ICDS - kapitola 24

Kapitola 24 – Slyším tvůj hlas (1)

| Dostal ses do levelu 20. Získal jsi právo vyzvat na souboj Pána podlaží. |

| Získal jsi 5 bonusových bodů. |

| Dostal ses do řádu Bronz 1. Pokud porazíš Pána 20. podlaží, budeš uznán jako průzkumník kobky stříbrného řádu. |


| Jméno: Kang Shin |

| Rasa: člověk / Pohlaví: muž |

| Třída: žádná / Titul: Zabiják Královny přízraků |

| Řád: Bronz 1 / Level: 20 |

| HP – 6.270/6.270 / MP – 2.940/2.940 |

| Síla – 55(+9) / Mrštnost – 49(+2) / Konstituce – 59(+7) |

| Inteligence – 20(+2) / Magie – 47(+2) |

| Charisma – 31(+2) / Štěstí – 10(+2) |

| Techniky – Bojové umění nízkého řádu (mistr), Bojové umění středního řádu (Lv 9), Boj s kopím nízkého řádu (mistr), Boj s kopím středního řádu (mistr), Boj s kopím vyššího řádu (Lv 4), Mistrovství ducha nízkého řádu (Lv 2), Hrdinný úder nízkého řádu (Lv 7), Provokace nízkého řádu (Lv 1), Perutův okruh (Lv 2), Božská manifestace |


„Och, získal jsi kořist z netvora se jménem?”

„Ano, Loretto.”

Po úporných hodinách bitvy jsem se obvázal obvazy (5 zlatých) a odpověděl jsem Lorettě v Obchodě na 19. podlaží.

Ačkoli levelování obnovilo HP a MP, podivné bylo, že to nevyléčilo zranění. A tak jsem se někdy zhroutil, když jsem se dostal skrz celé podlaží.

Loretta ode mě přijala růžovou stužku, co jsem získal z Kruny, a prohlédla si ji. Pak mi se spokojeným výrazem na tváři nabídla: „Koupím to za 500 zlatých.”

„Neprodám to,” odpověděl jsem okamžitě.

„Uech?!”

Zdálo se, že Lorettu moje jasná odpověď překvapila. Odfrkl jsem si, zatímco jsem pevně zavázal obvaz.

„Není možné, abych předmět z netvora se jménem prodal tak snadno. Nedokázal jsem se podívat na popis předmětu, nemáš předmět, co by mi to ukázal?”

Po mé dokonale přesné otázce Loretta roztomile našpulila rty. A pak bez obalu namítla: „...Vyrostl jsi, zákazníku.”

„To jenom díky tobě.”

Když jsem na obvaz vylil lektvar, zraněná část se zahřála a pak horkost ustoupila. Když jsem viděl, že mi HP přestalo klesat, kývl jsem a podíval se zpět na Lorettu.

Loretta mě sledovala, jak jsem se obvazoval obvazy, a když jsem na ni vzhlédl, odvrátila zrak. Nepodvolil jsem se jejím stížnostem a zeptal se: „Takže? Máš něco, ne? Za kolik?”

„Pche. 100 zlatých.”

„Tady, 100 zlatých.”

I když brblala, vzala si ode mě zlato a vrátila mi Čelenku moudrosti spolu se svitkem. Vždycky jsem přemýšlel, odkud jen ty věci vytahovala?

„Je to Identifikační svitek. Protože předměty z netvorů se jménem nejsou v kobce registrované, potřebuješ Identifikační svitek, aby ses podíval na popis předmětu. S tímhle uvidíš popis jakéhokoli předmětu! Jelikož vždycky můžeš narazit na prokleté nebo magické předměty s neznámými účinky, je nejlepší je mít vždycky při sobě.”

„Když tohle nepoužiju, tak nemůžu zjistit účinky té čelenky?”

„Mág s technikou Identifikace by byl schopen udělat to samé.”

