OSO - kapitola 15 (1)

Kapitola 7 – Procházka a Naléhavá mise

...hmm. Bolel mě krk. Jestlipak jsem si ho přeležel.

Zatímco jsem přemýšlel o tomhle, vstal jsem. Spal jsem pod jasným slunečním světlem.

„Jo, takhle jsem usnul.”

Protáhl jsem se a zívl, odvrátil jsem zrak od stolu, na kterém jsem měl položenou hlavu, a rozhlédl jsem se kolem.

Náš základní tábor se proměnil na velká zázemí se třiceti lidmi.

Byly tu zbytky po včerejší večerní hostině, bylo tu spoustu lidí, co prostě na místě usnuli.

„Ale i tak měli v očích vážně strašlivý pohled.”

Ačkoli jsme přežili útok těch tří, čekaly na mě další těžkosti. Když jsme se v bezpečí vrátili do našeho základního tábora—

„Družiny jedna až pět, pátrejte na severu. Družiny šest až deset, pátrejte na jihu! Z tohoto místa si uděláme velitelství!”

„Yun a Lyly tu nejsou! Nakonec jsme je neměli nechávat samotné!”

„Uklidni se. Půjdu lovit do hor! Ukazují se v menu družiny, takže víme, že jsou v bezpečí.”

„Ten zatracený Yun, zmizel poté, co poslal tak krátkou zprávu o pomoc.”

„T-t-taku, uklidni se.”

„Oba dva se uklidněte.”

Základní tábor, do kterého jsem se vrátil, byl jeden chaos. Jediná žena vedla pár desítek lidí, zdálo se, že každou chvilkou odejdou do lesa.

Navíc otřesená Magi se nechala utěšovat Cloudovými slovy.

Takuovi se třásla kolena a zdálo se, že každou chvilkou vyletí. A Myu se hlas vážně chvěl, jako kdyby byla vážně rozrušená.

Už to bylo nějakou dobu, co jsem své známé viděl takhle~ Ačkoli to byl můj bezstarostný dojem, vážně jsem se musel tvářit zle. Celé místo bylo chaotické, přišlo mi to jako základna pátrání po oběti horské turistiky.

„Heeej! Přivedla jsem Yun!”

„Jé!! Sei! Počkej chvilku!”

„Musíš si pospíšit a ulevit jim. Vzdej to, Yuncchi.”

Lyly, co byl mladší než já, se tvářil, jako kdyby už došel osvícení, a čekal.

Já jsem nedokázal snést pohledy, co se ke mně otočily, když Sei takhle zavolala, a odvrátil jsem pohled—

„Ehmm— jsem zpět?”

„Kam jste šli!”

Magi k nám přišla a objala nás tak, že nám dala paže kolem krku, Lylyho objala pravou paží a levou paži propletla s mojí paží a zmáčkla nás veškerou svou silou. Měl jsem jak radost, tak mi bylo trapné, neboť se mě dotýkala její hruď. A také jsem se cítil omluvně. Černé mládě a Rickle, které jsme drželi mezi sebou, vykřikli, jako kdybychom jim ublížili. Magi na to zareagovala a pustila nás, ale pak nás znovu silně objala, zatímco se ujistila, že Ricklemu nijak neubližuje.

„Kam jste vy dva šli. Bála jsem se.”

„Ne, to...”

To nebylo dobré. Nedokázal jsem vymyslet výmluvu. Proč jsem takhle požádal o pomoc, nedokázal jsem jim dát rozumný důvod.

Lyly začal mluvit, zatímco z něj potají lil studený pot. Odůvodněně lhal. „Yuncchi mě pozvala, abych s ní šel hledat surovinové předměty, ale zaútočili na nás. Když jsme utíkali, Yuncchi ve spěchu poslala ten atomový mail.”

„H-hej! Lyly?!”

Jelikož mě tím Lyly zahnal do kouta, při tomto jeho nečekaném počinu jsem vykřikl. Zdálo se, že okolním lidem bylo trochu trapně, ale také se zdálo, že to napětí povolilo.

„Takže?! Dopadlo to dobře?”

„Náhodou jsme v lesích našli jedinečného netvora. Později si potvrdíme, co nám dal.”

Podíval jsem se po Sei a v té chvíli mi přišla zpráva.

