KNM - kapitola 89

Kapitola 89 – Svázanost duše

~ Chybičky hlásit do komentářů, aby se mohly opravit! ~

„Válečníci jsou prostě živý štít.”

„Jenom idioti bez magického nadání by se stali válečníky, takoví podřadní živlové!”

„Válečníci dokáží jen hloupě máchat mečem. Jsou to prakticky nevyvinutí barbaři. Naopak magie je skutečné umění.”

NE! Tak to není! Lucifer zoufale máchal svým mečem ve snaze dokázat, že válečník není jen podřadná profese nebo profese, kterou si brali jen lidé bez magického nadání. Válečníci můžou a měli by být důležitější profese.

Tohle byla éra magie; magie byla tak běžná, že ji bylo vidět všude. Ačkoli ne každý znal rozsáhlou magii, co by světu přinesla zkázu, skoro všichni dokázali aktivovat nejjednodušší kouzla. Kouzla Vodní koule a Ohnivá koule se staly základní životní potřebou.

K lidem, co neznali magii, se ostatní chovali stejně jako k postiženým.

Meč se nikdy nemohl ubránit strašlivé moci magie. Prostá ohnivá koule dokázala meč roztavit a ledový blesk nebylo něco, co by dokázala vykrýt tenká čepel. Kolem a kolem byly meče před magií prakticky papírem. Pokud člověk s mečem mága nepřepadl jako vrah, nemohl mága zranit.

Ale Lucifer často snil o tom, jak skvělé by bylo, kdyby existovala moc, na kterou by mohl dosáhnout každý jen tréninkem? Nikdy by nedošlo ke tragédiím, kdy se lidé snažili, ale nedokázali kouzlo aktivovat. Kdokoli, kdo byl ochoten vynaložit úsilí, by viděl plody své práce.

Lucifer byl znovu sražen k zemi, a to dítětem s jednoduchým kouzlem vodní koule. Ležel na zemi, nebyl schopen aktivovat ani ten nejjednodušší z ochranných štítů a musel zoufale použít svých rukou, aby si chránil životně důležité oblasti.

„Musím, musím najít svou vlastní moc!”

Lucifer přemýšlel o všech možných způsobech, jak navýšit sílu: máchat mečem, dokud neodpadl, nést těžké věci a lézt s nimi na ty nejstrmější kopce atd. Po tréninku s mečem začalo být jeho tělo pomalu, ale jistě vitálnější, až ho děti z okolí nemohly týrat. Ale nebyl s tím spokojený; věděl, že kdyby tu svou dosavadní snahu investoval do magie, tak by teď už byl minimálně mírně pokročilý mág, ale pravdou bylo, že v tomto bodě by možná nebyl schopen vyhrát ani proti mágovi začátečníkovi.

To proto, že ani nejsilnější tělo nemohlo vystát úder magie nízkého levelu. Musel využít své rychlosti, aby se vyhnul magickým kouzlům, co na něj slétávala z nebes, a pak se chopit příležitosti a toho mága porazit.

Všichni mu řekli, že už velmi zesílil, a byl nejlepší mezi válečníky, takže nebylo třeba, aby se srovnával s mágy.

„Mohl by tohle být limit válečníků? Je to všechno, co zvládnu? Ne! Musí existovat nějaká moc, co s dostatečným tréninkem dokáže odolat magii. Musí existovat v našem těle, na rozdíl od magie, co musíme používat zvenčí.”

Možná to bylo požehnání bohů nebo možná to byl výsledek Luciferovy vytrvalosti. Opravdu našel moc, co dřímala v jeho těle, a s tréninkem víc a víc sílila. Lucifer se rozhodl, že tu moc pojmenuje „aura”.

Nejdřív mágové na Luciferovu auru shlíželi. A co, že tahle věc zvaná aura dokázala vykrýt magii na nízké úrovni? Pořád existovala ještě mírně pokročilá, pokročilá a dokonce vyšší úrovně magie; mysleli si, že ta dětská hračka jménem aura přece nemůže magii zablokovat.

A tak lidé stále nevěnovali Luciferově auře moc velkou pozornost, ale jemu to nevadilo; Lucifer byl šťastný, že našel způsob, jak získat moc úměrnou tomu, kolik do ní vložil úsilí. A ani si ten způsob nenechal pro sebe: naučil auru každého, kdo se ji chtěl naučit.

Ale jednou se Lucifer ke svému překvapení dozvěděl, že člověk, co se od něj naučil auru, ji používal na týrání ostatních. Luciferovi okamžitě na mysl vytanulo, jak ho v dětství týrali magií. Zahořkle dal tomu člověku lekci a také si uvědomil, že tato moc nesmí padnout do špatných rukou.

