HK - kapitola 75

Kapitola 75 – Se Sieglinde!

Dneska jsem šel po dlouhé době ven se Sieglinde. Nedávno jsem se od tchánových přátel naučil, jak vyrobit alkohol, takže jsem se jí zeptal, jestli chtěla jít pro nějaké suroviny.

Tchyně řekla, že přiměřené cvičení pomáhá zlepšovat těhotné ženě náladu. Sieg chodila na procházky do zahrady nebo do nedalekého lesa, ale bylo to poprvé, co jsme takhle šli do ulic.

Po ránu byl trh plný lidí, takže jsme mířili do méně zalidněné obchodní čtvrti.

Dneska bylo pěkné počasí. Vánek se nám jemně otíral o tváře, bylo to dokonalé na procházku.

„Hele.”

„Copak?”

„Konečně jsme spolu sami.”

Posledních pár dní jsem nemohl být se Sieg. Takže bylo pěkné, že jsem mohl být s ní a přitom si nehlídat její rodinu.

Kráčel jsem s uvolněným úsměvem, zatímco jsem se na Sieg díval. A ona mi vynadala, abych se za chůze díval dopředu. Omluvil jsem se a vysílal k ní pohledy úkosem.

V půli cesty jsme si zastavili kočár a vystoupili jsme kousek od obchodní čtvrti, abychom si užili příjemnou vycházku.

Když jsme dorazili, v obchodní čtvrti se zrovna otvíralo, takže tam nebylo moc lidí. Jelikož to vypadalo, že si svůj nakupovací výlet budeme moc pomalu vychutnat, při chůzi jsme si povídali.

„Nakupujeme suroviny na alkohol, ano?”

„Správně. Ačkoli mám v plánu koupit věci na nakládané jídlo.”

Nedávno jsem se od tchánova kamaráda dozvěděl o zavařeném jídlu jménem chutney. Bylo to něco jako džem a měli ho rádi na Blízkém východě. Vyrábělo se to svařením ovoce a zeleniny s kořením. Dalo se to uchovávat až tři měsíce. Dalo se to použít jako ochucovadlo do polévky nebo jenom jako pomazánka na chleba.

„Chci zkusit udělat pomazánku z bobulí a arašídovou pomazánku.”

Arašídová pomazánka, co servírovali na snídani, byla výborná, takže jsem ji chtěl zkusit udělat.

Když jsme dorazili do ulice, kterou lemovalo mnoho obchodů, zahlédli jsme hory různého ovoce a zeleniny.

„Ach, Sieg, támhle je divné ovoce!”

Vzrušeně jsem k tomu přišel, ale ta cena nebyla nízká. To barevné ovoce bylo z jižní Evropy, takže bylo relativně drahé.

Prodavačka v tomto období doporučila třešně. To kulaté rudé ovoce zářilo jako drahokamy.

„Třešňový alkohol vypadá s tou pěknou barvou dobře.”

„Pokud mluvíš o třešních, pak máme kirschwasser.”

„Ach, to je to, co se přidává do Schwarzwaldského dortu.”

Kirschwasser se používá do dortů. Nazývá se to třešňová voda, je to průhledné, ale také se tomu kvůli vysokému obsahu alkoholu říká plamenný alkohol. Vzpomínám si, že když jsem trochu ze zvědavosti ochutnal, vyhrkly mi slzy.

„Správně, co takhle upéct koláč.”

Sieg měla ráda třešňový koláč a její neteře také řekly, že měly raději koláč s čerstvým ovocem než s nakládaným, takže jsem si myslel, že to bude dobrý nápad. Jelikož třešně byly lokální sezónní ovoce, byly levné. Koupil jsem velké množství a požádal jsem, aby je doručili do hraběcí vily.

Také jsme od tchána dostali kapesné na věci jako bobule, houby, ovoce a zeleninu, takže jsem skoupil všechno, na co jsem byl zvědavý.

Pak jsme dostali trochu hlad, a tak jsme se rozhodli koupit si ve stánku v parku klobásu s kari.

„Půjdu koupit něco k pití! Můžeš se pustit do jídla jako první~”

Ve stánku s klobásami bylo jenom pivo. Jelikož ho místní lidé pili jako vodu, neměli žádné jiné věci. Když jsem trochu popošel, byl tam stánek, kde prodávali vychlazenou ovocnou šťávu, takže jsem koupil dvě.

Zatímco jsem rychlým tempem kráčel zpět, někdo na mě promluvil: „Pane, co takhle květiny?”

Zavolala na mě starší paní, co prodávala květiny. A pak jsem spatřil jasně rudou květinu. Zdálo se, že je pěstovala ve své zahrádce.

„Vaší milé se bude líbit, když jí je dáte darem.”

„Tak si vezmu deset.”

Jelikož byly překvapivě levné, nakonec jsem je impulzivně koupil. Prodavačka úhledně seřízla stonky a svázala je do kytice tím, že kolem uvázala stužku.

S kyticí v ruce jsem doběhl k lavičce, kde čekala Sieg.

„Promiň za zdržení!”

„Aa, omlouvám se za těžkosti.”

„Ne, tohle nic není~”

Natáhl jsem k ní jednu šťávu, co jsem koupil.

„Ach, čekala jsi na mě s jídlem.”

„Dívala jsem se, jak si děti hrají.”

Nedaleko halekaly děti a hrály si. Když jsem si pomyslel, že budu mít novou rodinu jako ty děti, cítil jsem v srdci vřelou senzaci.

„Už to nebude tak dlouho trvat.”

Dřepl jsem si před Sieg a mluvil na naše dítě.

