DM - kapitola 109

Kapitola 109 – Ve městě trpaslíků (3)

Tady Satou. Saké je jenom pro lidi, kterým je dvacet! To byla oblíbená hláška mého otce, když jsem byl na základce a když jsem mu dělal společnost při skleničce po večeři. Ta hláška možná byla nečekaně důležitá.



Dalšího rána byl meč hotový.

Udeřil jsem kladivem dostkrát na to, aby se mi o tom zdálo.

To tajné trpasličí léčivo se použilo, když se mitril zahřál v peci. Jelikož jednou surovinou bylo rozmělněné magické jádro, možná to bylo kvůli trpasličímu stylu výroby magické zbraně. Vypadalo to, že se ten systém lišil od výroby magické zbraně s pomocí magické tekutiny.

„Dokončili jsme to a nemuseli ani měnit směny, co? Pokud chceš ve vší vážnosti trénovat, kdykoli sem zajdi. Někdo jako ty mě okamžitě překoná.”

Bum, starší Dohar mě plácl do zad.

Guho. Bolelo to zhruba stejně jako útok ocasem od démona ze Seryuu. Pokud nebereš ohledy na příjemce, mohl by zemřít, víš?

„Na člověka jsi celkem dobrý!”

„Souhlasím, nejsi ve skutečnosti trpaslík bez vousů?”

„Nemyslel jsem si, že existoval někdo další kromě Dohara, co by dokázal máchat tím velkým kladivem až do rána.”

„Kdykoli tu jsi velmi vítán.”

Hmm, jenom jsem máchal velkým kladivem až do rána, jak mi starší Dohar řekl. Ale zdálo se, že mě trpasličí kováři schválili. Měl jsem z toho radost a tak, ale to s tím nedostatkem vousů není jejich věc. Za 5-6 let by měly růst. ...Pravděpodobně.

Starší Dohar někam odešel i s tím dokončeným mečem a ostatní trpaslíci šli pro snídani.

Vzbudil jsem Jojori, co spala v koutu místnosti, a také jsem se s ní vydal na snídani.




Po snídani mě zavolali do síně blízko sklepení. Zdálo se, že to místo přesahovalo dvě patra, neboť až ke stropu síň měřila čtyři metry.

„Zkus jím máchnout.”

Přijal jsem ten nabízený meč. Starší Dohar evidentně přidal zdobení, které sloužilo jako opatření proti klouzání. Ten dokončený výrobek byl dvojsečný meč. Byl zhruba jen ze 70-80% tak těžký jako železné meče. Když jsem ho vzal do ruky, přišel mi trochu lehký. Myslím, že pokud je meč příliš lehký, nebude tak mocný...

Když jsem zaujal postoj, měl jsem z něj pevnější pocit, než z meče, co jsem měl předtím. Jestlipak byl dobře vyvážený?

S tímhle jsem dokázal lépe máchnout.

Máchl jsem zlehka.

Byl to pěkný pocit.

Tentokrát jsem zkusil máchnout rychleji.

U levného meče byl cítit odpor vzduchu, ale u tohohle meče to nešlo. Bylo to jako u svatých mečů. Jo, byl to pěkný meč.

„Teď do něj vlij svoji magickou moc a zkus jím máchnout.”

Starší Dohar, co mě sledoval, jak jsem máchal mečem, mi dal další rozkaz.

Jelikož Magické ostří byla celkem vzácná technika, hádám, že nebude vadit, když do něj akorát normálně vliju magickou moc. Vlil jsem zhruba 10 MP.

Ooch, magickou moc přijal snadno jako Lizino kopí. Co jiného čekat od meče, který vyrobil trpasličí mistr řemeslník. Možná to bylo také díky schopnostem mitrilu.

Na povrchu meče se objevil zelený vlnkový vzorek. Zdálo se, že to byla charakteristika zbraní z mitrilu. Když jsem do něj vlil více magické moci, začalo z něj sálat rudé světlo jako u Lizina magického kopí.

Bylo by zlé, kdybych ho kvůli přemíře magické moci rozbil, takže jsem přestal na 50 MP.

Záhadné bylo, že čím víc magické moci přijal, tím byl meč těžší. Při těch prvních 10 MP jsem si myslel, že si to jenom představuju, ale teď byl evidentně těžší. Během výroby meče jsme nekreslili magické okruhy. Jestlipak je to také charakteristika mitrilu?

Měl jsem svoje pochybnosti, jestli by to velké kladivo nemohlo být menší, když bylo z mitrilu, ale později mi řekli, že magická moc z mitrilového kladiva může nepříznivě ovlivnit mitril zbraně, která se jím vyráběla.