Dozvěděl jsem se víc dobrých informací. Následoval jsem Lorettiny instrukce a roztrhl jsem svitek nad čelenkou. Pak přede mnou vyskočilo průsvitné okno.


| Čelenka moudrosti (vzácné) |

| Odolnost – 50/50 |

| Obrana – 3 |

| Omezení vybavení – jenom pro ženy |

| Možnosti – inteligence +5, magie +5, Charisma +7 |


„Ukaž, nech mě se podívat. Gek.”

Loretta strčila hlavu vedle mě, vycházela z ní aromatická vůně. Když v okně spatřila popis předmětu, zamračila se a vydala ze sebe zvuk jako žába, kterou zrovna přejel náklaďák. Pak zamumlala: „Měla jsem ji koupit za 1.000 zlatých...”

„Stejně bych to neprodal. Tohle je dobré, že jo?”

„Když pominu hodnotu charisma, má to hodnoty jako dva levely. A navíc to je šperk. Samozřejmě že to je dobré.”

„Takže to je, jak jsem si myslel. Ale je tu jeden problém, nejsem žena.”

„Můžeš to darovat své přítelkyni!”

„Loretto, chceš se se mnou rvát?”

Jako kdybych měl přítelkyni! Copak to nevidíš jen podle toho, že jsem pořád v kobce a lovím? Když jsem po Lorettě střelil nenávistným pohledem, zatvářila se potutelně a šťouchla mě do ramene. Bolelo to.

„Co tím myslíš, zákazníku? Někomu jsi slíbil, že se s ní setkáš, vzpomínáš?”

„Ach...”

To určitě mluvila o Palludii. To nebylo směšné, ani kdyby to byl žert. Proč bych si zvolil něco, co se rovnalo možnosti odhodit život do popelnice?

Ale bez ohledu na to, co Loretta řekla, Palludia na mě byla pořád naštvaná. Kdybych jí dal dárek, možná by mi odpustila.

Jediná další průzkumnice, co jsem znal, byla Shina. Ale měl jsem mnohem blíže k Palludii než k Shině. Dobrá, takže se rozhodlo. Rozhodl jsem se dát Čelenku moudrosti Palludii. Když jsem čelenku vrátil zpět do inventáře, znovu jsem promluvil na Lorettu: „Loretto, chci koupit 20 Kuponů na souboj s Pánem podlaží.”

„20?! T-to je 60 tisíc zlatých!”

A bylo to také 102 milionů wonů. Kuk, když jsem si to teď v duchu přepočítal, pocítil jsem, kolik peněz to bylo. Ale v porovnání se sumou, co jsem měl, to nebyla velká částka.

S výjimkou těch pár předmětů, co mi Loretta vnutila, jsem zlaťáky nikdy nepoužil nebo nesměnil na wony. A tak se mi akorát hromadily v inventáři. Ještěří lidé na 19. podlaží například dávali 170 zlatých na každé tři, co jsem zabil. To znamenalo, že každý dával přes 50 zlatých nebo 100 tisíc wonů.

„To nic. Pořád mám našetřeno kolem 500 tisíc zlatých.”

Byla to 1 miliarda wonů.

„Úžasné, zákazníku. Kdy přesně jsi získal tolik?”

„To musí být ze všech těch Pánů podlaží, co lovím každý den. Dobrá, honem mi to dej, než si to rozmyslím.”

„Zákazníku, vidím tě teď v jiném světle. Když chceš, dokážeš být muž!”

„Prostě to vyplázni!”

Sebral jsem Lorettě těch 20 kuponů. Jelikož jsem mohl použít jen dva denně, koupil jsem si jich dost, aby mi to vydrželo na dalších deset dní. Když si ode mě Loretta vzala 60.000 zlatých, věnovala svému měšci mírně zdráhavý pohled. Pak si povzdechla a vrátila mi 10.000 zlatých. Ty peníze jsem zmateně přijal.

„Co se děje?”

„To je sleva, zákazníku. Sleva. To neznáš?”

„Vím, co to je sleva, ale proč?”

