12K - kapitola 24

Kapitola 24

Itan třískl stohem papírů o stůl.

„Probůh!” vykřikl. „Rozhodně se nedá podceňovat přitažlivost nového krále. Dokonce ani já si nemůžu pomoct a zapůsobilo to na mě. Během tří dnů jsme získali tisíc dobrovolníků na obranu Kankyuu a tři sta dalších ochotných mašírovat do Ganboku!”

„Neříkej,” řekl Shukou a natáhl se po papírech.

„Kromě toho přichází spolupráce a podpora i ze čtvrtí a prefektur mimo provincii Sei. Vesničané z nejvzdálenějších oblastí se stahují do budov městské rady a vyrážejí do Kankyuu. Ministry to žene k šílenství.”

12K - kapitola 23

Kapitola 23

Zpráva o Saihově únosu zanechala Kankyuu v hlučném stavu. Z královských provinčních úřadů se linuly dlouhé řady. Lidé chtiví zpráv o celé situaci zabrali každý kousek mezi Branou Vysokého klamu a Bažantí branou.

„Gen hodlá vtrhnout i do Kankyuu?”

Království se z pokraje zničení dostalo teprve před dvaceti lety. Nikdo nezapomněl na tehdejší bídný stav En. En bylo v porovnání s ostatními královstvími stále zchudlé, ale jeho lid měl všechny důvodu pro to, aby věřili, že zítřek bude lepší než dnešek.

12k - kapitola 22

Kapitola 22

Rokuta se dovlekl zpět do své cely. Ribi si hrála s dítětem.

„Ach, vrátil ses,” řekla.

„Jo.”

Ribi si všimla jeho rozladěného tónu a naklonila se k němu s tázavým pohledem. „Co se děje?”

„Ribi,” řekl Rokuta a posadil se, „myslíš si, že chtít království je to samé jako chtít trůn?”

„Ech?”

12K - kapitola 21

Kapitola 21

Rokuta stál na balkónu vytesaném do úbočí hory Ganboku a díval se dolů na provincii Gen a město pod ním. Vánek, co se mu otíral o tvář, s sebou nesl vůni deště.

„Blíží se monzuny. Nevypadá to, že hráze na Rokusui budou hotové včas.”

Co nevidět měla začít dlouhá válka a deště přijdou, než se ta rozmíška urovná. Navzdory deštivému období provincie podél břehů Černého moře jako Gen neviděly tolik srážek. K těm hrozivým dešťům docházelo dál proti proudu.

12K - kapitola 20

Kapitola 20

Itan vtrhl do královských obytných komnat. Když viděl, že král se rozvaloval na divanu, vybuchl hněvem.

„Ty—ty—ty hlupáku!”

Teprve tehdy si Shouryuu uvědomil, že tam byl. Posadil se a přikývl, jako kdyby nikdy nečekal, že Itana uvidí v jiném stavu. Kromě Shukoua hned za ním a Seishoua, co je musel pustit dovnitř, měli všichni stejně ztrhaný výraz.

„Co to je tak najednou?”

12K - kapitola 19

Část 5
Kapitola 19

Deset dní poté, co Taiho zmizel, dorazil z provincie Gen posel.

„Z provincie Gen? Nepovídej.”

Shouryuu byl zrovna na radě vlády a předstíral, že dával pozor při osočování a kritice, co mu předhazovali jeho ministři. Rikkan byl rozpuštěn. Zástupci ministrů, co postoupili na svou hodnost jako chráněnci svých nadřízených teď bědovali kvůli tomu odvolání.

Shouryuu byl za to vyrušení vděčný a rozkázal, aby posla přivedli. Za chviličku do sálu vstoupil muž kolem padesátky oděný ve formálním dvorském oděvu. Poklekl před trůnem a sklonil hlavu.

12K - kapitola 18

Kapitola 18

Mladší ministr vrazil do místnosti. „Našli jsme ho!” zvolal a s trhnutím se zarazil. Nejenom že tam byl Shukou, ale také Itan, Seishou a sám král.

Tato místnost ve vnitřním paláci byla původně vyhrazena pro královy milenky, takže přítomnost krále by neměla být tak nečekaná. Ale ten ji dal Shukouovi a státní záležitosti, co tam Shukou prováděl, byly typicky jen pro jeho oči. Takže ministr nečekal, že tam bude i král.

