DM6 - Zapomenuté extra

Zapomenutá extra kapitola – Tajemství vládnoucího pána

„Baronete Leone Donane, tudy.”

„Ano.”

Uprostřed kaple nedaleko královského paláce, kam mě Jeho veličenstvo vedlo, se vznášela věc, co se podobala křišťálu s 20 stranami zářícími modrým světlem. Jeho veličenstvo čekalo před tímto vznášejícím se křišťálem.

„Leone, toto je Městské jádro.”

—Městské jádro?

Zíral jsem na to Městské jádro, jako kdyby mě to očarovalo.

„Tohle je to, co odlišuje krále a vládnoucí pány od ostatní šlechty.”

„...Toto?”

Jeho veličenstvo na mou zopakovanou otázku vážně přikývl.

„Správně. Městské jádro ze Zdroje čerpá hojné množství magické moci, je to artefakt, co existuje, aby nechal člověka, co se stane jeho pánem, použít tuto širou magickou moc.”

Jako kdyby Městské jádro reagovalo na hlas Jeho veličenstva, jednou modře problýsklo.

„I když se říká, že je toto Městské jádro artefakt, není známo, jestli to jádro někde někdo vyrobil. Kdysi byl jeden král, co se na to bohů zeptal, ale nikdy se mu nedostalo odpovědi.”

„Tak kdo potom...”

„To nevím. Přinejmenším jsme o metodu výroby nyní přišli. Jednou se Mudrc z Borneanu, Trazayuya, pokusil jádro znovu vytvořit, ale i v tom nejlepším případě dokázal vyrobit jen padělek s mnohem nižším výkonem.”

Čekal jsem, až bude Jeho veličenstvo pokračovat. Přemýšlel jsem, co mělo Jeho veličenstvo doopravdy v úmyslu, když mi tento artefakt ukázal.

„Trochu jsme odbočili, omlouvám se.”

„Ne, vyslechl jsem si něco vážně zajímavého.”

„Ačkoli nemusím říkat, že to je tajemství pro všechny kromě lidí, co zdědí královský nebo šlechtický rod. Je zbytečné to odhalovat ostatním.”

„—Rozumím.”

Po zádech mi stékal nepříjemný pot. Proč by mi Jeho veličenstvo řeklo takové tajemství? I když jsem příbuzný vévody Oyugocka, nejsem z hlavní rodové větve a nic víc než baronet. Copak to král jen—

„Takže vraťme se zpět k tématu. Pán toto Městské jádro používá pro dobro lidu, prostřednictvím rituální magie. Je to vskutku různorodá magie; dají se tím vytvořit hradby, co lid ubrání před útoky vysoce postavených démonů, útočná magie, co obrátí armádu na prach nebo podnební magie, co dokáže manipulovat počasím.”

Dokonce manipulovat s počasím!

Ovládáním obrovského množství magické moci ze Zdroje se dá vzdorovat dokonce démonovi vysokého postavení, co se mohl rovnat polobohům.

„To je jako—” váhal jsem vyřknout ta slova, co jsem měl na jazyku. Neboť to bylo jako svatokrádež vůči bohům.

„Jako žijící bůh, že?” Ale Jeho veličenstvo ta slova promluvil zlehka. „Není se třeba bát. Bohové se nebudou zbytečně zaplétat s králi a vládnoucími pány. O tom se rozhodlo v úmluvě mezi bohy a dávnými králi.”

Král sice řekl tohle, ale bohové kdysi zničili velkou zemi srovnatelnou se starou říší jen proto, že je rozhněvala. Neměli bychom si dávat pozor, abychom nevypouštěli moc svatokrádežnických slov? Ovšem zbabělec jako já nedokáže namítat proti králi.

„Pořád odbočujeme od tématu. Vládnoucí pán je zvláštní právě tím, že dokáže používat moc jádra, co překonává člověka.”

Jeho veličenstvo tu historku znovu zopakoval, jako kdyby to zdůrazňoval.

„Hodnost vládnoucích pánů závisí na velikosti Zdroje, co ovládají. Kdysi si vládnoucí pán zvyšoval hodnost podle počtu měst, co měl.”

Jeho veličenstvo se odmlčelo a posoudilo mou reakci. Já jsem Jeho veličenstvu bázlivě přikývl na vyjádření svého pochopení.

„A král je člověk, kterého následují jeho vládnoucí pánové. A císař je člověk následovaný králi.”

Rozdíl mezi králem a císařem byl takový... myslel jsem si, že to byl jen rozdíl v pojmenování.

Vyjádřil jsem svou otázku, co mi vytanula na mysl: „Takže stráže a místokrálové jsou také páni?”

