ICDS - kapitola 12

Kapitola 12 – Svět se stal kobkou (5)

„Haaaap!”

„Wooooo.”

„Sklapni!”

Srazil jsem přízraka svým kopím prosyceným manou. Ačkoli ta zbraň, kterou jsem používal, byla technicky gléva, kvůli způsobu mého používání jsem mu často říkal kopí. Zdálo se, že přízrak chtěl projít mým útokem, ale jelikož mu to nešlo, roztříštil se na kousíčky. Přízraky se nedaly zranit fyzickými útoky, ale byly neuvěřitelně slabí vůči magickým útokům nebo útokům prosycených manou. Zdálo se, že 6. podlaží bylo místo, kde se rozdělili ti, co dokázali použít manu, a ti, co ne.

Ellos řekl, že nikdo v jejich družině neměl techniku zbraně vyššího řádu, a tak aby mohli bojovat s přízraky, museli se naučit aplikovanou techniku, co používala manu. Já jsem samozřejmě měl techniku kopí vyššího řádu, takže jsem se s přízraky mohl vypořádat tou.

Každopádně jsem už nebyl na 6. podlaží, ale na 7. Před dvěma dny pozdě v noci když se mi podařilo se prodrat přízraky na 6. podlaží a dorazit na 7. podlaží, jsem se setkal s ještě více přízraky. Když jsem se na to zeptal Ellose, odpověděl mi, že se přízraky objevovaly až do konce 10. podlaží.

Na nějakou dobu jsem si věřil, že se mnou nehne žádný hororový film. Jak se neustále náhle objevovaly přízraky, začal jsem být příliš znecitlivělý, aby mě to překvapilo.

Teď jsem měl 850 MP. Zrovna když jsem si říkal, že se rychlost růstu začala zpomalovat, když jsem se dostal do levelu 7, skočilo to zhruba o 100 bodů. Tehdy jsem si uvědomil, že levelování sloužilo jako průlom pomalého růstu.

Levelování bylo jako mini evoluce. Pozvedávalo to celé mé já na vyšší úroveň bytí. Spolu s tím, že jste si mohli vybrat směr růstu, když jste rozdělili své bonusové body, bylo vylevelování vskutku zdrcující a velká pravomoc.

Takhle řečeno bylo stále důležité mít metodu kultivace many. Při neustálém tréninku se při levelování rychlost růstu many zvyšovala a to samé platilo i o rychlosti její obnovy.

Moje metoda kultivace many byla ve statusu zapsána jako Perutův okruh. Možná to bylo tím, že neměl žádný řád jako nízký nebo střední, ale i po dvou měsících tréninku byl pořád v levelu 2.

„Všichni pojďte na mě!”


| Použil jsi Válečný pokřik Lorda orků! Všechny členy družiny to zbavilo účinků negativních stavů. Útočná síla všech členů družiny vzroste během trvání o 50%. Všichni členové družiny jsou ve stavu super-brnění, nepřátelské útoky je neohrozí. |


Použil jsem Válečný pokřik Lorda orků, což byla dokonalá technika až na to, že jsem ji mohl použít jen jednou denně, a vyrazil jsem k hejnu přízraků. Neměl jsem čas na netvory, co nedávali žádnou kořist!

„Kiyaaaaaaaaa!”

„Bouře!”

Bouře. To byla jedna z technik, které jsem se naučil od Peruty. Za pomoci zvláštní metody dýchání v kombinaci se zvláštní cirkulací many to kolem mého kopí vytvořilo umělý proud many a explodovalo kupředu. Všechno, co mu stálo v cestě, roztrhaly větrné čepele. Rozhodně neexistovala lepší technika, co by otevřela přímou cestu.

Nevýhodou bylo, že to spotřebovalo přes 300 MP.

„Vidím schodiště!”

A vedle něj jsem také viděl Obchod. Znovu jsem máchl svou glévou a zabil přízraky, co letěly ke mně. Pak jsem se hnal k Obchodu a pozdravila mě stejná slečna, se kterou jsem se vždycky setkal.

Začal jsem mít pochyby, jestli tahle slečna byla stejná jako ty z předchozích podlaží. Nejenom že vypadala stejně, ale také mě znala nesmírně dobře.

