Kapitola 63 – Extra: Tama
~ Překvapivě z pohledu Tamy...~My jsme Tama dearu. Je to jméno, co mi dal můj pán.
Tama má rodinu, mňau. Vážně silného a laskavého pána a Pochi, co je jako moje mladší sestra, a Liza, co je jako matka. A taky neomalenou Arisu a poslušnou Lulu. Nikdo z nich nebyl kočičí člověk, ale všichni to byli moje důležitá rodina, mňau.
Arisa řekla, že pokud budu používat „mňau”, pán bude mít radost, ale to je lež. Jakápak radost, místo toho ho to trápilo.
„Dobrá~ Jdeme na to~ Všichni mě následujte~”
Arisa nás za běhu vedla. Dneska byl nakupovací den. Nové oblečení! Lehoučké a nadýchané, roztomilé šaty, co neměly žádný divný pach.
„Pokud si Pochi vezme tyhle šaty, tak Tama bude vypadat skvěle v těhle výrazných, ne?”
„Tahle pentle je lepší~?”
Nechci ty, co doporučila Arisa, ale stejné jako měla Pochi s malou mašličkou.
„Ale? To je nečekané, máš ráda roztomilé věci, co~”
Nevím, jak se používají peníze, takže je koupila Arisa.
Když jsme skončily s nakupováním, za zbytek peněz jsme snědly spoustu masa. Měla jsem velkou radost. Prošly jsme kolem parku a já zahlédla pěkné, prosluněné místečko k odpočinku. A pak jsem si tam všimla pána.
„Pane~?”
Rozběhla jsem se k němu si promluvit, vypadal, že ho někde něco bolí. Pochi, co běžela se mnou, taky vypadala ustaraně.
„Bolí tě bříško~?”
„To nic, ale možná jsem unavený,” řekl pán, zatímco mě pohladil po vlasech. Chci, aby mě hladil víc, a tak jsem se pánovi otřela o ruku.
Ven! Poprvé jedu mimo město.
Arisa se zeptala: „Copak jste jako malé nebydlely mimo město”
Ale já si vzpomínala jenom na zimní mráz a teplo něčí srsti. Ačkoli jsem si jasně vybavovala dobu, kdy jsem se setkala s Pochi, vážně jsem si na minulost moc nevzpomínala.
Pochi neuměla mluvit a jenom sténala „Gururu~”, ale já se snažila ze všech sil a naučila jsem ji to. Jelikož jsem ta starší.
Vůz se tu a tam natřásal, byla to zábava. Jelikož Arisa a Lulu brečely, že je bolí zadek, zeptala jsem se, jestli jsou v pořádku. A Arisa zaječela na oplátku, že s lidskou inteligencí není nic nemožného! Ale já jsem to vážně nepochopila. Arisina slova jsou zábavná, ale nikdy je nechápu. Je to divné dítě.
Arisa mě naučila spoustu věcí. [Janken], [Guppa], [Hopping], [Hraní karet], [Anisong], spoustu a spoustu věcí.
Až příště chytím nějakou kořist, dám ji Arise.
Scenérie plynula kolem, zatímco jsem seděla vedle pána, byla to zábava. Pochi taky seděla vedle pána na druhé straně.
„Mňau!”
Zrovna teď, kořist támhle v podrostu!
Snažila jsem se vyskočit, ale Liza mě popadla za pas, takže jsem vyskočit nedokázala. Škoda.
Vůz se třásl a Arisa si stěžovala. I když vozy jsou na to, aby se natřásaly, Arisa je vážně divná. Pochi oplatila Arise, co se jí položila na hlavu, útokem. Uu~ chci se k nim přidat. Ale já jsem tady ta starší, takže to musím vydržet. Uu~ vydržet... nemožné, mňau~♪
Hrála jsem si s Pochi a Arisou, dokud nás Liza nezastavila.
Uu~ zahlédla jsem spoustu kořisti. Ale dokud mi pán nerozkáže, vydrž to, vydrž.
„Vojíne Pochi! Vojíne Tamo!”
„Aj!”
„Ano, nanodesu!”
Zaujala jsem pózu, co mě Arisa včera naučila, a odpověděla jsem pánovi.
„Dám vám dvěma úkol! Prozkoumejte oblast kolem těch balvanů!”
„Aj!”
„Desu!”
Hnala jsem se s Pochi za zajícem, na kterého jsem měla spadeno. Zajíc skákal sem tam se zvukem „pyon pyon”.
Pochi a já jsme běžely společně. Ten zajíc byl pomalejší než netvoři, mňau. Vrhla jsem se na něj.
Pyon pyon.
Mňau, utekl.
Pyo~n.
Pochi na něj skočila. Zajíc zkroutil tělo a proklouzl pod Pochi. Nenechám tě utéct!
Tou!
Ale zajíc skočil do díry skryté ve stínu trávy. Uu~ pokud půjdu za ním, zamažu si šaty od pána. Ale Pochi se do té díry vrhla bez váhání. Já jsem přece jenom ta starší, tohohle zajíce nechám Pochi.
Chytila jsem hada, co se plazil pod kamenem. Nebyl to jedovatý had a byl výborný. Ale byl trochu malý. Jak jsem kroutila ocáskem, hledala jsem další kořist, a narazila jsem na Arisu, co hledala dřevo na otop.
„Ariso~?”
„Ale, Tamo. Hmm? Co to držíš?”
„Hada~”
Správně, dám ho Arise. Byl trochu malý, ale jako svačina stačil.
„Pro tebe~?”
„Ha, ne, nechoď sem.”
„Není jedovatý~?”
Nebyl to jedovatý had, takže to bylo v pořádku. Takže Ariso, jen do toho, bez zábran ho od hlavy zakousni.
„Jé, odhoď ho.”
„Pou~?”
„Ano, otoč se, dokola a dokola~ a pak ho s pou odhoď.”
„Aj~”
Jak Arisa řekla, zatočila jsem se dokola a dokola~ a hodila ho. Zdá se, že to je nová hra, ale nechápu, co je na tom zábavného.
„Ano, tak je to dobře.”
Arisa si založila ruce na hrudi a přikývla. Zdálo se, že jsem to udělala správně. Arisa zvedla dřevo, co měla u nohou, a vrátila se za pánem.
Takže a teď pro dobro našeho pána se podívám po větší kořisti. Proháněla jsem se za vážkou. Proháněla jsem se za cvrčkem. Našla jsem ho. Skrýt se~ tou! Přimáčkla jsem kořist zezadu a kořist jen kvůli tomu omdlela.
Slabá~?
I když to byl dárek pro mého pána, řekl mi, abych ho nechala jít. I když to byla velká kořist~ Ale byl to pánův rozkaz, poslechnu, co řekl. Točila jsem se dokola a dokola~ jak mě Arisa učila a odhodila to.
Pán mi vynadal. Musím Arise říct, že lhát je špatné. Protože jsem ta starší.
-----------------------------------------------
Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav
ďakujem
OdpovědětVymazatDakujem
OdpovědětVymazat