12K - kapitola 17

Kapitola 17

Shoushun řekla Rokutovi: „Udělej pro En, co zmůžeš.”

Shoushun byla nyosen na hoře Hou. Nyosen byly nesmrtelné bytosti. Když se stala nyosen, přestala stárnout, takže nevypadala na víc než dvanáct let.

„Moji vesnici zničil král Kyou. Přežilo jenom pár dětí a dospělých – ale jenom o vlásek. Takže jsem šla do chrámu Seioubo a žádala Královnu Matku Západu, aby ze mě udělala nyosen. Byla jsem nejstarší z těch dětí, co přežily.”

DM - kapitola 114

Kapitola 114 – Karina a jednotka služebných

Bůh je ničemný.

I když ti nepříjemní mužští vojáci zmizeli a konečně tu začalo být příjemně, musela jsem doprovázet na cestu mladou dámu...

Snila jsem o tom, že si zase vezmu tu roztomilou služebnickou uniformu, ale prozatím to vydržím.

„Pino, Pino, Karina odběhla, nevadí, když ji nezastavíme?” volaly na mě mé podřízené, protože jsem byla hluboce zamyšlená.

HK - kapitola 66

Kapitola 66 – Rodina

Zatímco jsem se učil, jak se chovat jako šlechtic, nebo jsem pomáhal tchánovi na ranči nebo jsem odpočíval se Sieg, rychle uplynula první zima v cizí zemi.

Už to bylo zhruba pět měsíců, co jsem sem přišel. Siegino bříško bylo také těžké od dítěte. Podle doktora byla zhruba v sedmém měsíci těhotenství. Na začátku léta se narodí nový život.

Sieg se chtěla vrátit do mé země, neboť teď byla ve stabilní fázi, ale jelikož lidé kolem nás intenzivně namítali, rozhodli jsme se tu zůstat až do porodu.

Jsem šťastný, že měla vzdálené země ráda. Ale ve vesnici nebyli žádní doktoři. Naopak tady byla tchyně, co byla v porodech zkušená, spolu se služebnými, takže to bylo uklidňující. A tak jsem se rozhodl zůstat až do léta.

HK - kapitola 65

Kapitola 65 – Jako šlechtic

Slavnostní oběd ve vile rodiny Wattinů se pořádal v jiné jídelně než obvykle, v mnohem větší jídelně. Když jsem si zopakoval, že manžel a manželka mají vejít v závěsu, pak pozdravit účastníky u dveří a pak si sednout, šel jsem se Sieg dovnitř.

V jídelně už bylo mnoho lidí. Jemně jsem se usmál, uklonil se a šel na naše místa dle komorníkova navádění.

„Jak noblesní,” řekla Sieglinde tichým hlasem, co jsem slyšel jenom já, když se podívala na dobře oděné dámy.

12K - kapitola 16

Kapitola 16

Kouya přinesl večeři k posteli, kde odpočíval Rokuta. Zeptal se: „Opovrhuješ králem, Rokuto?”

Rokuta pokrčil rameny.

Ribi se rozhodla, že diskrétnost je lepší část chrabrosti (!!!), a tak ustoupila za přepážku a krmila dítě kozím mlékem, které jim donesl Kouya.

„Pokud krále vážně nemáš rád, můžu to s ním vyřídit. Jako laskavost.” Kouya se na něj důvěrně podíval. „Copak by nám všem nebylo bez králů lépe?”

DM - kapitola 113

Kapitola 113 – Vlci a šmírující zálohy

Tady Satou. Nebylo to nečekaně nedávno, kdy začalo být to slovo „šmírák” tak oblíbené? Nebylo by na škodu, kdyby upřímný člověk neobtěžoval ostatní...

DM - kapitola 112

Kapitola 112 – Svitky a podvod

Tady Satou. Když jsme mluvili o létajícím člověku, připomnělo mi to Ikara. Ale létání ve vzduchu bylo snem každého už od dávných dob. Na tomto světě lidé nelétají s voskovými křídly, ale s magií.

12K - kapitola 14-15

Kapitola 14

Shouryuu zíral ven do temnoty. „Nevrátil se domů.”

Bylo uprostřed noci a Rokuta se ještě neukázal. Pravidelně se vykrádal z paláce, ale vždycky se vrátil do půlnoci. A i když měl důvod odejít z paláce pozdě v noci, nikdy nebyl pryč až do rozbřesku, aniž by někomu neřekl. Ministři byli ve stavu vysoké nervozity.

„Něco se muselo stát,” řekl Shukou hlasem zbarveným starostí.

„Vypadá to tak.”

DM - kapitola 111

Kapitola 111 – Ve městě trpaslíků (5)

Tady Satou. Během deflace se objevuje spoustu zlevněného zboží, ale takové zboží existuje i v paralelním světě.

DM - kapitola 110

Kapitola 110 – Ve městě trpaslíků (4)

Tady Satou. Kurkuma je úžasná. Když jsem musel pít a když jsem měl po tahání po firemních flámech kocovinu, vždycky jsem ji pil.

HK - kapitola 64

Kapitola 64 – Jako šlechtic

Po večeři si mě zavolala tchyně a její snacha, že si se mnou chtějí o něčem promluvit. Jak jsem zamířil do určeného pokoje, pomyslel jsem si, že to možná bude tajná rozmluva. Když jsem otevřel dveře, uvítaly mě dvě ženy s děsivými tvářemi a můj tchán, co vypadal, že mu bylo nepříjemně.