„Pokud se lidé, co se učí magii, nazývají mágové, pak by i lidé, co studují auru, měli mít nějaké jméno. Ale toto jméno nesmí být jen prosté jméno; mělo by to být něco šlechetnějšího a mělo by to představovat čest, ukázněnost a spravedlnost, to... ne, měl bych říct my, budeme se nazývat rytíři!”

Víc a víc lidí se chtělo přidat k Luciferovým rytířům, ale on nezhamižněl; vybíral si lidi s dobrým charakterem a ty, kteří byli ochotní řídit se rytířským kodexem. A pak je naučil, jak trénovat svou auru. Doufal, že jménu rytířů přinesou čest a že díky nim začne více lidí rytíře respektovat.

Ačkoli to stále byla éra magie, Lucifer hluboce věřil, že se to jednoho dne změní a rytíři budou aktivnější.

Mágové se začali více a více bát; možnosti aury se zdály nekonečné a její zakladatel Lucifer se stal nepředstavitelně mocný. Už byl na takové úrovni, že mohl rovnocenně bojovat s pokročilými mágy. Tahle moc byla dost silná na to, aby magii ohrozila.

„Nesmíme dopustit, aby tato moc dále existovala; pokud se bude tato moc dále šířit, ovlivní to přežití magie. Musíme ji vymýtit, zbavit se aury a zabít každého, kdo ji má!”

Lucifer a lidé, kteří se od něj naučili auru, zjistili, že je zatratil celý svět. Zatkli je, prohlásili je za hledané zločince, vraždili je, falešně obviňovali a dávali jim za vinu různé směšné zločiny. Dokonce se povídalo, že aura je nějaký zlý druh magie.

Drželi jsme se dobrého vychování, proč?

Použili jsme auru k udržování spravedlnosti, proč?

Neudělali jsme nic špatného, proč?

Jak každý jeho kolega rytíř umíral, vždycky před smrtí drželi Lucifera za ruku: Nevzdávej se; tento svět nakonec rozpozná právoplatnou existenci rytířů.

Nakonec zůstal jenom Lucifer a odvrhli ho na konec světa. Ztratil veškerou magii, co na světě měl. Věděl, že nemá kam jít; kromě toho, že by jej zničili, měl jenom jedinou možnost, a to bojovat!

Cestoval až na konec světa a našel legendární druh – draky.

Domluvil se s Posvátným bílým drakem, králem draků. Draci udělají všechno, co je v jejich silách, aby Luciferovi pomohli založit vlastní národ. A země, kterou rytíři získají, bude také náležet drakům. Draci a rytíři se stali nejlepší přátelé, a tak započali svou dlouhou cestu podrobení.

Luciferův rytířský kodex přitahoval víc a víc lidí, co byli nespokojení s arogancí mágů. Luciferova moc vzrostla, jak se musel neustále skrývat, až mohl tančit na světovém jevišti a začal si podrobovat území.

A Lucifer konečně založil svou říši. Aby drakům poděkoval, změnil si své příjmení na Zhuogen a nazýval se Dračím císařem a jeho říše se jmenovala Dračí říše!

Ve světě měla brzy nastat změna režimu; už to dál nebude svět mágů, ale místo toho nastane éra rytířů...

Ale ten sen se roztříštil, strašlivou mocí, co mohla zničit celý svět... Lucifer znovu zakusil tu noční můru, kdy mu společníci jeden po druhém umírali. Svět se začal měnit a ty atmosférické změny byly strašlivé. Někdy když se večer uložil, ráno se místo na planině našel na vrcholku hory. A dokonce ani nemohl najít těla svých společníků. (Pozn.: Apokalypsa!!!)

Vy mizerní mágové... Lucifer přišel o své věrné přátele, co mu jeden po druhém odpřísáhli vlastní duši. Jeho nenávist byla stejně mocná jako magie, co otřásla světem.

„Dračí císaři, místo nás a ve jménu rytířů si prosím podrob tento svět.”

Nespočet výkřiků a nekonečné očekávání. Ze stisku jeho rukou vyklouzlo tolik a tolik rukou a přestalo se hýbat, když mu něco takového řekli.

„Slibuji! Ať to bude stát cokoli, zařídím, aby rytíři zabrali celý tento svět!”





Dračí císař najednou otevřel oči. Vstal z postele. V tom okamžiku vlastně nedokázal vymyslet, kým je; byl Luciferem, Caffeym nebo někým úplně jiným?

