ICDS - kapitola 270

Kapitola 270 – Kahar (4)

Zdálo se, že korunní princ říše Cravis, Paul, se s námi nemohl vydat na pátrání.

„Taky chci jít. Hrdina je nadějí říše... ale nemůžu odejít. Můj otec se nedávno zhroutil, takže to tu držím za něj.”

„To si vůbec nedokážu představit.”

„Kuku, já vím. Upřímně řečeno chci jít do kobky a divočit jako vždycky.”

ICDS - kapitola 269

Kapitola 269 – Kahar (3)

Čekal jsem, že jen co použiju Dimenzionální cestování, ocitnu se v paláci. Stejně jako když jsem šel na svět Luka. Měl jsem pravdu. Poté, co jsem použil Dimenzionální cestování, jsem se já, Lotte a Licorice ocitli uprostřed rozlehlé síně plné rytířů a mágů. Když jsem se rozhlédl kolem, neviděl jsem žádné další dimenzionální žoldnéře. Zrovna když jsem si myslel, že všichni odešli, jeden z rytířů, co si mezi sebou šeptali, ke mně přišel.

ICDS - kapitola 268

Kapitola 268 – Kahar (2)

„Line?”

„Vím, co chceš říct, ale to je nedorozumění.”

Lin na mě hodil i druhý náramek a vytáhl si cigaretu. Ačkoli nic neudělal, cigareta se mu zapálila. Nijak mě to nepřekvapilo, vzal jsem si Daisin náramek a také jsem ho zhodnotil. Stejně jako u toho mého byl plný otazníků.

„Jsou to mistrovská díla, co jsem vytvořil veškerou svou silou. Už nikdy tu nic takového nebude.”

ICDS - kapitola 267

Kapitola 267 – Kahar (1)

Nemohl jsem to odmítnout. Jelikož jsem se vzdal drilování stavových hodnot, na zakázkách pro Dimenzionální žoldnéře mi vážně nesešlo, ale pro mě byly tyto zakázky víc než jen způsob, jak získat hodnoty a technické body. Byl to způsob, jak se o další krok přiblížit ke svému finálnímu cíli.

V Revivalu jsme měli další dva Dimenzionální žoldnéře, Hwayu a Daisy. Od chvíle, kdy Daisy naposledy použila Dimenzionální cestování neuběhlo šest měsíců, takže byla stále v prodlevě. Hwaya se momentálně zabývala Ciarou, která se prakticky dala považovat za bombu s krátkou roznětkou. Hwaya musel s Ciarou zůstat přinejmenším pár dalších dní.

ICDS - kapitola 266

Kapitola 266 – Před Svatou neutečeš (6)

Když jsem Perutu vyprovázel po našem tréninku, zatvářil se spokojeně. Pak jsem svedl cvičný souboj se Sumire, u které se zdálo, že se ze sledování mého souboje dost naučila. Nikdy samozřejmě nemohla být mým protivníkem. I když jsem více méně přestal přemýšlet a bojoval jsem s přístupem, kdy jsem její kopí naváděl vpřed, stejně se jím ke mně nedokázala dostat.

Ale uplynulo jenom půl roku od chvíle, kdy Sumire začala doopravdy trénovat umění boje s kopím. Ačkoli základy měla zažité z rodinných tréninků ze svého mládí, pořád to byly jenom základy. Tohle jsem si jasně pamatoval, neboť se mnou bojovala, když začala trénovat a její technika Boje s kopí se dostala do středního řádu.