DM - kapitola 132

Kapitola 132 – Pochi a Obrázková knížka

Mými oblíbenými věcmi jsou pán a maso nanodesu.

„Ale? Pochi mě nenávidí, co?”

To ne nodesu. Taky mám ráda Arisu nanodesu.

„Pochi nenávidí Tamu~?”

„Vážně, jsem níž než maso, co?”

Tamo a Lizo, prosím, počkejte nodesu.

„Aha~ Pochi má radši maso než všechno ostatní, co? To je škoda~ i když jsem opekla výborný steak.”

„Vyjadřuji lítost.”

„Bezcitné.”

Aa, Lulu, tak to není nodesu. Nano a Mio, prosím počkejte nodesu.

Ale maso je výborné nodesu. Tak výborné, že mě to dělá šťastnou nanodesu.

„Takže nás Pochi nepotřebuje, že? Sbohem, Pochi.”

Tak to není nodesu. Počkejte nanodesu.




„Prosím, nechoďte~ nanodesu!”

„Jé, to mě překvapilo. Co se děje, Pochi? Měla jsi divný sen?”

Když jsem se neklidně rozhlédla, Tama spala pánovi na klíně.

Tohle byl tábor?

Zaspala jsem na noční hlídce nodesu.

„Byl to jenom sen. Všichni mě mají rádi, takže to je v pořádku.”

Pán mě s láskou objal a pohladil mě po vlasech a po zádech. Byl to dobrý pocit nodesu. Skoro jsem usnula, protože to byl tak dobrý pocit nodesu.

Sviiiš! Zaujala jsem pózu, abych se nabudila a probudila nodesu. Jsem hanba otroků, pokud nechám noční hlídku na pánovi nodesu. Vidím, že Tama spala pánovi na klíně, ale Tama určitě jenom předstírá, že spí nodesu. Určitě ano nanodesu.

„Takhle se nebudu cítit ospale nodesu.”

„Pokud jsi ospalá, tak nevadí, když se vyspíš, víš?”

„Jsem v pořádku nanodesu.”

Ale ta masová rolka, co jsme si teď dali, byla výborná. Tohle není dobré nodesu. Štěstí s plným žaludkem— Ha?! Kriticky nebezpečné nodesu. Skoro jsem bezděky usnula nodesu.

Arisa řekla, že plný žaludek je nejsilnějším nepřítelem ospalosti. To řekla. V takovéhle chvíli je čas na čtení nanodesu.

„Pane, ráda bych, abys mi četl obrázkovou knížku, prosím nodesu.”

„Hm? Obrázkovou knížku, co Arisa koupila v obchodu s použitým zbožím, co? Copak už neumíš číst, Pochi?”

Tohle a tamto jsou dvě různé věci nodesu. Je nezbytné, aby mi to pán přečetl nanodesu.

„Tak pojďme číst spolu.”

„Ano nanodesu!”




Před dávnými a dávnými časy. Sedm bohů sem přišlo se sedmi světovými stromy ze světa bohů. Bohové zasadili do země světové stromy a všechny naučili znalosti a slova. A pak všichni žili šťastně až do smrti.




„Takhle ne nodesu, takhle ten příběh není nodesu.”

Pán to nebere vážně nanodesu. Tady bych měla silně protestovat nanodesu. I když Pochi pána bila jenom jemně, pán se jenom smál, aniž by si stěžoval, že to bolí nodesu. Pán byl dneska ošklivý nanodesu.

„Dobrá, dobrá~ Budu to číst pořádně, tak mi odpusť.”

„Být ošklivý není pěkné nanodesu. Teď to je poslední šance nanodesu.”

„Rozumím. Budu číst pořádně, dobře?”




Lidé žili na úpatí osmi světových stromů pokojně a ve velkém blahobytu. Ale odkdypak to bylo? Na světě bylo devět bohů. Osmým bohem byl bůh draků. Bůh draků byl na světě ještě před tím, než sedm bohů přišlo se světovými stromy. Bůh draků byl ospalec, spal, až dokud se svět naprosto nezměnil.

Když se bůh draků konečně probudil, byl velmi překvapený. Ale jelikož to byl bláhový bůh, který se nezaobíral maličkostmi, uznal těch sedm milých bohů a vycházel s nimi.

Ale devátý bůh byl jiný.




„Pane, proč se tady říká <hashira> místo <hito> nanodesu?” (Pozn.: Český človíček je v koncích, protože počitatele nemáme. Tak akorát počítáme na kusy, ale v pohodě řekneme 2 tužky a nikomu to nevadí. Takový Japonec musí k tužkám přilepit ještě počitatel, kterých je x druhů podle toho, co se zrovna počítá. Přičemž „hashira” je pro bohy a „hito” pro lidi).

