překlady od Tadomi: DM

Kapitola 128 – Noc, o které nikdo nevěděl (5)

Tady Satou. Zdá se, že generace, co zažila úsvit domácích konzolí, dělala seznam hiragany pro Kouzlo obnovy. Když jsem to slyšel, smál jsem se a myslel jsem si, že to je vtip, ale byla to pravda. Lidé dokázali nečekaně pilně pracovat, když přišlo na zábavu.

Fu, to bylo únavné.

Obě masky jsem měl rozbité, takže jsem si nasadil bílou masku, co Arisa udělala z vlastní iniciativy na jeden kosplej. Měl jsem pocit, že jsem věděl, odkud vzala inspiraci, ale přišlo mi, že se snadno rozpadne, děsivé. Oblékl jsem se do levného oblečení a pláště a zamířil jsem k východu ze sálu.

Sál vypadal tak zdevastovaně, že jsem ho obdivoval, že se nezhroutil.

Podlahy byly převrácené vzhůru nohama, několik sloupů bylo zničených, na mnoha místech vznikly krátery. V některých kráterech kvůli Plameni ve výhni vzniklo sklo. Po oltáři nebylo ani stopy.

Měl bych říct: co jiného čekat od démonického lorda. Jen stěží jsem vyhrál, i když jsem měl třikrát vyšší level a měl jsem spoustu předmětů.

Byla škoda, že si to nezopakujeme— tak tohle jsem si ani v nejmenším nepomyslel.

Protivník byl naštěstí ten typ, kterému magie moc nešla, ale kdyby byl silný v obou polích, možná bych prohrál.

Půjdu se podívat na turnaj ve vévodském hlavním městě a budu studovat šermířské techniky a bojové pózy.

A taky bych měl znovu začít s trénováním zaříkávadel.

Pokud by protivník na úrovni démonického lorda začal s prostorovou magií, nemyslel jsem si, že bych dokázal vyhrát. Bylo nezbytné, abych od vikomta Shimena (dům Torumových rodičů) nějak získal Zničení magie a Zrušení magie.

A taky útočnou magii na úrovni mírně pokročilá a výše. Kdybych neměl Plamen ve výhni, možná by mě tenhle démon zahnal do slepé uličky. Pokud během svého putování najdu nějaký dobrý likér, určitě ho daruji tomu, co mi ten svitek prodal, Galharovi.

Zatímco jsem přemýšlel o tomhle, otevřel jsem těžké dveře a vyšel ze sálu. Okamžitě jsem pochopil, proč ty dveře byly mírně otevřené.

Měl tady být jeden člen společenství. Prohledal jsem inventář. Byl tam předmět jménem Zkamenělý člen. Tak mě tak napadlo, že démonický lord útočil magickým okem zkamenění, že? Viděl to, co. Zvědavost vážně zabijí, to tedy jo.

Ty dvě obětované dívky jsem navlékl do dlouhých košil. Měly proporce, co se nehodily k jejich věku 14 let, takže s tímhle jsem mohl mít trochu klidnější mysl. Zdálo se, že ty dívky byly mika z Garleonova a Parionina chrámu. Obě byly v levelu 30, to bylo celkem úžasné.

Obě jsem je na ramenou odnesl k teleportační místnosti, ale nevěděl jsem, jak ji spustit. V kořisti jsem měl i manuál, ale upřímně řečeno jsem byl příliš unavený. Nedokázal jsem se přimět, abych to všechno udělal.

Magickým kopím jsem seškrábal strop a odkryl hlínu. Pak jsem použil Hliněnou zeď, abych vytvořil úzkou chodbu. Magie byla vážně praktická.

Běžel jsem provizorní chodbou— nebo spíš dírou, s pomocí techniky Nebeská jízda. V počáteční teleportační místnosti byli tři členové, ale jelikož by bylo otravné se s nimi dohadovat, zasáhl jsem je Krátkým omráčením. Neměli by být mrtví.

Jelikož jsem sem přišel cestou, co vedla do pokoje vévodova třetího syna, nabral jsem kurz, který dle mapy vedl do chrámu, a šel jsem tam podzemím. Po cestě jsem viděl bílého krokodýla a záhadné stvoření, co se podobalo člověku a mělo na sobě hadr, ale všechno jsem to ignoroval. Možná by nebylo špatné se sem přijít pobavit a přinést nějaké dárky, až se trochu zotavím.

