12K - kapitola 19

Část 5
Kapitola 19

Deset dní poté, co Taiho zmizel, dorazil z provincie Gen posel.

„Z provincie Gen? Nepovídej.”

Shouryuu byl zrovna na radě vlády a předstíral, že dával pozor při osočování a kritice, co mu předhazovali jeho ministři. Rikkan byl rozpuštěn. Zástupci ministrů, co postoupili na svou hodnost jako chráněnci svých nadřízených teď bědovali kvůli tomu odvolání.

Shouryuu byl za to vyrušení vděčný a rozkázal, aby posla přivedli. Za chviličku do sálu vstoupil muž kolem padesátky oděný ve formálním dvorském oděvu. Poklekl před trůnem a sklonil hlavu.

„Takže ty jsi z provincie Gen, co?”

Muž se čelem dotkl podlahy. „Jsem provinční premiér z Gen. Mé jméno je In Hakutaku.”

„Takže co tě sem přivádí?”

Hakutaku z kapsy vytáhl dokument a natáhl ho přes svou skloněnou hlavu. „Dopis králi od vrchního tajemníka.”

„Můžeš zvednout hlavu. Radši bych si to vyslechl z tvých úst a ne z vršku hlavy.”

Hakutaku zvedl tvář olemovanou bílým vousem. „Ať je to ode mě sebetroufalejší, Taiho Enki momentálně pobývá v provincii Gen.”

Shromáždění ministři všichni zadrželi dech.

„A?”

„Máte stanovit postavení nad králem, na které bude jmenován náš vůdce, tajemník Gen.”

Atsuyovo příjmení bylo Gen. Jeho křestní jméno bylo Setsu, ačkoli se momentálně nazýval Yuu.

„Co vy na to. Atsuyu nechce být králem. Chce dělat krále o to lépe. Rozhodně jste tohle promysleli.”

„Tajemník Gen vás nechtěl nijak urazit, Vaše Veličenstvo. Důstojnost královského postavení zůstává nezpochybnitelná. Jen pozbude výkonnou pravomoc.”

„Spokojí se s premiérem?”

„Bohužel nemůže přijmout postavení, které by jej podřídilo králi.”

„Takže buď bude králi nadřazený nebo se nedohodneme, co?”

„Jak de facto král, tak de jure král ve službě zároveň by království rozpoltili. Místo toho se vzdejte své pravomoci skutkem i jménem. Odeberte se do královské vily. A tam uprostřed lesů a polí zanechte ten sprostý svět za sebou a místo toho obraťte zrak k polím rozkošných mladých lilií, co bojují o váš zájem.”

Shouryuu zaryčel smíchem. „No, když to řekneš takhle. Takže pozvednout Atsuyua na postavení vyšší než je to mé a pak se odebrat na venkov, abych žil své dny sluněním ve venkovské kráse kvetoucích květin.”

Hakutaku sklonil hlavu k zemi.

Shouryuu řekl: „Řekni Atsuyuovi následující——”

„Ano.”

„Nejsem tak velkorysý muž, abych druhým dal, co je po právu mé.”

„Vaše Veličenstvo,” přišel zvýšený hlas z davu ministrů. Shouryuu jej umlčel mávnutím ruky.

„Řekni Atsuyuovi, že pokud Enkiho vrátí, budu dostatečně soucitný, abych mu umožnil vzít si život způsobem vlastního výběru. Ale pokud bude dál dělat problémy a schovávat se přitom za Enkiho, najdu si ho a popravím ho jako zrádce království.”

Hakutaku chvíli váhal a pak se hluboce uklonil a řekl: „Rozumím.”

Shouryuu vstal a vytasil meč u pasu. Jenom král a jeho osobní stráž měli dovoleno do sálu vládní rady přinést zbraně.

„Hakutaku, řekni mi, myslel si, že tě odtud nechám prostě jen tak vesele odejít?”

Hakutaku stále v prostraci odpověděl jasným hlasem: „Ne.”

„Jsi provinční premiér. Přinutil tě Atsuyu přijít sem jako posel?”

„Požádal jsem, aby mě poslem jmenoval. Od začátku jsem věděl, že mé šance na návrat domů jsou zanedbatelné. Lepší já než mladší muž se zbytkem života před sebou.”

„Typická odpověď na takové požadavky by byla tvoje hlava na podnosu.”

