DM - kapitola 114

Kapitola 114 – Karina a jednotka služebných

Bůh je ničemný.

I když ti nepříjemní mužští vojáci zmizeli a konečně tu začalo být příjemně, musela jsem doprovázet na cestu mladou dámu...

Snila jsem o tom, že si zase vezmu tu roztomilou služebnickou uniformu, ale prozatím to vydržím.

„Pino, Pino, Karina odběhla, nevadí, když ji nezastavíme?” volaly na mě mé podřízené, protože jsem byla hluboce zamyšlená.

Dopadlo to tak, že další služebné, co se mnou doprovázely mladou dámu, byly problémové Taruma a Erina. Bůh je vážně ničemný.

Žal jsem odložila na později a podívala se směrem, kterým Erina ukazovala prstem. A zbledla jsem. Mladá dáma se už nějakou dobu dívala na útes dole, ale pak bez váhání skočila dolů.

„S-slečno.”

Spěšně jsem přiběhla k okraji útesu, ale už bylo pravděpodobně příliš pozdě. Ach, to jsem ale nekompetentní, že jsem ani nebyla schopná zabránit mladé dámě v sebevraždě. Taky mě vyrazí z mého drahého místa. Možná mě degradují na otroka. Když uvážím, jak ji baron hýčkal, možná mě kvůli žalu dokonce odsoudí k popravě. Ach, takové neštěstí.

„Pino, než se zaobírat vlastním neštěstím, měla by ses podívat na tamto, víš?”

Neomalená Taruna se svým protikladným klidným vzezřením ukázala na úpatí útesu. Možná že mladá dáma akorát utrpěla zlomeninu a teď někam spadla?

Odhodlala jsem se podívat pod útes, mladá dáma velmi energicky likvidovala loupežníky.

Můj krk byl v bezpečí.




„Slečno, nedělejte něco tak bezohledného--”

„Ale, chráním populaci před loupežníky, je to naše povinnost.”

Mladá dáma zdůraznila svůj ideál, jako kdyby chtěla zakrýt mé hubování. Tahle osoba vážně druhé neposlouchá. Tohle je přece jenom vévodství, mladá dáma tu nemusela jednat pro dobro populace. Ale i když jsem takto namítla, řekla, že to je triviální.

„Omlouvám se, Pino. Napadlo mě, že bych ji zastavil, ale záviselo na nás několik životů. Byl bych rád, kdybys to přehlédla,” ozval se hlas kavalíra, co se postavil za mladou dámu. Byl to ten velmi záhadný magický předmět, Raka.

Ačkoli jsem si myslela, že zábrany mladé dámy vůči zbrklosti zmizely od té doby, co získala tento magický nástroj.

Ti lidé, co zachránila, byla kupecká družina mířící do města Daregan. Loupežníci zabili jejich stráže, ale oni sami utrpěli jenom menší zranění. Jelikož nikdo z nich neumíral, necháme je ošetřit si vlastní zranění.

Taruna a Erina sundávaly vybavení z přizabitých loupežníků v bezvědomí. Byla to otrava, ale pomohla jsem jim. Kvůli tomu pachu z koženého brnění jsem si chtěla zacpat nos, ale jelikož se to dá prodat, vzaly jsme si ho a teprve pak jsme se vypořádaly s loupežníky. Bohužel se zdálo, že jejich meče a kopí vyrobené z bronzu byla zničená. Mladá dáma použila svou nadlidskou sílu, aby je zničila. Bylo by mnohem ziskovější, kdyby jim podřezala hrdla.

Když jsem sundala veškeré vybavení loupežníků, odpravila jsem je jednoho po druhém. Loupežníci sešli ze správné cesty, pravděpodobně byli připravení takhle přijít o život. Alespoň jsem je jedinou ranou bodla do srdce, aby netrpěli.

Taruna a Erina už vyřídily ty svoje.

Vrátily jsme se zpět ke kupci, co působil, že ho hovor mladé dámy o hrdinských historkách rozrušil. Neznalá mladá dáma odmítla kupcovu odměnu slovy: „Něco takového jako odměna není nutná.” Jelikož jsem teď nemohla požádat o odměnu, přiměla jsem kupce koupit vybavení, co jsme získaly od loupežníků. Skoupil je za vyšší cenu, než byla tržní hodnota. Pravděpodobně v tom byla započítaná i odměna.

Kvůli kupcově upřímné žádosti jsme je hodlaly doprovodit do města Daregan. Tohle bylo před mladou dámou tajné, ale myslím si, že práce doprovodu je zajímavá. Takhle nebudeme muset pronajmout stodolu na spaní pro všechny kromě mladé dámy, až budeme zůstávat v hostinci v Dareganu.

Cestovní výdaje, co jsme dostaly od paní Niny, jen stěží stačily na cestu do města Daregan a zpět. Když jsem uvážila chabou finanční situaci baronova území, nemohla nám dát víc. Kdyby nám vrchní služebná potají nedala jeden stříbrňák, možná bychom po cestě musely lovit.

Večer toho dne nás kupec pozval na jídlo, co připravil jeho otrok, ale byla to jenom obilná kaše. Navíc 30% byly otruby. Nezdálo se, že by to byl bohatý kupec. Mladá dáma se podivila: „To je ale zvláštní textura.” Ale myslím si, že je její silnou stránkou, že sní všechno, i když je jídlo zlé. Vychovali ji k chudobě – ehm, ekonomičnosti, neboť byla dítětem v čestném domě.

Chci rychle dorazit do města Daregan a s chutí si dát ty oblíbené rybí chody.




„Takže slečno, vážně nevadí, když nepůjdeme pozdravit místokrále?”

„Nevadí, stejně na takové pozdravení nemám šaty. Nebylo by dobré za nimi přijít takhle, ne? Nebo si necháme ušít šaty?”

Slova mladé dámy byla rozumná.

Ačkoli ten oděv, co měla na sobě, byl pěkně ušitý, byly to šaty jako pro vojáka a ne něco, co by si oblékla dáma.

Jen stěží jsme dokázaly zaplatit za hostinec, neměly jsme peníze na šaty.

„Pino, už jsme si zařídily hostinec, tak si rychle pojďme dát rybu~”

Ten návrh se té nenasytné Erině tak podobal. Ale nejdřív jsme se musely postarat o oděv mladé dámy. Jelikož se až do teď nemohla vykoupat, oprášila jsem ji.

„Taruno, jdi majitele hostince požádat, aby přinesl horkou vodu. Erino, zajdi do přístavu a zeptej se, jestli někdo viděl člověka, co by se podobal panu rytíři. A Taruno, až obstaráš tu horkou vodu, měla bys jít na trh sesbírat informace.”

Dala jsem těm dvěma zdráhavým práci. Jelikož do večera ještě trochu času zbývalo, nechám je pracovat.

Od majitele hostince jsem přijala horkou vodu a probudila jsem mladou dámu, co začala podřimovat na posteli. Sundala jsem jí zbývající oblečení a otřela jsem jí tělo čistou látkou namočenou v horké vodě. Rozhodně měla násilně velká prsa a nezáleželo na tom, kolikrát už jsem je viděla. Jelikož já jsem byla dokonale plochá, občas jsem jí to zazlívala.

„Dobře, teď se cítím osvěženě,” zamumlala mladá dáma spokojeně a padla na postel. Pravděpodobně ji unavila její první dlouhá cesta. Prostě takhle usnula, aniž by na sobě měla byť jen nitku oděvu.

Natáhla jsem jí spodní prádlo a noční košili a dávala jsem si pozor, abych ji přitom nevzbudila. Než se vrátily ty dvě, vyprala jsem špinavé prádlo.




I když je mi líto říct, že se nic jiného nedalo čekat, ty dvě nebyly schopné najít žádné stopy po panu rytíři.

Pokud ani zítra po celodenním pátrání nedokážeme nic najít, pravděpodobně bude lepší spolehnout se na Torumu a zamířit do domu vikomta Shimena v hlavním městě vévodství.

„Jé, ryba~♪”

„Ve městě Muno je tak často nemáme.”

Jídelna v přízemí hostince byla celkem živá. Jelikož jsme měly měšce trochu nadité po odměně za doprovod, objednaly jsme si slavný rybí chod. Ty dvě byly nevinně rozpustilé, ale co se mě týče, nebyla jsem tak natěšená, protože mi vadily rybí kosti. Konečně to donesli. Přesunula jsem odkrojené bílé maso na jiný talíř a předložila to mladé dámě. Tohle měly dělat ty dvě, ale pokud bych to nechala na ukvapené Erině a netaktní Taruně, mladá dáma by se zadusila na rybích kostech.

„Ale, je to dobře osolené, výborné. Tahle rýže? Tahle podivná textura se k rybě hodí.”

Byla jsem ráda, že to mladé dámě chutnalo.

V tomhle městě bylo hlavním jídlem obilovina jménem rýže. Na rozdíl od pečení chleba se zdálo, že je obtížné ji připravit, ale zasytila lépe než chléb.

To mě připomnělo, že to chutnalo podobně jako ta svačina jménem rýžová kaše, co pan rytíř připravil během mé noční hlídky. Ta rýžová kaše byla jen z rýže, vody a soli, ale díky té hluboké chuti by vás to nikdy nenapadlo. Chtěla bych to ještě jednou ochutnat.

Když jsem se zamyslela, Erina mě zatahala za rukáv.

„Pino, na chvilku odlož ty své zábavné představy a bedlivě si vyslechni konverzaci těch žoldaček za námi,” zašeptala mi Erina drze. Později bude třeba nějaký ten trest.

Zdálo se, že mluvila o skupině tří dívek. Oděv jedné z nich byl celkem obnošený. Na rameni a zádech měla záplaty, s čímpak asi bojovala, že ji to tak potrhalo? Nebo spíš je dobře, že žije, i když si prošla situací, kdy jí to takhle potrhalo oblečení. Zrovna v té chvíli k nim přistoupila jiná starší žoldačka, zdálo se, že byla jejich známá.

„Hej, není celkem vzácné, že jíte v takovéhle restauraci?”

„Sestři, omlouvám se, že jsem tě tak dlouho nekontaktovala. Dostaly jsme trochu peněz za vymýcení vlků, takže mě napadlo, že si jednou za čas dáme něco dobrého.”

„Aha, jelikož se vlčí smečky poslední dobou rozrůstají, nehoňte je příliš hluboko do lesa, dobře?”

Co Erina chce, abych slyšela?

Zdálo se, že se ta veteránka strefila do černého, ta tři děvčata ztichla.

„Ach, sestři, tuhle radu bych chtěla trochu dřív.”

„Co je, naběhly jste si do velké smečky vlků?”

„Správně. Pronásledovalo nás 30 vlků, myslela jsem si, že umřeme.”

„Jak jste se z toho dostaly bez zranění?”

„Ach, nevěříš mi, co?”

„Byla jsem tak vážně zraněná, že jsem měla šaty samou díru.”

Takže to bylo od vlků.

„Hej, hej, i blufování má své meze, víš? Kdybys byla zraněná tak, jak říkáš, už bys byla mrtvá, ne?”

„Hehee, magická medicína! Dostala jsem magickou medicínu. Určitě se do mě zamiloval, o tom není pochyb! Taky byl pohledný, jestlipak bych měla usilovat o sňatek~?”

„Říkáš magickou medicínu. Kolik si myslíš, že stojí magická medicína, co dokáže vyléčit i jizvy. Kdybys byla jedinečná kráska, pak bych to chápala. Ale není možné, že by tu byl tak dobrosrdečný člověk, co by byl ochotný zachránit tak obyčejnou holku jako ty.”

Aha, napadl mě jeden takový dobrosrdečný člověk.

Podívala jsem se na Erinu, co taky poslouchala, a obě jsme přikývly. S největší pravděpodobností to byl pan rytíř. Také štědře daroval drahý magický lektvar dívce, kterou ve městě Muno srazil kočár. Byl to dostatečný nepřímý důkaz.

„No, i kdybych uvěřila té historce o magické medicíně, jak jste dokázaly uniknout těm vlkům?”

„To, tři pololidské dívky, co byly s tím člověkem, co mi dal tu medicínu, ty vlky v mžiku porazily.”

„Byly skvělé. I když ta psí dívka a kočičí dívka byly jen děti, zabily vlka jedinou ranou.”

„Ale ta ještěrčí žena byla výjimečná. Jediným bodnutím černého kopí s rudou září porazila tolik vlků.”

Bylo rozhodnuto.

Nebylo žádné jiné ještěrčí ženy, co by měla magické kopí, vyjma Lizy.

„Rudé kopí? Není to magické kopí?”

Po slovech té veteránky se atmosféra v jídelně změnila.

„„„„Říkáš magické kopí!””””

Lidé, co vypadali jako cestující šlechta a co už nějakou dobu jedli rybí pokrm, najednou vstali. Šlechta a jejich sluhové změnili výraz a začali dorážet na ty mladé žoldačky, aby se dozvěděli víc. Ale veteránka celou tu situaci zvládla a vybrala za informace poplatek.

Tři šlechtici se svými sluhy, co získali informace, odešli z jídelny, jen co spěšně dojedli.

Copak se asi děje? Magické nástroje byly vskutku vzácné, ale nemyslím si, že by byly tak vzácné, aby se po nich takhle zoufale honili. Myslím si, že jako šlechtici by měli mít pár zlatých. Jestlipak mají nějaký důvod, proč potřebují magické kopí? Chtěla bych pana rytíře dohnat, než se zaplete do něčeho komplikovaného.

„Takže jestlipak si ty slečny, co už nějakou dobu poslouchají, chtějí také koupit informace?”

Vypadalo to, že nás odhalily.

„Ti lidé, o kterých jste mluvily, jsou naši známí. Ta bojovnice s magickým kopím se jmenuje Liza, že?”

„Ano, řekla, že ano.”

„Jak se jmenovaly ty malé zvířecí dívky?”

„Nebyla to Pochi a Tama? Pamatuj si aspoň jména svých zachránců.”

„Ale nevíme, jak se jmenuje jejich pán, ne? Zapomněla jsem se ho zeptat na jméno.”

Normálně když člověk někoho zachrání, dělá to s vedlejšími úmysly. Vážně se to panu rytíři podobalo.

„Já vám to řeknu! Je to vazal mého otce, rytíř Satou Pendragon! Je to mistr jak meče, tak magie!”

Ach, slečno Karino.

Pokud se chvástáš s tak zářícíma očima...

„Hee, favorit mladé dámy, co?”

„To je pěkné~ pan rytíř, to znamená, že je z nějakého řádu?”

„Jé~ musím se vzdát pomyšlení, že se vdám za boháče, co, taková škoda~”

Slečna Karina řekla s rudou tváří: „N-ne. Nemám s tím člověkem takový vztah.” Navzdory svému věku vážně nebyla obeznámená s milostnými záležitostmi.

I Erina a Taruna mladou dámu sledovaly vřelým pohledem.

Dle informací, co jsme získaly od těch dívek, byl včera pan rytíř co by kamenem dohodil od města Daregan. A místo aby dojel do města, vyrazil na silnici do sousedního města, do Gugurianu.

Myslím, že jeho instinkty jsou příliš bystré. Vypadalo to, že cesta k lásce slečny Kariny bude trnitá. Možná že nečekaně jako první vykvete Erina.

Zítra se nalodíme na loď, abychom ho předehnaly. Pokud ho brzy nedoženeme, možná nebude daleko den, kdy se budeme muset ubytovat ve stodole.

Myslím, že nevadí, když si budu představovat, jak mi pan rytíř nabídne něco ze svého vaření. Karaage, tempura, ebifurai, ach, je toho tolik. Palačinky jsou také pěkné. Ale přece jenom chci znovu ochutnat tu rýžovou kaši jen mezi čtyřma očima.
-----------------------------------------------

Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>