HK - kapitola 76

Kapitola 76 – S dědečkem!

Dneska jsem vyráběl alkohol. Včera jsem sterilizoval lahve vyvařením a už jsem měl připravené všechny suroviny. Když jsem spatřil velké množství čirého destilátu, co jsem koupil, cítil jsem nepopsatelný pocit, neboť jsem vždycky zakoušel velmi komplikovaný proces, abych vyrobil méně než třetinu tohoto množství.

Vyhrnul jsem si rukávy a okamžitě jsem začal pracovat.

Dneska jsem vyráběl likér ze sušených meruněk, jak mi doporučil tchánův kamarád. Meruňky jsem dočista otřel mokrou látkou a pak je vložil do lahve. Pak jsem přidal oloupaný citrón a meruňkové pecky. Ty zvýrazňovaly chuť alkoholu a dávaly mu vůni.

Citróny a meruňkové pecky se po měsíci vyndají z alkoholu a pak se likér nechá odležet jen s meruňkami. Po roce se dá konečně pít.

Další ze sušených věcí, co použiju, jsou švestky. Alkohol je intenzivně sladký a má hlubokou chuť. Navíc se použité ovoce dá dál použít do pečiva. Tento alkohol se vyrábí zhruba půl roku.

Dál je čerstvé ovoce. Obzvláště jsem použil citrusové ovoce, co nemůžu použít ve své domovině. Postupně jsem je oloupal a dal je do lahví.

Takhle jsem dokončil zhruba deset lahví, ale pořád jsem měl prázdné lahve a spoustu surovin. Co takhle jako další dobrodružství udělat víno z hub~ Zatímco jsem přemýšlel o tomhle, vešla do místnosti Sieg.

„Och, copak, Sieglinde.”

„Ne, jen mě napadlo, že bych měla pomoct, ale vidím, že máš skoro hotovo.”

„Jo. Ale pořád mám ještě spoustu práce.”

„Takže zkusíš i tohle?”

Sieg mi dala růže, co jsem jí nedávno dal.

„Alkohol z tohohle?”

„Aa, nemyslíš si, že by to šlo?”

Sieg chtěla tu květinu zachovat nedotčenou, takže se zeptala na radu zahradníka. Bylo jí řečeno, aby ji usušila, ale když se doslechla, že se barva změní, vzdala se toho nápadu.

„Takže jsem se zeptala v kuchyni a řekli mi, že s použitím alkoholu se dá získat jasný odstín.”

„Aha!”

Takže jsme se se Sieg pustili do práce, abychom vyrobili likér z růží. Nejdříve jsme růžové plátky otřeli. Upřímně jsme je otírali látkou namočenou v alkoholu, lístek po lístku. Jako u jiného alkoholu se to dělalo vložením ledu a okvětních plátků s alkoholem do lahve.

„Mám za to, že to bude tak za tři měsíce hotové.”

„Aha. To už se dítě narodí, takže bych to mohla ochutnat.”

„No, pij s mírou~”

Ačkoli tahle hláška nebyla moc přesvědčivá, když jsem zrovna vyráběl spoustu alkoholu.

„Nevadí, když se budu jen dívat na hotové výrobky.”

„Barva je přece jenom taky pěkná.”

„Je to vytříbení tvojí lásky, Ritzi.”

„Jé, to je tak trapné. Potom to nemůžu ochutnat.”

„Tak to ochutnám sama.”

Nemyslel jsem si, že Sieg bude mít z těch růží takovou radost, takže jsem se cítil rozpačitě i potěšeně zároveň.

„Sieg, máš teď chvilku volno?”

„Aa. Nemám nic na práci.”

„Takže mohla bys mi pomoct s výrobou alkoholu, co dáme jako dárek dědečkovi?”

„Dobře.”

Pro dědečka jsem připravil léčivý alkohol z bylinek. Chci, aby žil dlouho, a tak jsem vybral bylinky, co jsou dobré pro zdraví.

„Použijeme tohle~”

„To je pár těch květin, co jsi nasbíral tehdy ráno.”

„Správně!”

Surovinou je heřmánek, co jsem nasbíral na ranní procházce s Edelgardou a Adeltraudou. Kvetly v zahradě. Polovinu jsme použili na čaj a zbytek se použije na alkohol. Použijeme jenom utržené okvětní lístky. Zbytek se použije jako krmivo na ranči, takže jsem si to schoval. Otrhaný heřmánek se propláchne. Pak se nechá na dobře větraném místě oschnout. Pak se usušené okvětní lístky dají do lahve a zalijí se čirým alkoholem. Pak se to nechá tři týdny odstát a obsah se přecedí. Pije se to po dalším měsíci. Nebo tak jsem to slyšel. Zdá se, že se to vybarví do pěkného jantarového odstínu.

„Heřmánkový alkohol je dobrý na zklidnění, na zvlhčení pleti, na zbavení únavy a na nespavost. Protože...”

Heřmánek je bylinka, co má osvěžující chuť jako jablka. Když se naloží do alkoholu, ta vůně se o hodně znásobí. To je celé, to všechno jsem slyšel od zahradníka.

