je zastavit. Někteří měli meče ovinuté aurou, někteří z rukou stříleli plameny a někteří používali sílu telekineze. Používali různé schopnosti, aby zastavili prudký útok netvorů.”

„Já byl mezi nimi. V rukách jsem držel kopí a porážel jsem jednoho netvora za druhým. Pak jsem použil nárazovou vlnu, abych zabil rytíře v podivném brnění. Když jsem se vzbudil, uměl jsem používat nárazové vlny jako ve snu.”

Žádný uživatel schopností neodhalil, jak přišel ke svým schopnostem. A tak jsem neměl jak vědět, jestli byla otcova metoda normální. Pokud bych předpokládal, že všichni získávali schopnosti stejně, byly to věštecké sny nebo spouštěče na získání schopností? Možná to platilo oboje.

Nicméně jsem mu stejně nesmírně záviděl.

„Huhu, synu, víš ty co? Během toho procesu jsem dokonce získal trochu many. Závidíš?”

„Ech? Tak co teď s Lordem orků?”

„...ehm.”

„Dobře, to nic.”

Zdálo se, že opakovaně lovit Lorda orků bylo těžké dokonce i pro otce. Abych zachoval jeho čest, rozhodl jsem se už na to neptat.

Přesně takhle se z otce stal uživatel schopností. Přestal s nájezdy na Lorda orků a vydal se do dalšího podlaží.

Dva měsíce po Dvou měsících a dva měsíce poté, co otec zažil osvícení, jsem se dostal na 15. podlaží.


| Dostal ses do levelu 15. Získal jsi právo vyzvat na souboj Pána podlaží. |

| Získal jsi 5 bonusových bodů. |


| Jméno: Kang Shin |

| Rasa: člověk / Pohlaví: muž |

| Třída: žádná / Titul: Zabiják Lorda orků |

| Řád: Bronz 4 / Level: 15 |

| HP – 4.540/4.540 / MP – 1.840/1.840 |

| Síla – 45(+8) / Mrštnost – 42(+1) / Konstituce – 51(+6) |

| Inteligence – 20(+1) / Magie – 28(+1) |

| Charisma – 17(+1) / Štěstí – 10(+1) |

| Techniky – Bojové umění nízkého řádu (mistr), Boj s kopím nízkého řádu (mistr), Boj s kopím středního řádu (mistr), Boj s kopím vysokého řádu (Lv 3), Perutův okruh (Lv 2), Božská manifestace |


Mé nynější já mohlo snadno zvládnout tři mé já v levelu 10. Cítil jsem jistotu, že bych se dokázal vypořádat dokonce i s Pánem 15. podlaží. Samozřejmě jsem neměl čas hrát si s Temným krysím mužem. Okamžitě jsem se otočil zpět. Loretta z Obchodu na 14. podlaží už na mě zahlížela.

„Zákazníku, vážně jsi šel až do levelu 15. Takhle se dospělí nechovají.”

„Co tím myslíš, tohle je přesně to, co by udělal dospělý.”

„Hamoune...!”

„Dobře se o mě starej. Přece jenom jsme ve vztahu vzájemné závislosti.”

S mrknutím jsem ji škádlil a jak se dalo čekat, Lorettu to naštvalo.

„Nedám ti žádnou slevu, zákazníku!”

„Jo, jo. Jsi velmi roztomilá.”

„Kuaaa! Tohle je poprvé, co člověk řekl, že jsem roztomilá! Jak ponižující!”

„Tak se uvidíme později!”

„Jdi umřít!”

Spěchal jsem na 10. podlaží. Sestupovat dolů samozřejmě nepůsobilo žádné potíže. A tady to začalo!

Teď začíná drilování Královny přízraků! Přísahám, že každý den ulovím jednu!
-----------------------------------------------


~ <Zdá se mi, že na něco zapomínám... no, to je jedno. Určitě to není nic důležitého. Jo.> Jojo, až si zase vzpomene na Palludii... ~

~ A pomaličku se nám začíná rozvíjet dějová linie i mimo kobku... ~

Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>