DM - kapitola 62

Kapitola 62 – Extra: Labyrint a skřítek

~ Tentokrát z pohledu Trazayuyi. Jak to chápu já, na časové ose je to někde v minulosti. ~

„Učiteli! Houya a ostatní šli do goblinního hnízda!”

Ta osoba, co tak neomaleně přerušila tenhle elegantní čaj o páté, byl domácí skřítek (brownie), co měl svěřenou péči nad touto břečťanovou vilou, Giril.

Giril, jenž byl obvykle velmi klidný, panikařil a koulel očima.

Teď není čas na to, abych byl tak klidný. Oblékl jsem se do svého známého magického oděvu z vláken yuriha a vzal si do ruky svou oblíbenou hůl a pak jsem šel ven. Venku se ke mně přidal můj sluha, co už se připravil na cestu. Byl to velmi statný trpaslík Dohar a doprovodil mě do labyrintu na okraji Selbiry.

Na tohle je teď trochu pozdě, ale já jsem uživatel přírodního umění, co pochází z lesu Bornean a co se po 500 letech prolomil levelem 50. Mé jméno je Trazayuya Bornean. Poslední dobou mi místo jménem říkají elfí mudrc.

„Šéfe, zdá se, že děcka vzala menší děcka.”

„Aha.”

„Zdá se, že chtějí, aby je uznali.”

„Pospěšme si.”

„Hej!”

Ty děcka, o kterých Dohar mluvil, byli lidé, co mě sem následovali z lesu Bornean: Houya – Houlsetaya s dalšími 5 mladými elfy. Když se sem dostali, byli v levelu 5~6 a teď se v rychlém růstu přiblížili levelu 20. Jsou to mladí se zářivou budoucností. Jelikož je mnoho elfů, co svůj život zakončí bez zvláštních událostí, aniž by překročili level 10, je záhodno se o nich zmínit. Jsou trochu netaktní, ale s tím se nedá nic dělat, když jsou tak mladí. Nebylo jim ani 300 let. Časem se usadí.

Vyrostou, začnou být rozvážnější, zanedlouho mě překonají a pokud ve světě nabudou vlivu, i postavení elfů tím stoupne.

To je mé přání. Mým snem je to, aby elfové znovu získali své vůdčí postavení ve světě.

Na konci minulého měsíce za mnou přišlo zhruba 15 mladých elfů, aby mě požádali o vedení. Přemýšlel jsem, jestli se ta novina o rapidním růstu dětí donesla do mého rodného města. Byli evidentně mladší než Houya a ostatní. Nejmladší byl můj vzdálený synovec Yusalatouya a bylo mu jenom 150 let.

Přemýšlel jsem, že bych je rozdělil do skupinek po pěti, a nechal Dohara, aby je seznámil s labyrintem, ale zdálo se, že je Houya a ostatní vzali do labyrintu, aby se chvástali. Dalším důvodem pravděpodobně bylo to, že mezi těmi nově příchozími byla pěkná Lulilutoa, co byla mistryní hry na loutnu. Snažit se zaujmout ženy je běžné bez ohledu na věk nebo rasu.

Dohar ukázal svůj průzkumnický štítek z rudého kovu strážnému, co strážil vchod do labyrintu na západní straně Selbiry. Ten strážný nás znal od svých raných braneckých let, ale za posledních 20 let se nikdy nestalo, že by nám štítky nezkontroloval. Bylo to celkem chvályhodné, ale jelikož jsem se zrovna teď bál o bezpečnost mladých, otrávilo mě to. Pořád mi chyběla disciplína.

Když jsme skončili s legitimováním, sestoupili jsme po schodišti do suterénu a pokračovali dál chodbou. Ta chodba byla 10 metrů široká a 5 metrů vysoká a kroutila se zhruba 2 kilometry. Udělali ji zakroucenou, aby to netvory zpomalilo, když překypí z labyrintu. Metr nad tím je strop, co slouží jako střešní okna, co se dá otevřít. Venku hlídkovali vojáci. Tahle dvoukilometrová chodba se používá na sestřelování netvorů, kteří se vyhrnou z labyrintu. Díky této Chodbě smrti se netvoři z labyrintu nikdy nedostali do Selbiry.

Dohar a já jsme se rozběhli, zatímco jsem se snažil zklidnit svou roztěkanou mysl. Nechci, aby si mě někdo spletl z netvorem, kdybych v této chodbě lehkovážně nějak hlučel. Obzvláště nebezpečné to bylo pro Dohara, protože byl malý.

Když jsme se konečně dostali k bráně do labyrintu, Dohar ji otevřel. Já jsem na tuto těžkou bránu bezmocný.




„Děcka řekla, že půjdou vymést gobliní hnízdo.”

„Rozumím.”