„Och, byl jsi celkem rychlý. Dostal ses 7. podlažím za pouhé dva dny. Ostatním to trvá dva měsíce nebo dokonce půl roku.”

„Nějakou dobu bych měl být schopen jít tímhle tempem.”

„Vážně? Přes 3 roky jsi zůstal na 5. podlaží, ale vypadá to, že jsi tu dobu nestrávil jen tak.”

Jak se na mě slečna z obchodu podívala, podivně se usmála.

„Tak proč neprokážeš svou cenu?”

„Hm?”


| Objevila se mise! |


„...Mise?”

Jak se o tom Ellos doslechl, mluvil vzrušeně: [Mise? Úžasné!]

„Ano?”

[Samozřejmě! Já jsem teď na 21. podlaží, ale nikdy jsem na misi nenarazil!]

„Co to je mise?”

Samozřejmě jsem věděl, co to je mise. V hrách se nacházely často. Když hráč přijal požadavek od NPC a splnil ho, dostal EXP a odměnu. Jednoduše řečeno byla mise splnění požadavku a získání odměny.

Ale nikdy mě nenapadlo, že v kobce budou mise. Nedokázal jsem nad tímhle objevem skrýt své překvapení a kontaktoval jsem Ellose, abych získal jakékoli informace.

[Mise je... mise. Je to jako překvapivý dárek. Nikdo neví, co to spouští.]

„Překvapivý dárek.”

[Jo. Na mém kontinentu je průzkumník, co pokořil 50. podlaží Třetí kobky. Podle toho, co jsem slyšel, se dostal tak daleko jen díky misi, co spustil na 17. podlaží. Jak jsem řekl, nikdo neví, jaké podmínky misi spustí, ale víme jedno. Pokud uděláš, jak se v misi říká, můžeš získat techniky nebo předměty, které normální průzkumníci nezískají.]

[V té misi se ten průzkumník, o kterém jsem se zmínil, naučil techniku, co se stala jeho ikonickým rysem. A jak s ní rostl, dostal se až na 50. podlaží!]

„Jů, co se s ním stalo?”

[Padl v boji proti vetřelcům. Byla to vskutku hrdinská smrt. Je to škoda. Kdyby byl průzkumníkem První kobky a ne Třetí, mohl být mnohem silnější.]

„Tím myslíš, že odměna je větší, když je i kobka obtížnější.”

[Jo. Číslo před kobkami udává, jak je obtížná.]

Podle Ellose byli na jeho domovském kontinentu Ediasu vždycky mágové, kněží, co používali boží moc, a rytíři, co projevovali auru. A průzkumníci kobky se začali objevovat teprve před 300 lety. Ellos tyto první průzkumníky kobky nazýval Pionýry.

Pionýři si průzkumem kobky zvýšili level a používáním předmětů z kobky se stali nejsilnějšími na kontinentu. V době, kdy se objevili Následovníci – ti, co měli právo vstoupit do kobky poté, co je uznali Pionýři – se na jejich kontinentu začali objevovat vetřelci.

Ti vetřelci dorazili s velkými vojsky a jejich cílem bylo zmasakrovat a pokořit všechny obyvatele kontinentu. Nedalo se s nimi mluvit a obyvatelé kontinentu neměli nic jiného na výběr než s nimi bojovat.

Bylo očividné, že těm nepřátelům s tajemnými zbraněmi a magií mohli čelit jenom průzkumníci kobky. Zdálo se, že tato válka, co začala před 200 lety, stále zuřila.

Když se Ellos stal průzkumníkem kobky, získal také klíčovou pozici ve své zemi. Když se teď dostal na 20. podlaží, bojoval v přední linii s vetřelci. Když jsem to poprvé slyšel, šokovalo mě to. Přišlo mi líto, že jsem ho mohl akorát povzbuzovat.

„V První kobce je méně průzkumníků?”

[Jo. Vlastnosti průzkumníka kobky určují, do které kobky se dostane. Ne že bych se chvástal nebo tak něco, haha.]

„Tak to považuj za pochlebování mé osobě.”

[Cože? Hahahaha! Každopádně ti blahopřeju, že jsi dostal misi, příteli. Budu se modlit, abys uspěl.]

