ICDS - kapitola 13

Kapitola 13 – Svět se stal kobkou (6)

„Všiml sis nějakého rozdílu mezi přízraky na 7. podlaží a těmi na 8. podlaží?” 

„Hmm... přízraky na 8. podlaží byli trochu silnější. Zdálo se, že mají vyšší obranu.”

Na rozdíl od přízraků na 7. podlaží přízraky na 8. podlaží nezemřeli po jediné ráně. Ale zdálo se, že moje odpověď slečnu neuspokojila.

„Necítil jsi nic jiného?”

„Něco dalšího? Uch... och, jo.”    

„Zdálo se, že tam byli přízraci, co z úst něco plivali. Byli skoro jako goblini s těmi svými jedovatými šipkami. Byla celkem otrava se s nimi vypořádat, protože když mě to zasáhlo, na chvilku mě to paralyzovalo. Bez nich bych se na konec 8. podlaží dostal o pár hodin dřív.”

„Myslíš si, že na 9. podlaží nebudou takoví přízraci?”

„Co se snažíš říct?”

I když jsem se zeptal, věděl jsem, co hodlala říct. Jak jsem čekal, slečna z obchodu mi dala před oči podivný předmět a zakřičela: „Tady! Tohle je Duchovní štít, je to předmět, co dokáže vykrýt 100 ektoplazmických šípů přízraků! Stojí jenom 5.000 zlatých! Pokud si to koupíš, možná se 9. podlažím dostaneš za méně než 9 hodin!”

„...Dala jsi mi misi, jen abys mi mohla něco prodat?”

Po mé otázce slečna jasně odvrátila pohled. Takže...

„Ale zákazníku, nikdy jsi nepřišel do obchodu...”

„T-to...”

„Za celé tři roky! Ani jednou! Víš, jak moc za tu dobu klesla moje prodejnost?”

„P-prodejnost...”

„Proč si navzájem nepomůžeme, zákazníku? Tolik vyděláváš. Neublížilo by ti, kdybys tady trochu utratil, ne?”

„Ale 5.000 zlatých je trochu moc.” (Pozn.: 1 zlatka cca 50,-, takže cca 25.000,-, jů). 

Jelikož směnný kurz byl zlatka = 2.100 wonů, znamenalo by to 10,5 milionu wonů. Když jsem si to teď v duchu přepočítal, vážně jsem to nechtěl koupit. Nemohl jsem si něco tak drahého koupit jen tak z rozmaru...

„Bez tohohle bude pravděpodobně nemožné se 9. podlažím dostat za 9 hodin. Ach, teď už to je 8 hodin, 57 minut a 58 sekund.”

„S časem jsi příliš pečlivá!”

Nakonec jsem si zdráhavě koupil Duchovní štít. Byla to nálepka a když jsem si ji dal na hřbet ruky, ucítil jsem, jak se okamžitě přilepila. Pak zmizela a zdálo se, že se mi vzorek z nálepky vytetoval na ruku.

Litoval jsem toho. Byla to pokémonová nálepka.

„Zatraceně, musím to rychle vyplýtvat...!”

Kdyby mě matka nebo otec viděli s pokémonovým tetováním na ruce, určitě by se na mě dívali divně. Rychle jsem pádil na 9. podlaží, slečnu z obchodu jsem tam zanechal, zatímco mě povzbuzovala.

„Až si to koupíš příště, dám ti 10% slevu!”

„To určitě!”

Běžel jsem. Ačkoli se moje mana dostala přes 1.000, když jsem se dostal do levelu 9, nevěnoval jsem tomu žádnou pozornost. Zbývalo mi jenom 8 hodin, 55 minut a 34 sekund!

„Zahájit průzkum!” zakřičel jsem znělým hlasem.

Ze všech směrů se vyvalili přízraky. Jak slečna z obchodu řekla, bylo tu víc přízraků, co stříleli ektoplazmické šípy. Ačkoli jsem pochyboval, jestli jsem musel utratit 10,5 milionu wonů, abych je vykryl, podařilo se mi tu myšlenku setřást. Věřil jsem, že odměna z mise bude mnohem lepší.


| Mise úspěšná |

| Když majitelka obchodu spatřila, že ses prolomil 9. podlažím do 24 hodin, litovala, že se s tebou vsadila. Ale slib je slib. Dá ti vhodnou odměnu. |

| Dostal jsi systémovou odměnu. Získal jsi 1 technický bod. Můžeš si zvýšit level techniky o 1. |


„Vážně jsi uspěl.”

„Ano.”

„Ty jsi vážně... uspěl...”

„Slečno, tvoje tvář.”

Jelikož jsem nebyl schopen vystát deprimovaný výraz slečny z obchodu, Loretty, odvrátil jsem se. Víc jsem se zajímal o tento technický bod. Zvýšit si level techniky, nebyla to úžasná odměna? Přišlo mi lepší si ho schovat než ho hned použít.

