DM - kapitola 64

Kapitola 64 – Extra: práce pana vedoucího

Jmenuji se Yusalatouya a jsem elf, co se narodil v lese Borenan.

„Pane vedoucí, je to připravené.”

Ta dívka, co na mě zavolala, byl jediný zaměstnanec mého podniku, malá Nadi. Když jsem ji poprvé potkal, výškou mi nesahala ani po kolena, ale než jsem se nadál, přerostla mě. Lidé vážně rostou rychle.

„Pojďme.”

Odpověděla mi energickým přikývnutím a nasadila si velký ruksak pod nohama na ramena. S úsměvem mi předala jiný středně velký ruksak. To je můj díl zavazadla.

„Dělník.”

„To nemůžeme. Na to nemáme dost peněz.”

Snažil jsem se jí říct, že chci najmout dělníka, co nám zavazadlo ponese, ale zamítla to. Jelikož měla na starost účetnictví obchodu, nemůžu na ni moc tlačit.

Nedá se nic dělat, vložil jsem svou oblíbenou hůl do ruksaku a nasadil si ho.

„Na svačinu jsem zabalila tvoje oblíbené sušené fíky, takže se do toho pusťme s energií!”

Hou, pro ekonomickou Nadi bylo celkem vzácné, aby se starala o ostatní.

Rty mi trochu povolily. Jelikož se ta bystrozraká Nadi zašklebila, jen co to spatřila, zase jsem je stáhl.




„Pojďme do hor někudy tudy,” řekla Nadi, zatímco mi ukazovala mapu.

Koně, na kterých jsme jeli, jsme uvázali u stromů. Jen pro případ jsem jejich okolí pokropil léčivem, co odhání netvory.

Zrovna jsme pracovali na zakázce od kupeckého chlapce jménem Satou. Měli jsme doručit předmět popelavým krysím lidem, co žili v zaostalé zemi v horách. Normálně bych tak otravnou zakázku nepřijal, ale jelikož se stará o dívku z mého kmene, nemohl jsem odmítnout.

Spíš než abych řekl, že jsem to nemohl odmítnout, normálně bych takovou zakázku měl přijmout zadarmo. Ale jelikož to byl dobrosrdečný člověk, o tu zakázku požádal formálně. Navíc nám jako odměnu dal tři zlaté. Chtěl jsem říct, že peníze nepotřebuju, ale Nadi mi rychle zakryla ústa a zastavila mě tak.

„Pane vedoucí?”

„Promiň.”

Trochu jsem se nechal unést.

„Tak prosím.”

„Hm.”

Použil jsem tajné umění pro chůzi lesem. „■■■ ■■■ ■■■■■■■ Lesní Chůze.”

Nadi a mě zahalila zelená aura. Zatímco jsme v tomto stavu pokračovali lesem, větve a porost vysoký jako dospělý muž se před námi rozestupovaly.

„Tahle magie je vážně úžasná a nezáleží na tom, kolikrát jsem ji už viděla.”

„Aha.”

Kvůli Nadině přímé chvále jsem se cítil trochu rozpačitě. Jako nihilistický dospělý muž musím zůstat bez výrazu.

Vedl jsem Nadi, jak jsme pokračovali po horské stezce. Jelikož se nám překážky klidily z cesty, nijak se to nelišilo od chůze po silnici.

„Ach, to je lilie světlušek!”

„Nemůžeme.”

Ano, při používání této magie jsme nemohli zranit bytosti lesa. Jakmile bychom to udělali, už bychom tu magii nemohli použít celou jednu sezónu.

„Takže takhle to je, aach, i když by nám v alchymistickém krámu dali za tu květinu 5 zlatých.”

Nadi pořád lítostivě koukala na tu kytku, a tak jsem ji vzal za ruku a šel dál. Přemýšlel jsem, jestli tudy prošel nějaký velký netvor, sem tam jsem zahlédl nepřirozeně vyvrácené kameny a stromy. Copak se v tomto lese usadil nějaký netvor ve vysokém levelu? (Pozn.: Ano, velký netvor jménem Satou.)

Chtěl jsem použít magii, abych to zkontroloval, ale pak jsem si všiml, že jsem Nadi pořád držel za ruku. Chtěl jsem ji pustit, ale ona mě ne.

„Nadi?”

„Eeh, totiž, už se nedržím.”

U jejího inteligentního já to nebylo zvykem. Vážně se zajímala o tu předchozí kytku, co? Její stav mě trápil, ale musel jsem nejdřív zařídit, že jsme v bezpečí.

„■■■ ■■■ ■■■■■ ■■ Lesní šepot.”

Magie se rozšířila lesem.

[Objevil se v lese nějaký nový netvor?]

[Ano, spoustu.]

[Už tu nejsou.]

[Nejsou.]

[Hrdina.]

[Byl tu.]

[V noci.]

[Běžel.]

[Letěl.]

[Vymýtil velkého divočáka.]

Dál se ozývaly tiché ozvěny z lesa. Hrdina v tak odlehlém lese? Pokud to byl hrdina z říše Saga, určitě by se to rozneslo. Ale možná se hrdina zjevil mezi popelavými krysími lidmi?

Trochu mě to zajímalo, ale jelikož se nezdálo, že by to byl netvor, pravděpodobně nám nehrozilo žádné nebezpečí.




