HK - kapitola 16

Kapitola 16 – Příprava je půl úspěchu

Teď když jsem si zajistil vlastní jídlo a vyslechl svůj lid, začal jsem připravovat světlo, vodu a materiál na tradiční řemesla.

V této vesnici používáme svíčky. Na jejich výrobu používáme zvířecí tuk a na odstranění pachu bylinky.

„Nikdy jsem si nemyslela, že bychom si vyráběli vlastní svíčky.”

„No, musíme být soběstační. Zboží, co sem kupci přivezou, zahrnuje náklady na přepravu, takže to je zbytečně drahé.”

Dneska spolu vyrábíme svíčky. Jelikož Sieg poslední dobou chodila do lesa s Miruporon, už je to nějakou dobu, co jsme spolu pracovali.

„...”

„Hm?”

Sieg se na mě divně koukala.

„Ne, vypadáš celkem šťastně, takže jsem přemýšlela, jestli rád vyrábíš svíčky.”

Vypadá to, že mám srdce jako na dlani. Mohl jsem jí říct, že rád pracuju s ní, ale bylo by zlé, kdyby ji to odradilo, takže jsem to akorát odbyl úsměvem.

Na výrobu svíček používáme tuk z vnitřností prasnic. Tuk ze samců má příliš silný pach a nedá se odstranit bylinkami.

Tuk, který jsme odložili stranou při porcování prasete, se nakrájí na stejně velké díly a vloží se do hrnce s vařící vodou. Pak se přidají rozdrcené bylinky, aby se odstranil pach.

Jak se směs vaří, utvoří se bílá pěna z tuku. Jakmile to mnohokrát zpracujeme a voda je pročištěná, sesbírá se prasečí olej. Pokud k tomuto oleji přidáme bylinky, dá se z něj udělat mast nebo mýdlo. Moudrost dávných lidí je skvělá, řekl jsem, jak jsem dál pracoval se Sieg.

Teď když je tuk napůl tuhý, rozvěsili jsme na dlouhou dřevěnou tyč knoty vyrobené z několika stočených provázků. Pak jsme je namáčeli do tuku a nechali je trochu oschnout. Jakmile jsme tohle mnohokrát opakovali, vznikla z toho svíčka. Na výrobu jen jedné svíčky je třeba hodně času a úsilí, ale jelikož je to během polárních nocí jediným zdrojem světla kromě krbu, nemůžu si dovolit to nějak ošidit.

Co se vody týče, tu jsme nanosili z lesa za vesnicí. Z nějakého zvláštního důvodu tam studánka nezamrzá dokonce ani v zimě. Povídá se, že to je kvůli duchům. Jelikož řeka v lese byla zamrzlá, dokonce i Sieg to překvapilo.

V přípravě na polární noci jsme naplnili nádoby a pak je odnesli zpět domů. Jelikož se nemůžou skladovat nijak dlouho, samozřejmě musíme občas v temnu ven. Ale v té oblasti se neobjevují žádná zvířata, takže to je bezpečné. Jen budu potřebovat lampu.

Na všechno ostatní kromě pití používáme jako dodatečný zdroj vody podzemní vodu nebo roztátý sníh. Je tu spoustu vody, takže s tím není problém.

Nakonec jsme šli ven na materiál na řemesla. Sbíráme je, abychom se připravili na výrobu během dlouhých polárních nocí.

Symbolickým zbožím tradice naší vesnice jsou dřevěné hrnky zvané kuksa. Vyrábí se z březových výrůstků, které vznikají, když zvířata poškodí kůru.

Ty výrůstky se pomalu suší dva měsíce, než jsou připravené na výrobu. Ačkoli už mám nějaké připravené, musím teď dojít ještě pro nějaké, protože během polárních nocí nemůžeme jít do lesa.

Kromě dřevěných hrnků vyrábíme mimo jiné ještě tašky a náramky ze sobí kůže, košíky ze zvláčněných kořenů stromů, pouzdra na zbraně ze sobích parohů. Jelikož je to všechno ručně dělané, obvykle jsou velmi drahé, ale po polárních nocích se ve městech prodávají za relativně dostupné ceny. Jelikož všichni vesničané mají spoustu stejného zboží, jeho hodnota klesá.

Když polární noci skončí, do nedalekého přístavu připluje ledoborec, aby se prosekal zamrzlým mořem.

Během toho období je přístav plní lidí a každý den se otevírá bleší trh. Polární noci byly vhodná doba na tradiční výrobu.





„—A, no, a je to!”

Skladiště máme plné naloženého jídla a nádob s vodou. Pod sněhem je také maso, co už dozrálo, a také nevydělané kožešiny.

Nahlásil jsem Sieg, že jsme plně připraveni.

No ano, člověk má jinou motivaci, když jde o rodinu. Vážně jsem to cítil každý den.





Jednoho odpoledne Sieg přinesla dřevěnou truhličku, co si přivezla z domu.

