DM - kapitola 59

Kapitola 59 – Shledání

Tady Satou. Chci, aby se hlavolamu říkalo záhada. Při tomhle brutálním dobrodružném životě se můžu rozloučit s ledabylým chozením po památkách. Takový Satou.




Zen, Zen, Zen, hm? Přemohla mě jeho motivace a tančil jsem, jak si pískal. Pravděpodobně ho to uspokojilo, ale nechat se do toho zatáhnout byla vážně otrava.

Ale i tak, i když jsem kvůli běhu událostí někoho zavraždil, necítil jsem žádnou lítost. Pravděpodobně to nebylo jen kvůli mé vysoké hodnotě MND, ale také z toho, že navenek vypadal jako kostlivec a nakonec byl šťastný.

Vzpamatoval jsem se. Nejdřív zkontrolujeme, jak jsou na tom Arisa a ostatní dívky. Zdá se, že Liza byla trochu zraněná, ale jinak jsou všichni v bezpečí. Nejsou v tábořišti, ale už blízko města Seryuu.

Tak nějak si mysleli, že to moje „až bude ráno”, znamená, že se do pracovní gildy musí dostat, než nastane ráno. Chtěl jsem tím říct: „Vyjeďte, až bude ráno.” Ale evidentně se mi to nepodařilo.

Kdybychom měli mobily, mohl jsem je informovat, že jsem v bezpečí, ale když neexistují, nedá se nic dělat. Až se dostaneme do královského města a labyrintového města, pojďme se podívat po něčem s podobnou funkcí.

Takže, bylo by nebezpečné cestovat pěti horami, když se setmí. Když pominu svoji fyzickou sílu, duševně jsem vyčerpaný. Chci si odpočinout alespoň do úsvitu.

Mám si tu odpočinout až do úsvitu?

Přemýšlel jsem o krutých věcech. Když jsem tak o tom přemýšlel, neměl jsem Arisu a ostatní nechávat samotné. Pokud se jako otrokyně vrátí samotné, nebudou se k nim chovat jako k uprchlým otrokům?

Rytíř Soun, co stráží u hlavní brány, je dobrosrdečný, ale nejsem si jistý, jestli se ta dobrosrdečnost vztahuje i na otroky a pololidi. Moje HP už se úplně obnovilo a moje stamina je stejně pořád na 90%.

Nenávidím, když přemýšlím jako atlet, ale pojďme na to.

Samozřejmě s sebou vezmu také Miu, co nesu na rameni, a homunkula Č. 7. Kdybych je tu nechal, staly by se obětí vlků a pak by nemělo smysl, že jsem je zachránil z bludiště.

Jak Miu, tak Č.7 jsem zabalil do tlusté deky. Jen tak mimochodem, Mia teď vypadala úplně stejně, jako když mi ji rudá helma poprvé předala.

>[Získána technika Balení]

Miu jsem položil na Č.7 a obě jsem je vzal do náruče. Tomuhle se říká „nést jako nevěstu”. Kdybych měl obvyklou fyzickou sílu, odrovnalo by mě to jen za pár minut, ale moje nynější já je dokáže bez problémů nést mnoho hodin.

Když jsem zkusil udělat krok, Mia mi skoro vyklouzla, takže jsem kolem nich omotal ještě jeden plášť, abych je zabezpečil.

Prodíral jsem se horskou stezkou, zatímco jsem ty dvě nesl.




Neběžel jsem tou horskou stezkou ani pár minut, když se jako obvykle objevilo:

>[Získána technika Terén]

Takže jsem technice přidělil technické body až na maximum a aktivoval ji. Jen tak mimochodem, stejně jsem aktivoval i techniku [Sprint]. Možná mrhám technickými body, ale stejně mi pořád zůstalo zhruba 90%, takže to nevadí.

Až do teď jsem je používal bez rozmyslu, ale když jsem viděl ta fialová světla, mám pocit, že bych se takhle dostal do problémů. Rozhodl jsem se, že až se znovu shledám s Arisou a děvčaty, obezřetně prozkoumat každou svou techniku a použiju půlku technických bodů na vlastní zesílení.

Po 10 minutách běhu jsem minul něco, co vypadalo jako trosky vesnice krysích lidí. Byla tohle ta vesnice, kde se Mia setkala s rudou helmou? Zajímá mě to, ale teď musím dál jít horami.

Tak nějak dokážu identifikovat, z kterých keříků můžu proskočit. Přemýšlím, jestli to je díky té technice Terén. Nedokážu to určit s takovou jistotou jako technika Odhalení pastí u pastí. Je to kvůli rozdílu přírodních a člověkem vyrobených věcí?

Pravděpodobně díky technice Terén s podporou techniky Sprint jsem dokonce značně rychlejší než koňský potah. Navíc v kombinaci s technikou 3D manévry probíhám horami skoro přímou čarou.

Cítím se jako nějaký ninja z mangy.

