ICDS - kapitola 7

Kapitola 7 – Chlapec se stal průzkumníkem kobky (7)

Jak jsem byl ztracen ve vlastních myšlenkách, všichni už si rozebrali svoji odměnu. Ellos tleskl a upoutal tak na sebe pozornost.

„Dobrá práce, lidi. Bez každého z vás by se nám nepodařilo Lorda orků porazit. Jelikož jsme kolegové, co zkoumají kobku, bylo by skvělé, kdybychom zůstali ve spojení.”

„Zůstali ve spojení? Jak?”

„Ach, takže to nevíš. Můžeš poslat žádost o přátelství a můžete se kontaktovat, kdykoli jste oba v kobce.”

„Aha.”

Po Ellosových slovech jsem si uvědomil, že se o funkcích kobky musím ještě hodně naučit. Přidal jsem si Ellose do přátel. Ačkoli jsem si vážně nechtěl Palludii přidat do přátel, jelikož mým směrem vyslala smrtelně upřený pohled, taky jsem se s ní spřátelil. Kdybych si přidal do přátel Ellose a Palludii ne, přišlo mi, že by začala běsnit.

„Takže půjdeš teď na 6. podlaží, Kang Shine?”

„Jo. Mým cílem je porazit 10. podlaží.”

„Uch... to...”

„...?”

Zdálo se, že Ellos chtěl něco říct, ale svěsil hlavu.

„N-ne, to nic. Ehm... hodně štěstí. Pokud budeš kdy potřebovat pomoc, zavolej mi. Pomůžu, jak jen budu moct.”

„Hmm... dobře.”

Co to mohlo být? Zamyšleně jsem naklonil hlavu ke straně, ale jelikož jsem cítil jeho upřímnost, kývl jsem hlavou.

Družina se rozpustila. Poslalo mě to zpět na místo, kde jsem byl předtím. Bylo to místo za místností bosse, vedle schodiště na 6. podlaží byl Obchod. Zašel jsem tam, abych se podíval, jestli tam mají ke koupi něco zvláštního, ale potvrdil jsem si, že tam nic nebylo. Jak jsem energicky kráčel ke schodišti, slečna z obchodu mě s úsměvem povzbuzovala.

„Snaž se! Duchové vysávají a požírají lidskou energii!”

„Díky, slečno! ...Duchové?”

Pomyslel jsem si, že 6. podlaží znělo mnohem pochmurněji než 5. podlaží, a zakřičel jsem: „Začít s průzkumem.” Okamžitě mě obklopila temnota.

„...Ech?”

– Shuuu

„...Ech?”

Slyšel jsem něco? Cítil jsem, jak mi na pažích naskočila husí kůže.

Tohle je prostě atmosféra, co nesnáším.

Nasucho jsem polkl a vykročil kupředu. V další chvíli se ke mně najednou něco připlížilo.

„Ugyaaaaa!”

Jak jsem ze sebe vydal výkřik, který jsem nikdy nemohl nechat otce slyšet, a spadl, s podivným zvukem na mě zaútočilo něco bílého.

„Hukiiiiiiii!”

„Ugyaaaaa!”

Duchové byli děsiví! Máchal jsem pěstmi, ale snadno procházely skrz. Neporazil jsem ho. Instinktivně jsem cítil, že jsem do něj ani neudeřil.


| Přízrak pošpinil tvou duši! Jelikož nemáš žádné MP, tvé HP bude neustále klesat. |


„Hukiiiii!”

„Ugyaaaaa!”

Bylo jich tu víc než jeden! Objevilo se několik duchů a zaútočilo na mě. Ani mě nenapadlo použít své kopí, jak jsem ječel z plných plic a rozhazoval rukama a nohama. Nemělo to vůbec žádný účinek a neustále mi to vysávalo HP. Nakonec se moje HP dostalo na 0 a vykoplo mě to z kobky. Byl to celkem trapný odchod.

„Otče!”

„Jéjej! Proč ječíš?!”

„Lhal jsi mi!”

„O čem?”

„Za celou dobu jsem neviděl jediný manový kámen. Na 6. podlaží jsou přízraci. Bez qi se nedají porazit! Řekni mi upřímně, na kterém jsi podlaží?”

