DM - kapitola 57

Kapitola 57 – Trazayuyovo bludiště (3)

Tady Satou. Jelikož jsem vždycky žil v nenasytném Japonsku, nikdy jsem nehladověl. Válečné historky ze starých dob, co mi povídala moje prababička, mi přišly jako vzdálené události.




Ta fialová aura, co sálala z mága, nezastřela jenom ženy a golemy, ale také mě. Projednou jsem zkontroloval protokol, zdá se, že jsem tomu zdárně odolal. Nezískal jsem žádnou techniku, protože to pravděpodobně byla jedinečná technika.

„Takže, očekávám zoufalý boj,” řekl mág a prsty proletěl po řídící jednotce jádra bludiště, co vypadala jako hudební stojánek.

Objevily se zdi, co oddělily trůn od sálu ve velicí místnosti. Podle mapy se zdá, že to nejsou obyčejné zdi, ale bloky z jiných částí bludiště, co se přesunuly sem.

Naklonil jsem krk, abych se vyhnul magickému šípu, co mi letěl přímo do tváře. Podíval jsem se, odkud ten šíp přiletěl, byly tu dříve nádherné ženy, co se proměnily na démonické postavy. I golemové, co se sem blížili za máchání svých paží, měli kolem sebe stejnou atmosféru.

Mohl bych je okamžitě zabít, ale použiju jednoho golema, abych pochopil, jak funguje mágova jedinečná technika.

Zatímco jsem se vyhnul jednomu golemovi, vyrazil po mě druhý.

Udržoval jsem si od nich konstantní vzdálenost a soustředil jsem se na střílení rychlopalnou zbraní do golemovy nohy. Zhruba po 10 střelách jsem mu ji zničil. Třetímu golemovi se podařilo do mě narazit tělem. HP mi kleslo jenom o jednomístnou hodnotu, ačkoli přesné číslo neznám. Není zhruba stejně silný jako ten démon ze Seryuu?

Golem měl pořád level 30, ale zesílil, jako kdyby měl dvakrát větší level? V té velké místnosti předtím jsem golema porazil jedinou ranou a tyhle golemy s ním nemůžu srovnávat. Měl bych s nimi bojovat pořádně.

Ale pokud ta jedinečná technika akorát příjemce dvojnásobně posílí, pak se není čeho bát.

Odrazil jsem další ránu od třetího golema a ten místo mě zasáhl druhého golema. Druhému golemovi to zničilo hlavu a i pěst třetího golema, kterou ho zasáhl, se rozpadla. Aha. [Průlom omezení] je přesně takový, jak to zní.

Dřívější nádherné ženy využily této příležitosti a rychle za sebou vypouštěly magické šípy. Střílely je z magických kruhů, co se jim objevovaly před čelem.

Řádně jsem se jim vyhnul, ale zdá se, že ty šípy dokáží svůj cíl pronásledovat. Nemyslím si, že bych se jim dokázal vyhýbat donekonečna, a tak jsem je sestřelil rychlopalnou magickou pistolí.

Těch pět žen vystřelilo hodně šípů. Vážně měly celkem dost MP, aby v tom pokračovaly.

Druhý golem se zničenou hlavou se pořád dokázal pohybovat. A pak obě své otevřené dlaně namířil na mě. Neříkejte mi...

Trochu se to lišilo od mého očekávání, golem na mě vypálil všech svých deset prstů jako nějaké kulky. Těmhle jsem se dokázal snadno vyhnout, ale když se dostaly do mého okolí, vybuchly. Když pominu fyzickou újmu, roztrhalo mi to oděv.

Magické šípy, co vystřelily ty dříve krásné ženy, svištěly vzduchem ke mně. Golem si to načasoval přesně do té salvy šípů a vypálil po mě pěstí. Jako první dorazila pěst.

Jelikož se bojím, že ta exploze před chvílí měla vliv i na pistoli, nepoužil jsem ji. Vyskočil jsem na golemovu pěst a udělal si z ní něco jako stupínek, ale šípy mě zasáhnou.

Technikou Rychlé převlékání jsem si rozvázal plášť a švihl jím po nedalekém pilíři, abych si změnil trajektorii--

--Podařilo se mi vyhnout se šípům i golemově pěsti.

Šípy se zabodly do golema, ale jeho HP kleslo jen o méně než 10%. I kdyby se zabodly do mě, zranily by mě jen málo, ale nesnáším bolest.

Ale důležitější než tohle je, že ty dříve nádherné ženy byly ve zvláštním stavu. Jak to mám říct, jejich pohyby se teď podobaly spíš zombiím než démonům. Bolestně říkaly něco jako „Uuu~” nebo „Aaa~”, a přesto dál střílely magické šípy.

Jelikož mě jejich stav trápil, rozhodl jsem se s golemy udělat krátký proces. Super vysokou rychlostí jsem mrštil střepinami z rozbitého golema. Zbývající to naprosto rozdrtilo, proč se omezovat jen na písmena na jejich čelech.

Jak jsem tak házel sutinami, viděl jsem, jak se siluety dříve nádherných žen hroutily v klasickém stylu. Zatímco krvácely z očí a pórů, z magického kruhu před celým svým tělem vypustily obrovské magické šípy, ne, magická kopí. Pokud je rychle neomráčím, vážně by zemřely.

Netrpělivě jsem zpevnil svůj postoj a postavil se čelem k ženám.

Ale bylo příliš pozdě.

Jak vypustily magické kopí proti mně, i jejich život vyprchal. Když měrka jejich HP klesla na nulu, jejich život se rozprskl jako u nějaké herní postavy.

Neprovedl jsem žádný úhybný manévr a nechal jsem se probodnout těmi pěti kopími.

Bolí to.

