HK - kapitola 33

Kapitola 33 – Děda se vrací domů

Zítra se dědeček vrací do své vlasti. Takže dnešní večeře byla poslední. Po večeři jsme všichni tři trávili příjemnou chvilku, ale předtím dědeček řekl: „Chci si s tebou promluvit.”

Z toho jsem měl akorát špatný pocit. Protože se zeptal, jestli spolu vycházíme. Pravděpodobně chtěl slyšet detailní historku. Možná si všiml, že jsme jenom dočasný pár, protože kolem nás není taková ta sladká nálada jako u novomanželů.

Byla to pěkná chvíle po jídle, ale jelikož dědeček vypadal ospale, měl bych promluvit teď.

HK - kapitola 32

Kapitola 32 – Ryba

Třetí den dědečkova pobytu tady.

Dneska ráno řekl, že by si rád vyzkoušel tradiční oděv, tak jsem mu půjčil svůj. Naštěstí jsme byli skoro stejně vysocí, takže mu byl dobrý.

„Tak zatím.”

„Opatrujte se. Sieg, dávej na dědu pozor.”

„Dobře.”

DM - kapitola 66

Kapitola 66 – Extra: Arisin pán

Jsi hlupák?

Hej, řeknu to ještě jednou. Jsi hlupák?

Jelikož jsem dokázala rozpoznat náladu, přestala jsem v duchu s těmi urážkami. Ta slova jsem směřovala na svého pána. Ten mocný nepřítel se choval troufale, protože měl tak monstrózní moc. A můj pán teď tohle vyzýval na souboj.

DM - kapitola 65

Kapitola 65 – Extra: Mladý kupec a děti ze sirotčince

~ Z pohledu kupce, od kterého Satou koupil karty. ~

Když jsem šel na pochůzku od svého zaměstnance do sirotčince, spatřil jsem tam, jak si malé děti hrály s kartami. Ty karty byly stejné naučné karty, co jsem vyrobil. Ale návrh byl trochu jiný.

„Hele, děcka, kde jste vzaly ty karty?”

„Udělal je Tsui.”

„Špatně, Yuni je dostala od svého kluka.”

DM - kapitola 64

Kapitola 64 – Extra: práce pana vedoucího

Jmenuji se Yusalatouya a jsem elf, co se narodil v lese Borenan.

„Pane vedoucí, je to připravené.”

Ta dívka, co na mě zavolala, byl jediný zaměstnanec mého podniku, malá Nadi. Když jsem ji poprvé potkal, výškou mi nesahala ani po kolena, ale než jsem se nadál, přerostla mě. Lidé vážně rostou rychle.

„Pojďme.”

DM - kapitola 63

Kapitola 63 – Extra: Tama

~ Překvapivě z pohledu Tamy...~ 

My jsme Tama dearu. Je to jméno, co mi dal můj pán.

Tama má rodinu, mňau. Vážně silného a laskavého pána a Pochi, co je jako moje mladší sestra, a Liza, co je jako matka. A taky neomalenou Arisu a poslušnou Lulu. Nikdo z nich nebyl kočičí člověk, ale všichni to byli moje důležitá rodina, mňau.

Arisa řekla, že pokud budu používat „mňau”, pán bude mít radost, ale to je lež. Jakápak radost, místo toho ho to trápilo.

DM - kapitola 62

Kapitola 62 – Extra: Labyrint a skřítek

~ Tentokrát z pohledu Trazayuyi. Jak to chápu já, na časové ose je to někde v minulosti. ~

„Učiteli! Houya a ostatní šli do goblinního hnízda!”

Ta osoba, co tak neomaleně přerušila tenhle elegantní čaj o páté, byl domácí skřítek (brownie), co měl svěřenou péči nad touto břečťanovou vilou, Giril.

Giril, jenž byl obvykle velmi klidný, panikařil a koulel očima.

DM - kapitola 61

Kapitola 61 – Extra: U územní armády

~ Tentokrát z pohledu Lilio. ~

~ A připomínka, jelikož i extra kapitoly čísluju celým číslem, číslování se mi s originální novelou rozchází. Důvod je prostý, až bude 20 extra kapitola, nechtělo se mi dělat vícemístná desetinná čísla. ~

Slyšela jsem šustění vybavení.

Uuu~ přestávka už skončila, co?

Dochvilná Iona mě ještě nevzbudila, což znamená, že mám pořád ještě čas. Ještě chvilku si užiju tohohle lenošení.

„Guhaaa!”

Co to děláte bezmocné krásné dívce?

