12K - kapitola 24

Kapitola 24

Itan třískl stohem papírů o stůl.

„Probůh!” vykřikl. „Rozhodně se nedá podceňovat přitažlivost nového krále. Dokonce ani já si nemůžu pomoct a zapůsobilo to na mě. Během tří dnů jsme získali tisíc dobrovolníků na obranu Kankyuu a tři sta dalších ochotných mašírovat do Ganboku!”

„Neříkej,” řekl Shukou a natáhl se po papírech.

„Kromě toho přichází spolupráce a podpora i ze čtvrtí a prefektur mimo provincii Sei. Vesničané z nejvzdálenějších oblastí se stahují do budov městské rady a vyrážejí do Kankyuu. Ministry to žene k šílenství.”

„Ty zkazky vážně odvádějí dobrou práci.”

„Jak daleko se může zkazka dostat za tři dny? Říká se, že už se to doneslo do provincie You!”

„Přicházejí i odtamtud?”

„To lidi říkají. Dostanou se sem vůbec, než jednotky vyrazí na frontu?”

Shukou ty papíry posvátně zvedl. „Jsem vděčný. A ohromený. Očekávání k našemu novému králi se ani v nejmenším nesnížila.”

„Je dobře, že se s ním nikdo z nich nesetkal osobně. Jakmile se tohle donese k jeho sluchu, možná i on obrátí na nový list.”

„Moc bych se na to netěšil,” řekl Shukou s pochmurným úsměvem. „Dvě provincie nabídly svou armádu. Můžeme jim věřit? Nechceme je pozvat do Kankyuu, jen aby to dopadlo tak, že na nás zaútočí zevnitř.”

„Přijmeme jenom řadové vojáky a podpůrný materiál,” vložil se do toho Seishou. „Všechny vypůjčené vojáky umístíme mimo palác. Jak se vede provincii Kou?”

„Kromě provinčního pána už z paláce odešli všichni ministři.”

„Dřívější Pán tajné pečeti byl jmenován provinčním pánem a odjel z Kankyuu.”

Toto byl muž, co byl tak zaneprázdněný vykrádáním veřejné pokladnice, že neměl zájem kout politické pletichy nebo vést rebelie.

„Jeho Veličenstvo navrhlo propustit celou provinční stráž z Kou a zabavit jejich zásoby. A kromě toho máme aktivně verbovat vojáky během expedice, abychom posílili královskou armádu.”

„Ale—” skočil do toho Itan. „Vojáci jdoucí do Ganboku budou muset opravdu bojovat. Jakýkoli zahálčivý voják z Kou, co nabereme po cestě – dají se přes noc vytrénovat a proměnit na disciplinovanou bojovou sílu? A co když někteří mezi nimi obrátí zbraň proti královské armádě?”

„Sázíme na jejich očekávání od nového krále.”

„Celá tahle věc byla od samého začátku sázka.”

„To tedy ano.” Všichni přikývli.

Někdo zavolal zvenku místnosti. „Ehm, mohl bych vás na chvilku přerušit?” Mousen bojácně strčil hlavu kolem přepážek.

Seishou přikývl a pokynul mu, aby vstoupil. Mousen vypadal víc než jen trochu zmateně a s úklonou vstoupil.

„Co je tak naléhavého?” řekl Seishou způsobem, že pokud to nebylo naléhavé, měl by okamžitě odejít.

„No, ne úplně naléhavé—”

„Tak co?”

Mousen se několikrát podíval na podlahu a zpět na Seishoua. Zdálo se, že byl naprosto mimo. „No, nechci se nijak vnucovat, ale rád bych se účastnil schůzek Tajné rady—”

„Cože?” řekl Itan a pozvedl obočí. „No, nemám nic proti. Když už jsme u toho, kdysi jsi byl Seishouův poradce.” Podíval se na Seishoua. „Co ty na to? Přijmeš starého podřízeného zpět do vojenské služby? Nemůžeš ho vinit, že se chce držet spíš tebe než strážit toho rozmařilce.”

