překlady od Tadomi: DM

Kapitola 65 – Extra: Mladý kupec a děti ze sirotčince

~ Z pohledu kupce, od kterého Satou koupil karty. ~

Když jsem šel na pochůzku od svého zaměstnance do sirotčince, spatřil jsem tam, jak si malé děti hrály s kartami. Ty karty byly stejné naučné karty, co jsem vyrobil. Ale návrh byl trochu jiný.

„Hele, děcka, kde jste vzaly ty karty?”

„Udělal je Tsui.”

„Špatně, Yuni je dostala od svého kluka.”

„Etai nakreslila obrázky.”

„Tsui obrousil dřevo, víš?”

„Yuni nás naučila jak hrát.”

Děti mi křikem odpověděly na otázku. Pokud to řeknete takhle, tak to stejně neuslyším. Jelikož se děti začaly dohadovat, spěšně jsem je rozsoudil.

Po mnoha dotazech jsem pochopil, že ty karty dostali od milého jednoho dítěte jménem Yuni. Dítě jménem Tsui dodalo surový materiál jako dřevěné destičky, inkoust a štětce. A dítě jménem Etai nakreslilo obrázky.

Jelikož naučné karty včetně prototypu koupil ten kupecký chlapec, pravděpodobně to byl milý té Yuni. Ta inteligentně vyhlížející dívka s ním byla pravděpodobně Yuni. Hádám, že děti, co chtěl učit, jsou tyhle děti ze sirotčince, co?

To mi připomnělo, že ty děti řekly něco, co mě zaujalo.

„Jak se to hraje?”

U karet, co jsem vyrobil, nebylo nic jako návod na hraní. Přečetli jste si písmeno a pak jste zkontrolovali rub kartičky, abyste si zkontrolovali, že jste to přečetli správně. Bylo to jenom tohle.

„Takhle!”

„Obrátíte je.”

„A pak postupně.”

„Když uhádneš písmeno~”

„Karta je tvoje.”

Děti mluvily rychle po sobě. Bylo naprosto jasné, že mi to chtěly říct. Trpělivě jsem jim naslouchal a v hlavě jsem si je uspořádal.

Sto karet položíte na [Pole] písmeny nahoru a pokud správně přečtete písmeno, aby se to shodovalo s obrázkem na druhé straně, karta byla vaše. Špatně přečtené karty se pošlou na [Hřbitov]. A pokud už na poli nejsou žádné karty, přesunou se tam znovu karty z hřbitova a pokračuje se ve hře. Když z pole i z hřbitova zmizí všechny karty, vyhrává ten, co má nejvíc karet a stane se [Učencem].

„Úžasné, vymyslet takovou hru.”

„Správně, Yuni je úžasná~”

„Copak neřekla, že úžasná je Arisa?”

„Špatně, byla to Tarisa.”

„Nebyla to Maisa?”

Chtěl jsem se setkat s tímto dítětem jménem Yuni. Zeptal jsem se, jestli se můžu setkat s Yuni nebo s těma dvěma dalšími.

„Yuni pracuje.”

„Tsui se taky učí řemeslo, ne?”

„A co Etai?”

„U sebe v pokoji?”

„Ne, starší řekl, že dneska bude pracovat na poli.”

„Na poli s gabem?”

„Ne, řekl s hořčičným špenátem.”

„Takže je na poli s domem s červenou střechou.”

„Strejdo, já tě tam dovedu!”

S-strejdo. I když mi je pořád jenom 20.

Zatímco mě ta dětská slova zranila, nechal jsem se vést za ruku.

Děti mě zavedly na místo, kde na poli pracovalo 20 chlapců zhruba o 10 let starších než to dítě, co mě vedlo. Svalnatý chlapec, co vypadal, že je nejstarší, se na mě podezřele díval.

„Hej, rád tě poznávám, já jsem kupec jménem Neisen.”

„Jak vám můžeme pomoct? Jelikož plodiny jsou majetkem lenního pána, bez dovolení je neprodáme, víte?”

Všiml jsem si, že na mě mluvil trochu sarkasticky. Nepřišel jsem sem, abych se dohadoval s dítětem.

„To ne. Chtěl jsem se setkat s Etaiem a tyhle děti mě zavedly sem.”

„Etai je támhle pod stromem, v mdlobách. Jelikož je na nic, můžete si ho odvést. Děcka, pojďte sem.”

Poděkoval jsem chlapci a šel za Etaiem.