„Hm, máš dobré schopnosti. Dáme si malý souboj,” řekl starší Dohar, zatímco vytáhl válečnou sekyru a připravil se. Jakmile jsem spatřil tu válečnou sekyru, okamžitě se aktivovalo vycítění krize.

Ne, počkat, to je prokletá zbraň, ne? Viděl jsem na ní ošklivou rudou auru, víš?

>[Získána technika Duchařská vize]

Ujéé, to nepotřebuju. Vůbec se to nechci naučit.

Ačkoli už jsem několikrát viděl skutečné nemrtvé, když pominu netvory, ušetřete mě prosím zlých duchů.

Horror nepůjde.

Nakonec mě starší Dohar přiměl si s ním vyměňovat údery, dokud nebyl spokojený. Zatímco já jsem přemýšlel o něčem jiném.

Ale stejně. Trpaslíci jsou vážně drsní. Po celonoční práci u kovadliny ještě půl hodiny bojuje. Navíc i když starší Dohar ještě nesnídal, měl stejně spoustu energie.

Ačkoli jsem se plně věnoval vyhýbání jeho útokům, několikrát se mu podařilo mě prohlédnout a škrábnout mě. I když jsem byl rychlejší než on, postupně mi docházela místa, kam bych mohl utíkat. Bylo to jako šachy, byla to zajímavá zkušenost. Co jiného čekat od veterána mnoha bitev.

Mít spoustu zkušeností ze skutečného boje je přece jenom úžasné.




Dohar předal svou válečnou sekyru svému učedníkovi Zajirovi a přišel ke mně. Ani po tak intenzivním pohybu se nezadýchal, co jiného čekat.

„Ukaž mi meč.”

Dal jsem meč Doharovi a když ten zkontroloval čepel, jestli nebyla někde poškozená, máchl jí, aby si něco ověřil.

„Pěkná paže. Není nikde poškozený a ani pokroucený.”

To chválil sám sebe? To jsem si myslel, ale zdálo se, že chválil moje schopnosti s mečem. Snažil jsem se pohybovat tak, aby nebylo znát mou vysokou úroveň, ale možná mě prohlédl.

„Určitě jsi šerm trénoval od dětství. Nemám v úmyslu do toho strkat nos, ale nevypadáš na svůj věk. Člověk nemůže být tak zručný bez předchozích 10 nebo 20 let zkušeností.”

Můj věk se rozhodně neshodoval s mým vzezřením.

Starší Dohar zíral na meč, co tiše držel oběma rukama, a pak začal zaříkávat, jako kdyby se k něčemu odhodlal: „Hm, ■■ Jmenný řád. [Elfí meč Trazayuya].”

To bylo nebezpečné, skoro se mi to ukázalo na tváři. Pokerová tvář je vážně užitečná technika.

Nevadí, když takovému neotesanému rovnému meči dal jméno jako elfí meč? Mitrilu se také říká elfí stříbro, takže možná to vzal z toho.

„Dohare, znáš Trazayuyu?”

„Hm, taky ho znáš, co? Je to dávná historka, ale dlouho jsem Mudrci sloužil. Tohle je ten nejlepší meč, co jsem v životě udělal. Zrovna teď jsem ho pojmenoval po zesnulém Mudrci.”

Nebylo to tak, že by začal plakat, ale starší Dohar zavřel oči a zmlkl.

Když je zase otevřel, v tichosti natáhl meč ke mně. A jelikož mě to celého vzalo, přijal jsem ho.

„Ten meč jsem vytvořil s tvou spoluprací. S tvými schopnostmi by k tomu i ten meč pravděpodobně svolil. Používej ho dobře.”

Počkat, v kolonce tržní hodnota se ukázalo [–]. Silnější magické meče měly v této kolonce také [–], takže tenhle byl zhruba na stejné úrovni, co? To by mělo být kolem pár stovek zlatých nebo možná víc než tisíc... Co jiného čekat od díla mistra mezi trpaslíky.

Když jsem meč přijal, Dohar se příšerně pěkně zasmál a zakřičel: „Dneska je dobrý den! Zapijeme to! Vyvalte všechny sudy!”




A pak přesně takhle došlo na pitku.

Zůstali jsme na místě, kde jsem měl předtím s Doharem půlhodinový souboj.

Tam trpasličí ženy přinášely velké množství grilovaných plátků masa, sušené ořechy a ovoce a různé druhy ryb, co se hodily k alkoholu.

Trpasličí muži se nechtěli nechat zahanbit, a tak přivalili velké množství sudů s alkoholem. Zdálo se, že polovina z toho bylo pivo a zbytek destilát.

Jojori mi nalila pití, zatímco jsem seděl vedle staršího Dohara. To silné pití, co mi nalili do stříbrné číše, byl průhledný likér s mírně narudlým odstínem. A když jsem ho trochu ochutnal, zdálo se, že byl celkem silný.