Seishou souhlasně kývl. „To jsem měl v úmyslu. Kdyby Mousen souhlasil, že se znovu stane mým poradcem—”

„Omlouvám se, ale obávám se, že to není možné.” Mousen se na Seishouovu reakci podíval s očima vytočenýma vzhůru, jako kdyby se pokoušel odhadnout stav jeho mysli.

„Není možné? Proč?”

„Ehm, t-totiž... vážně nerad tohle říkám, ale—”

Mousen vytáhl z kapsy kousek papíru a natáhl ho s hlubokou úklonou. „Královský rozkaz. Omlouvám se! Jmenovali mě Daishibou!”

Itan, Seishou a Shukou na něj zírali. Daishiba byl jako hlava Ministerstva léta a Nejvyšší důstojník královské armády členem Rikkanu. Hodností převyšoval generála, tedy postavení, do kterého byl Seishou zrovna jmenován, takže Mousen byl jeho nadřízený důstojník.

„Cos to zrovna řekl?”

„Omlouvám se! A-ale tohle povýšení je údajně platné jen během trvání válečného stavu. Prosím, neber si to osobně!”

Shukou nakrčil obočí. „Kárat Mousena na tom nic nezmění. Kde je král?”

„Ehm, je pryč.”

„Pryč?”

„Ano. Nechal zprávu pro Daiboku – totiž pro generála.”

„Cože?”

„Řekl, abys určitě neztrácel hlavu. Člověku se na tomto světě může dařit mnohem hůř než být generál královské stráže.”

Itan si rukama zakryl tvář. „Ten hlupák.”

„Neuvěřitelné.”

Shukou byl příliš ohromený, aby něco řekl. Itan udeřil pěstí do stolu. „Na kterém světě se král přidá k armádě rebelů!”

„O-omlouvám se.”

Seishou přemýšlel nahlas: „Nemyslíte si, že je za tím nějaká skrytá taktika?”

„Jako třeba?”

„Král mi rozkázal, abych Ganboku obklíčil, ale ne abych ho obsadil. Ten konflikt jen stěží skončí pouhým obklíčením města.”

„Ach, co se toho týče—” Mousen vytáhl další dokument. „Tohle je pro generála.”

Seishou si to vzal, otevřel a na místě přečetl. Předal to Itanovi, co to přelétl pohledem a povzdechl si.

„Co si ten muž kruci myslí?”

„A teď co?” řekl Shukou, jak mu nahlížel přes rameno.

Seishou předal dokument Shukouovi, aby si to mohl přečíst, a řekl: „Řekl, abychom během pochodu naverbovali dělníky a postavili v okolí Ganboku zátopové hráze.”

„Takže teď hodlá ukázat, že se podřídil vůli místních, co?” Itan se sesul na nejbližší židli. „Je jako nájemce, co neplatí nájem, a když budova hoří, rozhodne se zaplatit!”

„Musím mít něco za lubem. Žádný rozumný král by jinak nevyrazil do Ganboku.”

„Začínají mi docházet způsoby, jak vyjádřit svůj údiv. Co když se stane nemyslitelné? Co když ho někdo ve válečné vřavě přesekne? Musí chápat, že to je také součástí rovnice.”

„Jsem si jistý, že je toho velmi dobře vědom,” řekl Seishou se suchým úsměvem. „Vzít Taiha jako rukojmí u něj nikdy nemohlo vyjít. Ale možná že kdyby mu byl jeho život drahý, schoval by se v paláci Gen'ei, nechal by Taiha zranit a byl by konec. Pro krále byl tohle boj na život a na smrt od samého začátku.”
-------------------------------------------------

~ A to je poslední kapitola ve víkendovém pobytu ve 12 království! ~

<Předchozí>...<Následující>