Zdálo se, že Loretta nabyla svůj klid, neboť mě popadla za ruku a předala mi průsvitný kulatý předmět.

„Huu, slib je slib. Tady je tvoje odměna.”


| Získal jsi Duševní bombu 2x. |


„Co to je?”

„To jsou Duševní bomby, zákazníku.”

Ačkoli jsem byl vděčný, že ke mně mluvila pěkně, oči měla pořád mrtvé. Napadlo mě, že bych na to poukázal, ale radši jsem místo toho zkontroloval informace o těchto Duševních bombách.


| Duševní bomba (vzácné) |

| Magický nástroj vytvořený velkým mudrcem, co ovládá duševní magii, a kovářem z rasy Kaloha jménem Ruka tvoření. Když se tento předmět hodí a aplikuje se na něj náraz, aktivuje se technika Duchovní výbuch, který všem existencím v duševní podobě způsobí smrtelné zranění. Způsobuje všem duším v 20 metrovém okruhu újmu 500 ~ 5.000. |


„To jsou předměty na jedno použití!”

„Proto jsem ti dala dvě!”

„Takže to můžu použít jenom dvakrát!”

„No, zákazníku, chceš uzavřít ještě jednu sázku?”

„Prolomit se 10. podlažím, že? To mi ani nemusíš říkat!”

Když si pomyslím, že využila své odměny a udělala další sázku! To je ale zlomyslná ženská!

„Ale tentokrát nemáš žádný časový limit.”

„Ho?”

„Můžeš to dokončit, kdykoli budeš chtít.”

„...Tak si to poslechnu.”

„Huhu, mám ho.”

„Ukazují se tvé vnitřní myšlenky, slečno.”

„Sázka je prostá. Musíš Pána 10. podlaží, Královnu přízraků, porazit sám!”


| Objevila se mise! |


„Královna závodů?” (Pozn.: Přízrak a závod znějí v korejštině stejně.)

Doufal jsem, že se nezeptá. Pomyslet při spojení „královna přízraků” na závodnici v minisukni jenom dokazovalo, že jsem muž.

„Přijmeš tu výzvu?”

Loretta se na mě provokativně dívala. Ušklíbl jsem se a odpověděl: „Přijmu. Něco takového pro mě nebude výzva.”


| Přijal jsi misi. |


„Och, jak odvážné od člověka, co na 5. podlaží zůstal tři a půl roku.”

„Nakonec jsem Lorda orků porazil sám, takže...”

„...Ano?”

„...Tys to nevěděla?”

Loretta v okamžiku zbledla v tváři a ztuhla. Pak mě najednou popadla za paži. Vypadala, že se co nevidět rozbrečí.

„Pojďme... pojďme to vzít zpět.”

„Kostky jsou vrženy.”

„T-tak mi dovol přidat časový limit.”

„Slovo dívky s sebou nese tíhu tisíce zlatých.”

„Žádné takové rčení není!”

„S křížkem po funuse.”

„Agh, ty zlovolný zákazníku! Aspoň si kup víc Duchovních štítů!”

„Ten, co mám, má pořád ještě 72 použití, takže jsem v pohodě.”

„Ach, no vážně! Jsi zlovolný!”

A přesně takhle jsem přijal svou druhou misi. Hm, zdálo se, jako kdybych na něco zapomínal... to si určitě jenom představuju. Jo, jenom si to představuju.

Pán 10. podlaží, Královna přízraků. Doprovázelo ji 50 přízraků a používala magii strachu, magii zmatku a ektoplazmické šípy, aby trápila průzkumníky kobky, co se jí postavili. Ale měla jasnou slabinu. A to HP, co bylo v porovnání s Lordem orků mnohem nižší.

Loretta také prodávala předměty, co dokázaly zablokovat magii strachu a magii zmatku. Ty předměty, které magii Královny přízraků zablokovaly jenom na 5 minut, stály 5.000 zlatých kus. Podle toho, co řekl Ellos, průzkumníci kobek, co vyzvali Královnu přízraků na souboj, trpěli její neukojitelnou touhou pohlcovat peníze.

„Stejně si je nekoupím.”

„Proč?! Bez nich je nemožné ji sám porazit!”

„Prozatím se nesnažím ji porazit sám.”

„Ku...”

Průzkumníci typu kněžích znali kouzla, co dokázala člověka zbavit účinku stavu strachu nebo zmatku. Než abych ji na začátek vyzval na souboj sám, rozhodl jsem se vstoupit do družiny a zažít nájezd na bosse.