V tomto labyrintu bylo mnoho gobliních hnízd, ale pravděpodobně šli do takzvané vílí oblasti zamořené rostlinnými netvory, byla to neoblíbená oblast. Aby se člověk dostal ke goblinům, musel porazit otravné rostlinné netvory, protože překáželi v cestě. Rostlinní netvoři mají vysokou výdrž a jen těžko se s nimi dá vypořádat, pokud ve své družině nemáte někoho s ohnivou magií. A i když je porazíte, magická jádra mají zahrabaná hluboko v zemi, nejde je vyhrabat. Byli to netvoři, o kterých všichni říkali: „Strašná otrava a na nic.” Jelikož výsledek nebyl roven vynaloženému úsilí, jádra byla velmi vzácný alchymistický materiál.

Využil jsem jejich neoblíbenosti a s pomocí přírodního umění a alchymie jsem vytvořil tunel přímo ke goblinům. Bralo se to za exkluzivní loviště mladých elfů. Pro blaho goblinů jsem tam vysázel rostliny Gabo a s Doharem jsme vymýtili ostatní netvory.

Takže do teď jsem je označoval jako gobliny, ale tihle v labyrintu nebyli zlomyslní skřítčí goblini, ale pseudo-goblini, co měli v těle magické jádro. Zlomyslní skřítčí goblini měli tmavě zelené tělo a rudou krev. Byli to skřítci, které všude nenáviděli. Pseudo-goblini neuměli mluvit, měli tmavé tělo a zelenou krev. Byli to skuteční netvoři.

Zlomyslní skřítčí goblini už na tomto kontinentu 200 let nebyli s výjimkou jediné oblasti. To proto, že je lovili stejně jako pseudo-gobliny.

Takže ironií bylo, že co lidé označovali jako gobliny, byli vlastně pseudo-goblini.




Dohar se jedinou ranou své válečné sekyry postaral o netvory, co se čas od času objevili. Už skoro 100 let pracoval jako můj asistent. Byl radostí bez sebe, neboť se mu nedávno podařilo pokořit level 40. A překonal tak svého otce.

„Šéfe, to je bazilišek.”

„Rozumím. ■■■ Magický šíp.”

Vypustil jsem k baziliškovi, co se zezadu objevil, 21 magických šípů. Bylo to 21 magických šípů, i když obvykle bylo těžké odolat byť jen jednomu. Z baziliška se bezmocně stala flákota masa.

„Je zběhlý?”

„Ano, baziliškové se obvykle objevují o 5 podlaží níž. S největší pravděpodobností pár hloupých mladých průzkumníků přecenilo své schopnosti, vydali se do hloubky a jednoho sem přitáhli.”

„Máš pravdu.”

To byla potíž. Lidé v nízkém levelu nebudou schopní baziliškově zkamenění odolat. Ten, kterého jsme zrovna potkali, byl jenom nízký bazilišek, takže nedokázal nikoho proměnit na kámen. Ale nevěděl jsem, jestli by ostatní dokázali ustát jeho pohled, aniž by se jim přitom nezastavilo srdce.

Nedaleko konce tunelu jsme potkali smečku goblinů. Byli jenom v levelu 1~3, ale smečka měla kolem 30 netvorů. Bylo otravné čekat, až je Dohar pobije, takže jsem mu poskytl pomoc magickými šípy.

„Šéfe, aby se goblini objevili tady, to znamená—”

„Hm.”

Krátce jsem na Doharův odhad odpověděl. Kolem tunelu jsem rozprášil jedno léčivo, aby si goblini mysleli, že tu jsou netvoři ve vysokém levelu. Pokud se dostali až sem, znamenalo to, že neměli dost jídla.

„Tohle je zlé.”

„Jo, pokud děcka rychle nenajdeme, budou v nebezpečí.”

Netvoři v labyrintu se pravidelně dostávali do období páření. Goblini měli tuto periodu krátkou, ale zato se míra jejich rozmnožování jen málokdy měnila. Ale rozmnožovali se houfně, takže se nedalo nic dělat, pokud došlo k chybě ve výpočtu.

...Vzpomněl jsem si na něco nepříjemného. Minulý měsíc se Giril zmínil, že ze skladu zmizela rezervní semínka Gabo. Skladiště nebylo zamčené, takže tam chudí lidé někdy ukradli plody gaba. Takže když jsem to od něj slyšel, pomyslel jsem si: „Ach, už zase.”

Vysévat semínka gaba jsem tady nechal na Houyovi a ostatních, ale přemýšlel jsem, jestli se řádně drželi mých instrukcí, aby použili jen jeden malý váček pokud zaseli ty tři malé soudky, co byli ve skladišti...

Musím si pospíšit. Pokud je má předpověď správná, goblini možná začali s explozivním rozmnožováním. Pokud k tomu vážně došlo, z břicha jedné gobliní matky se mohlo prožrat 30 malých goblinů. A za dva týdny se ti mladí začnou zase množit. Pokud budeme mít smůlu, mohli bychom čelit deseti tisícům goblinů.

Když jsme konečně dorazili na otevřené prostranství, zahlédli jsme nespočet gobliních těl a tři mrtvá těla mladých elfů.

„Politováníhodné.”

„Šéfe, schovejte si ty výčitky svědomí, až se dostaneme z labyrintu.”