(„Taková výmluva by měla být v pohodě, ne?”)

Sei se usmála a vysvětlila to tak, aby se to shodovalo s tím, co Lyly řekl. Na druhou stranu mluvila v přátelském chatu.

(„Nevadí to? Lhát jim.”)

(„Ne. Pokud bychom řekli pravdu, ti tři, co jsme pustili, by se stali lovným terčem.”)

Bylo by otravné, kdyby se z pátrací družiny po Yun stala družina na lov hráčů, dodala Sei. A pak pohotově řekla tu falešnou historku, jak se objevil vzácný netvor. Z obsahu mi přišlo, jako kdybychom s ním vážně bojovali—

(„Vážně jsem s ním bojovala. Nelhala jsem. Porazila jsem jedinečného netvora a pak jsem zachránila vás. Ne, počkat. Nezmínili jsme se o tom, že by zaútočil i na Lylyho.”)

Sein a Lylyho verze se neshodovala a ona to okamžitě zahladila.

Pokud promluvila o jedinečném netvoru hned poté, co Lyly řekl, že na nás zaútočili, budou si myslet, že na nás zaútočil jedinečný netvor.

No, byla tu podivná atmosféra, co se zdála, jako že to všechny přesvědčilo. A zatímco to trvalo, Sei promluvila na jistého hráče, aby změnila téma.

„Takže co tu děláš ty a ostatní, Mikadzuchi?”

Žena jménem Mikadzuchi měla své ohnivě, vínově rudé vlasy svázané v uzlu, měla štíhlé tělo jako modelka a byla vyšší než já, středoškolák. Tak nějak se kolem ní vznášela atmosféra, kvůli které působila jako dospělá žena. Byla tak nějak zastrašující nebo možná bylo cítit její charisma.

„I tak se zdá, že příbuzní našeho submistra jsou všichni zajímaví.”

„Submistr?”

Jak jsem zaslechl slova té ženy, s údivem jsem řekl a bylo mi odpovězeno lehkým představením.

„Já jsem gildmistr [Osmi milionů bohů], Mikadzuchi. Tentokrát mě požádal člověk se jménem Kuro něco a já přivedla svoji gildu. No, zdá se, že tě našel náš submistr Sei. ——Takže, co ty na to? Nepřipojíš se k naší gildě?”

Po těchto slovech na mě začaly volat hlasy z různých směrů.

„Yun, máš sklon přilákávat problémy, takže tě musíme ochránit! Spolupracujme a začněme řemeslnickou gildu,” řekla Magi.

„Pokud nám zmizíš z očí, zase nás to bude trápit, tak se přidej k naší družině,” řekl Taku.

„Ne, přidej se k nám!” I Myu se přidala.

„Mikadzuchi, takhle na lidi netlač!” Sei tu atmosféru podnítila ještě víc.

Přijal jsem jejich slova s vděčnosti, ale——

„Promiňte, ale musím odmítnout. Chci v poklidu hrát sólo.”

„Aha, škoda,” řekla Mikadzuchi a pokrčila rameny. Byl to pocit, jako že nic neztratí, když se zeptá.

Zároveň jsem z okolí zaslechl úlevné povzdechy.

„To by s žerty stačilo, Kuro. Co máme dělat teď? Nakonec to skončilo jako marná snaha a ztratili jsme cenný čas. Jak nás teď hodláš přesvědčit?”

„Odškodníme tě, tedy Yun——”

„JÁ?!”

„Řemeslník spotřebních předmětů, to je cenné. Takže si půjčíme tady tuhle slečinku.”

„Neříkej mi slečinka! Jsem muž! A taky nepronajímejte lidi bez jejich svolení!”

Jak jsem to řekl, pevně se mě chopili a odvedli pryč. Magi a ostatní mě prostě jen tak vyprovázeli.

——Co se stalo pak, je vypuštěno.




„Ach jo, přinutili mě do nekonečna vyrábět předměty a pak řekli, že mají hlad, a řekli si o jídlo,” mumlal jsem, jak jsem si vybavoval události ze včerejší noci.

Ačkoli jsem jim byl zapůjčen, abych jim doplnil spotřební předměty, večer jim vyhládlo a musel jsem něco uvařit. A poté mě znovu přiměli vyrábět lektvary.