Za tři týdny jsem obsah alkoholu přecedil a nalil jsem nápoj do sterilizované lahve.

Dneska přijede dědeček, takže jsem měl naplánováno, že s ním se Sieg povečeříme, jenom my tři. Pořád jsme měli čas, takže jsem odpočíval, zatímco jsem si vychutnával bylinkový čaj, co připravily neteře.

„Strýčku, připravila jsem se sestrou zákusky.”

„Jé, to vypadá výborně.”

Ty dvě upekly mufiny s heřmánkem. Evidentně se to naučily od kuchaře.

„Rozdrtily jsme čajové lístky a smíchaly je s mlékem a moukou.”

Zatímco byly neteře stále natěšené, vyprávěly o svých zkušenostech s přípravou zákusků. No, heřmánkový čaj měl zklidňující účinek, takže jsem si trochu nalil a vložil jsem do něj květinu svařenou v cukru.

„To ale pěkně voní.”

Ukousl jsem si z mufinu a usrkl čaje. Z té chuti jsem se cítil klidnější. Bylo to, jako kdyby mě to vyléčilo.

„...Strýčku, jaké to je?”

„Výborné. Děkuju, Edelgardo, Adeltraudo.”

Ty dvě andělské neteře se oslnivě usmály a řekly: „Zase nějaké napečeme!”

Strýček měl velkou radost.




Po zábavné čajové chvilce bylo na čase se obléct. Po lázni jsem si řádně vysušil vlasy. Pak jsem je rozdělil na tři prameny a zapletl jsem si je.

„Ritzi, jsi hotový?”

„A~no, ještě chvilku počkej~”

Otevřel jsem dveře a pozdravil jsem se se Sieg.

Sieg měla na sobě jasně červené šaty. Když jsem ji viděl celou vyparáděnou, nakonec jsem si povzdechl.

„Sieg, vypadáš úžasně.”

„To je pěkné.”

Byla nalíčená, takže jsem ji nemohl políbit na líčko. Místo toho jsem ji políbil na hřbet ruky. Chtěl jsem ji zavést dovnitř a akorát obdivovat její krásu, ale slyšel jsem kročeje služebné, co sem mířila.

„Vypadá to, že dědeček přijel.”

„Aha. Tak půjdu.”

Vzal jsem do jídelního sálu láhev heřmánkového likéru zabalenou v látce.

Viděl jsem ho po měsíci. Byl to ten vždy energický muž.

„Promiň, že sem musíš pokaždé přijet.”

„Ne že bych jezdil za tebou, takže se tím netrap.”

„Haha, samozřejmě.”

A jeho kousavé poznámky byly stejné jako vždycky.

„Ach, tohle jsem udělal se Sieg...”

Ukázal jsem mu heřmánkový likér.

„Co to je?”

„Heřmánkový likér. Udělali jsme to z květin nasbíraných na zahradě. Je to dobré pro zdraví.”

Vysvětlil jsem, že se to může začít pít po dvou měsících a v malém množství jako lék.

Pak jsme si popovídali o tom, co se nedávno stalo. Témat bylo nekonečně, ale než jsem na to mohl zapomenout, nadnesl jsem důležitou žádost.

„Takže pro tebe mám žádost.”

„Co, potřebuješ kapesné?”

„Ne, nic takového.”

Vyměnil jsem si pohled se Sieg, co seděla vedle mě, a řekl jsem dědečkovi to, co jsem měl na mysli: „Přemýšlel jsem, jestli bys mohl pojmenovat naše první dítě.”

„Ha?”

„Rozhodli jsme se tak společně, my dva. Doufám, že to uvážíš.”

I Sieg dědečka poprosila: „Dědečku, omlouváme se, že to po tobě chceme tak pozdě.”

„S takovými maličkostmi se netrap... haa, vážně po mě chcete tohle?”

„Ano. Můžu tě o to požádat?”

„No, hmm, tak se podíváme.”

Dědeček kvůli tomu náhlému přání vypadal utrápeně. Jelikož porod byl plánovaný někdy brzy, neměl moc času na přemýšlení, ale nicméně jsem ho o to poprosil.

„Dědečku, pokud to je příliš...”

„N-ne, příliš, jako kdyby to tak bylo!”

„Vážně?”

„Aa, jen chvilku počkej. Znovu se vrátím... hm, Sieglinde, kdy se to má narodit?”

„Zhruba za dva týdny.”

„Aha. —Hm. Žádný problém. Nechte to na mě.”

„Dědečku, vážně?!”

„Moc hlučíš. ...Nevíme, jestli to bude chlapec nebo dívka, takže vymyslím jména pro oba.”

„Dědečku, děkuju!”

„Dědečku, moc děkujeme!”

Ulevilo se mi, že tu žádost s radostí přijal.

Za dva týdny dal dědeček našemu prvorozenému dítěti skvělé jméno Arno.

Jakmile se Sieglindin stav po porodu zlepší, bude na čase se rozloučit s lidmi z domu Wattin, s kterými jsem byl půl roku.
--------------------------------------------------

~ Likér z růží, hmm.... ( ￣ー￣)σ ~

<Předchozí>...<Následující>