„Proč jste zašly tak daleko?”

Nevím, jestli cítění těch dívek, které byly vlastně umělou formou života, bylo stejné jako moje, ale stejně to je smutné.

Když jsem pomyslel na to přílišné množství magických šípů a jejich smysl...

Střepinami z prvního golema jsem zničil zbývající dva golemy, co se ke mně přibližovali. Jak golemové, tak homunkulové jsou uměle vyrobení, ale jelikož golemové vypadají jako roboti, neváhal jsem v jejich zničení. Hluboko uvnitř golemy pravděpodobně chápu jako stroje a homunkuly jako lidi.

Když jsem vyhladil veškeré nepřátele, síň jenom s mou osobou se znovu propojila s trůnem ve velíně. Nastavil jsem si titul tak, jak ten chlápek chtěl.




Síní se ozýval mágův potlesk.

„To bylo úžasné. Vítej, nový hrdino.”

Mágův stín mi přinesl svatý meč. Kvůli tomu duhovému světlu, co sálalo z jádra bludiště za ním, jsem sehnutému mágovi neviděl do tváře.

„Je tvým účelem hrdina?”

„Ano.”

„Nemohl bys potom jít do říše Saga bez téhle zdlouhavé šarády?” zeptal jsem se přísně. Ta tragická smrt žen mě šokovala, moje srdce začalo být neklidné.

„Hm, Parionin hrdina, he. Když jsem tam šel, hrdinu poslali zpět domů.”

„Copak nevíš, že už je tu hrdina další generace?”

„Ach, takže už nastalo to období, he. Ale čas není správný.”

„Co tím myslíš?”

„To bys nepochopil, ani kdybych ti to vysvětlil.”

Zdálo se, že neodpoví. Při tomhle dialogu se mé nitro trochu zklidnilo.

„Hej, mágu, vážně chceš jenom zemřít?”

„Správná odpověď na tu otázku by měla znít ne.”

„Nechci vést zenový dialog.”

Jak mág zaslechl moji odpověď, rozesmál se jako blázen. Z jeho kápě sálaly dvě fialové světelné linky.

„Kuhahaha, aha, takže ty jsi také brach, co přišel ze země boha.”

„Takovou zemi neznám.”

Ne, počkat, myslím, že starodávnému Japonsku se tak kdysi dávno říkalo.

„Kakakaka, je zbytečné tvářit se falešně. Za co ses modlil, po čem jsi toužil a co sis přál od krutého boha?”

„V nic jsem nedoufal.” Dokonce jsem ani žádného nepotkal. „Kdyby nějaký byl, asi bych si přál odpočinek?” To jsem si přál moc.

„Fuhahaha, taková nezištnost. Vskutku hoden být hrdinou.”

„Ty, co sis přál?”

Ano, proč nejsi člověk.

„Copak to nevíš? Nevidíš to? Ano, jsem král noci, nesmrtelná existence. Od všemocného boha jsem si přál tělo, co nezemře, co bude žít bez vyhladovění a s mocí potřít nesmyslné násilí.”

„Takže proto ses narodil s takovým tělem...”

Mág zakroutil hlavou a rozhodil rukama. „Příliš to nadnášíš. Bůh mě nechal znovu zrodit v těle zdravého dítěte. A zařídil, že mě vychovávali rodiče, které jsem mohl respektovat. A setkal jsem se s cudnou, roztomilou chotí, co byla lepší, než jsem si zasloužil.”

Tak proč?

„Příliš jsem si zvykl na svůj nový život. I když mě nesmyslné násilí připravilo o můj minulý život, v tomto životě to bylo jinak.” Mág si sundal kápi. „Uvěznil mě šlechtic, co se zamiloval do mé choti a popravil mě kvůli falešnému obvinění. To první, co jsem viděl, když jsem se znovu zrodil v této podobě, byly hlavy mé celé rodiny před hradem. A pod tím bylo tělo mé mrtvé ženy, vypadala jako rozbitá panenka...”

Po bílých tvářích mu nekanuly slzy. V očních důlcích mu planuly fialové ohně.

„Tvé lítosti není třeba. Proměnil jsem těla celé mé rodiny na nemrtvé a spolu s těly lidí v podobné situaci jsme se vrhli na toho šlechtice a naprosto všechno jsme zničili.”

Neměl jak ronit slzy. Protože byl bílým kostlivcem.

„Já, jenž završil svou pomstu, jsem měl v úmyslu odejít na onen svět, kde na mě čekala moje žena. Ale požehnání boha mi to nedovolí. Dokonce ani při očistné technice [Proměna Nemrtvého] a svatým mečem, který jsem po mnoha těžkostech získal, jsem nebyl schopen zemřít. Vskutku boží požehnání/kletba.”

„Pojď, hrdino. Řekl jsem, co bylo třeba říct. Bodni mě a skonči to se mnou! Přinejmenším mě zabij, než se i moje srdce promění na srdce démonického lorda,” řekl mág Zen, ne, nesmrtelný král Zen.

Přijal jsem ta slova kypící nepříčetností a vytasil jsem svatý meč Gjallarhorn. Byl to zvláštní meč se šroubovicovým ostřím.

Pozvedl jsem ten meč, jako kdybych se modlil, a pak jsem veškerou svou silou bodl Nesmrtelného krále Zena.

„Kuha, kuhahaha. Eno, moje druhá polovičko. Teď jdu za tebou...”

Zenovo tělo se zničilo, rozpadlo se na prach. Róba spadla a rozprostřela se na zemi. Nakonec jsem slyšel slabé: „Patří ti můj dík.”

>Získán titul [Zabiják Nesmrtelného Krále]

>Získán titul [Cestovatel bludištěm]
-----------------------------------------------

Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>