Na druhou stranu, i když jsem se zapletl k jejich večírku, řemeslnická práce pokračovala až do půlnoci a já jsem na místě usnul.

„Jsem vážně rád, že v takovýhle chvílích můžu věci vyrábět pomocí receptu, můj ty světe.”

Protáhl jsem si tělo, co jsem měl ztuhlé z toho, jak jsem spal na divném místě, a uvolnil jsem se.

Včera od té chvíle, co jsme se zapletli do toho maléru, se ode mě Ryui a mladá liška ani na chvilku nehnuli. Díky tomu mi nebylo zima, když jsem usnul. Místo toho mi bylo teplo.

„Ránko, slečinko. Zvládla jsi vyrobit ty předměty?”

„Ránko, Mikadzuchi. A taky... neříkej mi slečinko. Jsem muž. Co se předmětů týče, vyrobil jsem požadované množství. Je to v pořádku?”

„Tak už si nebudu dál stěžovat. Nevadí, když si dneska odpočineš.”

„Hej, neignoruj tu část s tím, že jsem muž... a taky nevadí, když dostanu zaplaceno?”

„Žádný problém. To jenom, že pro nás bylo prioritou získat předměty, co vyrábíš, slečinko. Nejsme tak hamižní, abychom je požadovali zadarmo. Na druhou stranu, jsi spokojená s předměty, co jsi dostala?”

„V pohodě. Tohle mi stačí.”

Když ta slova zaslechla, řekla „aha”. Řekla to přesvědčeně, poté předměty, co jsem vyrobil, rozdělila mezi členy gildy a připravili se na lov nebo na kobku.

„Takže, uvidíme se večer. Včera byla zábava ——[Chůvičko mláďátek].”

„Haa?! Co, co to je s tou přezdívkou.”

Jak jsem pozvedl obočí, usmála se, jako kdyby našla něco zajímavého, a otočila se. Mikadzuchi mi mávla a odešla, z opačné strany ke mně spěšně přiběhla Magi.

„Dobré ráno, Yun. Jak se cítíš?”

„Nevalně. Nebo spíš, co to je s tou Chůvičkou mláďat?”

„Aach, to...”

Magi popadla Rickleho za ramena a objala si ho před sebou, zdálo se, že hledala slova, co by měla říkat.

„Pamatuješ si, co se včera večer stalo?”

„Mikadzuchi mě odvedla, přiměli mě vyrábět lektvary, připravil jsem večeři, utekl jsem z jejich večírku...”

„Když jsi utekl, řekl jsi, že se hodláš postarat o mláďata, ne? [Osm milionů bohů] jich taky pár má, taky ses o ně postaral, ne?”

Postaral. I když řekla tohle, pokud něco, akorát jsem si hrál s Ryuim, abych si odpočinul od práce.

„Působilas dojmem ženy, co bez rozdílu navazuje kontakt s mláďaty. To vedlo k několika titulům, nejslušnější je Chůvička mláďat nebo prostě Chůvička.”

C-co... že... kdy se zrodila taková přezdívka.

Ale ještě předtím, jaký dojem ženy, nejsem žena, ale muž. Ne, nebylo tam kromě Chůvičky něco jiného? Co to je za přezdívku. Nezmínilo to nic o tom, že jsem lučištník, ani že vyrábím lektvary. Bylo to naprosto mimo.

„No, pokud budeš aktivně dělat něco jiného, ta přezdívka se přirozeně změní.”

„Aspoň mi mohli dát normální přezdívku...”

Byl bych radši, kdyby mi místo nějakou trapnou přezdívkou říkali jménem. Nebo kdybych měl přezdívku, co představuje mé ustanovení výrobcem lektvarů, lučištníkem nebo léčitelem.

„No, na to si zvykneš. Takže čím ti [Osm milionů bohů] zaplatilo?”

„Ach, to——”

Nasbíraný materiál, jedovaté rostliny a předměty navíc, prokleté šperky, knihy, co získali z jedinečných netvorů a tak dále.

„Yun, to není dobré. Ne—— žádat si tohle jako platbu je divné.”

„Je to jako platba divné? Osobně mám z toho radost.”

„Je to super divné. Hlavně najdi způsob, jak si nasadit ty prokleté šperky.”