„...No, víš, synu.”

„Na kterém jsi podlaží?”

Když jsem na něj upřeně zíral, můj otec konečně odpověděl: „N-na šestém.”

„Oooootčeeeee!”

Když jsem zařval, můj otec sebou trhl.

„Ehm. Co se děje, Shine? Můžeš vydělat spoustu peněz jen tím, že porazíš orky na 5. podlaží. Za tyhle peníze jsem koupil tenhle dům, auto a kabelku pro tvoji matku. Vidíš, vydělávám pěkné peníze.”

„Na to, že jsi byl jenom na 5. podlaží, vážně moc mluvíš...!”

„Pche, ty na tom nebudeš nijak jinak. Budeš navěky lovit orky.”

„Otčeeee!”

Než aby mě povzbudil, vysmíval se mi! Napadlo mě, že bych ho vzal za límec a bojoval s ním, ale když jsem viděl, jak na nás mezerou mezi dveřmi koukaly matka a Yua, zavrhl jsem to.

„Huu. Nestal jsem se průzkumníkem kobky, jen abych lovil orky...”

„Shine, tohle není šance pro každého. Orkové dávají 10 zlatých a ty se dají směnit za 20.000 wonů. Tři orkové za 20 tisíc wonů. Uvědomuješ si, jak je to bohatý důl?”

„Ale otče...”

„Co se děje?”

„Chci mít qi!”

„Ty...!”

Otec se na mě podíval s dojatým výrazem. Chvěl se po celém těle. Najednou mě objal. Ne, bylo to spíš jako zápasnický chvat.

„Jako kdybys mohl získat qi, když jsem to ani já nedokázal! Ne že ho získáš dřív než já!”

„Skončili jsme, otče! SKONČILI!”

Nakonec jsem se vrátil na 5. podlaží. Ale nechtělo se mi jen celý den lovit orky. Jelikož jsem zakusil to vzrušení při boji s Lordem orků, obyčejní orkové už mě nedokázali uspokojit. Když to došlo až sem, rozhodl jsem se získat víc Elixírů na kompresi svalů. Rozhodl jsem se vstoupit do družiny a znovu bojovat s Lordem orků.

Samozřejmě v tom bylo mnoho překážek. Zaprvé se ukázalo, že s pánem podlaží můžu bojovat jen jednou denně. I když jsem v boji uspěl, mohl jsem to zkusit zase až další den. Pokud jsem selhal, samozřejmě jsem celý týden nemohl vejít do kobky. Lord orků nebyl v žádném případě slabý protivník. A v důsledku toho mě to vykoplo z kobky s padesáti procentní pravděpodobností bez ohledu na to, v jaké družině jsem byl.

A navíc ne vždycky se objevil Elixír na kompresi svalů. A taky jsem vždycky nebyl první v zásluhách. Někdy mi zůstaly jen lektvary moci, které dočasně udílely silový bonus, nebo lektvary nízkého řádu.

Také tu byla jedna dobrá zpráva. Moje tělo bylo tak velké nejen proto, že jsem měl spoustu svalů, ale také proto, že i moje kosti byly silné. Jednoduše řečeno jsem měl kosti draka. Zhruba půl roku poté, co jsem poprvé uspěl v boji proti Lordu orků, když jsem ho porazil po 14., objevil se nový kompresný Elixír.


| Elixír na kompresi kostí (vzácné) |

| Při požití se kosti zkomprimují a budou menší a silnější. Ale pokud jsou kosti už zkomprimované na maximum, konzumace nemusí mít žádný účinek nebo v nejhorším případě může člověka i zabít. |


„Jůů!”

Skákal jsem na místě, jako když jsem poprvé získal Elixír na kompresi svalů. Okamžitě jsem požil Elixír na kompresi kostí a tentokrát se mi napořád o jeden bod zvýšila konstituce.

Požití kompresných elixírů mi hodnoty nezvýšilo vždycky, ale čas od času se zvýšily. A tak nebylo tak špatné, že jsem opakovaně lovil Lorda orků. Důležitější bylo, že bojovat se silným protivníkem jako Lord orků hrálo důležitou roli v rychlém zlepšování mé techniky bojového umění nízkého řádu.