Shukou se jenom podíval přes rameno. „Našli jste ho? Nepovídej. Je v provincii Gen.”

12K - kapitola 17

Kapitola 17

Shoushun řekla Rokutovi: „Udělej pro En, co zmůžeš.”

Shoushun byla nyosen na hoře Hou. Nyosen byly nesmrtelné bytosti. Když se stala nyosen, přestala stárnout, takže nevypadala na víc než dvanáct let.

„Moji vesnici zničil král Kyou. Přežilo jenom pár dětí a dospělých – ale jenom o vlásek. Takže jsem šla do chrámu Seioubo a žádala Královnu Matku Západu, aby ze mě udělala nyosen. Byla jsem nejstarší z těch dětí, co přežily.”

12K - kapitola 16

Kapitola 16

Kouya přinesl večeři k posteli, kde odpočíval Rokuta. Zeptal se: „Opovrhuješ králem, Rokuto?”

Rokuta pokrčil rameny.

Ribi se rozhodla, že diskrétnost je lepší část chrabrosti (!!!), a tak ustoupila za přepážku a krmila dítě kozím mlékem, které jim donesl Kouya.

„Pokud krále vážně nemáš rád, můžu to s ním vyřídit. Jako laskavost.” Kouya se na něj důvěrně podíval. „Copak by nám všem nebylo bez králů lépe?”

12K - kapitola 14-15

Kapitola 14

Shouryuu zíral ven do temnoty. „Nevrátil se domů.”

Bylo uprostřed noci a Rokuta se ještě neukázal. Pravidelně se vykrádal z paláce, ale vždycky se vrátil do půlnoci. A i když měl důvod odejít z paláce pozdě v noci, nikdy nebyl pryč až do rozbřesku, aniž by někomu neřekl. Ministři byli ve stavu vysoké nervozity.

„Něco se muselo stát,” řekl Shukou hlasem zbarveným starostí.

„Vypadá to tak.”

12K - kapitola 13

Kapitola 13

Ribi řekla: „Taiho, jste v pořádku?”

Rokuta se na ni usmál. „V pohodě, v pohodě. Co se vězení týče, tohle není tak špatné. Je lépe vybavené, než bych čekal.”

Když se rozhlédl po místnosti, musel přemýšlet, k čemu byla původně zamýšlena. I když nebyla vůbec prostorná, jen stěží připomínala tradiční žalářní celu. Vypadalo to, jako by ji někdo vytesal z bílého kamene. Vzadu byl výklenek na spaní vybavený postelí. Část místnosti oddělenou přepážkou zabíral divan.

12K - kapitola 12

Kapitola 12

Vzali Rokutu hluboko do paláce, dolů do komnaty hodně pod vrcholkem. Kdesi u úpatí hory Rou'un se otevřely dveře, co odhalily ženu stojící na druhé straně železných mříží.

„Taiho—”

„Ribi.”

Ribi byla královský místokrál, kterého vyslali do provincie Gen. Místokrál sloužil v dozorčí funkci a dohlížel na provinčního pána, zatímco se zodpovídal přímo králi. Když byly pravomoci provinčního pána a premiéra zamrazené, místokrál měl v rukách otěže moci jako vládnoucí generál.

12K - Kapitola 11

Kapitola 11

Cesta pěšky z Kankyuu do hlavního města provincie Gen, města Ganboku, trvala měsíc. Když Kouya jel na svém youmovi a zbytek družiny na youjuu, cesta jim zabrala méně než den, neboť ptáci letěli.

Rokuta jel s Kouyou na youmovi. Youma nečpěl krví. V tomto ohledu Kouya nelhal.

Letěli, až dokud slunce nebylo nízko na obloze. V reakci na Rokutovo vyzvídání mu Kouya popsal, jak se ocitl v Atsuyových službách.

12K - kapitola 10

Kapitola 10

Zhruba v době, když Rokuta dal Kouyovi jméno, žil v horách Kongou.

Hory Kongou obkružovaly Žluté moře uprostřed světa, palisáda z jejich vrcholků vyčnívala nad Moře mraků. V úzkých jeskyních, co byly roztroušené po útesech hor Kongou, hnízdili youmové. Ty jeskyně byly propojené širou sítí tunelů a možná pokračovaly až do Žlutého moře.

