DM - kapitola 60

Kapitola 60 – Shledání (2)

Tady Satou. Nemám to takhle v úmyslu, ale když se přede mnou objeví velká prsa, nemůžu si pomoct a zaměřím se na ně. Chtěl bych chrabré srdce, co se nepoddá pokušení, takový Satou.




Jestlipak se Arisa cítila vzpruženě, když si úplně vyplakala oči. Okamžitě na mě začala pálit otázky ohledně mého stavu. Pominul jsem věci, o kterých se špatně mluvilo, jako například to o tom hrdinovi nebo fialových světýlkách nebo reinkarnovaném člověku, a zhruba vysvětlil, jak mág dosáhl svého cíle a už po Mie nebude posílat mravence a netvory.

„Uuu~ zatajuješ mi různé věci, co?”

„No, jo, řeknu ti o tom, až bude ten správný čas.”

Není to úplně příjemné, ale týká se to i Arisy, takže si s ní o tom promluvím jen mezi čtyřma očima.

„Slibuješ? Nevadí mi, kdybychom si o tom promluvili v posteli.”

Je dobře, že je zpět ve svém normálním stavu.

Rozbalil jsem Miu a Č.7 a položil je do vozu.

„Počkej chvilku, když pominu elfí děvče, co to je s tou prsatou nádhernou ženou? Řekni mi, o čem jsi mluvil s tím mágem~~~!” rozlehl se Arisin křik.

Jelikož by to s největší pravděpodobností dolehlo až do města Seryuu, umlčel jsem ji.

„Chápeš to, ne? Totožnost této osoby!”

Arisa na má slova kývla. Jelikož tato žena je ve skutečnosti homunkulus.

Mia se kvůli tomuhle rozruchu konečně vzbudila a roztřeseně se rozhlédla kolem.

„...Sen?”

„To není.”

„Jsme zachránění?”

„O vlásek, ano.”

Miina tvář se při její odpovědi mírně změnila. Řekl jsem jí to samé, co Arise.

„Nerozumím zdvořilostem lidí. Moje matka, co se mnou byla přes sto let, řekla, že i když mi nic nevysvětlila, pochopím, že to je jiné, až půjdu ven do světa.”

Ach, Mia mluvila v dlouhých větách.

„Pokud do toho můžu mluvit, [děkuju] stačí. A pokud je tu mladý muž, pak to řekni s úsměvem,” odpověděla Arisa pohotově.

Ale něco na tom není správně? Aha, Mia mluvila v řeči království Shiga. Když jsem se jí na to později zeptal, byla schopná jí mluvit od samého začátku. Když jsem se jí zeptal, proč ji teda nepoužila, dostalo se mi odpovědi: „Při lidské řeči mám pocit, že mluvím s řinčením, nesnáším to.” Něco takového.

Mia se postavila, narovnala se a uctivě se poklonila. „Děkuju, Satou.”

„Není zač.”

Tak mě tak napadá, to bylo poprvé, co mi Mia poděkovala. Odpověděl jsem jí, aniž bych si z ní utahoval.

„Dovol mi se ještě jednou představit. Jsem nejmladší elf z lesa Bornean, dcera Lamisauyy a Lilinatoy, Misanalia Bornean.”

Zatímco říkala „patří ti můj nejvyšší dík”, políbila mě na čele.

>Získán titul [Přítel elfů]




„A tahle žena?”

„Ach ano, zapomněla jsem na to. Zase máš víc ženských?”

„Pán je sprostý.”

„To je samozřejmost, hm.”

Když to s Miou skončilo, řeč se zase stočila k Č.7. Mia, Arisa a Lulu mluvily, jako kdybych byl manžel, kterého přichytily při nevěře.

Zatřásl jsem Č.7, co byla zemdlelá se šťastným výrazem na tváři.

„...Dobré ráno?”

„Jo, dobré ráno. Chápeš, v jaké jsi situaci?”

„Prosím, počkej chvilku,” promluvila bez intonace jako vždycky. Přemýšlela o tom s hlavou nakloněnou ke straně, zdá se, že to má takhle ve zvyku.