Ale chutnal dobře, takže se snadno pil. Chutnalo to jako Awamori, co jsem kdysi dávno pil v Okinawě.

„Guhahahaha, vážně umíš pít.”

„Pít to takhle přímo, i když jsi tak mladý. Tenhle člověk má slibnou budoucnost.”

„Člověk, co vypadal jako mistr šermíř, se na tom úžasně zakuckal.”

Kolem staršího Dohara se shromáždili trpaslíci z kovárny. Na rozdíl od jejich chování při práci byli všichni dobromyslní.

Bohužel jsem se nedokázal opít. Nevím, jestli to je kvůli mé statistice nebo levelu. Když jsem se napil, chvíli jsem měl pocit, že jsem se trochu opil, ale pak jsem rychle vystřízlivěl. Bylo se těžké opít i poté, co jsem deaktivoval účinek odolnosti vůči jedu.

>[Získána technika Odolnost vůči alkoholu]

Tuhle techniku nechci aktivovat.

Na tento banket pozvali i Lizu a ostatní.

Jelikož to byl celý den, nejdřív jsem chtěl trochu rozmazlovat Pochi a Tamu. Ale to trvalo jenom do chvíle, než jsme se dostali ke stolu v rohu místnosti, co se prohýbal pod uzeným a grilovaným masem z nezvyklých netvorů.

Nana a Mia mi seděly po boku a pily ovocnou šťávu. Mia se o mě opírala a jedla přitom různé oříšky. Vypadala roztomile jako malé zvířátko. Lulu nezvykle jedla maso za Arisina vedení.

Konverzace trpasličích řemeslníků se začala rozjíždět. Ale jelikož se témata točila kolem kovářství nebo dolů, v podstatě jsem jenom poslouchal. Zdálo se, že zaměstnávali gnómské mágy, aby se vypořádali se závaly nebo úniky plynů. Ale když je žádný takový mág nedoprovázel, používali svitky. Bylo to drahé, ale sami řekli, že v porovnání s jejich životem to nic nebylo.

Takové druhy svitků se neprodávali v magickém obchodě nad zemí, ale v magickém obchodě u vstupu do trpasličí těžařské čtvrti. Řekli mi o místě, kde koupit zemskou a větrnou magii. Pokud to tam prodávají, rozhodně si to půjdu koupit.




Uvažoval jsem, že bych Lizu a ostatní nenechal pít, ale jelikož trpasličí staří muži trvali na tom, aby pily, protože jim to přišlo jako zábava, nemohl jsem je zastavit.

„Ehehehe~ Satou. Fufuh~n Sa-Tou. Ahaha~ Satou♪”

Lulu se naprosto chovala jako rozmazlené dítě. Pravděpodobně to bylo proto, že se zbavila své střízlivé tváře. Vypadala jako veselý pijan. Když jsem jí vzal číši, objala mě a začala se ke mně lísat.

„Fňuk, člověk jako já, nevadí, když tu blánu budu chránit navěky. I na tomhle světě skončím sama.”

Arisa byla deprimovaný pijan nebo spíš ufňukaný pijan. V duchu jsem si udělal poznámku, abych Arisu nenechal pít.

„Kusukusu, to je zábava, tohle je zábava. Takže Satou, jdi pít víc. Ufufu, jste tři, to je úžasné.”

Kdo kruci jsi? Vždy mlčenlivá Mia zuřivě mluvila v elfštině. Bylo to trochu překvapivé. Nevadilo, že se točila kolem dokola a vypadala přitom tak šťastně, ale sukně jí povolovala, takže bych ji měl brzy zastavit.

„Nihehe~ mas tar sa ale roresu.”

„Nyuru~n.”

Pochi nějak nefungoval jazyk.

Tama se mi stočila na klíně a usnula. Když to viděla Pochi, taky se k ní přidala. Ach, už spí.

„Master, stav mého logického okruhu je nezvyklý. Tahle voda je možná jed, jed, jed?”

Kruci, dokonce i Nana pila. Před týdnem začala být schopná sníst trochu toho jídla. Z Nany se stala ohraná deska, a tak jsem ji přiměl vypít lektvar účinný na kocovinu a uložil jsem ji.

Liza, co vedle mě tiše pila, spala vsedě.

Příště ty holky nenechám pít.

Zatímco jsem došel k takovému odhodlání, pijanský festival pokračoval až pozdě do noci.

>Získán titul [Kovář Elfího meče]

>Získán titul [Těžký pijan]

>Získán titul [Pijanský velikán]

>Získán titul [Přítel trpaslíků]
-----------------------------------------------

Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>