HK - kapitola 18

Kapitola 18 – Období změn

Ani dneska slunce nevyšlo.

První den polárních nocí přestalo sněžit. Ale brzy poté dorazilo bouřlivé počasí. Po pár dnech vítr konečně ustal a vyjasnilo se.

Dneska musíme nakrmit a očistit soby v lese. I když jsem lenní pán, musíme se starat o svůj vzácný majetek.

Po snídani jsem nakrmil psy a vyvedl je. Naším cílem je samozřejmě sobí les. Jelikož se psi dostali ven po dlouhé době, bez zábran vyrazili kupředu. Když jsem chtěl Sieg, co zrovna umývala nádobí, říct, že jdu ven, brzy jsem zaslechl odpověď od dveří.

DM - kapitola 46

Kapitola 46 – Cesta (1)

Tady Satou. Ve hře je to typicky takto: na začátku pěšky, uprostřed vozem a na konci hry teleportace nebo vzducholoď. Čím dál tím praktičtější. Jeden můj kamarád řekl, že jet na dobrodružství ve voze je ubohé. Jelikož tohle není dobrodružství, hádám, že nevadí, když si to užiju, ne?

KNM - kapitola 90

Kapitola 90 – Pracovník grilu, Liola

~ Chybičky hlásit do komentářů, aby se mohly opravit! ~

Liola bezvýrazně zíral na dítě, co jej drželo za ruku, zatímco jeho matka měla plné ruce práce s tím, aby Stříbrné Masce a jeho drakovi připravila pohodlné místo k odpočinku a spánku.

Stranou stál Baolilong ve své lidské podobě, kolem těla omotaný hadr, co mu Liola dal, aby se trochu zahalil. Výškou už Liolovi sahal do hrudi, ale osobnost měl pořád jako dítě. Když viděl, že jeho táta drží za ruku jiné dítě, byl trochu nešťastný a bylo mu to vidět na tváři, protože trochu špulil rty. Baolilong se také snažil vběhnout tátovi do náručí, jako kdyby říkal: „Pche! Papa mě miluje víc.”

„Hotovo.” Matka konečně skončila. Zhluboka si vydechla a setřela si pot z čela. Pak s úsměvem řekla: „Sire Stříbrná Masko, co si o tom myslíte? Ačkoli to možná není moc luxusní, můžu vám slíbit, že je to velmi pohodlné.”

HK - kapitola 17

Kapitola 17 – Polární noc (Kaamos)

Během sněhové bouře jsem já a Sieg nakrmili psy. Sobi byli v oplocené části lesa. Pokud se vítr utiší, budeme je moct vzít na procházku, ale kvůli dnešnímu počasí jsme je poslali zpět domů a řekli jim, aby tam zůstali.

Chci říct, že jsem pak se Sieg odpočíval, ale chudý šlechtic si takovou eleganci nemůže dovolit.

Doma byla hora práce. Když jsem to řekl, Sieg řekla, že mi pomůže, jak jen bude moct. Vážně je to spolehlivá manželka. Dojalo mě to k slzám.

Nejdřív jsme začali zpracovávat kožešiny, co jsme zanedbávali. Kožešiny se nedají mýt ve vodě. Takže se čistí s pomocí zvláštního mýdlového prášku s bylinkami.

HK - kapitola 16

Kapitola 16 – Příprava je půl úspěchu

Teď když jsem si zajistil vlastní jídlo a vyslechl svůj lid, začal jsem připravovat světlo, vodu a materiál na tradiční řemesla.

V této vesnici používáme svíčky. Na jejich výrobu používáme zvířecí tuk a na odstranění pachu bylinky.

„Nikdy jsem si nemyslela, že bychom si vyráběli vlastní svíčky.”

„No, musíme být soběstační. Zboží, co sem kupci přivezou, zahrnuje náklady na přepravu, takže to je zbytečně drahé.”

Dneska spolu vyrábíme svíčky. Jelikož Sieg poslední dobou chodila do lesa s Miruporon, už je to nějakou dobu, co jsme spolu pracovali.

HK - kapitola 15

Kapitola 15 – Soužití

Protože se blížily polární noci, trvání slunečního světla se zkracovalo. Během této doby jsem trávil čas prodejem zpracovaného masa a kožešin kupcům nebo výrobou dalšího zavařeného jídla.

Obvykle jsem jídlo zavařoval do lahví. Zpracoval jsem jídlo na pracovním stole venku za domem. Tohle je místo, kde kurážně zpracovávám divoká zvířata, a dá se to tu volně používat, protože to není Ruruporonino království.

Dnešním chodem jsou lahve pomazánky z jater bělokura. Je to sezónní chod. Opatrně jsem játra očistil od krve a tuku a pak je naložil do mléka, abych se zbavil jejich pachu. Následujícího rána jsem je uvařil se zeleninou a sójovou omáčkou a jako koření přidal koření, alkohol a moučku z ptačích kostí. Pak jsem pastu vařil, dokud se nevypařila všechna voda a pak přidal máslo. Nakonec jsem to celé vložil do čistého koženého měchu a vší silou to stloukl. Takhle jsem dokončil pomazánku z jater bělokura, co je dobrá s chlebem nebo suchary. Pak jsem ji dal do lahve, odvzdušnil ji a sterilizoval, abych ji mohl dlouho skladovat.