Jelikož Arisa nedaleko hlesla „nechutné”, zase jsem jí hlavu narovnal.

„Ve frontě zpráv mi zůstaly instrukce. Jelikož předchozí pán zemřel, moje vlastnictví se anulovalo. Podle dalšího hlášení máš způsobilost být mým novým pánem.”

Tam se Č.7 odmlčela a čekala na mou odpověď.

No, nebudu si stěžovat, pokud se tahle nádherná žena s velkou hrudí stane naším společníkem. Její pán Zen zemřel a pravděpodobně už jí nezůstaly žádné kamarádky.

Než jsem mohl otevřít pusu, Arisa zareagovala jako první: „Ne, tak ne.” Zatáhla Č.7 za vůz a potají s ní mluvila.

„Pane, sedni si tady~ Ostatní si sednou tady~”

Potom jsem svolil k Arisině oblíbené malé divadelní hře. Byla to nějaká parodie, ale vůbec jsem nevěděl jaká. A zatímco jsem já byl pořád zmatený, vzniklo z toho to, že mi Č.7 řekla „pane” a dostala nové jméno „Nana” (Pozn.: V japonštině znamená 7).

Ačkoli se po mě Arisa divně podívala, když to jméno zaslechla, byl bych rád, kdybys mě toho ušetřila, protože nemám vůbec žádný smysl pro pojmenovávání.

Až do konce toho malého dramatu jsem nepochopil jeho význam, ale titul Č.7 se změnil z [Zenova loutka] na [Satouova služebná], takže možná že to mělo nějaký hlubší význam.

„Vycházejme spolu, Nano.”

„Ano, pane. Buď na mě hodný.”

...Co jsi jí to tentokrát naučila, Ariso?




Když jsme takhle získali nový přírůstek, rozhodl jsem se vzít Miu za vedoucím pracovní gildy. Mia měla někoho ze svého kmene, na koho se mohla spolehnout. Na rozdíl od ostatních dívek.

Jelikož moje povolení k pobytu v Seryuu bylo pořád platné, mohl jsem vstoupit bez daně. A jelikož se nezdálo, že se to vztahovalo i na ostatní, šel jsem za vedoucím sám.

„Zdravím, Nadi.”

„Dobrý den. Ech? Satou, copak jsi včera neodjel?”

„Ano, vlastně mi svěřili ztracené elfské dítě, takže jsem sem zajel s myšlenkou, že požádám vedoucího o pomoc.”

„Jsi hodný člověk, dokonce ses kvůli tomu vrátil.”

Nadi mě příjemně pozdravila, ale mám pocit, že v té poslední větě byl přimíchaný trochu šok.

„Vedoucí ještě spí, takže ho kvůli tobě probudím. Udělej si pohodlí jako doma, zatímco budeš čekat,” řekla Nadi a svižně sklidila pánské svršky a knihy ve stylu časopisů z pohovky, aby mi udělala trochu místa. Byl to časopis o klepech z království Shiga. Neměl víc než deset stránek, ale stejně jsem jím prolistoval, protože mi to přišlo nostalgické. Bylo tam hodně článků ve stylu výsledek lásky mezi šlechtickou dívkou a dobrodruhem nebo mapa „služeb” v královském hlavním městě.

Z horního podlaží jsem slyšel, jak Nadi budila vedoucího.

Když jsem četl o souboji dvou slavných bojovníků v aréně, ti dva sešli dolů.

„Omlouvám se, že vás ruším.”

„...Kde je?”

„Ach jo, vedoucí! Když mluvíš s obyčejnými lidmi, mluv pořádně. Omlouvám se, Satou. Kde je ta elfí dívka?”

Dřív jsem si myslel, že byl ve špatné náladě, že ho vzbudili, ale je jenom málomluvný, co? Zavedl jsem ty dva na otevřené prostranství před branou, kde čekal můj vůz. Na dveře pracovní gildy nedali žádnou cedulku jako „zavřeno” nebo tak něco, nevadí to?

Požádal jsem Lulu, co seděla na kozlíku, aby zavolala Miu.

„Mia? Tomu nevěřím, to ztracené dítě je Misanalia?”

