Kapitola 12
Vzali Rokutu hluboko do paláce, dolů do komnaty hodně pod vrcholkem. Kdesi u úpatí hory Rou'un se otevřely dveře, co odhalily ženu stojící na druhé straně železných mříží.
„Taiho—”
„Ribi.”
Ribi byla královský místokrál, kterého vyslali do provincie Gen. Místokrál sloužil v dozorčí funkci a dohlížel na provinčního pána, zatímco se zodpovídal přímo králi. Když byly pravomoci provinčního pána a premiéra zamrazené, místokrál měl v rukách otěže moci jako vládnoucí generál.
S výjimkou provincie Sei, kde Rokuta sloužil také jako provinční pán, byli místokrálové a jejich personál vyslán do osmi ostatních provincií. Spolu s Itanem, Shukouem, Seishouem a jejich personálem tvořili jádro Shouryuuovy podpory mezi jeho méně loajálními vazaly.
Železné mříže se zvedly. Kouya doprovodil Rokutu do místnosti.
Rokuta si povzdechl. „Takže jste zavřeli i Ribi. Strčili jste Shouryuuovy psy do jejich kotců.”
„Taiha taky.”
„No, budeme to muset prostě přetrpět. Ať se na to koukám, jak chci, Shouryuuovi se konečně dostalo jeho zaslouženého trestu.”
„To nemůžete myslet vážně!”
„Když nic nebereš vážně, nebuď překvapený, když si z tebe vážné záležitosti ukousnou.”
Ribi řekla Kouyovi: „Radši byste se k Taihovi měli chovat pěkně.”
Kouya se zašklebil. „Samozřejmě. Nezkřivil bych mu ani vlásek na hlavě. Ale prozatím budeš muset zůstat jako náš vězeň, Rokuto.”
„Jo, tak nějak mi to došlo.”
„Pojď sem.”
Kouya mu pokynul k sobě. Rokuta se podvolil. Kouya z kapsy vytáhl špulku rudé nitě a bílý kámen. Přitlačil bílý kámen Rokutovi k čelu.
Rokuta sebou trhl. „Přestaň.”
„Stůj v klidu. Nezapomeň na to dítě.”
Rokuta se podíval po youmovi, co dřepěl u vchodu do kobky. Youma výsměšně otevřel zobák a ukázal tak malou ruku.
„Nevzpírám se. Jen se mi nelíbí, co děláš.”
„To je kvůli rohu, co máš na čele. Musím ho svázat a zapečetit. Tvůj shirei by jinak využil i té nejmenší mezery v naší obraně.”
Rokuta z podstaty nebyl lidská bytost. Svou vůlí se mohl vrátit do své přirozené podoby, do podoby kirina, čínského jednorožce. Jako kirin měl uprostřed čela roh, o kterém se říkalo, že byl zdrojem jeho moci. Když se ho někdo toho místa dotkl, v jeho lidské podobě to bylo celkem nepříjemné.
Když se svázal roh, svázalo to i kirinovu moc, zvláště když přišlo na povolávání a kontrolu svého shireie.
„To je vážně protivné. Ne jenom nepříjemné, víš. Celkem odpudivé.”
„Youma má podobnou přecitlivělost.”
Rokuta zdráhavě zvedl hlavu. To místo bylo jako odhalený rozbolavělý nerv, tak citlivý, že to při dotyku bolelo. Když mu na to místo přitlačil chladný kámen a nit, musel vynaložit všechnu svou sebekontrolu, aby potlačil ten vrozený instinkt bojovat nebo utéct.
„To bolí. Dělá se mi z toho špatně od žaludku.”
„Budeš to muset vydržet.”
Nit se obtáčela kolem kamene, aby jej držela na místě. Když ji uvázal Rokutovi kolem hlavy, vdechl do uzlu zaříkadlo. Bolest najednou ustoupila a nahradil ji prázdný pocit v těle.
„Pořád to bolí?”
„Ne. Ale je to zvláštní pocit.”
„Nebudeš moct povolat svého shireie nebo se proměnit na kirina, což znamená, že nemůžeš létat. Snaž se neuvíznout na nějakém vyvýšeném vršku.”
Kouya se usmál a otočil se k youmovi. Když ho zlehka popleskal po zobáku, youma jej otevřel. Dítě leželo na jeho rudém jazyku. Kouya ovinul rudou nit kolem krku dítěte a uvázal jej volným uzlem. Po dalším zaříkávání přebytečná nic odpadla.
„Říká se tomu rudá linie. Přetrhni svou nit a tahle to dítě připraví o hlavu.”
„Musíš zacházet tak daleko? Řekl jsem ti, že neuteču.”
„A já ti řekl, že prozatím jsi náš vězeň a musíme se k tobě tak chovat.” Pokýval k Ribi. „Taky je propojená s ní.”
Rokuta se podíval na Ribi. K čelu měla přivázaný podobný bílý kámen na rudé niti. Vládní úředníci jejího postavení byli zapsáni v Seznamu kouzelníků, a tak nestárli. Když se člověk stal kouzelníkem, otevřelo se mu třetí oko, které bylo navenek neviditelné, ale stejně tvořilo něco jako orgán.
Když byl zakrytý, znemožnilo to jakékoli magické síly s ním spojené. Stejně jako u Rokutova rohu.
„I když si přetrhne ten svůj, nit kolem krku dítěte ho zabije. Přetrhněte nit na dítěti a to samé se stane jí. To samé platí o Rokutově niti. Samozřejmě na rozdíl od obyčejného kouzelníka mu pravděpodobně neuřízne hlavu. Ale jsem si jistý, že by to bylo celkem bolestivé – přinejmenším by to useklo roh.”
„Jasně.”
„Vně vaší cely jsou nitě, co se přetrhnou, pokud se pokusíte odejít.”
„A v tom případě by se Ribi a dítěti stalo něco špatného.”
„Správně.”
„A až tohle všechno skončí, vrátíš to dítě rodičům?”
„Samozřejmě.”
„Jsi o kirinech velmi dobře informovaný.” Obyčejný člověk o kirinově rohu nevěděl.
„To díky ROKUTOVI – tím myslím jeho. Vypadá to, že youma se podobá božským zvířatům v mnohem víc směrech, než bych čekal.”
„Moje shireie si takové vědomosti vždycky nechali pro sebe.”
„I můj youma. Ale když setrváváš v youmově blízkosti, začnou se na tebe přelévat všechny možné zajímavé věci.”
„Ha.”
Kouya vzal dítě a předal ho Ribi. „Nechám ho v tvé péči. Postarej se i ni. Zařídím, aby vám donesli všechno potřebné.”
„Jsi netvor,” vyplivla Ribi.
Kouya se jenom usmál. „Pokud budete potřebovat něco dalšího, dejte mi vědět."
Ribi neodpověděla, jen na něj zahlížela jedovatým pohledem. Kouya akorát pokrčil rameny a podíval se na Rokutu.
„Ribi a já budeme hodní. A můžu počítat s tvou občasnou přítomností?”
„Přirozeně. Zajdu dolů, abych vás zkontroloval.”
Rokuta přikývl. „Byl bych radši, kdybychom se setkali za jiných okolností.”
„To jsme dva, Rokuto.”
-------------------------------------------------
Žádné komentáře:
Okomentovat