Ale prokleté šperky se daly použít i jinak, například kvůli jejich vzhledu. Vlastně jsem je nesbíral proto, abych je použil, ale abych se měl kam obrátit se svým smyslem Zručnosti. Nasbíral jsem jich celkem dost.

V důsledku čehož se to zdálo jako žert a nasbíral jsem více než třicet nebezpečných předmětů.

„Právě naopak, nebezpečné věci mají své kouzlo a chci je mít. Je to takový pocit.”

„Aach, to jsou ty s abnormálními stavy jako Náramek mrtvého vojáka.”

Náramek mrtvého vojáka, to byl hlavní důvod, proč malá liška začala běsnit. Nedal se sundat, nedal se ovládat, bylo to nesmírně nebezpečné.

Další šperky navozující abnormální stavy byla kořist z Kamaitachiho, co na mě zaútočil. Stavy od Jedu, přes Spánek, Kletbu, Okouzlení, Zmatek, Mdloby a Hněv. Mezi nimi byly šperky, co navozovaly abnormální stavy.

Samotný jejich výkon byl velmi vysoký, ale pokud kontrola odolnosti v posledním okamžiku selže, dostanu abnormální stav.

Když jsem ty abnormální stavy zkontroloval, zdálo se, že k nim docházelo v pravidelných intervalech. To, že k další kontrole docházelo před tím, než předchozí abnormální stav vyprchal, byla otrava.

Jedinou kladnou stránkou bylo to, že se daly kdykoli sundat.

„Ale taky tu jsou užitečné šperky, podívej——”

Jak jsem to řekl, ukázal jsem jí prsten, co měl jenom lůžko a žádný vsazený drahokam. Ačkoli jeho vzhled byl trochu ubohý, byl to jeden z pár užitečných šperků, co mi dali jako platbu.

„To... je něco, co si zoufale přeje celkem dost lidí. Navíc se to hodí k tvému hernímu stylu.”

Ten prsten, co takhle Magi zhodnotila, byl prostý, a přesto velmi mocný.

Prsten drahokamu náhrady [šperk]

Dodatečný účinek: [Náhrada drahokamu]

Ačkoli to byl šperk, co mi statistiku neměnil, ten účinek Náhrada drahokamu byl velmi užitečný. Účinkem bylo to, že drahokam umístěný na lůžko bezpodmínečně přijal útoky místo mě. Ačkoli jsem řekl bezpodmínečně, ten nejmizernější útok i smrt jednou ranou se nulifikovaly a počítaly naprosto stejně. Ale stačilo, že jsem měl funkci, co mi umožňovala se chránit před újmou.

Navíc i když se drahokam rozbil, pokud dokážu splnit podmínky, můžu použít jiný drahokam.

Byla v tom tři pravidla. Je dán počet útoků, který šperk vyřadí. Plně zničený drahokam zmizí. A poslední, vsazený drahokam se nedá odstranit a prsten nepřijme nový drahokam po dobu jedné hodiny za každý přijatý útok.

Kromě těchto výše zmíněných podmínek to bylo velmi kompatibilní s mým Smyslem Zručnosti a také se to dobře hodilo k mému hernímu stylu.

„Ale zrovna teď to nemá žádný účinek, protože není vsazený žádný drahokam.”

„Správně. Dostal jsem spoustu jídelních a léčivých předmětů, ale nemám žádné drahokamy navíc.”

Ačkoli jsem použil svůj omezený prostor inventáře, abych si přinesl nástroje ke [Zručnosti], neměl jsem příležitost použít Leštění. A taky jsem si nepřinesl žádné drahokamy kromě Magických drahokamů.

Takže, co mám dělat. Bylo by pěkné, kdybych je mohl s někým za něco vyměnit. Jak jsem to zamumlal, Magi se mě s úsměvem zeptala: „Hele, Yun, nepůjdeš pro změnu se mnou?”

„Copak a co to je s tím sexy hlasem. Pokud potřebuješ pomoc, pomůžu ti.”

„Jejda, odmítla mě. Správně. To místo, kam chci jít, je——”
-----------------------------------------------


~ Tak Yun má konečně přezdívku a v druhé půlce kapitoly (správně, tuhle jsem rozdělila jen na dvě části) začne jít do tuhýho. ~



Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>