Kdybych v této chaotické době, kdy se na Zemi objevovaly zmutované životní formy, nemohl týden vejít do kobky, znamenalo by to, že se můj čas zastavil. I kdybych lovil zmutované životní formy, můj level by se nejenom nezvýšil, ale ještě bych riskoval, že bych ukázal, že jsem uživatel schopností. A tak jsem mohl trénovat jenom v kobce.

Neměl jsem v plánu, aby mě to znovu kdy vyhodilo z kobky.

„Spoléhám se na vás. Já jsem Kang Shin ze Země.”

„Ze Země? Ty jsi... ten Kang Shin?”

„Jo, jsem ten Kang Shin.”

„Ale ne, Korunní princ postoupil na 10. podlaží!”

„Cože? Vážně to je Korunní princ?”

„Jéje, máme v družině Korunního prince!”

Úžasné. Jen jsem vstoupil do náhodné družiny, ale zdálo se, že všichni věděli, kdo jsem. Přemýšlel jsem, jak se ta zkazka rozšířila.

„Tohle je poprvé, co bojuju s Královnou přízraků. Možná se vám budu plést.”

„Pomůžeš nám víc než dost už jenom tím, že se zbavíš všech přízraků. Kněžky se můžou postarat o zbytek.”

„Nechte to na nás!”

V této družině byly tři kněžky. Podivné bylo, že tu nebyli žádní kněží. Ačkoli ty kněžky byly krásné, v porovnání s mou nádhernou Yuou byly ošklivé. Zrovna když jsem si tohle pomyslel, jedna z nich na mě promluvila.

„Korunní princi, neznáš se náhodou s její výsostí?”

„...S kým?”

Chtěl jsem říct: Korunní princ je moje přezdívka. Její výsostí myslíš Yuu? Ale vážnost v jejích očích mě zarazila.

„Myslím tím korunní princeznu z říše Ehuir, její výsost Palludiu Gren Ehuir! Slyšela jsem, že jsi s ní byl dřív ve družině!”

„Ech, Palludia? Jo, znám ji, ale... korunní princezna?”

Když jsem kněžce řekl, že tohle bylo poprvé, co jsem o tom slyšel, věnovala mi omráčený pohled.

„To chceš říct, že jsi to z jejího elegantního a nádherného vzezření nepoznal?”

„Elegantního? Byla jenom hlučné děcko...”

„Cože?!”

Ach, ups... Přesně takhle jsem musel následujících 5 minut strávit posloucháním o Palludiině kráse. Proč jsem si musel projít tak absurdním zacházením? Která část té ploché copatice byla tak nádherná? Nahlas jsem samozřejmě nic neřekl.

„Teď už chápeš, jak je slečna Palludia nádherná a úžasná? Je to vycházející jitřenka našeho kontinentu, vždy planoucí plamen naděje, květina, co nesmí bojovat proti démonické rase!”

„Dobrá, dobrá, chápu, takže prostě pojďme lovit Královnu přízraků.”

„Podle té vlažné odpovědi to vypadá, že jsi to ani trochu nepochopil! Řeknu ti to ještě jednou, takže si pořádně vyčisti uši a poslouchej!”

Uši jsem měl velmi čisté, děkuju pěkně. Vlastně kdybych o Palludii slyšel ještě víc, moje uši by akorát... počkat. Palludia? Tak mě tak napadá, že včera...

„AAAAAAAAAAAAAAAA!”

„Kyaa! Vyděsil jsi mě!”

Když jsem zaječel, šokovaná kněžka spadla na zem. Ale nebyl jsem v postavení, kdy jsem jí mohl věnovat pozornost.

„Ale ne, ignoroval jsem Palludiiny zprávy.”

Ta hlučná dívka nebyla ten typ, co by zůstal zticha, když jsem ji takhle ignoroval. Jak se můj strach zvyšoval, začal jsem se potit. Když už to došlo takhle daleko, mám ji dál ignorovat? Ne, nemohl jsem se jí vyhýbat navěky. Nakonec bych na ni v kobce znovu narazil. A navíc ignorovat by ji bylo příliš hrubé. Ačkoli nebyla sympatická, nebyla ani odporná...

Dobrá, kontaktuju ji, jakmile skončí nájezd na Královnu přízraků. Jak jsem si to odpřísáhl, promluvil jsem k členům družiny: „Pospěšme si a pojďme do toho!”

„KORUNNÍ PRINCIIII!”

...Ačkoli jsem si nečekaně udělal nepřítele, rozhodl jsem se to ignorovat.

Nevěnoval jsem pozornost spalujícímu pohled za svými zády a otevřel jsem dveře na místo, co bylo jako dům hrůzy.
-----------------------------------------------


~ Pamatujte si, že 1 zlatka je +/-50 Kč. ~

~ Nový Pán podlaží, nové drilování, nové elixíry, nové sólování, nové odměny, hahahaha! ~ 


Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>