Kapitola 18
Mladší ministr vrazil do místnosti. „Našli jsme ho!” zvolal a s trhnutím se zarazil. Nejenom že tam byl Shukou, ale také Itan, Seishou a sám král.
Tato místnost ve vnitřním paláci byla původně vyhrazena pro královy milenky, takže přítomnost krále by neměla být tak nečekaná. Ale ten ji dal Shukouovi a státní záležitosti, co tam Shukou prováděl, byly typicky jen pro jeho oči. Takže ministr nečekal, že tam bude i král.
Shukou se jenom podíval přes rameno. „Našli jste ho? Nepovídej. Je v provincii Gen.”
„Ach, ano.”
Nervózní funkcionář se obrátil ke králi, padl na zem a uklonil se. Shukou mávl rukou a naznačil tak mladšímu ministrovi, aby vstal. „Jím se netrap. Akorát tady zabírá místo. Podej hlášení.”
„Ehm, ach, ano. Dotyčným viníkem je vrchní velitel osobní stráže Baku Kouya. Vrchní velitel se hlásí ministru léta v provincii Gen. A znají ho pod jménem Kouya.”
„Moc děkuji.”
Další mávnutí rukou tomu muži řeklo, aby odešel. Za příznivější situace by byl Shukou mnohem přehnanější ve svém díku, ale zrovna teď neměl čas. Sledoval, jak omráčený mladší ministr odešel, a přesunul svou pozornost zpět na Itana a Seishoua, jejichž oči spočívaly na desce stolu. Prozatím naprosto ignorovali Shouryuua, co se rozvaloval na divanu.
„Samozřejmě že to byla provincie Gen. Nejenom Ribi, ale pohřešují se také ministři pravice a levice v Gen a soukromá pečeť včetně kohokoli s mocí a pravomocí. Zdálo by se, že Atsuyu tahá za drátky tohoto Kouyi i zbytku.”
Itan přikývl. Prohlédl si list papíru, co měl v ruce, na tváři se mu zračil zmatený výraz. „Někdy se s Taihem seznámil. Seishou, kolik lidí máme v ozbrojených silách v Gen?”
„Jednu divizi provinční stráže, ačkoli je to armáda levice s 12.500 ozbrojenými muži.”
Od Rokutova zmizení uplynuly tři dny. Atsuyu by se neuchýlil k únosu Saiha, pokud by si ve věcech nejdřív neudělal pořádek.
„O to větší důvod se strachovat.”
Itan si ten papír prohlížel. Král měl momentálně k dispozici jednu divizi královské stráže a jednu divizi provinční stráže ze Sei. Až na to, že obě divize měly sílu divize, přičemž první měla 7.500 vojáků a druhá 5.000. Dohromady se jen stěží rovnaly provinční stráži z Gen.
Za normálních okolností by měl král velet šesti plným divizím o 12.500 mužů v každé. Zdecimovaná populace království En takový počet nedokázala naplnit.
„Blafuje,” vyjádřil se Shouryuu, ačkoli mu na to nikdo neskočil. „Pravděpodobně má sílu brigády, nanejvýš 7.500 mužů, 10.000 připočtu-li brance.”
Královská stráž pod královým velením sestávala ze tří armád označených jako pravá, levá a centrální, kdy každá divize měla danou sílu 12.500 mužů a sestávala z profesionálních vojáků. Pokud to nebylo možné, dalo se to snížit na omezené divize o 10.000 mužích nebo brigády o 7.500 mužích.
Tři armády provinční stráže pod velením Taiha byly normálně také v plné divizní síle. Zbytek provincií udržoval brigády o síle 7.500 mužů. V naléhavých situacích se k tomu mohlo přidat dalších 5.000 záložníků. A v nejnaléhavějších situacích se nuceně verbovali branci.
Provinční armády se daly ze dvou divizí rozšířit na čtyři, ale Boží nařízení zakazovalo královské stráži i provinční stráži narůstat za toto omezení. Vpád do jiného království se považoval za nejtěžší hřích a vedl by ke smrti kirina i vládce v řádu dnů.
Armády se mobilizovaly pouze proti vnitřním hrozbám a vojenské počty se udržovaly na nejnutnějším minimu k vypořádání se s domácími potyčkami.