HK - kapitola 14

Kapitola 14 – I dneska pokračuje lovecký život

Už je to měsíc, co Sieg dorazila. Náš dočasný život v žádném případě nebyl sladký, ale čas strávený s ní byl dost radostný jen z toho, že jsem měl s kým si popovídat.

Věděl jsem, že se Sieg ve svém novém prostředí snaží ze všech sil. Učila se jazyk této země, scházela se s vesničany a učila se lovecké techniky. Jen stěží měla nějaký volný čas.

Bylo mi líto, že jsem ji přiměl tak zápolit, ale její snaživý vzhled byl nádherný, takže jsem ji jenom z ústraní sledoval.

Jak už byl náš každodenní život zaběhnutý, každý den jsme lovili a trávili jsme spoustu času v přípravách na polární noci. Ačkoli Sieg byla v lovu začátečník, co jiného čekat od ženy z armády, její ostrostřelecké schopnosti byly skvělé. Rychle kalkulovala, za jak dlouho kulka narazí, a také rychle znovu dobíjela zbraň.

KNM - kapitola 89

Kapitola 89 – Svázanost duše

~ Chybičky hlásit do komentářů, aby se mohly opravit! ~

„Válečníci jsou prostě živý štít.”

„Jenom idioti bez magického nadání by se stali válečníky, takoví podřadní živlové!”

„Válečníci dokáží jen hloupě máchat mečem. Jsou to prakticky nevyvinutí barbaři. Naopak magie je skutečné umění.”

NE! Tak to není! Lucifer zoufale máchal svým mečem ve snaze dokázat, že válečník není jen podřadná profese nebo profese, kterou si brali jen lidé bez magického nadání. Válečníci můžou a měli by být důležitější profese.

HK - kapitola 13

Kapitola 13 – Lov sobů

Potloukal jsem se bílými zasněženými pláněmi se svým sobem. Dneska byl špatný den se silným protivětrem. Ten vítr byl obzvláště ostrý.

Můj sob, co táhl saně, pronásledoval divokého soba. Řekl mi o něm kupec, co zavítal do vesnice, takže jsem vyrazil na lov.

Byli tu tři sobové. Jak se prodírali zasněženými pláněmi, dávali si na nás pozor.

Popohnal jsem soba, co táhl saně, aby běžel rychleji. Po chvilce zrychlování jsme konečně běželi stejně rychle jako divocí sobové.

12K - kapitola 6

Kapitola 6

Rokuta seděl obkročmo na Rikakuově hřbetě. Rikaku byl youma a Rokutův sluha. Jenom kirin dokázal přimět youmu k poslušnosti. Nebo tak si to vždycky myslel.

Rikaku se hnal oblohou jako větrná smršť a Rokuta bloumal pobřežím provincie Gen, když proletěl kolem dalšího člověka. Konkrétně kolem dítěte, co letělo na youmovi.

Jen stěží měl čas byť i na nějaké to překvapení. Ten youma byl velký okřídlený vlk s dravčím zobákem, pravděpodobně tenken také nazývaný nebeský pes. Na jeho hřbetě sedělo dítě. Kvůli jejich vysoké rychlosti se jejich cesty zkřížily jen na zlomek vteřiny. Opravdu to bylo náhodné setkání.

Rokuta rozkázal svému youmovi: „Otoč se! Za nimi!”

HK - kapitola 12

Kapitola 12 – Sieglindino hlášení II

Co se týče toho, proč jsem navrhla ten roční dočasný sňatek, udělala jsem to s myšlenkou, že si to dokonce i Ritzhard uvědomí.

Moje tělo, osobnost a dokonce i vzhled se od normálních žen velmi liší. Jakmile spolu začneme žít jako muž a žena, čekala jsem, že si uvědomí, že „něco není v pořádku”.

Nevadilo mi, co řekl, ale prozatím jsem potřebovala místo, kam se ukryju, dokud se moje sestřenice nevdají. Navíc pokud mi to tam bude vyhovovat, mohla bych se tam usadit.

Ačkoli se možná nebudu moct stát dobrou manželkou, mohla bych se stát obyvatelem, na kterého je spolehnutí.

HK - kapitola 11

Kapitola 11 – Sieglindino hlášení I

Osmnáct let ve vojenské službě. Koho by to napadlo, že se jednoho dne vdám.

Před několika měsíci mě přinutili k tomuto osudnému rozhodnutí.

Když ta dlouhá válka skončila, trávila jsem svůj čas v práci. Jednoho dne si mě zavolal můj nadřízený.

Albert von Hertling. Ten muž, co byl náhodou můj strýc, mladší bratr mé matky, na mě čekal se záhadným výrazem na tváři.