Když jsem překročil dvoje hory, počet uhynulých stromů začal klesat a zeleň začala být bohatá. V takové chvíli jsem uprostřed cesty zahlédl zajímavé místo se zářivými liliemi a mihotajícími se houbami. Chci se na to podívat, ale čas je teď vzácný, takže jsem to vzdal. Jelikož je to škoda, označil jsem si to místo na mapě.

Mia a žena se někdy zamotaly do vystrčených větví, ale já je zničil hozenou mincí.

Běžel jsem horami a spoléhal se přitom na měsíční světlo. Mám pocit, že měsíc na tomto světě je strašlivě jasný.

Po čtvrtých horách na mě vyskočil Obrovský divočák. Všiml jsem si ho na radaru, ale jelikož najednou skočil ke mně, odkopl jsem ho. Až do teď jsem se vyhýbal malým zvířatům, co mi skočila do cesty, ale jak se dalo čekat, u divočáka velikosti medvěda to nešlo. Aniž bych se podíval na jeho rozdrcenou hlavu, uložil jsem ho do inventáře, než vůbec dopadl na zem. Jako suvenýr pro Lizu. Jelikož už jsem Lizu párkrát viděl, jak ho vykuchala, možná jsem si na to zvykl. I když se teď vychloubám, jsem si jistý, že bych ho tu nechal, kdyby nebyla tma.

A pak jsem se konečně dostal na hlavní cestu. Odtud to je 80 kilometrů přímou cestou do města Seryuu. Do úsvitu zbývá hodina a půl.

Přímou cestou jsem běžel kolem kopcovitých oblastí. Přitom jsem rozrýval zemi, ale stejně to nikomu nebude vadit. Pravděpodobně.




Za běhu jsem přemýšlel. To s Arisou a se Zenem, mám pocit, že mám štěstí, co mě táhne k lidem, co získali moc od bohů. Nedokážu to brát tak, že jsou to všechno existence s dobrou vůlí.

Bohy na tomto světě baví, když lidi staví před překážky? Nebo jsou jako mytologičtí bohové ze severní Evropy a Řecka, kdy v sobě mají lidské rysy a mísí se v nich jak dobro, tak zlo?

Ne, je tu také možnost, že to je ďábel, co předstírá, že je bůh jako v Bibli.

Když budu jenom hádat, nedostanu se k žádné odpovědi. Potom po cestě když uvidím nějaký velký chrám nebo knihovnu, půjdu si vyhledat víc informací o bozích. A pak je budu moct porovnat s Arisinými informacemi.

Ale stejně, když se podívám, jak to do teď bylo, na tomto světě jsou i další reinkarnovaní lidé, že? A i když jsou tady, kultura a civilizace tohoto světa se nezhroutila, hm.

Možná že ti vybraní lidé byli jako já, co neměli v úmyslu aktivně rozšiřovat moderní znalosti.

Lidé, co mají rádi konspirační teorie, by pravděpodobně řekli, že by reinkarnovaný člověk, co by šířil znalosti moderního světa, zmizel za přispění nějaké moci.

Takže, mág Zen řekl, že se stal Nesmrtelným králem poté, co jej popravil nějaký šlechtic. Když jsem si tu historku vyslechl, obával jsem se jedné věci. A to mé jedinečné techniky [Nesmrtelnost]. Zní to až příliš podobně. Obávám se, že se ze mě také stane Nesmrtelný král, když moje HP klesne na 0.

Ty techniky, co jsem viděl Zena použít v tábořišti, to [Neplatný fyzický útok] nebo [Okamžitá léčba]. Byly to jedinečné techniky? Možná to bylo kvůli těm dvěma technikám, že se nedokázal zabít.

Tohle je jenom odhad na základě informací z jeho řeči, ale zdá se, že titul Hrdiny a svatý meč ty dvě techniky dokážou pravděpodobně deaktivovat. Možná že u démonického lorda je to to samé. Nebo o tom prostě moc přemýšlím?

Ale naopak nebeské draky a dračího boha jsem byl schopen naprosto vyhladit bez jediného titulu. Meteorický roj má možná stejný účinek jako kombinace hrdina a svatý meč. Ale mám pocit, že tenhle závěr je příliš snadný.

Myslím, že draci jsou možná existence, co loví démonické lordy, ale možná to je také rasa, co se specializuje na útok. Vážně s tím nejsem moc spokojený, ale dokud se nedostanu k novým informacím, prozatím to takhle uzavřu.




Zatímco jsem vzpomínal, o čem jsme se Zenem mluvili, vzpomněl jsem si, že si mám titul znovu přepnout na [žádný]. Když už jsem byl v tom, změnil jsem si také level ve viditelném okně. Jelikož Arisa a Liza povýšily, také jsem si zvedl level na 12.

Růst Arisy a ostatních dívek je takovýto:

Arisa... level 10 → 12, techniky vypustím

Lulu... level 2 → 3, techniky [Etiketa], [Šikování]

Liza... level 13 → 14, techniky [Kopí], [Bodnutí], [Kuchání], [Vaření], [Těžký úder]

Pochi... level 13 → 14, techniky [Krátký meč], [Házení], [Kuchání], [Hledání nepřátel], [Střelba]

Tama... level 13 → 14, techniky [Krátký meč], [Házení], [Kuchání], [Sběr], [Hledání nepřátel].