Chlapec na poli přiměl děcka, aby pomohly s plením. Zatímco jsem dětem mírně mávl, promluvil jsem na Etaie: „Etai, můžu s tebou na chvilku mluvit?”

„...Kdo? Jste?”

„Rád vás poznávám, jsem kupec jménem Neisen.”

„Haa, pane kupec, co jste...”

Vypadalo to, že Etai v konverzacích nevynikal.

„Vlastně se to týká těch obrázků, co jsi namaloval na naučné karty.”

„Ty jsou zajímavé, co!”

„Jo, dítě, co tu hru vymyslelo, je úžasné.”

„Všichni to hrají celou noc.”

„Nikdo se nehádá?”

„Když se někdo hádá, hraje jako poslední.”

„Aha, to jste rozhodli dobře. Ale je docela těžké čekat, až na vás přijde řada, když máte jenom dvě sady karet, ne?”

„Ne, teď už máme čtyři sady.”

Nedokázal jsem skrýt své překvapení. Bylo to teprve osm dní, co jsem ty naučné karty prodal. Aby jim vyrobit jednu sadu trvalo jen čtyři dny!

I když ten malíř, kterého jsem požádal já, na jedné sadě pracoval půl měsíce.

„Namaloval jsi to sám?”

„Ne.”

Po tomto slovu jsem si trochu vydechl. Důvodem bylo, že ke zkrácení doby výroby bylo třeba několik lidí. Ale tuhle myšlenku popřela následující slova.

„První dvě sady jsem vyrobil sám, ale další sadu jsme udělali s pomocí ostatních dětí, co umí malovat. Díky tomu jsme ji vyrobili za den.”

„Theo, Shuale, Olio. Tenhle člověk si chce o něčem promluvit.”

Etai mě zavedl do chatky se třemi chlapci a dívkami. Svižně jsem se představil a šel k věci. „Dokážete malovat obrázky stejně dobře jako Etai?”

„Ano.”

„Ne tak dobře jako Etai.”

„Etai mě učil~”

Když všichni tři něco namalovali, začal jsem mluvit: „Chci vás zaměstnat.”

„Ještě jsem se pořádně nenaučil číst, víte?”

„Je to kvůli mému t-tělu?!”

„Prsa mám pořád malá, chcete ze mě udělat svou milenku?”

Popřel jsem ty totálně mimo odpovědi a dopodrobna jim to vysvětlil. Že jsem původní výrobce těchto naučných karet a že je chci rozšířit po celém království Shiga a nejenom ve městě Seryuu. Takže abych mohl vyrobit spoustu naučných karet, hodlám je zaměstnat.

„Kolik nám dáte? Dáte nám jeden groš za sadu?”

„Ty, to je trochu moc hamižné.”

„Správně, to by bylo několik měďáků za měsíc.”

„Kolik z toho bude?”

Jejich mzda závisela na práci, ale obecně to bylo kolem 1~2 měďáků za měsíc. Pokud žijí v dílně, pak normálně nedostávají plat.

Řekl jsem dětem, co začaly počítat na prstech, odpověď: „Pokud dokážete vyrobit 30 sad za měsíc, pak to bude 30 grošů nebo 6 meďáků.”

„My čtyři dokážeme vyrobit 40 sad.”

„Tak to bude 8 měďáků. Každý dostane dva měďáky.”

„Úžasné, to je zhruba stejně jako Yuni.”

„Pravda, úžasné.”

„Ale máme tolik materiálu?”

„Jestlipak můžeme požádat Tsuie~?”

Děti to rychle nabudilo a pak se zase rychle dostaly do deprese. Nemám v úmyslu je nechat pracovat tak levně, ale jelikož jsem do začátku neměl finance, později je odškodním.

„Materiál samozřejmě připravím já.”

„Vážně?!”

„Tak to udělám spoustu.”

„Hm, budeme se snažit~”

Mezi dětmi v dobré náladě byl jenom Etai zarmoucený.

„Ale nevadí, že to uděláme bez Yunina a Tsuiova svolení?”

„Ach správně, to jsou ty děti, co ty karty přinesly, naučily vás hrát a navrhly výrobu karet, že?”

„Hm.”

„Víte, kde pracují? Půjdu se jich zeptat. Pokud se s nimi nesetkám, vrátím se o půlnoci.”

Když jsem se dozvěděl, kde pracuje Yuni a Tsui, odešel jsem ze sirotčince. Jelikož jsem získal neformální souhlas od Etaie a ostatních dětí, promluvím si o tom se zbývajícími dvěma dětmi. Musím respektovat jejich kamarádství.