Přijal jsem Doharovu radu a vyrazil kupředu.

Prorazili jsme gobliny, co zatarasili tunel. Jelikož jsme se nedokázali vyhnout rostlinným netvorům, použil jsem na Doharovu válečnou sekyru přírodní umění [Posílit ostrou čepel] a pokračovali jsme dál, zatímco je on sekal.

Konečně jsme dorazili na místo, které by se dalo nazvat výjevem z pekla, všude, kam oko dohlédlo, byla rozházená těla. Zatímco jsem magií a tenkým mečem likvidoval gobliny, viděl jsem tragická těla mladých elfů. Všude měli goblinní kousance.

Několikrát jsem zavolal jména těch mladých.

Ale nikdo se neozval. Kdykoli Dohar máchl svou válečnou sekyrou, počet mrtvých goblinů vzrostl. Já jsem se vypořádal se třemi gobliny, co ke mně vyrazili, aktivací Plovoucího kola na mou osobní ochranu.

Bum, zezadu sálu jsme zaslechli výbuch.

„Dohare.”

„Jo, šéfe.”

Jednali jsme harmonicky, prodírali se mořem goblinů na místo, odkud ten hluk přišel.

Abych Dohara podpořil, aktivoval jsem posilující magii. Byly to Síla a Tančící čepel. Síla několikrát znásobila Doharovu sílu a umožnila mu prodrat se gobliny jako tornádo. Tančící čepel byly malé čepele, co svévolně létaly kolem cíle aktivované magie a sekaly nepřátele. Dalo by se říct, že Tančící čepel byla v labyrintu zbytečná, ale pokud byli protivníci gobliné, ukazovala svou nesrovnatelnou moc.

„Houyo, Luo.”

Když Lua zaslechla moje volání, slabě se usmála. Svoje nádherné, průhledné zelené vlasy měla zašpiněné goblinní krví. Ale stejně jsem byl rád, že byla naživu.

Houyova výbušná magie zkosila několik desítek goblinů, co se je snažili drtivě obklíčit a zabít. Ale i tak před námi byly stále stovky goblinů.

„■■■ ■ ■■■■■■■■■■.”

Začal jsem odříkávat vyšší řád přírodní magie. Tuhle magii jsem použil, jen když jsem bojoval s Nižším drakem. Bylo škoda používat ji na gobliny, ale byla to nejlepší magie na poražení velkého množství nepřátel.

„■■■ ■ ■■■■■■■■ ■■■.”

Taková krutost! Lua přišla o levou paži. Dalo by se říct, že kvůli tomu strádal celý svět, neboť už nikdo nemohl poslouchat tóny její loutny.

„■■■ ■ ■■■■ Divoký tanec Prázdných kopí <Mnohé oštěpy>.”

Neviditelná kopí padala na nepřátele jako déšť. Stovky goblinů se změnily na mrtvoly, aniž by kopí zranila Dohara, co sekal nepřátele, nebo Houyu a ostatní.

Zachránil jsem jenom Houyu a Luu. Nádherná Lua na svých zádech ochránila mého vzdáleného synovce Yusalatouyu a přitom přišla o paži. Mladý Yuya byl v bezvědomí, ale poskytl jsem mu první pomoc a nesl jsem ho spolu s Luou na provizorních magických nosítkách.




Když jsme se vrátili, okamžitě jsme vyhledali vysoce postaveného garleonského kněze a požádal jsem ho, aby použil léčivou magii. Luuna levá paže se bohužel moc dobře neuzdravila. Dokud nedokončím umělou paži, co se od skutečné nebude dát rozeznat, Lua bude muset čelit těžkostem.

Giril druhého dne našel studené tělo Houyi, s největší pravděpodobností se za tu pohromu cítil zodpovědný a dovolil, aby ho vina dohnala.

Luu a Yuyu jsem dovedl zpět do lesa Borenan a přijal vinu. Dvě třetiny shromáždění souhlasilo, aby mě poslali do vyhnanství.

I když jsem byl dlouho mimo les, bylo smutné nechat se vyhnat z rodného města. Ale ztráta tolika mladých lidí celé desítky nebo možná i stovky let povede k bezdětným generacím. Možná to byl vhodný trest pro člověka, co způsobil tuto rasovou krizi.

Jako jediné pokání vytvořím pro dobro elfího růstu bez takového nebezpečí pseudo-labyrint. Přísahal jsem, že svůj život zasvětím stavbě místa ke tréninku, kde by nehrozila ztráta života. Pro budoucnost mladých elfů. Snil jsem o chvátajících siluetách mladých elfů, co se jednoho dne budou oddávat studiu v mém bludišti.

A věřím v budoucnost, kdy elfové znovu povedou svět.

Jsem Trazayuya Borenan. Jeden bláhový elfský muž, co rozprášil životy mnoha mladých elfů. Ale i tak nedokážu opustit svůj sen.
-----------------------------------------------
~ Naprosto jistě to nevím, ale mám za to, že zmíněný Yuya/Yusulatouya je nynější vedoucí pracovní gildy v Seryuu. ~

Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>