DM - kapitola 60

Kapitola 60 – Shledání (2)

Tady Satou. Nemám to takhle v úmyslu, ale když se přede mnou objeví velká prsa, nemůžu si pomoct a zaměřím se na ně. Chtěl bych chrabré srdce, co se nepoddá pokušení, takový Satou.

HK - kapitola 31

Kapitola 31 – Historie vzdálených zemí

Kočovníci z těchto zemí od pradávna žili tak, že se přesouvali se svými soby. Sobi jedli na jaře a v létě výhonky a houby a na podzim a v zimě lišejník a březovou kůru.

Sobové brázdili přírodou instinktivně.

Kočovníci strávili mnoho let následováním těchto sobů.

Ale o tento poklidný život je připravili nájezdníci. Vyhrožovali lidem, aby rozvinuli doly, a mnohé země, co si tuto zemi nárokovaly, po kočovnících požadovaly daně. Zabavili jim soby a kočovnictví bylo zakázané.

HK - kapitola 30

Kapitola 30 – S dědečkem!

Dalšího dne ráno.

Když jsem šel do obývací místnosti s jídelnou, děda a Sieg si spolu živě povídali. Díky tomu jsem si uvědomil, že se mi to nezdálo, že děda přijel.

Děda rozjařený z toho, že si od rána povídal s roztomilou dámou, řekl: „Mám se dneska nechat provést po vesnici?” A rozhodl tak o dnešním plánu. Měl jsem spoustu věcí na práci, ale mohl jsem odpovědět jenom: „Ano, rád tě provedu~”

DM - kapitola 59

Kapitola 59 – Shledání

Tady Satou. Chci, aby se hlavolamu říkalo záhada. Při tomhle brutálním dobrodružném životě se můžu rozloučit s ledabylým chozením po památkách. Takový Satou.

HK - kapitola 29

Kapitola 29 – Náhlá návštěva

Dneska jsme šli na procházku do lesa – nebo to jsem řekl, ale měli jsme práci.

Teď, když do lesa zavítalo jaro, sníh roztál a vyrašilo nové listí, takže všechno bylo pokryté jasnou zelení.

V takový den jsme šli nasbírat bylinky k ovonění a na léčbu. Divoké traviny se používají jako koření při vaření nebo na výrobu předmětů každodenní potřeby. Při chůzi tichým lesem jsem Sieg vysvětloval jednotlivé bylinky.

HK - kapitola 28

Kapitola 28 – Jarní hostina

Nakonec jsme se rozhodli, že to Emmerichovi neřekneme. Když jsme to se Sieg prodiskutovali, měli jsme za to, že by byl podivně průbojný. Také jsme mu poradili, aby se s ní nestýkal, takže v den svého návratu pro Ainu nechal dopis.

Když jsem jí ho zanesl, odmítla ho na základě toho, že je od cizince. Ale když jí ho zanesla Sieg, s radostí dopis přijala. Co jiného čekat.

Za pár dní. Aina napsala Emmerichovi dopis a poslala ho prostřednictvím Sieg.

Ti dva si zázračně začali dopisovat.

Doufám, že až Emmerich přijede v létě na návštěvu, už si budou blízcí, pomyslel jsem si. Rozhodl jsem se na ně dohlížet.

...Ačkoli nejsem v postavení, kdy bych mohl povzbuzovat romanci někoho jiného.

12K - kapitola 9

Kapitola 9

Ačkoli bylo Kankyuu hlavním městem království, jeho ulice nebyly široké a prostorné. Tohle byla obecná pravda o všech městech v En. Rokuta si vybavoval, že ulice Kyota byly mnohem širší.

Uvnitř Bažantí brány si kolem hlavy obalil šál. Kdyby si neskryl vlasy, jen stěží by unikl pozornosti. Na kirinově hřívě se z nějakého důvodu neudržela barva, takže musel využít jiných prostředků.

Oblékl se do obyčejného pouličního oděvu a bez dalších okolků následoval Kouyu do ulic Kankyuu, zatímco Ekishin sledoval každý jejich krok.

DM - kapitola 58

Kapitola 58 – Trazayuyovo bludiště (4)

Tady Satou. Kdykoli jsem hrál nějakou hru poprvé, až do konce jsem nikdy nevynechal žádnou její část. Možná proto, že bylo mou prací dělat hry. Když se mi ta hra nelíbila, neužil jsem si ji až do konce a šel se jí zbavit do obchodu s použitým zbožím. Takový Satou.

DM - kapitola 57

Kapitola 57 – Trazayuyovo bludiště (3)

Tady Satou. Jelikož jsem vždycky žil v nenasytném Japonsku, nikdy jsem nehladověl. Válečné historky ze starých dob, co mi povídala moje prababička, mi přišly jako vzdálené události.