„Ne. Oboje jsou zástupci, kterým dal vládnoucí pán pravomoc jednat jejich jménem. Mohou si vypůjčit moc Městského jádra, ale jeho pánem je pořád vládnoucí pán.”

—Aha.

Myslím, že s tímhle chápu, proč se rebelie, co vyvolali stráže a místokrál, v historii vždycky potlačily. V dějinách se nepsalo, proč byli schopní vzpouru zažehnat, ale když jsem se dozvěděl tohle, konečně jsem to pochopil.

„A také jako držitel Městského jádra můžeš jménem krále jmenovat nové šlechtice.”

Tak to byl důvod, proč markýz Lloyd nebyl schopen jmenovat rytíře. Vždycky jsem si myslel, že je divné, že vysoce postavený šlechtic nedokáže jmenovat nové šlechtice, když hrabata ve vedlejších zemích mohla. Ale teď to chápu.

„Šlechta se původně říkalo lidem, co ovládali města. Hodnost šlechtice je vyjádření úrovně pravomoci zástupce. Člověk, co chrání město, je buď baronet nebo baron. Městský místokrál musí být alespoň vikomt. Toto nejsou jenom zvyklosti, ale soulad s úrovní pravomoci Městského jádra.”

Zoufale jsem se snažil pochopit, co to Jeho veličenstvo říkalo, ale bylo obtížné to všechno pochopit najednou.

„Hej, hej, měl bys to pochopit.”

Zahanben sám sebou jsem se hodlal Jeho veličenstvu omluvit, ale když jsem zaslechl jeho další slova, tak moc mě to omráčilo, že mi z úst nic nevyšlo.

„Leone, dneska ti udělím rodové jméno Muno. Jdi do města Muno, uvolni prokleté a zablokované Městské jádro a staň se novým pánem.”

—Muno?

To samé území, kde jeho vládnoucí páni, co oznámili svou kandidaturu, umírali jeden po druhém? To se mám stát pánem Prokletého území?

Ale toto byl královský rozkaz. Neměl jsem právo odmítnout. Jeho veličenstvo pravděpodobně předtím mluvilo o Městském jádru, protože měl ve mně maximální důvěru.

Zrovna teď jsem mohl akorát ve vší vážnosti sklonit hlavu a odpovědět: „Ano, můj králi.”




„Jsi nervózní?”

Stará dáma v oděvu kněžky se na mě ustaraně podívala.

„Ne, vrchní kněžko. J-jsem v pořádku.”

„Nemusíš se přemáhat. Dokonce i já, co jsem celý svůj dlouhý život stála proti netvorům, se před těmito dveřmi chvěju.”

Pravděpodobně to řekla, aby mě uklidnila. Tenionina vrchní kněžka ukázala mladistvý úsměv, co umenšil její věk.

Zhluboka jsem se nadechl a spolu s vrchní kněžkou jsem šel do podzemní svatyně ve městě Muno, kde se nacházelo Městské jádro. Po spirálovitém schodišti do podzemní svatyně jsme sestupovali jenom já a vrchní kněžka.

Touto chodbou měl původně kráčet jenom vládnoucí pán, ale tentokrát mě doprovázela vrchní kněžka, aby zlomila kletbu, co tu zanechal Nemrtvý král.

Každým krokem ze schodů jsem se cítil špatněji. Zdálo se, že mnoho šlechticů zemřelo, jakmile na toto schodiště vstoupili.

Tentokrát to pravděpodobně bylo bezpečné, protože jsem byl s vrchní kněžkou, co měla titul Svaté.

Dál jsem následoval vrchní kněžku, zatímco jsem měl závratě. Před svatyní se vrchní kněžka dotkla zdi, jako kdyby padala.

„Leone, vypadá to, že brzy dojdu limitu.”

„Rozumím. Odtud půjdu sám...”

Zatímco jsem si udržoval vědomí, vstoupil jsem do svatyně.

—Zrak se mi chvěl.

Bum, slyšel jsem, jak se mé tělo zhroutilo. Bylo to, jako kdyby se to týkalo někoho jiného. Vzhlédl jsem. Před mýma očima se vznášel poloprůhledný černý stín.

„Ach vetřelče. Já jsem Král neživota Zen – jeho stín. Ach, ryzí člověče, ukaž mi, že si zasloužíš stát se pánem.”

„Pán je—”

Uprostřed slov jsem omdlel a zachránili mě golemové ovládaní mágy z královského dvora, co Jeho veličenstvo vyslalo.

