HK - kapitola 62

Kapitola 62 – Duryň

Dneska budu dělat klobásy. V dílně nebylo žádné topení, takže jsem měl bílý dech.

Jelikož jsme dělali jídlo, svázal jsem si vlasy a dal si je pod čepici a kolem úst si uvázal látku. Také jsem se převlékl do jiného pracovního oblečení, do bílého se zástěrou.

Myslel jsem si, že můj tchán měl laskavé oči, ale než jsme začali dělat klobásy, jeho šedé oči se rozzářily. Připomínaly oči vznešeného dravce, co se vznášel ve vzduchu. Sieg a můj tchán byli vskutku dcera s otcem.

Když jsme se převlékl, řekl mi tajemství výroby klobás.

„Každopádně se musí zajistit, že se teplota masa nezvýší. Aby byla klobása dobrá, teplota masa musí zůstat nízko!”

„Aha!”

Když se jednalo o klobásy, tchán začal být vášnivý. Já byl jeho student a ta jeho energie byla nakažlivá.

„Tohle je pro výrobu klobás důležité.”

Z chladného skladiště vytáhl bílý předmět. Když jsem přemýšlel, co to je, odpověděl mi, že to jsou nasolená jehněčí střeva.

„Tu sůl budeme zhruba hodinu vymývat.”

Zdá se, že tchán je vložil do vody před snídaní. Pak se řádně properou a natáhnou na hůl.

„A tohle je to nejdůležitější.”

„Ach, aach!”

S bouchnutím na stůl položil dva velké kusy masa. Bylo to vepřové, libové maso a zadní maso, promnuté se solí a ledkem a pak zamrazené.

„Nejdůležitější je nenechat maso zahřát!”

Klobásy se vyrábí za nízkých teplot, aby se koření a tuk dobře promísily. Pokud se teplota zvýší, tuk se evidentně rozpustí a klobása má pak horší texturu.

„Takže ty namel maso! V zimě je to v pohodě, ale v létě si musíš předem omýt ruce ledovou vodou!”

„Hee!”

Když se práce protáhne, dokonce i v zimě se ruce zahřejí, a tak pořád používají vodu, aby měli ruce studené. Nástroje jsou také vychlazené. Dokonce i maso je napůl zmrzlé.

„Pokud na to nebudeme takhle dbát, nikdy nebudou mít výbornou texturu. Tohle říkám mnohokrát, ale dávej pozor na teplotu.”

„Ano, pane!!”

Nasekal jsem maso a pak ho najemno namlel v mlýnku.

„Jakmile bude namleto, přidej namleté koření.”

Jak se hodilo ke jménu „Duryň”, používaly se bylinky nasbírané v lese nebo vypěstované v okolí. Česnek, majoránka, kmín, koriandr. Bylo tam mnoho koření, co jsem viděl poprvé.

Když se maso okoření, dá se do kovové nádoby s mnoha čepelemi, co vypadají jako pírka. Pevně se to uzavře víkem a pak se obsah promísí otáčením rukojeti. Dokonce i v této nádobě byl led. Zdá se, že ho bylo třeba, aby maso zůstalo studené. Dokonce i když jsem maso hnětl, přidal se k tomu led. I když jsem se masa nedotýkal, rychle rotující čepele maso zahřívaly.

Zatímco jsme se střídali, podařilo se nám maso namlít na měkkou a lesklou hmotu.

„Hm. Skvělá emulze!”

„T-takže, tohle je, skvělá emulze?!”

Emulze, najemno namleté maso.

Hotové maso se pak dalo do jehněčích střev. Jeden konec se zavázal a pak se hotové maso napěchovalo do střívek.

„Ritzharde, nepolevuj v pozornosti!”

„Ano, pane!”

I když jsme udělali pěknou emulzi, klobásy ještě nebyly hotové. Pokud nám pěchování masa bude trvat dlouho, teplota vzroste a bude mít špatnou kvalitu.

Rychle jsem maso pěchoval do příhodné délky. Nakonec jsem otřel vodu a osušil je sušákem. Pokud by se teď voda řádně neodstranila, kůže by evidentně zvrásněla. Potom se trochu povaří a zase se zchladí. A hotovo.

Tchán vzal pár Duryňských klobás, co jsme zrovna udělali. Zapálil sporák venku, položil na něj kovový plát a na něj klobásy.

„Pane, tady je to, o co jste žádal.”

Sluha na koni měl s sebou košík zakrytý bílou látkou. Obsah mi nebyl znám.

Tchán ten košík beze slov přijal, zatímco dál griloval Duryňské klobásy s ostrým pohledem. I nástroje na grilování byly zajímavé. Rukojeť byla jako u nůžek, ale konce byly ploché, aby bylo snazší klobásu uchopit.

S klapnutím se povrch klobásy otevřel. Z té části vytekl tuk. Jak se zevnitř vyřinula pěkná vůně, tchán klobásy s vážným výrazem obrátil. Pěkně propečené klobásy byly jako umělecké dílo.