„Dobrá, promluvíme si později.”


| Mise – Výpad duchy |

| Obsah – Ačkoli ses loudal a nebyl jsi schopen se 3 roky dostat 6. podlažím, nějak se ti podařilo prolomit 7. podlaží za dva dny. Majitelka Obchodu v První kobce Loretta si přeje vyzkoušet potenciál, co v tobě vidí. |

| Pokud se ti podaří prolomit 9. podlažím během jednoho dne, Loretta ti možná dá vzácný předmět, co není na prodej. |

| Čas zbývající do konce mise: 23:46:14 |


„Kiyaaaaa!”

„Hm, prolomit se 9. podlažím během jednoho dne... nemělo by to být tak těžké, pokud... ech?”

Jak jsem si před 8. podlažím pročítal obsah mise, zdálo se, že do mě uhodil blesk, jak jsem si konečně něco uvědomil.

„Musím se za jeden den dostat dvěma podlažími?!”

C-cože?! Zkontroloval jsem, kolik mi zbývalo času. Ale ne, mých vzácných 14 minut! Spěšně jsem vyrazil s glévou v ruce. Přízraky z 8. podlaží po mě šly jako mravenci, co zrovna na zemi našli lízátko.

„Odprejskněte! Nemám čas si s vámi hrát!”

Zbývalo mi 600 MP.

Pokud se mi podaří dokončit tuto misi, přísahám, že se budu soustředit na Perutův okruh! Udělal jsem tuto opožděnou přísahu z lítosti, statečně jsem pozvedl své kopí a vyrazil kupředu jako Don Quixote útočící na větrné mlýny. Zbývala mi jediná možnost, a to razit kupředu!

[Hlupáku! Řekla jsem ti, abys mě kontaktoval jako první. Proč jsi to tak dlouho neudělal?! Neříkej mi, že zůstaneš jen u jedné zprávy? Ty hloupý Orku!]

Zdálo se, že mi někdo poslal zprávu, ale já jsem měl příliš napilno, abych tomu věnoval pozornost.

Jsem jedním se svým kopím. Mé kopí je kopí, co probodne nebesa!

[T-ty, konečně jsem tě kontaktovala, neříkej mi, že mě hodláš ignorovat? ...Fajn, ty Orku. Už tě neznám! Doufám, že zakopneš a zlomíš si nos!]

„Kiyaaaaa!”

„Huaaaaaaaa!”

Ach, kdopak může zastavit tenhle můj úžasný pocit! Jedním se svým kopím vyrazím kupředu! Mým jediným cílem, schodiště!

[Hlupáku! Hlupáku! Nenávidím tě!]

[...Už tě neznám... hlupáku...]

Zhruba po 15 hodinách jsem se konečně dostal na konec 8. podlaží.

„Haa... haa...”

„Och, vypadáš unaveně. Zbývá ti 9 hodin. Jsi si jistý, že to dokážeš?”

„Hu, huhu... S-samozřejmě... Hu...” odpověděl jsem, jak jsem se zbavoval těch otravných oken před očima.

Takže to vážně byla stejná slečna! Divné. Jak to bylo možné? Zíral jsem na ni, jak jsem se na to snažil přijít, ale ta slečna s nezapomenutelnými rovnými vlasy odvrátila zrak se zrudlými tvářemi.

„I když na mě budeš tak vášnivě zírat, čas ti nezvýším.”

„Ne, to jsem nemyslel.”

„V porovnání s tím, jaký jsi byl, když jsi poprvé přišel, jsi teď mnohem víc zmužněl. Ale i tak máš ještě 5 let čas. Preferuju muže, co mě dokáží ochránit.”

„Ne, to jsem taky nemyslel.”

Nechtěl jsem už mrhat dalším časem na hovor s ní, a tak jsem se posadil a začal jsem jíst sušené hovězí. A pak slečna z obchodu začala s dalším hovorem.

Na rozdíl od posledně jí zářily oči.
-----------------------------------------------

Autorova poznámka: Čekali jste, že přeskočím 6 měsíců? Ne! Uvidíte, jak náš MC za těch šest měsíců vyrostl!

-----------------------------------------------


~ Autor začal psát poznámky a většinou mi vezme slova přímo z úst, grrr... ~

~ Palludia se konečně uvolila mu odpovědět a on nemá pro misi ani čas si to přečíst, natožpak nějak reagovat. No, až skončí, bude si to muset pěkně vyžehlit. ~

~ A nová postava! ~



Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>