Šel jsem do Tenionina chrámu, bylo to místo, odkud pocházela ta mrtvá dívka. Nebylo to proto, že tam ta dívka patřila, ale protože jenom v Tenionině chrámu byla stará vrchní miko s levelem vyšším než 50. Navíc měla titul [Svatá].

Zatímco jsem mechanicky postupoval směrem, který jsem si předtím vybral, v inventáři jsem operoval s dívčiným tělem. Snažil jsem se „drag and drop” krev, co z ní vytekla, a naštosovat ji. Spíš než abych ji naštosoval, se zdálo, že ji to tělo absorbovalo. Zdálo se, že se to nedalo oddělit.

Se stejnou myšlenkou jsem na ni vtáhl lektvar, ale nezabralo to.

Na mysl mi vytanul ten titul [Svatá], co měla vrchní miko Tenion. Možná že to mělo podobné zvláštní účinky jako titul hrdiny?

Neměl jsem co ztratit, takže jsem aktivoval titul Světec. A přetáhl na tělo lektvar, fungovalo to.

Ačkoli to nebylo tak, že by obživla. Název předmětu se změnil z [Serino tělo: stupeň zničení – maximum] na [Serino tělo: stupeň zničení – velké]. Přetáhl jsem na to několik lektvarů, až se název předmětu změnil na [Serino tělo], takže jsem si nemyslel, že by to bylo mrhání.

Potom všechno záviselo na tom, jestli existovala magie vzkříšení nebo ne.

„Ale, dnešní vrah je celkem znamenitý. Tohle je poprvé, co jsem si vraha nevšimla, dokud nebyl takhle blízko.”

Proplížil jsem se do komnaty vrchní kněžky Tenion, ale okamžitě si mě spletla s vrahem.

„Ale, jsi vrah a také únosce?” zeptala se vrchní kněžka, co si všimla dívek na mých ramenou, jako kdyby ji to zaskočilo.

Kromě svaté magie měla tato stará žena také techniky Identifikace osob a Vycítění krize. Proto jsem svůj level změnil předem na level 70 jako měl hrdina z říše Saga, aby později uvěřila mé historce. Nechal jsem si zobrazené techniky, co se vztahovaly k léčení.

Každopádně pro teď vyřešme to nedorozumění.

„Rád vás poznávám, vrchní kněžko Yu Tenion. Já jsem Nanashi. Nemám v úmyslu vás zranit. Tyto dvě dívky jsou Parionina a Garleonova kněžka, které jsem zachránil z kultovní skupiny jménem Křídla svobody.”

„Ale. Rozhodně si na ně vzpomínám. Hele, Nanashi. Neukážeš mi svou tvář. S tou maskou se těžko mluví.”

„Velmi se omlouvám, vrchní kněžko. Je mou zásadou skrývat dobré skutky. Prosím, odpusť.”

„Aha, jsi tak plachý světec.”

Hlas měla mladý. Její tvář ozářená měsíčním světlem vůbec nevypadala na 80 let. Kdyby mi řekli, že je jí 17, věřil bych tomu.

„Hele, Nanashi. Nevíš, kde je naše unesená kněžka Sera?”

„Vím.”

V jejím výrazu se to neukázalo, ale tón jejího hlasu se prohloubil. Zdálo se, že z mých slov odhadla, co se stalo. Tvář jí ztuhla.

„To dítě zemřelo, co?”

Na její slova jsem přikývl.

„Nanashi, můžeš mi upřímně říct jedno?”

„Pokud znám odpověď.”

Zeptala se mírně rozechvělým hlasem: „Ten, kdo Seru připravil o život, byli lidé z Křídel svobody? Nebo—” Po chvilce zaváhání pokračovala v řeči: „Démonický lord. Tak to je, že, obětovali Seru démonickému lordu.”

„Správně.”

Po šlechetné tváři vrchní kněžky stekla stružka slz. „Aha, to dítě se nedokázalo postavit svému osudu,” promluvila vrchní kněžka se vzlykáním.

Zdálo se, že měli věštbu, která říkala, že se za ne tak dlouho objeví démonický lord. Ale místa se v těch věštbách, co sedm kněžek obdrželo, lišila, takže každý měl za to, že každý bůh udělal svou vlastní věštbu.