V poledne jsme konečně dorazili do osady krysích lidí, ale bohužel to vypadalo, že jsme tam vážně nebyli vítaní. Problém byl, že jsem jim nerozuměl. Jelikož mi bylo řečeno, že zachránili Miu, myslel jsem si, že mluví elfsky, ale moje očekávání bylo mimo.

„Co ty na to?”

„Ano, podobá se to řeči lasičkovitých lidí. A také se to trochu podobá elfské řeči,” mluvila Nadi nejistě, zatímco se mě držela za lem oděvu.

Ačkoli jsem slyšel, že je v jazycích dobrá, aby byla schopná takhle reagovat na neznámou řeč, byla vskutku schopná. Rád bych použil přírodní magii [Překlad], co použil můj prastrýc, ale neumím ji a s mým levelem by to nešlo.

Dohlížel jsem na Nadi, co vyjednávala.

V nejhorším případě jim budeme muset strčit do rukou tu památku a pak se vrátit.

Krysí lidé v okolí začali trochu víc hlučet. Použila Nadi špatný výraz?

Hm? Někdo mě zatřásl za nohu. Když jsem shlédl, viděl jsem, jak se malé děti krysích lidí proplétaly kolem zavazadla, co jsme já a Nadi položili na zem. Jelikož čenichaly, cítily něco dobrého?

Pomalu jsem si dřepl, zatímco jsem si dával pozor, abych okolí nijak nerozrušil, a otevřel jsem ruksak. Rozšířila se silná vůně. V tomhle vaku byly krokety, co?

Děti ta vůně evidentně zaujala. Nevím, co je na téhle mastné věci tak dobrého, ale i ve městě byly oblíbené. Nadi si je pravděpodobně koupila na oběd, ale použijme je jako prostředek k navázání přátelství.

Ve vaku bylo 10 kroket. Bylo tu 18 dětí, co? Rozdělil jsem kroketu na půlku a rozdělil jsem je mezi děti. Jak jsem to udělal, mezerami mezi vojáky se objevilo několik krysích lidí, co vypadaly jako matky, a každá popadla 3~4 děti, co dál žvýkaly krokety, a odnesly je za muže.

Poslední kroketu jsem dal krysímu muži, co se mým směrem díval tak toužebně.

Zachytil jsem od Nadi mírně zhrozený pohled. Později se s tebou rozdělím o sušené fíky, tak nebuď naštvaná.

Nevím, jestli ty krokety byly úspěšným prostředníkem, ale jelikož přišel krysí muž, co působil jako patriarcha a co rozuměl řeč království Shigy, tak nějak jsme dosáhli cíle.




„Aha, takže můj bratr zemřel.”

„Podle člověka, co byl svědkem jeho posledních okamžiků, to byla hrdinná smrt.”

Patriarcha prohlásil, jak si vzal do rukou rudou helmu, co byla mezi památkami, co jsem mu předal. Cítil jsem z jeho slov hluboký žal. Když jsem mu chtěl poděkovat za to, že Miu zachránil, a rozloučit se, vložila se do toho Nadi.

„Patriarcho, proč umírá jenom tady tento okolní les?”

„Důvod nevím, ale začal uvadat před půl rokem.”

Aha, pochopil jsem, co se Nadi snažila říct. Jenom poděkování nestačilo. Vyšel jsem z patriarchova domu se slaměnými doškami a použil jsem magii.

„■■ ■....... ■ ■ ■ ■■■■■ Povolat dryádu.”

Na mé kouzlo zareagoval duch tohoto horského lesa. Vypadal jako malá dívka se zelenými vlasy.

„Musím se na něco zeptat.”

„Elf! To už je dlouho.”

„Horský les.”

„Chceš vědět, proč hora zemřela?”

„Ano.”

„Hora zemřela proto~ že se člověk silou snažil ovládat trosky.”

Podle dryádiny historky to vypadalo, že k tomu došlo kvůli tomu, že trosky prastrýce Touyi absorbovaly zemní žíly v okolí. Jak je to možné.

„Opatření.”

„To je v pořádku. Ty trosky už stejně přestaly fungovat a já jsem si vzala spoustu many od jednoho roztomilého dítěte.”

Kvůli stimulaci té many se zdálo, že se jí podařilo načerpat moc ze vzdálených zemských žil. I když vypadala takhle, žila už déle než já.

„Moc děkuju.”

„To nic~ zatím,” řekla dryáda a šla na druhou stranu povolávacího kruhu.

Už se to vyřešilo. Jelikož jsem s dryádou mluvil v elfštině, řekl jsem obsah své konverzace patriarchovi a Nadi. Jestlipak byla moje řeč obtížná, Nadi to nějak přetlumočila patriarchovi.

„Ooch, vesnice je zachráněná.”

„To je dobře, patriarcho.”

„Ano, už se nebudeme muset přestěhovat na jinou horu.”

Patriarcha mě pevně popadl za ruku a mnohokrát mi vyjádřil dík. I když jsem nic neudělal.

„Není to proto, že jsi použil magii a identifikoval příčinu a že jsi nahlásil, že už to je v pořádku?”

„Aha.”

Takže, práce byla u konce.

Chci se vrátit do města a zdřímnout si na své oblíbené pohovce.
-----------------------------------------------

Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>