„Co to je?”

„Myslela jsem si, že bychom to mohli prodat na pokrytí životních výdajů.”

Když odkryla látku a otevřela truhličku, uvnitř byly vyšívané kapesníky. Taky jich bylo celkem hodně.

„Sieg, co to je?”

„To jsem vyrobila ještě doma ve volných chvílích.”

„Počkat, to chceš říct, že jsi to vyrobila ty?!”

Měl jsem za to, že jí ženské práce moc nešly, takže mě její nečekaně vysoká šikovnost překvapila.

„Ach~ ale je toho moc.”

„?”

„Kupci z okolí je pravděpodobně nekoupí, pokud nebudou levné. Zdejší lidé nepoužívají tyhle nádherné hedvábné kapesníky.”

Napadlo mě, že by se dobře prodali ve městech. Ale dokonce i na sobu cesta tam trvala pár dní. Cesta do města vyžadovala peníze, takže to nebylo ekonomické.

„Možná by nebyl špatný nápad je vystavit v obchodě se suvenýry od jara do podzimu. Zdejší návštěvníci jsou buď šlechta, nebo bohatí lidé.”

„Aha. No, nechám to na tobě.”

„Díky.”

„To nic, no, stejně to moc nepomohlo.”

„Ale já jsem vážně rád.”

„...”

Jak jsem to řekl, Sieg se zatvářila ustaraně. Poslední dobou se takhle tváří často, takže jsem si dával pozor, abych neřekl nic zbytečného.

A pak přišla polární noc. Se sněhovou bouří.

„To je úžasné množství sněhu.”

„Nevypadá to, že by to nějak brzy polevilo.”

Okna řinčela a vítr narážel do domu se zběsilým hlukem. Venku bylo nevlídno, ale uvnitř bylo teplo a poklidně.

Jelikož dneska rodina bojovníků odpočívá, všechno si děláme sami.

Zavěsil jsem nad oheň kotlík. Ze spižírny jsem přinesl pár vhodných surovin a začal jsem vařit.

Dnešní polévka je jídlo ze Sieginy domoviny. Tak nějak to dělám po citu. Ačkoli řekla, že neumí vařit, zeleninu oškrábala s chvalitebnou zručností. Opravdu byla spolehlivý pomocník.

Suroviny byly: hodně brambor, kořenová zelenina a uzené maso z divočáka. Polévka se dělá tak, že se přidá koření a vaří se to, dokud suroviny nezkašovatí. Při vaření jsem suroviny rozmačkával vařečkou.

V Siegině zemi tvoří brambory většinu jejich jídel. V její zemi se říká, že ženy se nemůžou vdát, dokud neví, jak připravit dvě stě různých bramborových jídel. Samozřejmě není zaručeno, že se ženy, co umí dobře vařit, dobře provdají. Ale je to alegorie, co ukazuje, že ženy musí umět tak moc vařit, aby se provdaly.

Nabodl jsem na jehlici sobí párek, okořenil ho a griloval ho v krbu. Jakmile se na povrchu začal srážet tuk a začala z něj téct šťáva, je hotovo.

A naše snídaně sestávající z černého žitného chleba, co Ruruporon včera upekla, sýra, párků a polévky je hotová.

Sieg mě pochválila, že je ta polévka dobře uvařená. Jelikož jsem chtěl vařit víc jídel ze Sieginy země, zeptal jsem se jí na ně.

„No, jo, mám ráda bramborové knedlíky. Jsou tuhé a hodí se k masu.”

„Jů, to zní úžasně!”

„Taky máme jídlo ze smažených párků a brambor s kořením. A párky z masa a rebarbory. A chléb s bobulemi...”

Ale vlastní recept byl pořád záhadou, takže je budu muset uvařit podle Sieginých chutí.

Když jsme dojedli, byl jako obvykle čas na odpočinek k trávení.

„Jen tak mimochodem, jak jsou na tom Rangové s vlastními přípravami?”

„Budou v pořádku. Teoporon pořád chodí lovit i ve tmě a jak Ruruporon, tak Miruporon chápou, co to jsou polární noci, a připravily se na to.”

„Aha. Tak to je dobře.”

Nedávno jsem jim zkontroloval skladiště, ale měli tam víc jídla než my.

Jak jsem se oženil, daroval jsem jim dům kousek od vesnice. Teoporon zpracovává ulovená zvířata v přístřešku u mojí vily, ale ostatní věci dělá u sebe doma. Také se připravovali na polární noci.

Potom začneme v dílně s tradičními řemesly. Jelikož jsem se dozvěděl, že je Sieg šikovná, požádal jsem ji, aby šla se mnou, že ji to naučím.

V tomhle období nemá smysl cítit se nervózně, takže je dobře, když člověk relaxuje. Zatímco jsme mluvili o takových věcech, v poklidu jsem trávili čas.
------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>