Lulina nová technika [Šikování] není špatná, ale byl bych rád, kdyby se naučila [Vaření].

Ve hře můžete členům družiny přidělit techniky, ale skutečnost není tak příhodná.

Tak mě tak napadá, pokud si to správně vybavuju, mám techniku [Vyučování], že? Možná bych je mohl naučit konkrétní techniky? Příště to zkusím a zapracujeme na tom s Lulu společně.




Každých 10 minut jsem se díval na mapu, ale na téhle hlavní cestě pořád nebyl nikdo kromě mě. Arisa a děvčata dorazily před bránu do města Seryuu.

Udělal jsem nemožné a za 40 minut jsem se dostal na dohled Seryuu. Řekl bych, že moje průměrná rychlost byla 120km/h.

Když jsem se dostal na hlavní silnici, zpomalil jsem, abych ji nezničil, takže si dokážete představit, jakou rychlostí jsem běžel v kopcích. Když jsem vyšel z posledního lesa, začal jsem normálně jít, jelikož by mě mohli spatřit hlídky z města Seryuu. Stejně mi zbývaly jenom 3 kilometry a brána se neotevře ještě dalších 50 minut.

Dva kilometry od Seryuu jsem se dostal na mírně vyvýšené místo. Nejen že jsem odtud viděl vnější hradby, ale také celou bránu. V dálce jsem viděl i náš vůz.

Jak jsem se na něj díval, začal se pohybovat směrem ke mně. Evidentně mě někdo viděl. Dívka s bystrýma očima, možná Tama?

Vůz jsem měl na dohled, řídila ho Liza. Pochi a Tama se vykláněly z vozu, jako kdyby měly co chvíli vypadnout, a mávaly mi. Arisa a Lulu se ustaraně dívaly tímto směrem, zdá se, že mě ještě neviděly. Hladce jsem si přesunul Miu a ženu na jednu paži a pak jsem jim taky zamával. Ale i tak, všechny vyhlížely podivně. Myslel jsem si, že se o mě budou bát, ale nebojí se příliš?

Zanedlouho jsem měl vůz na dohled a zvedal oblaka prachu.

Odložil jsem ty dvě, co jsem s sebou nesl, podél cesty a šel se se všemi pozdravit. Vůz se najednou zastavil a pak Pochi a Tama seskočily z vozu jako balóny a přiběhly ke mně. Bum, s tímhle zvukem Liza seskočila z kozlíku a dopadla ještě před Pochi a Tamu a doběhla sem jako první.

„Pane,” vykřikla nahlas zastřeným hlasem, zatímco mě silně objala. Jak se celá zhroutila, podepřel jsem ji. Liza brečela, jako kdyby se protrhla hráz, a přitom mě objímala.

Lizino nečekané chování mě překvapilo. A pak Pochi a Tama vyšplhaly po mém a Lizině těle a z obou stran nás objaly.

„Vítej~”

„Nanodesu!”

Možná nedokázaly dobře vyjádřit, jak se jim ulevilo, a tak mě hravě kousaly do hlavy a ramen a olizovaly mi tvář. Tohle je intenzivní. Arisa a Lulu, co z vozu seskočily později, nebyly schopné to intenzivní objetí přerušit.

„Vítej doma,” řekla Arisa, zatímco se dívala na zem.

„Vítej doma,” řekla Lulu elegantně.

„Jsem zpět, je mi líto, že jste se kvůli mně trápily.”

Liza pořád brečela a objímala mě, ale když zaslechla můj hlas, odpověděla slabým, plačtivým hlasem. A pak se zdálo, že si uvědomila, že mě objímá, a tak se ode mě stydlivě vzdálila. Následoval jsem jejího příkladu, položil Tamu a Pochi na zem a pohladil je po vlasech.

„Bály jsme se nodesu!”

„Nějaké zranění~?”

Pochi a Tama se na mě ustaraně dívaly. Lulu se na mě dívala s úsměvem a pak postrčila Arisu dopředu, zatímco se ta pořád dívala do země. Arisa se nechovala jako obvykle, co?

„...Já... bála jsem se! Ach jo, slib mi, že už nikdy neuděláš něco tak absurdního!!”

Arisa se odhodlala k tomu, aby zvedla hlavu a našla ta správná slova. V jejích velkých očích se sbíraly slzy.

Něžně jsem ji objal, omluvil se a zlehka ji poplácal po zádech. Zdálo se, že už to nedokázala dál vydržet a začala brečet. A já ji utěšoval. Pochi a Tama začaly brečet spolu s Arisou, možná je to prostě tak vzalo. Lulu a Lizu, co nás sledovaly trochu s odstupem, to také dojalo k slzám.

Rozhodl jsem se omlouvat tolikrát, až dokud všichni nepřestanou plakat. Ty tekoucí slzy a kárání od všech, co se o mě bály, mě trochu zahřálo u mého zatvrzelého srdce. A pak jsem se dál omlouval, dokud se obloha nerozjasnila.
-----------------------------------------------

Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>