Posadil jsem se vedle tchána.

„Ritzharde, slyšela jsem, že nepiješ?”

„Ach, ano. Prosím, mě si nevšímejte.”

HK - kapitola 63

Kapitola 63 – Sieglindino hlášení

Když jsem slyšela, že Ritzhard zůstane se mnou, byla jsem vážně šťastná. Loni jsme strávili celou dobu společnou prací, takže jsem si myslela, že nebude zase až tak špatné si spolu odpočinout.

Ale realita nebyla tak uspokojivá, jak jsem si představovala.

Ritzhard jako workoholik, kterým je, šel pomoct otci na ranč. Čas rychle plynul, aniž bychom měli čas odpočívat. Chtěla jsem na ranči pomoct alespoň s nějakou lehčí prací, ale matka mi to zakázala. Řekla mi, abych zůstala doma, dokud se nedostanu do stabilní fáze, takže moje počínání bylo omezené.

DM - kapitola 109

Kapitola 109 – Ve městě trpaslíků (3)

Tady Satou. Saké je jenom pro lidi, kterým je dvacet! To byla oblíbená hláška mého otce, když jsem byl na základce a když jsem mu dělal společnost při skleničce po večeři. Ta hláška možná byla nečekaně důležitá.

DM6 - Zapomenuté extra

Zapomenutá extra kapitola – Tajemství vládnoucího pána

„Baronete Leone Donane, tudy.”

„Ano.”

Uprostřed kaple nedaleko královského paláce, kam mě Jeho veličenstvo vedlo, se vznášela věc, co se podobala křišťálu s 20 stranami zářícími modrým světlem. Jeho veličenstvo čekalo před tímto vznášejícím se křišťálem.

„Leone, toto je Městské jádro.”

—Městské jádro?

HK - kapitola 62

Kapitola 62 – Duryň

Dneska budu dělat klobásy. V dílně nebylo žádné topení, takže jsem měl bílý dech.

Jelikož jsme dělali jídlo, svázal jsem si vlasy a dal si je pod čepici a kolem úst si uvázal látku. Také jsem se převlékl do jiného pracovního oblečení, do bílého se zástěrou.

Myslel jsem si, že můj tchán měl laskavé oči, ale než jsme začali dělat klobásy, jeho šedé oči se rozzářily. Připomínaly oči vznešeného dravce, co se vznášel ve vzduchu. Sieg a můj tchán byli vskutku dcera s otcem.

Když jsme se převlékl, řekl mi tajemství výroby klobás.

HK - kapitola 61

Kapitola 61 – Rozkošná Sieglinde

Po večeři jsem svému tchánovi a švagrům dělal společnost při pití. Rozhodně je to Siegina rodina, vážně uměli dobře pít. Protože jsem před tím řekl, že mám rád pivo, připravili mi ovocné pivo.

K tomu jsme samozřejmě měli klobásu! Duryňskou klobásu, co se ručně dělala z prasat chovaných na ranči a z bylinek, co tu rostly. Na grilování jsme použili jenom uhlí, protože to je třeba k tomu, aby se ta klobása mohla prohlásit za Duryňskou klobásu. Navíc mě tchán varoval, že klobása, co se prodává pod jménem Thüringer Art nebyla pravá.

KNM - kapitola 96

Kapitola 96 – Předvečer sázky

~ Chybičky hlásit do komentářů, aby se mohly opravit! ~

Liola spolu s Kaiserem a Daylightem měl plné ruce práce, aby se postarali o těch dvě stě rytířů, co Liolovi přísahalo věrnost, a aby se připravili na tu sázku. Kromě toho, že Liola řešil spory mezi rytíři z obou stran, také udělal, o co ho Kaiser požádal: co možná nejvíc rozšířil zprávu o té sázce.

„Rozhlaš to celému světu a Dračí císař se neodváží navrhnout něco nefér.”

Kaiser si věřil a pak měl napilno... házet práci na ostatní.

„Hej! Feire, budoucí vůdče, propaganda v Obchodní alianci je na tobě.”

DM - kapitola 108

Kapitola 108 – Ve městě trpaslíků (2)

Tady Satou. Ve filmech a divadelních hrách se často objevují hutě, ale copak to tak není i u novel?

I když hlavní hrdina většinou dělá spoustu kovářských počinů. Je to divné.

DM - kapitola 107

Kapitola 107 – Ve městě trpaslíků (1)

Tady Satou. Vzpomínám si, že když jsem četl svou první fantastickou novelu, překvapilo mě, že i trpasličí ženy měly vous.

Také si nejsem jistý těmi minitrpaslíky, co se objevili poslední dobou. Ale bylo by problematické, kdybych si musel vybrat mezi nimi a vousatými trpaslicemi.

DM - kapitola 106

Kapitola 106 – Do města trpaslíků

Tady Satou. Když jsem jel na pracovní cestu, někdy jsem si všiml lidí, co přecházeli z pracoviště na jiné a vyprovázeli je na vlakové nástupiště.

Přemýšlel jsem, jaké to je nechat se takhle vyprovázet? Myslel jsem si něco takového, ale když jsem to ve skutečnosti zakusil, není to vůbec špatný pocit.