Nedokázal jsem pochopit, proč mi Loretta dala takovou výhodu. Zvláště poté, co řekla, že je prodávala za výrobní cenu. Ale když mi Loretta předala zlato, skoro vypadala, jako by se jí ulevilo, když s mírným úsměvem řekla:

„Minule jsem byla trochu ošklivá, když jsem se je snažila prodat za výrobní cenu. Stejně je nikdo nekupuje. Lidé jsou vskutku příliš slabí. I když jim kobka ručí za to, že jim zachrání život, nikdo si netroufá riskovat. Stovky let každý myslel jenom na to, aby se dostal výš, a přitom se vyhýbal soubojům s Pány podlaží. Dokonce i v této První kobce, kde se shromáždili odvážní a silní... Ach, víc než to nemůžu říct. Nicméně zákazníku, ty jsi Hrdina, kterého jsem už dlouho neviděla. Neměli by mě potrestat za to, že tě takhle podpořím.”

„Taky to říkáš, Loretto. Nejsem nějaký Hrdina. To jenom, že teď nejsem zoufalý. Můžu riskovat, protože se nebojím, že přijdu o týden času.”

„Huhu, zákazníku, víš...”

Jako kdyby to bylo nějaké tajemství, Loretta ztišila hlas do šepotu a přiblížila své rty mě k uchu. Když jsem se zrovna chtěl odtáhnout, zdálo se, že mi Loretta přečetla myšlenky a zašeptala: „Čím je situace zoufalejší, tím je nezbytnější riskovat.”

Zadržel jsem dech. Měla pravdu. Moje existence dokazovala, že měla pravdu.

Pochopil jsem to. Tvrdit, že svět byl v tísni nebo že každá sekunda byla důležitá. Nebylo to nic než výmluvy. Možná to řekli, protože nikdy neměli šanci spatřit Elixír na kompresi svalů nebo Pilulky na tříbení duše. Ale museli být i jiní lidé, co je objevili a zkonzumovali.

A přesto se kvůli tomu pomyšlení, že by zemřeli a promarnili týden, vzdali opětovného souboje s Pánem podlaží a pokračovali ve šplhání. Já jsem naopak byl jiný. Tak jsem zesílil. Ačkoli jsem teď možná slabší než oni, budu dál sílit. A budu silnější než oni. Věřil jsem si.

„Teď už to chápeš? Plody risku jsou vždycky sladké... Hrdino,” zašeptala Loretta sladce s malými slzičkami v očích. Když jsem viděl její okouzlující postavu, nemohl jsem si pomoct a spolkl jsem množství slin. Počkat, to jako...

„Jsi smutná kvůli těm 10 tisícům zlatých? Tak jsi mi je neměla dávat.”

Zdálo se, že jsem uhodil hřebík na hlavičku, neboť zakřičela a ty slzičky jí odlétly z očí: „To neříkej! Snažila jsem se na to zapomenout, ale teď už na to zase myslím!”

„Co se stalo, stalo se. Díky.”

„Uuu, ošklivo.”

Majitelka obchodu Loretta se svou roztomilou povahou. Zdálo se, že ten hravý vztah mezi mnou a jí bude pokračovat.

„Fuu, dobrá. Dneska začnu se svým překonáváním Temného krysího muže.”

„Zákazníku, zase máš v plánu naprosté překonání?”

Naprosté překonání. Pokud to znamenalo zkonzumovat Hřmící krystal až na limit, nasbírat sadu vybavení Temného krysího muže a porazit Temného krysího muže sólo, pak byla moje odpověď jasná. Ačkoli jsem přemýšlel o výhodách konzumace Hřmících krystalů, jelikož už Loretta potvrdila, že cesta, kterou jsem se vydal, je správná, už jsem neváhal.

„Samozřejmě. Tak zatím!”
-----------------------------------------------


~ Titul Hrdiny není jen takové škádlení, jak vám určitě došlo, když to tam všichni tak vehementně opakují. Ovšem na vysvětlení si ještě nějakou dobu počkáme. ~



Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>