Kouya seděl v páchnoucím hnízdě a díval se na youmu. „Já jsem Kouya. Od teď mi tak budeš říkat. Když ne, zapomenu, kdo jsem.”

Rozumím, zavrkal youma na oplátku.

„Takže taky chceš jméno?”

12K - kapitola 9

Kapitola 9

Ačkoli bylo Kankyuu hlavním městem království, jeho ulice nebyly široké a prostorné. Tohle byla obecná pravda o všech městech v En. Rokuta si vybavoval, že ulice Kyota byly mnohem širší.

Uvnitř Bažantí brány si kolem hlavy obalil šál. Kdyby si neskryl vlasy, jen stěží by unikl pozornosti. Na kirinově hřívě se z nějakého důvodu neudržela barva, takže musel využít jiných prostředků.

Oblékl se do obyčejného pouličního oděvu a bez dalších okolků následoval Kouyu do ulic Kankyuu, zatímco Ekishin sledoval každý jejich krok.

12K - kapitola 8

Kapitola 8

Vytrestaný Rokuta se účastnil další porady tajného koncilu. Tiše seděl za Shouryuuem a jak poslouchal úřední hlášení Rikkanu císaři, potlačoval zívání. Porada byla konečně odročena a on si to namířil přímo k Vnějšímu paláci, když na něj někdo zavolal.

Rokuta se otočil a našel za sebou klečícího dvorního úředníka. „Prosím o prominutí, pane, ale požádali o vaši audienci.”

„Se mnou? Nějaký ministr?”

12K - kapitola 7

Kapitola 7

Než se Rokuta vrátil do paláce, Itan a ostatní už odešli. Shouryuu seděl za svým stolem.

„Už jste skončili s těmi promluvami?”

„Prozatím,” řekl Shouryuu, oči měl upřené na práci položenou před sebou.

Když se Rokuta podíval, co jej tak upoutalo, spatřil na stole list papíru a svazek Božské kroniky Velké Kolonády. „Takže Shukou ti taky dal domácí úkol. Vážně přemýšlím, kdo tomu tady velí.”

„Přesně.” Shouryuu si založil ruce na hrudi, jako kdyby hluboce přemýšlel.

12K - kapitola 6

Kapitola 6

Rokuta seděl obkročmo na Rikakuově hřbetě. Rikaku byl youma a Rokutův sluha. Jenom kirin dokázal přimět youmu k poslušnosti. Nebo tak si to vždycky myslel.

Rikaku se hnal oblohou jako větrná smršť a Rokuta bloumal pobřežím provincie Gen, když proletěl kolem dalšího člověka. Konkrétně kolem dítěte, co letělo na youmovi.

Jen stěží měl čas byť i na nějaké to překvapení. Ten youma byl velký okřídlený vlk s dravčím zobákem, pravděpodobně tenken také nazývaný nebeský pes. Na jeho hřbetě sedělo dítě. Kvůli jejich vysoké rychlosti se jejich cesty zkřížily jen na zlomek vteřiny. Opravdu to bylo náhodné setkání.

Rokuta rozkázal svému youmovi: „Otoč se! Za nimi!”

12K - kapitola 5

Část II
Kapitola 5

Rokuta odešel balkónem, krále zanechal v péči Itana a ostatních. Slunce zapadlo, uvrhlo Moře mraků do temnoty. Na východě vyšel tenký srpek měsíce.

„Ve vzduchu je pach krve.”

Na obzoru se rýsovala válka. Vzhledem k počtu intrikujících ministrů a provinčních pánů, co sbírali své síly, byl zázrak, že ještě nepropuklo občanské povstání.

Rokuta kráčel dvorem, lomcoval jím ten žluklý pocit zlé předtuchy jako ostrý vítr. Nálada mu poklesla jeho vrozenou nechutí k válce a prolévání krve.

12K - kapitola 4

Kapitola 4

Král En a jeho význačné, ale zvrácené schopnosti byly kárány v soukromé komnatě ve Vnitřním paláci.

„Jo, je mi jasné, odkud vy všichni jdete,” řekl Shouryuu a podíval se po čtyřech mužích, co jej oslovili.

Itan na něj na oplátku zahlížel. „Je vám to jasné? To je celé?”

„Polepšil jsem se.”