Tchán rychlými pohyby odstranil z košíku látku. Uvnitř bylo dlouhé pečivo, rozkrojené podél. Do jednoho vložil Duryňskou klobásu. Bylo to trochu divné, když byla klobása delší než pečivo. A na závěr tam dal hořčici.

„Jez!”

„Ano!”

Jedno sousto. Klobása byla dlouhá, takže první sousto nedosáhlo k pečivu. Nebyla v tom ani hořčice, takže jsem si mohl vychutnat jen samotnou Duryň.

Jak jsem se do ní zakousl, ozvalo se pěkné křupnutí. A zevnitř se vyřinula masová kořeněná šťáva. Maso bylo pevné a vláčné a čím víc jsem žvýkal, tím víc jsem cítil.

Šťáva mi trochu popálila jazyk, ale nedokázal jsem přestat jíst.

„Tcháne, tohle je úžasné!!”

„Samozřejmě, samozřejmě!!”

I tchán jedl grilovanou klobásu.

Při třetím soustu jsem se dostal k pečivu a hořčici.

„—?!”

Samotná Duryňká klobása byla velmi lahodná, ale spolu s pečivem a hořčicí to bylo tak výborné. Tvrdé pečivo a šťáva z klobásy se dobře doplňovaly. Kořeněná hořčice byla pozoruhodná v kombinaci s Duryňskou klobásou, co nebyla pálivá.

Bylo to výborné. Bylo to prostě výborné!! Mohl jsem říct jenom tohle.

„Jaké to je?”

„Chci být dítě tohoto domu!”

Když jsem řekl tohle, tchán se srdečně smál a ukazoval své bílé zuby. Vrátil se zpět ke své obvyklé podobě laskavého starého muže.




„Adelatraude se nudila, protože jsi nebyl u oběda, Ritzi.”

„Ach.”

Zdálo se, že princezna chtěla vést tajnou konverzaci se starou vílou. Udělal jsem něco špatného.

Poté jsem se do domu nevrátil ani na oběd, nacpal jsem se klobásou s pečivem. Trochu jsem ještě pracoval a pak jsem se vrátil. V té době už byla venku tma a můj žaludek už byl prázdný.

„Každopádně jsem nečekala, že se zase vykoupeš s otcem.”

„Jo. No, taky mě to překvapilo.”

Když jsme se vrátili domů, měli jsme podobnou výměnu jako včera a nakonec jsme se zase vykoupali spolu. Sieg jako včera přišla ke mně do pokoje, zatímco jsem si sušil vlasy poté, co jsem utekl z koupelny. A Sieg mi zase učesala vlasy.

To, jak mě hladila po vlasech, byl pěkný pocit. Takhle z toho nakonec usnu. Abych se udržel při vědomí, mluvil jsem o tom, co se dneska stalo na ranči.

Když jsem měl vlasy suché, ozdobila mi je a dokonce mi nasadila čelenku.

„Děkuju, Sieg.”

„...Jo.”

Jak seděla vedle mě, její tón byl pochmurný. Možná se přepjala. Z paniky jsem se na ni podíval.

„Sieg, co se děje? Necítíš se dobře?”

„Ne, to to není.”

„Jsi unavená z toho, jak jsi mi sušila vlasy?”

„To je něco jiného.”

„Tak proč vypadáš tak smutně?”

Když jsem se na ni podíval, rty měla pevně sevřené.

„Sieg, pokud mi to neřekneš, nepoznám to.”

„...”

„Sieglinde, prosím, řekni mi to.”

Protože i po mé prosbě zůstala tvrdohlavá, prstem jsem ji škádlil po plných a měkkých rtech.

„!”

„Pokud mi to rychle neřekneš, bude to problém.”

„...To je jiné, to je jen moje vzpurné chování.”

„Hee, aha. Ale i tak chci znát tuhle tvoji stránku, Sieg.”

Jak jsem to řekl, jemně jsem ji pohladil po stehnech. Pořád to byl velmi pěkný pocit.

„Ritzharde počkej.”

Jak rozkázala, přestal jsem a narovnal se.

Po chvilce ticha začala Sieg mluvit: „Vím, že bych tohle neměla říkat pilným pracujícím, ale...”

„?”

„...Cítím se nespokojeně, protože s otcem působíte velmi přátelsky.”

„A-aha.”

„...”

Sieg bylo smutno, protože jsem byl s tchánem příliš přátelský. Ale nemůžu se s ním najednou přestat stýkat. Byl to obtížný problém.

Pak mě napadlo něco dobrého, takže jsem to bez rozmyslu vyhrkl: „Správně, dobrá! Od zítřka se budeme koupat spolu!”

„Dobře.”

„?!”

To nemůžeš... nebo to jsem si myslel, že řekne, ale klidně souhlasila. Když jsem jí užuž chtěl říct, že mi to vyklouzlo, přišel sluha a informoval nás, že je večeře hotová.

Co mám dělat? Co se od zítřka stane.

I když jsem přemýšlel o takových věcech, není třeba říkat, že se mi tvář uvolnila štěstím.
--------------------------------------------------

~ Chaha, a přesně Duryňskou klobásku máme pěkně v ledničce a dneska bude na oběd ^_^. ~

<Předchozí>...<Následující>