Podle toho, co říkala vrchní kněžka, bylo osudem té dívky Sery stát se obětí kvůli vzkříšení démonického boha v tomto městě. Ačkoli Tenionin chrám vynaložil velké úsilí, aby ji ochránil, dnes večer najednou zmizela z vlastní cely.

A zdálo se, že ta věštba z Tenionina chrámu tvrdila, že se v tomto městě Oyugock zrodí démonický lord.

Když jsem se jen pro jistotu zeptal na podrobnosti, zmínila se, že se v těch věštbách ukázalo i jméno Labyrintového města Selbiry a království Yowok, které okupovalo Arisino království. Zbývající čtyři místa byla svatá Parionina země, Lasičkovité a Krysí knížectví a poslední byla země na jiném kontinentu. Abych se strefil do téhle pravděpodobnosti 1:7, já i tohle město jsme byli smolaři.

Vraťme se k hlavnímu tématu.

„Vrchní kněžko Yu Tenion, jsi schopná použít magii vzkříšení?”

„Ano, jsem.”

Ach, takže existuje, tahle magie vzkříšení!

Ale vrchní kněžka pokračovala pochmurným hlasem, jako kdyby chtěla zchladit mé nadšení: „Ale má to několik podmínek. Zaprvé, subjekt magie musí být pokřtěn v Tenionině chrámu. Zadruhé, musí to být během 30 minut po smrti. Zatřetí, tento artefakt vzkříšení v sobě musí mít dostatek magické moci. Jelikož jsme ho před 20 lety použili na vzkříšení legitimního dítěte vévody, nemůžu jej použít ještě pár let.”

Cože, něco takového, co?

Vzal jsem do ruky artefakt, co jí visel kolem krku, a vlil do něj magii. Vytrvale jsem v tom pokračoval. Nenaplnilo se to, ani když jsem do něj vlil 2.000 MP.

Nedalo se nic dělat, vytáhl jsem z inventáře Excalibur a udělal si z něj zdroj magické moci. Vrchní kněžku překvapilo, když spatřila svatý meč, ale nasadila výraz jako usmívající se Japonec.

Artefakt byl plný zhruba po 20.000 MP. Kapacita tohoto svatého meče byla přece jenom výjimečná. Při boji s démonickým lordem bych ho měl použít spíš jako nádrž na magickou moc než jako zbraň.

Tohle jsem se dozvěděl potom, ale zdálo se, že do tohoto artefaktu mohou magickou moc vlévat jenom lidé s titulem Světec nebo Svatá.

„Svolám sem tělo slečny Sery. Od její smrti uběhlo jen pár sekund, takže bychom měli mít dostatek času.”

„To nemůže být pravda, tahle časová magie by se měla objevovat jen v pohádkách a ne ve skutečnosti...”

Neexistovala žádná časová magie, co? Chtěl jsem se vrátit časem zpět a setkat se s Yamatem.

Odložil jsem své zcestné myšlenky.

Vytáhl jsem z inventáře Serino tělo. Jelikož byla nahá, zakryl jsem ji ručníkem. Někoho udivilo, když jsem z inventáře vytáhl tělo, ale rozhodl jsem se, že si toho nebudu všímat.

Vrchní kněžka odříkávala dlouhé zaříkadlo.

Svatá magie byla obvykle dlouhá, ale tentokrát to bylo obzvláště dlouhé.

Zaříkání bylo hotové, přesvědčil jsem se, že se Sera proměnila z předmětu zpět na člověka, a poté jsem odešel. Zapomněl jsem nahlásit to o tom démonickém lordovi, ale měli praktické věštby. A nebylo by moc skvělé, kdybych se vrátil, jen abych nahlásil tohle, takže jsem to nechal tak.

Dneska jsem byl vážně unavený.

Každopádně to byla dlouhá noc.

Rád bych se zotavil v nějakém nočním podniku, ale rozhodl jsem se vrátit, abych ulevil Arise a ostatním, co na mě nervózně čekaly.
-----------------------------------------------

~ A tímhle končí hlavní příběh 7. knížky. Ještě nás čeká pár bonusových kapitol... ~

~ A zrodil se nový hrdina, Nanashi. ~

Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav