HK - kapitola 73

Kapitola 73 – S prasátkem!

Dneska jsem s tchánem dělal šunku.

„Budeme dělat sušenou šunku. Není uzená.”

„He~”

Na rozdíl od normální šunky se neuzená šunka zvaná sušená připravuje bez zahřívání a dá se uskladnit zhruba tři roky. Na rozdíl od normální šunky je vlhká a má hlubokou chuť. Ta dojemná chuť je prý podle tchána nezapomenutelná.

Použijeme maso z kýty. Zdá se, že maso pocházelo z ranče a ještě nebylo vyzrálé. Navíc to bylo zvláštní plemeno prasete.

„Tohle prase jsme krmili syrovátkou.”

Syrovátka ze sýra má mnoho živin a ty se přenáší do masa. Navíc se zdá, že na výrobu sušené šunky se používá maso z prasat mladších než rok.

„Jelikož je v celém procesu zahrnuté i vyzrávání, je lepší čerstvé maso ne starší než tři dny.”

Aby se maso zbavilo krve, vložili jsme ho do osolené vody a nechali ho v chladu. Když je krev pryč, znovu se opláchne čistou vodou, aby se odstranila sůl, pak se znovu přidá sůl a pak se maso nechá odležet další den.

Dál jsme si připravili tekutinu na naložení. Tímhle se chuť šunky prohloubí a dá se dlouho uchovávat. Mezi surovinami na lák je mnoho druhů bylinek, bobule, sůl, melasa, nitridy, voda a pivo. Do hrnce se přidá voda a tři druhy ječmene. V půlce procesu se přidají svázané bylinky a koření. Jemný prášek se nejprve zaváže do látky a pak přidá. Jakmile voda začne bublat, přidají se další suroviny.

Jakmile se to trochu povaří, oheň se uhasí a nechá se to chvíli vychladnout. Pevná sraženina v hrnci se přecedí a nechá se jenom tekutina. Hotový lák se potom nalije do velké nádoby. Když se z vepřového odstraní sůl, vloží se dovnitř a nechá se tam půl měsíce až měsíc na chladném místě. V závislosti na teplotě se lák může zkazit, takže mi bylo řečeno, abych to alespoň jednou denně kontroloval.

Jakmile je maso naložené, vyndá se a na další dva až tři dny se pověsí na vzduchu, aby vyschlo.

Ale tímhle to nekončilo. Po sušení je možné šunku jíst, ale na dlouhodobé skladování je třeba ještě další práce.

„Na plochu řezu nanes směs mouky, soli a vody.”

Tímhle procesem se zlepší chuť masa.

„No, chvíli to trvá, ale proces přípravy sušené šunky je velmi prostý. Ale pokud si člověk nedává pozor, může začít smrdět.”

Během přípravy šunka pěkně voněla. Tchán řekl, abych ji udržoval v tomhle stavu.

A pak tchán ze spíže sušené šunky přinesl kus šunky, jako kdyby nesl dítě.

„Tcháne, tohle je?!”

„Tříroční sušená šunka.”

„Jů!”

Říká se, že sušená šunka zraje od půl roku do roku. Ale tříroční šunky se považují za vzácnou delikatesu.

Takovouhle šunku s tchánem ochutnám.

Nožem odkrojil tenký plátek. Na dobře vyzrálé šunce vystupoval bílý tuk, možná to bylo proto, že se ocitla ve vyšší teplotě. Vložil jsem si šunku, z které odkapával tuk, do úst. Ta masová chuť skrytá v šunce byla zhuštěná spolu s přiměřeným množstvím soli a koření, úplně mi to hýčkalo jazýček. Jakmile jsem si to pomyslel, rozplynulo se to. Trvalo to jenom chviličku.

„Tohle je nesmírně výborné!”

„Aha.”

Začali jsme mluvit o ranči. Mezitím mi dál dával kousky šunky, takže jsem se cítil jako pes, ale kvůli té chuti jsem se nedokázal zadržet.

„Ach, tcháne, ta vzácná šunka mizí.”

„Tím se netrap. Jakmile se nakrojí, nedá se moc dlouho uchovávat.”

Jak velkorysé. Aa, chci být dítě v tomto domě. Jaké štěstí by to bylo pracovat s tchánem na ranči.

Ale Sieg se chtěla vrátit do vzdálené vesnice, takže jsem nemohl nic dělat. Navíc jsem se bál o své rodiče.

„Tak mě tak napadá.”

„Ano?”

„Dneska je Sieg ve společnosti.”

„No ano.”

Pozvali nás na čajový dýchánek.

V panice jsme se vrátili, abychom se připravili.




Nejdřív jsem se vykoupal, pak jsem se převlékl do úhledného oděvu v cizím stylu a upravil jsem si vlasy. Přitom do místnosti přišla Sieg.

„Ach, Sieg!”

Přiběhl jsem k Sieg, co byla u dveří, a podepřel ji.

To dítě v jejím bříšku teď celkem hodně rostlo. Vypadalo to, že měla problémy byť jen chodit, ale tchyně mi řekla, abych ji přehnaně nechránil. Napadlo mě, že to nebude vadit, když se nikdo nekouká, a tak jsem ji nakonec rozmazloval.

„Jsi v pořádku?”

„Ach, o mě se neboj.”

Takhle zpětně se mi ulevilo, že jsem se rozhodl nechat ji porodit na místě, kde byla nemocnice nedaleko. Ženy ve vesnici by pomohly, ale kdyby se něco stalo, nejspolehlivější byl doktor. Byl to první porod, takže jsem si nemohl pomoct a cítil jsem se znepokojeně.

„Jak to bude se jménem?”

„Ještě nevíme, jestli to je kluk nebo holčička.”

„Správně.”

Dědeček se také těšil, až to dítě uvidí, a často jezdil na návštěvu.

„Včera přišel dopis, zase jede dědeček.”

„Vážně?”

Při jeho poslední návštěvě jsme měli ovčí festival. I když říkám festival, bylo to jenom grilování skopového na zahradě, ale nicméně to byla vášnivá párty.

„Hele, Ritzi.”

„Ano?”

„Proč nenecháme dědečka rozhodnout o jméně?”

„Ach, dobrý nápad.”

A tak jsme se rozhodli zeptat se dědečka na jméno našeho prvního dítěte.

Pak jsme šli na čajový dýchánek, který pořádala tchyně. Tady mi bylo řečeno, abych se choval jako stoický cizinec. Měl jsem trapnou přezdívku Yeti z pohraničí, takže toto byla taktika, jak se jí zbavit.

„Ale, jaká zvláštní barva vlasů. A jak pěkné oči.”

Obklopovaly mě tchyně a dámy v jejím věku. Takže jsem nasadil přátelský úsměv. Myslel jsem si, že možná bude těžké příliš nemluvit, ale to byla zbytečná starost. Protože na čajovém dýchánku jsem jen musel neustále poslouchat.

„Pak se z toho stala taková přítěž!”

Strávil jsem se Sieg klidné chvilky, jen jsem poslouchal hovory dam. Když jsem někdy naservíroval pár domácích sladkostí, chválily mě, že bylo pěkné, že muž věděl, jak vařit.

„Koníčky mého muže jsou jen jízda na koni a lov. Není to moc zajímavé.”

„Kdyby bylo jeho koníčkem pečení, mohli bychom spolu strávit víc času, vážně.”

„Závidím ti, paní Sieglinde.”

Každý den jsem se snažil ze všech sil, abych si už víc pověst nekazil. I tchyně se snažila ze všech sil, aby mi zlepšila pověst, a dělala pro to mnoho věcí.

Když všechno skončilo, noc byla jediné období, kdy jsme si mohli odpočinout.

„Jsi unavený, jak ses musel vypořádat se všemi těmi dámami?”

„Ano, je to nemožný úkol.”

Když jsem to řekl, Sieg se usmála.

Bez varování jsem ji chytil za ruku a políbil ji na prsty.

Pak jsem jí shrábl vlasy dozadu a pohladil ji po tváři. Siegin výraz zjemněl a zavřela své šedé oči.

I když jsem Sieg miloval, nemohl jsem ji příliš zatěžovat.

„Sieg, miluju tě.”

A tak jsem jí jen zašeptal slova lásky do ucha.

A takhle náš život v cizí zemi pokračoval.
--------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>