„Svou rodinu jsem už spravil.”

Shouryuu před Hakutakuem poklekl na jedno koleno. Přitiskl hrot svého meče proti jeho hrdlu a přinutil jej zvednout hlavu. „Víš, jaký je osud zrádce?”

„Nikdy jsem o tom nepochyboval.”

V Hakutakových očích se neukázal ani náznak pochyb. Shouryuua to ohromilo a suše se usmál. „Muž s odvahou. To se mi líbí. Byla by škoda tě zabít. Co bys řekl tomu, kdybys místo toho sloužil v královské vládě?”

„Já sloužím jenom tajemníku Genovi.”

„A já si myslel, že nejvyšší loajálnost každého ministra v tomto království spočívala u krále.”

„Toto postavení mi udělil provinční pán z Gen. Jeho jmenoval král Kyou. Má současná hodnost se nedá přičítat vám, Vaše Veličenstvo. Ale je ve vaší moci utvrdit svou důvěru v provinčního pána tím, že zaručíte stálost jeho úřadu.”

Shouryuu se zašklebil a schoval meč. „Vidím, že v tomhle ohni máš přece jenom také své želízko.”

Hakutaku jenom přikývl.

„Takže tvému pánu stačí akorát dát rozkaz a ty se ochotně zúčastníš této vzpoury? Nebylo správnou cestou provinčního premiéra svévolného tajemníka pokárat?”

„Tajemník má své vlastní nároky. Prosím, berte v potaz břemeno zrozené z muže, co se odvážil obléct plášť zrádce.”

„Atsuyu prvně není provinční pán a nemůže tě přimět mu vyhovět. Copak není synem provinčního pána? Není protěžování příbuzných proti pravidlům?”

„Provinční pán se stáhl z politické říše a vzdal se své moci ve prospěch tajemníka. Provinční civilní správa nevyjádřila proti tomuto kroku žádné námitky. Jeho přednosti jsou zřejmé všem, co s ním pracovali, a tak jsme ho přijali za svého vůdce.”

„Udělali jste z něj provinčního pána ve všem kromě jména? Podařila se vám dvouvrstvá zrada. Provinčního pána jmenuje král. Nezáleží na tom, s čím souhlasí provinční civilní správa, rozhodnutí neleží na nich. A aby toho nebylo málo, chcete i trůn.”

„Stěžujte si u mě, jak jen chcete, ale pro provinčního pána je tato záležitost uzavřená.”

„No samozřejmě.”

Shouryuu vstal. S ledabylým mávnutím rukou řekl: „Můžeš odejít. Řekni Atsuyuovi, co jsem ti řekl.”

„Dovolujete mi se vrátit do Gen?”

„No, někdo mu to musí říct. Stejně tak to můžeš být ty. Vrať se a znovu se přidej ke svým kolegům zrádcům.”

„Rozumím.”

„Byl bych radši, kdyby se tohle neřešilo silou zbraní. Kdybys zázrakem ducha změnil názor, možná bys mohl Atsuyua přemluvit, aby o svém konání znovu popřemýšlel?”

„Zázrakem ducha?”

Hakutaku se poprvé podíval na Shouryuua přímo. Shouryuu s úsměvem odvrátil zrak. „Tenhle svět klade velký důraz na Boží vůli. Pokud jsem skutečně králem vybraným Nebesi, pak tato vzpoura nemá šanci uspět. Ale pokud tu teorii chceš vyzkoušet, jen do toho a uvidíme, co se stane.”

„Věříte v pravomoc Boží vůle?”

„Víra s tím nemá co do činění,” řekl Shouryuu. „Dokud sedím na trůně, nemám důvod ji zpochybňovat. Ale pokud si ty myslíš, že neexistuje, proč mi prokazuješ jakoukoli úctu?”

„Tato otázka jde opravdu k jádru celé záležitosti.”

„Když vypukne občanská válka, trpí každý. Ale pošlap Boží vůli, hoď mi rukavici a já ji seberu.”

Shouryuu se rozhlédl po radosti a žalu vyrytém na tvářích kolem něj. „Doprovoďte premiéra k hranicím Sei. Nemám náladu poslat našeho posla a nechat Atsuyua, aby jej popravil. Takže kdokoli dopustí, aby se premiérovi ublížilo, nastoupí na jeho místo.”
-------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>