Poté jsem se o to pokusil ještě třikrát, ale skončilo to hned poté, co jsem dorazil do svatyně. Nebyl jsem schopen chopit se Městského jádra, ale díky svému dosažení, že jsem se dostal do svatyně, jsem byl jmenován vládnoucím pánem této země.

Jelikož jsem jen dočasný vládnoucí pán, nebyl jsem schopen čerpat magickou moc ze Zdroje, abych manipuloval počasím, což vedlo k tomu, že na území často docházelo k hladomorům. A tak jsem nebyl schopen lidu zabránit v odchodu z území.

Skutečným vládnoucím pánem jsem se dokázal stát až po 16 letech. Musel jsem čekat, až nedávno dospělý kupec sám odhalil spiknutí démona a dokonce území zachránil před hordou nemrtvých netvorů.




Chtěl bych Satouovi udělit za jeho dosažení titul čestného rytíře, ale jelikož nemám Městské jádro, neměl jsem jak mu udělit titul. Mohl jsem požádat paní Ninu, aby vévodovi Oyugockovi napsala doporučující dopis, ale chtěl bych ho odměnit sám.

Šel jsem do svatyně, kde Městské jádro 16 let spalo, a tam jsem si všiml, že ta kletba, co tam vždycky byla, byla pryč. Nevěděl jsem, jestli její tvůrce zemřel, nebo jestli ji zlomil ten hrdina se stříbrnou maskou, co porazil démony.

Předstoupil jsem před Městské jádro a pozdravil mě hlas, co nebyl ani mužský, ani ženský: [Vítej, kvalifikovaný člověče. Doufáš, že se staneš vládnoucím pánem této země?]

Tohle byla pravděpodobně slova z vůle samotného Městského jádra.

Jasně jsem odpověděl: „Ano.”

[Registrace je hotová. Od teď sloužím pánu Leonovi Muno.]

Z Městského jádra se oddělila světla, z jednoho se stal prsten na mém prstu, druhé letělo pode mě. Když jsem se soustředil na prsten, co jsem dostal, na mysl mi vytanuly věci, co se daly dělat s Městským jádrem. Démon chtěl evidentně něco udělat tím, že by ukradl magickou moc ze Zdroje. Prozatím jsem provedl rituální magii na kontrolu počasí. A taky bych měl být schopen udílet tituly.

„■■■■ Kontrola počasí, Oteplení.”

[Provádím rozkaz. Průměrná teplota území se na dalších pár dní zvedne o 15°C.]

Nevěděl jsem, kolik bylo těchto 15°C, ale pokud bych dokázal snížit to mrazivé chladno, pravděpodobně se sníží i počet lidí, co zemřou mrazem. Každopádně na víc než tohle tu nebylo dostatek magické moci.

Druhého rána jsem s pomocí Městského jádra bez problémů provedl rituál udělení titulu.

Brzy ráno jsem vyšel na balkón a překvapilo mě to teplo. Dech se mi obvykle srážel před ústy. Chlad zimy v plném proudu se během jedné noci změnil na teplo podzimu.

Pod teplem slunečních paprsků jsem se chvěl.

—Bylo to přehnaně mocné.

Městské jádro dávalo člověku moc mimo dosah lidí. Přísahal jsem si, že tuto moc použiju pro dobro lidu, aniž bych se jí opil.






Jméno: Satou Pendragon

Rasa: člověk

Level: 30

Vztah: území barona Muna z království Shiga

Povolání: žádné

Hodnost: rytíř

Titul: žádný

Techniky:

[Magické umění] [Vyhýbání] [Trénink] [Kovářství] [Tesařina] [Vaření] [Matematika] [Odhad] [Společnost] [Heraldika]

Odměna a Trest:

[Safírová medaile území barona Muna]

[První řád armády barona Muna]

[Čestná medaile obyvatel Muna]





Takhle jsem si nastavil parametry v okně směny.

Od parametrů na ID z města Seryuu byly abnormálně vyšší, ale jelikož jsem svou totožnost při vstupu do města Muno neukázal, pravděpodobně by to mělo být v pořádku.

Dal jsem si level 30; je to výš než průměr, takže mě nikdo nebude znevažovat. A přesto to ještě není tak vysoké, aby se mě báli.

Jelikož mě lidé viděli ve voze pracovat s kovy a dřevem, přidal jsem si související techniky, aby to nevypadalo divně. Také jsem přidal vaření, protože mě služebnictvo vidělo dělat různé věci.

Přidal jsem i Společnost a Heraldiku, protože to působilo šlechticky.

Ty dvě medaile od barona jsou za záchranu území. Zdá se, že obě se dávají jenom člověku, co udělal něco význačného. Poslední medaili jsem dostal od vlivných lidí z města.
-----------------------------------------------

Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>