Nejdřív jsem zašel do hostince Monzen, kde pracovala Yuni. Musím tu dívku přemluvit, protože to ona dostala nápad, jak si s kartami hrát. Pokud vyrobím samostatný manuál ke hře, určitě se to prodá.

„Dobře.”

Získal jsem svolení od děvčete z hostince, abych si s Yuni promluvil během práce, a Yuni mi pohotově odpověděla. Byla to jiná dívka, než jsem čekal. Nebyla to tak inteligentní, nádherná dívka, ale nesmírně obyčejné děvče.

„Tu hru jsem nevymyslela já. Byla to moje kamarádka Arisa.”

„Kde se s ní můžu setkat?”

„Odjela do Labyrintového města.”

„Aha, to je složité.”

„To nic, Arisa by určitě řekla něco jako že hra nemá žádné hranice a svolila by k tomu.”

Zdálo se, že ta dívka jménem Arisa měla srdečnou povahu. Jelikož Yuni slíbila, že až dorazí do Labyrintového města, napíše jí dopis, požádám jí, aby v odpovědním dopise napsala o této záležitosti. Bude to trochu opožděné svolení, ale budu se snažit, aby z toho nevznikla nějaká rozepře.

Samozřejmě bych neporušil žádný zákon, ani kdybych to použil bez jejího vědomí, ale kupci nesouhlasí s takovým využíváním nápadů jiných lidí. Normálně je prostředníkem v jednání kupecká gilda.

Když jsem Yuni řekl, že pošlu odpověď společně s jejím dopisem, přijala to a vypadala přitom skutečně šťastně.

A nakonec jsem se vydal k pile, kde pracoval Tsui. Bylo to hned za branou na východní ulici, protože se po ní přepravovalo dřevo.

„Dobře.”

Promluvil jsem si s ním během přestávky a odpověděl stejně pohotově jako Yuni. Odpověděl, zatímco si hrál s tenkou pilinou u svých nohou.

„Stejně to byly původně věci, co přinesla Yuni. Já akorát donesl dřevo, protože jsem chtěl jednu sadu pro sebe. Nebyl bych rád, kdybyste prodal ty karty, co už jsou v sirotčinci, ale pokud budete prodávat nové, nemám s tím žádný problém. Navíc si pod křídlo vezmete Etaie, co má problém sehnat práci, ne? Pro toho kluka je nemožné stát se vojákem nebo dělníkem.”

Byl nečekaně rozumný.

„Nebudu se k tomu chlapci Etaiovi chovat špatně.”

„Hm, v malování je dobrý, ale pokud na něj nedohlédnete, bude malovat, dokud se nezhroutí.”

Tsui přikývl a pak mi řekl, abych na něj dával pozor. Měl bych vyhlásit maximální počet sad vyrobených za měsíc. Pokud neudělám nějaké to omezení, vypadalo to, že by ty děti pracovaly až do zhroucení.

Když jsem viděl tu desku a piliny, co Tsui držel, vzpomněl jsem si na slova jednoho člověka: „Jaký nápad realizuješ příště? Zdá se, že poptávka tu je, a potom to je jen o ceně. Najdi levný materiál nebo způsob, jak to levně vyrobit ve velkém. Ty různé pokusy jsou zábavné, ne?”

Rozmýšlel jsem nad těmi slovy, zatímco jsem se koukal na ty dřevěné odštěpky.

„Správně, to je ono,” vykřikl jsem a bezděky vstal. Místní předáci se po mě podívali. Ale já ve svém vzrušeném stavu nad tím novým nápadem jsem si těch pohledů nevšímal a šel jsem vyjednávat se šéfem pily. Ta věc, kterou jsem teď vymyslel, se zrealizovala za půl roku.

Vymyslel jsem, že bych jako materiál na karty použil překližku z odřezků a lepidla. Ale k tomu by nedošlo bez snahy a zkušeností místního šéfa a Tsuie.

Naučné karty, co jsou vyrobené z vrstvených pilin a odřezků spojených lepidlem, měly hodnotu 2 stříbrných. Stal se z toho suvenýr pro lidi, co navštívili Seryuu kvůli labyrintu. A proslavily se.

Ale to je příběh zase na jindy.

Do té doby pokračovaly dny výroby normálních naučných karet z dřevěných destiček a dny, kdy jsme se jen stěží protloukaly s prodejní cenou. V té době bylo to nejlepší, co jsem si mohl představit, natěšené tváře Etaie a ostatních, když na konci měsíce spatřili malý váček plný měďáků.
-----------------------------------------------

Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav