DM - kapitola 108

Kapitola 108 – Ve městě trpaslíků (2)

Tady Satou. Ve filmech a divadelních hrách se často objevují hutě, ale copak to tak není i u novel?

I když hlavní hrdina většinou dělá spoustu kovářských počinů. Je to divné.




„Tak mi ukaž, jak ukuješ meč. Potom si o tom promluvíme.”

Jojori?

Podíval jsem se na ni, ale odvrátila pohled.

Když jsme prošli tunelem, co neměl ani metr a půl na výšku, dorazili jsme do dílny staršího Dohara. V té místnosti kulo meče mnoho trpaslíků ve vysokém levelu.

Všichni byli dobří. Útok, ostrost, odolnost a jiné parametry každého zdejšího meče byly o 50% vyšší než parametry u mečů dostupných ve městě.

Ta slova předtím byla adresována mě poté, co jsem se Doharovi představil.

„Otče, pan Satou je známý vikomtky Rottol a—”

„Hm, jsem Nině zavázán, ale tohle je něco jiného. Ze způsobu, jak lidé kují meč, dokážu pochopit jejich povahu. Zajire, zahřej mitrilový ingot.”

„Jo, mistře.”

Driar se do toho vložil, ale starší Dohar rychle pokročil ke zkoušce.

Trpaslík se šedivým vousem Zajir mi nabídl svoje místo, zatímco připravoval ingoty a nástroje.

No, jelikož jsem si ve městě Muno kovářinu jednou zkusil, většinou ty procedury chápu. Takže to znovu zkusím. Stejně mám tu techniku na MAX, nějak bych to měl zvládnout.

Nechal jsem ingot rozpálit do ruda a pak ho položil na kovadlinu. Jemně jsem do něj udeřil kovářským kladivem.

Cink.

Ha? Něco mi na tom nehraje?

Zdálo se, že starší Dohar vycítil moje zaváhání, vzal si kladivo a podobně jako já udeřil do ingotu. Po tom jednom úderu si zavolal Zajira a pěstí ho udeřil do hlavy.

„Idiote, kolik desetiletí pracuješ s mitrilem. Copak jsem ti neřekl, abys byl vždycky v dílně, když tavíš ingoty!”

„Jo, mistře.”

Vážně jsem tomu nerozuměl, ale zdálo se, že problém byl v ingotu, co Zajir připravil.

Ten nepatrný pocit nesouladu byl kvůli tomu, co?

„Dobrá, pojďme do mitrilové pece. Následuj mě, mladíku.”

„Dobře.”

Vypadalo to, že mě provede sám starší Dohar. Nevyrobil jsem meč, ale pravděpodobně jsem zkouškou prošel. Driar a Jojori nás také následovali. Zajir odešel už dřív, jestlipak je třeba něco připravit?

Nevím, co to bude za pec, ale určitě si to užiju.




Vysoká pec na mitril byla vyrobená z kovu, co byl horku vzdorný, jménem hihiirokane – po dlouhé době to byl název v japonském stylu.

Zajir a ostatní kováři tu rámusili, ale všichni leželi na podlaze.

Ta výheň evidentně nebyla na uhlí, ale na magickou moc.

Vypadalo to, že kovářům došla magická moc, a nyní odpočívali. Všichni přítomní byli veteráni s levelem vyšším než 3. Všichni měli techniku kovářství a nějaké magické techniky. Možná že byli v podobné situaci jako ve vysoké peci nahoře, měli méně lidí než obvykle.

Evidentně čekali, až se jim za dvě hodiny obnoví magická moc.

Starší Dohar se ještě víc zamračil a křičel. Ale bez magické moci stejně nic nezmohli. Jestlipak se také dopracoval k tomuto závěru, když se obrátil na mě.

„Mladíku, máš s sebou krátkou hůlku, jsi tedy kouzelník? Pokud věříš své magické moci, vlij ji do pece.”

„Počkej, otče, nechovej se k našemu hostu jako ke svým učedníkům.”

„Pokud jde jenom o magickou moc, žádný problém.”

Driar namítal, ale já jsem chtěl rychle vidět vysokou pec v práci, takže jsem s radostí přijal.

Vlil jsem do ní magickou moc.

Hádám, že 200-300 MP by mělo stačit?

Rapidně ji to ze mě vysávalo. Nedošlo k žádné reakci.

10 MP.

20 MP.

Nebyla tam žádná lampa, co by značila, kdy to stačí. Hádám, že do toho vliju tolik, aby to ostatní nepřekvapilo.

100 MP.

200 MP.

300 MP.

Och, tváře ležících lidí se mírně změnily. Tady bych měl přestat, co? 300 MP by mělo být pro mága s levelem 30+ normální.

Ale když jsem tak viděl tuhle reakci, nedokázalo by to přijmout 1.000 MP?

Zatímco jsem předstíral, že jsem si stíral pomyslný pot, ustal jsem ve vlívání magické moci.

„Fu, tahle pec je úžasná. Vypadá to, že by dokázala přijmout víc.”

„Hm.”

Starší Dohar přikývl a lidé okolo se dali do pohybu. Začali s rafinováním mitrilu.

Jojori mi podala něco jako sluneční brýle.

„Jelikož by sis zranil oči, vezmi si tohle. A ani s tím se nedívej přímo do ohně.”

S díky jsem to přijal. Když jsem si je nasadil, všude byla černočerná tma. Jen matně jsem viděl mitrilovou pec. Jak jsem zíral víc.

>[Získána technika Noční vidění]

Po takové době jsem získal techniku. Když jsem ji aktivoval, viděl jsem normálně i s brýlemi.

„Zapaluju to! Všichni si zkontrolujte, že jste si nasadili stínící nástroje.”

Jéé, tohle je nebezpečné. Takhle nemělo smysl ty sluneční brýle mít.

Okamžitě jsem zavřel oči, ale o chviličku jsem se opozdil. Na víčkách se mi propálily paobrazy.

>[Získána technika Přizpůsobení světelnému záření]

Co jsem robot! S kletbami jsem tu techniku aktivoval. Tuhle techniku bych rád získal před tím, než se to stalo.

Otevřel jsem oči a cítil jsem, jak mi regenerace obnovovala sítnici.

Teplota vzrostla a rumělkový pruh kolem pece se začal záhadně pohybovat. Pochopili byste, kdybych řekl, že jsem viděl vnitřek pece jako při CT skenování? AR mě informovala, že teplota uvnitř dosáhla 3.000 °C. Teplota těch dřívějších hutí byla 1.600 °C. Vypadalo to, že mitril byl vůči teplu podstatně odolnější.

„Hm, je to pěkná rumělka.”

Vážně jsem to nechápal, ale zdálo se, že starší Dohar byl při pohledu na to světlo sálající z pece spokojený.

Zdálo se, že pec dokázala pročistit 100 kg ingotů najednou.

Když horko pominulo, objevily se nádherné stříbrné ingoty s nazelenalým leskem.

Jelikož to trvalo celkem dlouho, Driar se vrátil zpět do města a Jojori tu nechal.

Starší Dohar se podíval na dokončený ingot, ale pak najednou zvedl paži a udeřil do něj malým kladivem. Ověřoval zvuk. Vybral několik ingotů, co pak Zajir nesl.

„Mladíku, pojď sem. Nechám tě pracovat s fázovým kladivem.”

„Mistře, pro lidské dítě je nemožné použít fázové kladivo.”

„Ticho, nemluvte mi do rozhodnutí.”

Přemýšlel jsem, jaký byl původní význam fázového kladiva, které Dohar zmínil.

„Mladíku, nemysli se, že se do rána vyspíš. Jojori, maso, máme to uzené baziliščí maso, ne? Přines ho sem celé. Nejdřív se nadlábnem.”

Je bazilišek jedlý? Nebo spíš by nebylo dobré nesníst něco, co mi bylo nabídnuto, co~

Požádal jsem Jojori, co šla zpět pro jídlo, aby Arise a ostatním předala zprávu, že si mají jídlo zajistit. Ačkoli když hodlají zůstat v hostinské vile starosty, pravděpodobně by s tím neměl být problém.




Byla to přesně hrouda kovu—

Žerty stranou, to velké kladivo, co Zajir přinesl, byla neopracovaná hrouda kovu. Vypadalo to, že to byla slitina železa a mitrilu.

Co to kruci je? Zvedl ho celkem lehce, ale neváží to aspoň tunu?

„Co je, mladíku? Pokud je to jen něco takového, trpaslíci to dokážou zvednout jednou rukou. Ukaž svého ducha!”

Trpaslíci jsou úžasní. Tohle, jednou rukou, co?

Zajir to vlastně zvedl jednou rukou. Snažil se zalíbit se Jojori, ale ona ho naprosto ignorovala. Netřeba říkat, že Dohar mu dal pěstí a Zajir poté spadl.

Nebylo to tak, že bych to velké kladivo nedokázal zvednout. Ale jelikož jsem měl lehké tělo, bylo těžké to vyvážit. Několikrát jsem se zapotácel, jak jsem se učil to vyvážit.

Tak mě tak napadlo, že bych možná tak nezápolil, kdybych prostě aktivoval techniku Přeprava.

Zatímco jsem se učil máchat velkým kladivem, starší Dohar kontroloval obsah nádoby, co přinesli jeho učedníci.

„Tohle je trochu slabé. Doneste silnější.”

„Mistře, prozatím máme jenom tohle.”

„Tak ať to Ganza namíchá.”

„Ganza má schůzku s gnómy, takže se až do zítra nevrátí.”

Starší Dohar vypadal, že vybuchne. Zdálo se, že kováři používali nějaké léčivo. Kdybych znal recept, mohl bych ho vyrobit já, ale pravděpodobně to nebylo něco, co by se cizinec jako já mohl naučit.

„Jojori, je mi jedno koho, přiveď mi nějakého alchymistu, co to namíchá.”

Tak povšechné.

Pokud je jedno, kdo to bude, přihlásím se.

„Pane Dohare, pokud to nevadí, mám to namíchat já?”

„Hm? Dělal jsi i alchymii, co? Dobrá, tak to nechám na tobě.”

Okamžité rozhodnutí. Zajir a ostatní učedníci začali být rozhození. Zdálo se, že to nebyli lidé, co by mohli mluvit člověku přímo do tváře.

Recept přede mnou skryli nečekaným způsobem. Místo stolu s váhami a surovinami na policích mi do řady postavili nádoby se surovým materiálem, které je třeba smíchat právě v tom pořadí. Nakonec jsem to musel dokončit tak, že jsem to položil na magický stojan. Ale jelikož míchat se dá jenom jedním způsobem, je to dané.

Neznal jsem obsah nádob, ale díky technikám [Analýza], [Zhodnocení] a popiskům AR jsem dokonale zvládl, jak připravit [Tajné léčivo trpaslíků].

Starší Dohar zkontroloval léčivo, co jsem připravil, a vážně přikývl.

„Dobrá práce. Vykopneme Ganzu a místo něj dáme tebe.”

Ten žert staršího Dohara jsem neslyšel.

Následoval jsem ho do další kovářské místnosti.

Tam byla malá pec z hihiirokane. Na rozdíl od té první na rafinaci, tahle byla na tavení ingotů. Kovadlina byla také ze slitiny železa a mitrilu. Přemýšlel jsem, co to bylo za tekutinu, kterou používali na chlazení a co se nazývala [Trpasličí voda].

Když jsem se na to zeptal Zajira, normálně mi odpověděl. Byla to směs oleje a alkoholu v poměru 3:1. Zdržel jsem se komentáře, že to je spíš Trpasličí olej než Trpasličí voda, protože nálada byla trochu napjatá.

„Přípravy jsou hotové.”

„Dobrá, jdeme na to.”

Vypadalo to, že pomoci staršímu Doharovi s úderem fázového kladiva byla celkem čest. Pohledy okolních učedníků mě trýznily.

Pokud si chcete stěžovat, byl bych rád, abyste to řekli staršímu Doharovi.

Ignoroval jsem žárlivost lidí kolem a soustředil jsem se. Užiju si tuhle vzácnou příležitost kovat se slavným kovářem.
-----------------------------------------------

Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>