Když se provinční stráž rozšiřovala na čtyři divize, k existujícím třem divizím se přidala jedna pomocná. Tato pomocná divize měla normálně plukovní sílu o 2.500 mužích. Ačkoli provincie Gen dlouho udržovala čtyři divize, přišla o pravou, centrální a pomocnou divizi a zůstala jí jenom levá.
Shouryuu se díval ven na Moře mraků. Šest divizí o 75.000 vojáků čelící proti provinční stráži s nanejvýš čtyřmi divizemi o 30.000 vojáků by vzpurného provinčního pána zredukovala na snadnou kořist. V nejhorším případě by všech osm provincií mohlo svolat armádu o 150 tisíci vojáků. Pokud by král sešel z Cesty, provinční páni se mohli sejít a odstranit hrozbu z trůnu.
Akorát že v království nezůstalo dostatek lidí, aby mohli provést jakoukoli možnost. V době korunovace se původní populace tří milionů dospělých smrskla na patetických 300 tisíc. Uprchlíci vracející se do království a dorůstající děti to mohli akorát tak zdvojnásobit.
Najít 12.500 vojáků, co by doplnili řady královské stráže, by byl zázrak.
„Armáda levice při plné síle divize prostě není možná.”
„Každopádně,” řekl Itan důrazně. „Potřebujeme pevný důkaz, že provincie Gen stojí uprostřed všeho toho. Nemůžeme dost dobře zmobilizovat královskou armádu jen proto, že jsme identifikovali toho chlápka Kouyu.”
„Až na to, že čas je rozhodující. Pokud tam nějakou náhodou Taiho je—”
Seishou řekl: „Řekněte královské stráži, aby se začali připravovat.”
Jak to Shouryuu zaslechl, postavil se. Kam jdeš? Ptal se kárající pohled na Shukouově tváři.
„Zdá se, že mé přítomnosti tady není třeba, takže jdu do postele.”
„Vaše Veličenstvo,” řekl podrážděný Shukou.
Shouryuu se jenom usmál. Na cestě z místnosti se zastavil u dveří, jako kdyby ho zrovna něco napadlo. „Vydejte následující královský rozkaz: šest ministerstev a Sankou jsou rozpuštěny.”
Shukou a Itan na něj zírali s pusou dokořán. Itan zahromoval s rudou tváří: „Co si to kruci myslíš? Na tohle je jen stěží správná doba!”
Stěží byl čas na to začít přesouvat ministerské pozice, když jeden špatný krok mohl vést k občanské válce. Samotný proces výběru se mohl táhnout téměř donekonečna. A k tomu se musel přidat nevyhnutelný vnitřní rozkol, jak ministři bojovali o jmenování.
Tyto argumenty Shouryuua vůbec nerozhodily. „Už mě omrzelo se na ně dívat. Seishou, kontaktuj Chousaie a nech ho na zítra svolat vládní radu.”
„Jsi při smyslech?”
Shouryuu nejevil známky toho, že by slyšel pokárání v Seishouově otázce, a odpověděl: „Král jsem já, ne? Udělám, co se mi zlíbí.”
Shouryuu si nevšímal nadávek Itana a ostatních, odešel z vnitřního paláce a vzal si stranou jednoho vazala.
„Půjč mi svého koně.”
„Vaše Veličenstvo!”
„Jen si jdu pročistit hlavu. Neztěžuj mi to.”
Ten vazal se jmenoval Mousen. Zhluboka se nadechl. „To říkáte vždycky. Ale pokud vyjde najevo, že to já jsem vám pomohl, Daiboku si mě podá.”
„V tom případě z tebe udělám provinčního pána.”
„To mi vážně přijde k duhu, když budu mrtvý.”
„Tak tě přidělím k Sankou.”
„Takhle o tom nežertujte. Dobrá. Ale jedu s vámi.”
„To se nestane.”
Udivený Mousen řekl: „Chápete závažnost doby, v které žijeme? Neuvěřitelné!”
„O to větší důvod. Vždycky a pořád se něco chystá.”
„Vraťte se brzy. Pokud si budu dál vymýšlet historky, jak jste se mi ztratil a uprchl do neznámých končin, Daiboku mě určitě degraduje.”
Shouryuu se zasmál. „Neboj se. Pokud na to kdy přijde, vymyslím ještě lepší výmluvu.”
-------------------------------------------------
~ Nahromadilo se mi pár kapitolek, tak si pojďme udělat víkend ve 12 Královstvích. ~
Žádné komentáře:
Okomentovat