„A taky...”

„?”

Vzal jsem to jako příležitost a dal jsem jí kytici, co jsem držel za zády. „Tohle jsou mé pocity k tobě. Prosím, přijmi je.”

Myslel jsem to vážně, ale Sieg se zasmála.

„Sieg...”

„Ale to je, jako kdybys mě žádal o ruku.”

Z nějakého důvodu to bylo trapné, takže jsem se posadil na lavičku a otevřel jsem dřevěné víčko na šťávě. Jednu jsem podal Sieg a z druhé jsem se napil já.

Z té sladké vůně si můj žaludek stěžoval, že má hlad. Klobása s palčivým kořením, s kari, vychladla, ale místní jídlo bylo stejně výborné. S tou, co jsme si dali na festivalu v mé zemi, se nedala srovnávat.

Jedli jsme v tichosti. Nebyl jsem sytý, ale už jsem neměl hlad.

„Je tu spoustu řeznictví.”

Překvapil mě počet řeznictví na ulici. Bylo jich tu spoustu, někdy lemovaly jednu stranu ulice.

„Jak se dalo čekat, není tu moc obchodů, co by měly sobí maso.”

„To ne.”

Trochu mi sobí maso chybělo, takže jsem to obešel, ale v žádném obchodě jsem ho nenašel. V řeznictví bylo hovězí a vepřové, ale žádné maso, které milovali lidé ze severní Evropy.

„Sieg, chceš se rychle vrátit domů?”

„Ano. A co ty, Ritzi?”

„Hmm, kdo ví. Celkem se mi tu líbí. Ale trápím se kvůli rodičům, takže se musíme vrátit.”

Byl jsem šťastný, že Sieg měla ráda mou domovinu, takže jsem jí takhle odpověděl.

Ten tak trochu napěchovaný park už nebyl tak zalidněný, protože byl čas oběda. Děti, co si před námi hrály, šly taky domů na oběd.

Sieg vedle mě si vychutnávala vůni růží.

„Hej, Sieglinde.”

„Hm?”

„Víš, co v řeči květin znamenají rudé růže?”

„Ne.”

Položil jsem Sieg ruku kolem ramen a naklonil se k ní a zašeptal jí do ucha: „Miluju tě.”

„!”

Když jsem to řekl, Sieg se tváře zbarvily do rudého odstínu jako růže.

Zatímco jsem miloval svou uzardělou manželku, vychutnával jsem si osvěžující odpoledne brzkého léta.




Když jsem se vrátil do sídla, zelenina a ovoce, co jsme koupili v obchodě, už dorazila. Komorník se nás zeptal, co chceme k jídlu, ale já mu řekl, že nebylo třeba nic připravovat, protože jsem chtěl vařit se Sieg. Jak jsme spolu mluvili, začalo se nám stýskat po životě ve vzdálené zemi, takže jsme se po dlouhé době rozhodli vařit.

Vypůjčili jsme si koutek v kuchyni a začali vařit.

„Dneska uděláme sobí polévku! Nebo to chci říct, ale jelikož nemáme sobí maso, uděláme polévku s kuličkami ze skopového masa.”

„Dobře.”

Jako maso jsme použili skopové, co bylo tady v hrabství posledním trendem. Nasekal jsem ho dvěma noži. Požádal jsem Sieg, aby oškrábala zeleninu. V hrnci se nám vařily kroupy, což byl drcený a sušený ječmen. Řezník mi řekl, že když je vmíchám do masových kuliček, budou mít jedinečnou texturu. Do mísy jsem dal sekané maso a koření a hnětl to, dokud to nezačalo lepit. Nakonec jsem přidal kroupy a vyválel z nich kulaté kuličky.

Zatímco jsem dělal masové kuličky, Sieg přidala do hrnce kořenovou zeleninu a bylinky a vařila je. Jakmile to bylo uvařené, přidala prášek čili a malá rajčátka a pokračovala ve vaření.

Nakonec jsme přidali masové kuličky a zprudka jsme to svařili. Odebíral jsem pěnu a vařil jsem polévku, dokud neměla pěkný rudý odstín. A pak byla naše rajčatová polévka z kuliček ze skopového masa hotová.

K polévce jsem nakrájel chléb.

Podíval jsem se na Sieg, když trochu ochutnala prstem. Z jejího výrazu jsem dokázal říct, že to bylo výborné.

„Ritzi, vážně dobře vaříš.”

„Že~?”

Jelikož mě pochválila, tváře se mi uvolnily v širokém úsměvu. Chtěl jsem se upřeně dívat, jak Sieg jí, ale jelikož jsem měl pocit, že by mi zase vyhubovala, rozhodl jsem se ochutnat.

Masové kuličky s kroupami, jak mi řezník doporučil, měly texturu, kterou jsem ještě nikdy neochutnal. Ječmen byl tuhý. Polévka naprosto prostoupila do kuliček a podtrhovala jejich chuť. Polévka z čerstvých rajčat a čili byla vhodně nakyslá a pikantní a měla nepopsatelný dozvuk chuti. Sezónní kořenová zelenina byla také skvělá.

Dali jsme si tak dvě misky, po dlouhé době jsme se najedli dosyta.

„Tak nějak jsem ospalý.”

„Co takhle si zdřímnout?”

„Vážně to nevadí, být takhle nedbalý?”

„To nic. Hodně jsi pracoval.”

Přijal jsem její pohostinnost a zbytek odpoledne jsem strávil lenošením v pokoji.

Dneska šla Sieg po dlouhé době ven a dokonce jsme spolu vařili. Dneska byl velmi spokojený den.
--------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>