„Kdo ví? Takhle jsme se to naučili. U ptáků se používá <hane> a u myší zase <hiki>, ne? Pro různé předměty se používají různé počitatele.”

Co jiného čekat od pána nanodesu. Vážně to nechápu, ale mám pocit, že jsem to pochopila nodesu.

„Děkuju nanodesu. Prosím, pokračuj ve čtení nodesu.”

Když jsem k pánovi přistrčila obrázkovou knížku, řekl „au, au” a zasmál se. Když vidím pánův úsměv, cítím se šťastně nodesu.




Devátý bůh byl démonický bůh, co přicestoval z jiného světa.

Démonický bůh byl vážně rozmazlený, nemohl vystát, že nebyl nejlepší a vždycky se snažil rozhádat s ostatními bohy.

Nedalo se nic dělat, že démonický bůh začal závidět, když viděl, jak ostatní bohy obklopují různí lidé a mýtická zvířata.

Démonický bůh stvořil démony, aby ho uctívali. Démoni a jejich stvořitel, démonický bůh, trýznili ostatní rasy kolem. Utrápení bohové protestovali proti démonům a démonickému bohu, aby nejednali násilně, ale ti je naprosto ignorovali.

Taková škoda, takový smutek a pak byl svět zničen.




„Ach jo, pane, ty jsi surovec nodesu. Nečteš tu obrázkovou knížku pořádně, špatné nanodesu.”

I když jsem pána kárala, hihňal se. Vážně se kál desu?

„Kaju se, tentokrát to vážně budu číst pořádně.”

„To rozhodně musíš nanodesu. Slíbíme to na malíček nodesu.”

Spojili jsme malíčky a udělali si slib na malíček nodesu. Pán má útlé a krásné prsty nodesu. Později se tím pochlubím Arise nodesu.




Jednoho dne došlo k tragédii.

Démoni, co se rozdivočeli, sáhli na draky a dračího boha, co spali. Draci, které vyrušili z jejich příjemného spánku, intenzivně zuřili a každého démona spálili dračím dechem. A bohužel s nimi spálili i ostatní rasy.

Démonického boha také proháněl dračí bůh, ale démonický bůh uměl rychle utíkat a unikal dračímu bohu celých 100 let. A nakonec se dračí bůh unavil a vrátil se zpět do dračího údolí.

Bohové řekli dračímu bohu, že to bylo příliš přehnané, ale dračí bůh, co už napůl spal, jednou máchl svým ocasem a odhodil bohy za hory.

Od té doby se démoni nikdy nepřiblížili k drakům a akorát tajně trýznili slabší rasy. Nejslabší a nejvíce trýzněná rasa, lidská rasa, požádala nejmladší bohyni o moc bojovat proti démonům.

Mladou bohyni to velmi trápilo.

To proto, že mladá bohyně neměla moc bojovat. Ztrápená mladá bohyně to zkonzultovala s ostatními bohy, ale všichni jenom pokyvovali hlavami a mumlali na souhlas, aniž by něco dělali.

Mladá bohyně to šla projednat s nejsilnějším bohem, s dračím bohem. Samozřejmě si nemohla vypůjčit moc draků. Kdyby to udělala, škoda by byla větší, než když by nechala démony divočet.

Dračí bůh nejprve nebyl ochotný pomoci, ale jelikož měl rád lidské hračky a alkohol, co mu mladá bohyně přinesla, dračí bůh ji naučil jednu magii.

A to byla magie na povolání hrdiny.

Byla to magie naděje.




„Pochi se chce taky nechat povolat nodesu! A pak se stanu hrdinou nodesu!”

„Správně, když jsi to ty, Pochi, určitě se jednoho dne staneš hrdinou.”

Hmm, pán odpověděl nadarmo.

Pochi to ví nodesu.

To není dobré desu. Opravdu to není dobré nodesu.

Pán to uzavřel spolu s obrázkovou knížkou nodesu.

Ne, nanodesu!

Po tomhle bude část o hrdinově hrdinských příbězích nanodesu.

Protestovala jsem tím, že jsem se pánovi přitiskla ke krku a že jsem mu vzhlédla do tváře, ale pán se sem nedíval nodesu. Pane? Pochi je tady nanodesu.

„Dobré ráno, pane.”

„Dobré ráno, Lulu. Liza a Nana jsou unavené ze včerejšího speciálního tréninku, tak je nechme spát. Dneska se snídani pomůžu já. Pochi, máš nějaké přání?”

Jídlo od pána! To je v podstatě zázrak nanodesu. O tom přání nemusím přemýšlet nodesu.

„Maso!”

Když jsem tohle živě prohlásila, pán se zasmál nodesu. Dneska je vážně dobrý den nanodesu!
-----------------------------------------------

~ Takže Satou zabil nejsilnějšího z devíti existujících bohů, super... ~

Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>