„Ano, znáte ji?”

„Aa.”

Když si mluvil sám pro sebe, dokázal mluvit plynně, ale jako odpověď jenom jedno slovo, hm? Nadi se na vedoucího utrápeně dívala. Aha, už chápu, proč tenhle chlápek v gildě pořád spí.

„Yuyo?”

„Mio.”

„Hm.”

„Uteklas?”

„Ne.”

„Ztratila ses?”

„Ne.”

„Lia?”

„Doma.”

„Aha.”

„Proč?”

„...Vyjasnění.”

Jejich výměna v elfské řeči byla zajímavá. Dokázal jsem odhadnout význam, ale pro skutečnou konverzaci bych chtěl radši tlumočníka. Mia zamítla tu otázku o ztracení a pak dál pokračovali ve vzájemném porozumění.

S Nadinou pomocí jsem té konverzaci zhruba porozuměl. Vedoucí Yuya je elf, co pocházel ze stejného města jako Mia. Před 10 lety přišel do města Seryuu, aby vyjasnil zmatek, co napáchal jeho prastrýc. Sice se o tom nezmínil, ale pravděpodobně se to týkalo Trazayuyova bludiště.

Nahlásil jsem mu to o mágovi, co Miu unesl. Že měl podzemní skrýš na území krysích lidí, co vypadala jako bludiště, a že když jsme z něj utekli, to bludiště se samo zničilo a mága pohřbilo.

„Jdeš domů?”

„Ne.”

„Aha.”

„Mám práci.”

Nadi byla z té historky trochu ustaraná, ale na tváři se jí znovu rozzářil úsměv, když zaslechla vedoucího slova.

„Co budeš dělat?”

„Půjdu domů.”

„Zvládneš to?”

„Se Satouem.”

Zdá se, že se vedoucí zeptal, jestli se dokáže vrátit domů, a Mia řekla, že se mnou bude v pořádku. Vážně, i s tak málo slovy si velmi dobře rozuměli. Pokud se s někým znáte přes 100 let, asi to nakonec dopadne tak, že chápete, na co ten druhý myslí.

Jako poslední mi vedoucí řekl: „Spoléhám se na tebe.”

Pak nás vedoucí a Nadi vzali s sebou do jejich gildy a vyjednávali s rytířem Sounem, aby pro Miu udělal ID. Poradil jsem se s těmi dvěma, jestli by mohli udělat něco, aby i Nana byla schopná získat ID, a vedoucí řekl: „Nech to na mě.” Přitom použil magické umění [Falešná záplata], aby zamaskoval Naninu rasu jako člověk.

Zároveň nás varoval, že tahle magie dokáže oklamat jenom kopie Yamatova kamene, zatímco originální kámen, který byl třeba u východu z labyrintu, a technika Kontrola statistiky tím prohlédne.

Jen tak mimochodem, mě se při pohledu na Nanu na AR zobrazovalo [Rasa: člověk], [Rasa: homunkulus]. Zatímco technika Identifikace mi dala [Rasa: člověk (falešné)].

Prozatím díky vedoucímu a Nadi ty dvě v pořádku získaly ID. Takhle budeme moct po cestě navštěvovat města.

Když jsme čekali, až se ID dodělá, vedoucí mi dal s „hm” měšec peněz.

„Prosím, využij to na cestovní náklady za Miu. Ačkoli je to jenom málo, jsou to vedoucího tajné úspory.”

„Řeklas příliš,” stěžoval si vedoucí kvůli Nadině dodatečné informaci.

„Vděčně to přijmu.”

Přijal jsem to a založil si to do brašny.

Nijak zvlášť to nepotřebujeme, ale bylo by hrubé to odmítnout. Později to dám všechno Mie.

Slíbil jsem vedoucímu a Nadi, co nás šli vyprovodit, že až se dostaneme do elfího lesa, pošleme jim dopis.

Vůz jel stejnou cestou jako včera.

Modlil jsem se, aby z toho byla poklidná cesta bez žádných událostí, a vůz dál rachotil po cestě.
-----------------------------------------------

Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>