Když uplynul celý rok, začínalo být čím dál snazší Lorda orků lovit. Zdálo se, že mezi průzkumníky kobky byla nějaká neznámá síť, neboť když jsem vytvořil družinu, lidé, co se přidali, se mě ptali, jestli jsem ten Korunní princ. Když jsem se jich zeptal, co tím mysleli, odpověděli mi, že to je moje přezdívka, jelikož jsem se specializoval na lov Pána 5. podlaží. Oficiálním titulem bylo Korunní princ 5F.

„K-korunní princ...”

Nějak jsem získal trapnou přezdívku. Samozřejmě jsem věděl, že to byl způsob uznání mé síly. Jelikož jsem Lordu orků čelil celý rok, zesílil jsem dost na to, abych Lorda orků porazil, aniž by zemřel jediný člen mé družiny.

Můj status, co se pomalu navyšoval díky Elixírům na kompresi svalů a kostí, byl jeden důvod, ale mnohem důležitější byla moje silnější technika bojového umění, která se zlepšila na stejnou úroveň jako moje technika kopí. S tím jsem dokázal rychle přečíst a zareagovat na každý pohyb orků.

Po roce mě dokonce někdo kontaktoval. Byl to Ellos. Řekl mi, že teď procházel 9. podlažím.

[Promiň. Kdybych tě jen mohl naučit mou metodu kultivace many...]

„To nic. Vím, že to je tajemství tvé rodiny. Slyšel jsem, že člověk nemůže ani prodat věci, co si koupil v Obchodě. To je prostě asi moje štěstí.”

[V jiných kobkách se duchové objevují až po 10. podlaží. Je smůla, že ses stal průzkumníkem První kobky... taková škoda.]

„Jak jsem řekl, je to prostě moje štěstí.”

Cítil jsem Ellosovu starost. Také jsem pochopil, co mi Ellos chtěl před rokem říct.

Tři měsíce poté, co mě kontaktoval Ellos, mě kontaktoval někdo nečekaný. Byla to Palludia. Nikdy mě nenapadlo, že ji znovu uvidím nebo že s ní budu mluvit.

[...Slyšela jsem, že jsi pořád na 5. podlaží.]

„Ts, kde jsi ty?”

[P-pche, já už jsem na 13. podlaží. Jsem jiná než ty.]

„Dobře pro tebe...”

Nebyl to sarkasmus. Vážně jsem jí záviděl. Nestal jsem se průzkumníkem kobky, jen abych vydělával peníze. Poklady, netvoři, průzkum! Chtěl jsem zažít nové věci. Chtěl jsem bojovat s rozmanitějšími, silnějšími netvory.

Ačkoli jsem věděl, že si ze mě Palludia bude utahovat, teď už mi na tom tak moc nezáleželo, když uplynul celý rok.

[P-poku... pokud tě to tak rozčiluje, honem se dostaň nahoru! Není času nazbyt lelkovat na 5. podlaží!]

„Ale já nemám manu.”

[Eek, udělej s tím něco tím svých duchem! Dvakrát jsi mě zachránil, takže bys měl být schopen udělat aspoň něco takového!]

„...He.”

Co, snažila se mě povzbudit? Ačkoli jsem jen slyšel její hlas, věděl jsem, že si ze mě neutahovala. Měl jsem pocit, jako kdybych dostal překvapivý dárek.

[C-co...]

„Díky.”

[Uet?! Neudělala jsem nic, za co bys měl být vděčný!]

„Prostě jsem vděčný. Povzbudilas mě. Budu se snažit víc.”

[Uuuu... dělej si, co chceš! Příště mi zavolej jako první, ty hlupáku!]

Pak zavěsila. Na chvilku jsem měl zavřené oči, pak jsem se propleskl a vstal.

„Dobrá, začneme s dnešním lovem!”
-----------------------------------------------


~ A celou novelu prosedíme na 5. podlaží... nebo ne? ~

~ Příští kapitola zahájí nový blok kapitol s názvem "Svět se stal kobkou". Můžete spekulovat, co to znamená ^_^ ~



Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>