A pak mu to jeho bušící srdce připomnělo: nebyl nikdo z nich; byl jenom srdcem Dračího císaře, co bylo odhodlané podrobit si celý svět. Co se přesně stalo? Proč tady spal a snil o Luciferovi... jeho srdce několikrát rychle zabušilo.

Dračí císař se zamračil, zlehka se dotkl své hrudi a řekl: „Jsi to ty, Caffey? To ty jsi mě nechal vzpomenout si na Luciferovu minulost? Vážně si myslíš, že tohle změní mé rozhodnutí? Bohužel se mýlíš; jen jsi znovu potvrdil mé rozhodnutí podrobit si celý svět!”

Vstal a konečně si vzpomněl, proč tu byl: všiml si, že hypnóza černého dračího krále polevila, takže to přišel prošetřit. Nečekal, že by Miluo předstíral, že je ta hypnóza stále aktivní. Když to prošetřoval, Miluo na něj najednou zaútočil.

Ale on se nehodlal nechat porazit tak snadno. Ačkoli ho to překvapilo, stejně zahájil protiútok a byl si jistý, že Miluova zranění byla mnohem horší než jeho.

Dračí císař se rozhlédl kolem; a ano, Miluo pořád ležel na zemi v bezvědomí ve své lidské podobě.

Pomalu přišel před Milua a položil mu ruku na čelo, měl v plánu tu hypnózu posílit. Když světlo hypnózy pomalu zazářilo, Miluo otevřel oči a vypadal, jako že je sám sebou. Ale Dračí císař se neobával: už Milua znehybnil.

A Miluo se opravdu vůbec nehýbal; dokonce se lenivě zeptal: „Dračí císaři... nebo mám spíš říct srdce Dračího císaře, kolik let už jsi naživu?”

„Čas není důležitý,” odpověděl Dračí císař zlehka.

„Nesmysl. Čas je velmi důležitý. Čas ti vezme mnoho důležitých věcí,” zabručel Miluo chladně. A pak dodal lítostivým hlasem: „Čas mi například vzal skoro celou tu ostrou bolest, jak jsem přišel o Bairui. A také čas smyl moje přátelstvím s Caffeym.”

Dračí císař pořád nereagoval. Ta slova pro něj nic neznamenala.

„Navíc jsi žil tak dlouho,” řekl Miluo, jako kdyby ho litoval. „Čas ti vzal všechno; už ti nezůstala ani lidskost.”

Dračí císař ztuhl a světlo v jeho ruce najednou velmi zjasnělo, zatímco Miluovy oči zemdlely. Ačkoli byl pořád naživu, jeho oči se nijak nelišily od mrtvého muže.

„Myslíš si, že mi čas vzal mou lidskost? Špatně!” zařval Dračí císař. „To já jsem opustil vlastní lidskost!”

Dračí císař sklonil hlavu a zamumlal: „Kdybys věděl, jak srdce Dračího císaře přežívá, nemyslel by sis, že mi pořád zbývá nějaká lidskost!”

Najednou zvedl hlavu a divoce a z plných plic zahučel k obloze: „Bylo to tisíce životů! Tisíce lidí, co byli ochotni vycedit poslední kapku krve, aby aktivovali zakázanou magii; tisíce lidí, co byli ochotní vyrvat si srdce jako obětinu; tisíce věrných rytířů, co mi přísahalo vlastní duší!”

„Vaše Veličenstvo?”

Dračí císař se najednou zarazil. Po chvíli se klidně zeptal, jako kdyby k ničemu nedošlo: „Co se děje, Idojine?”

„Následník unikl z hypnózy a utekl.”

Dračí císař se zachvěl a z jeho očí znovu sálal hněv.

„Princ Mocha je mrtvý. Princ Cappuccino, princezna Lanski a dva legendární rytíři se také pohřešují. Podle Yizhouova hlášení princ a princezna spolu se dvěma rytíři vylákali následníka ven a pak na něj zaútočili. V tom zmatku následník zabil prince Mochu a pak utekl. Ostatní potom odešli a nemůžeme je najít...”

Z těla Dračího císaře najednou explodovala fialová aura a zničila všechno v blízkém okolí. Jak se prach usadil, bylo slyšet řev: „Chci si podrobit svět. Nesmím je zklamat... nesmím selhat!”
----------------------------------------------------

~ Jup, konečně se to dá trochu do kupy, když je teď Liola zase sám sebou. I když jestli se to obrátí k lepšímu, to se teprve uvidí. ~

<Předchozí>...<Následující>