úterý 11. září 2018

DM - kapitola 95


Kapitola 95 – Dívčí boj (2)

Tama

Jídlo~?

Rizoto je dobré, ale myslím, že nejlepší je maso, co griluje pán.

Vždycky chutný steak z vlčího masa~

Restovaná zelenina s kuřecím masem, víc masa~

Znovu si chci dát grilované žáby ♪

Co máme dneeeeska za jí~dlo~♪

...Nyu? Dneska za jídlo?

Nyu, nyunyu?

Ach!

Možná chápu Liziny starosti. Takhle poledne mine, zatímco je pán pořád pryč~?

Unyu~

Kdybych tehdy neudělala nůžky v kámen-nůžky-papír, mohla jsem jít s nimi...

Aach, dneska k obědu je...

Maso, co dělá pán~~~!!



Nana


Dedukční okruh hlásí, že pravděpodobnost dokončení mise překonal 100%. V rozkazové frontě není žádný další rozkaz od pána. Vraťme se k normální rutině.

Vlastní diagnostika... Žádný problém. Není třeba doplnit MP— nemělo by toho být třeba, ale na mysl mi vytanula tvář mého pána. Copak je tohle za smyčku v mém logickém okruhu? To nic. Naučila jsem se, že když se v takové situaci podívám na Pochi nebo Tamu, tahle smyčka se vyruší.

Tama se válí po zemi, zatímco se dívá, jak Lulu vaří. Je velmi roztomilá. Tomuhle se říká kočičí válení? Kočičí láska? Bohužel se zdá, že nemám nastavené vhodné slovíčko. Když jsem skončila s oblažováním se Tamou, ta logická porucha se spravila a já se přesunula k další sekvenci.

Diagnóza každého jednotlivého člena...

Matka je stabilní.

S Lulu, která momentálně vaří, také není žádný problém.

Tama je roztomilá.

Liza je... Error.

Zdá se, že Liza po rozloučení s pánem nabírala stres. Ten stres má co dělat s tou věcí jménem šlechta. Ta byla také nejvyšší cíl eliminace mého předchozího pána. Nikdy jsem žádného neviděla, ale dokážu si odvodit, že jsou jako netvoři.

Ale dle mé logiky není možné, aby pán prohrál. Je to pán, co v mžiku naprosto vyhrál proti nejsilnějšímu železnému golemovi v bludišti. I kdyby bojoval proti armádě, pravděpodobně by se vrátil bez zranění.

Nechápu důvod Lizina nahromaděného stresu, ale znám řešení, jak se ho zbavit.

„Lizo, pojďme za pánem.”

„Ale potom bych se příčila jeho instrukcím.”

„Ne, pánovy instrukce byly: Dát práci vesničanům. Nasbírat 100 rudých oblázků. A. Nesbírat ty oblázky samy. Jenom tyhle tři body. Jak jsme získaly spolupráci vesničanů, dokončení mise je jen otázkou času. Není problém, ani když se vydáš za pánem.”

„Ale stráž vozu...”

„Co chce pán za každou cenu ochránit, není vůz, ale Lulu. Já zůstanu jako Lulina stráž, takže s sebou vezmi Miu a Tamu a jdi pánovi pomoct.”

Liza chvíli váhala, ale pak se vydala k městu. Jela na koni s Tamou a Miou. Já šla za Lulu, abych jí podpořila.

Jsem Nana. Homunkulus sedmé generace vypěstovaný v sedmé úpravné nádrži.

Vaření, společné spaní, hlídání dětí, nakupování, kontrola dílny. Dokonce ani v knihovně předchozích generací před číslem 7 nebyly tak různé zkušenosti. Přemýšlím, jaké další zkušenosti s pánem nasbírám.

To je, ano, vážně se na to těším.



Tama


„Tamo, Mio, pojďme za pánem. Připravte se během 30 sekund.”

„Hm.”

„A~j.”

Jaj, dneska k obědu budeme mít grilované maso od pána.

Bururun, koně byly také v dobré náladě. Vypadá to, že i koně chtějí jídlo, co připraví pán. Postavila jsem se na stoličku a připevnila sedlo. Už jsem si na to zvykla, hm.

„Tamo, pás toho sedla je volný. Takhle spadneš.”

Liziny kontroly jsou přísné jako vždycky.



Liza


Vedla jsem Tamu a Miu z vesnice.

Kdyby mě Nana nepostrčila, pravděpodobně bych stále zůstávala ve vesnici a cítila se podrážděně. Nějak jí musím příště poděkovat.

Samozřejmě vím, že je pán silný.

Provedl nás tři, co jsme nebyly nic než ubožačky, sérií bitev v labyrintu a dokonce nás naučil, jak bojovat s netvory.

Ale šlechta je něco jiného. Nejsou to nepřátelé, s kterými se dá bojovat jen prostou mocí. Dokonce i mého otce, co byl nejsilnější v kmeni, šlechta oklamala a prodala ho do otroctví bez ohledu na jeho nastřádané techniky.

„Lizo~?”

„Vpředu.”

Vzpamatovala jsem se, když jsem zaslechla Tamin a Miin hlas. Trochu dál od vstupu do vesnice bylo 10 jízdních vojáků. Neměli plnou zbroj jako rytíři, ale měli prsní plát jako Tama a já a přilby. Na žoldáky měli příliš jednotné oblečení a i jejich disciplína vypadala dobře. Přemýšlela jsem, jestli byli od armády.

Stáli nám v cestě.



Mia


„Proražme si cestu.”

„Hm.”

Přikývla jsem na Lizin návrh, ale copak to nebylo nemožné? Bylo to nemožné, ne? Bylo tu tolik jízdy. Co máme dělat? Co mám dělat? Zdálo se, že Liza měla v plánu těmi vojáky prorazit do lesa, ale copak to koně neskolí? Skolí je to, ne? Asi bych je měla nějak odsunout stranou? Správně! Měl by existovat způsob, jak je odrazit.

Je to jedno to kouzlo, když jsem si s Arisou hrála s magií—

„■■■ ■■■ Vodní pás.”

„■■■ ■ ■ Balón.”

Díky řečnickému tréninku se Satouem jsem měla pocit, že moje zaříkávání bylo hladší. Bylo hladší, ne?

Z vody ve vodním měchu jsem vytvořila vodní pás a natáhla ho k vojákům. Vytvořila jsem magii, co vypadala, jako kdyby něco naháněla k [Vypaření].

Směr vojáků se trochu změnil, protože na ně tlačilo něco neviditelného.

Zabralo to? Zabralo to! Arisa je úžasná, že vymyslela něco takového, aby si vysušila vlasy. Ale tohle kouzlo na sušení vlasů je před Satouem tajemství, jasné? Je to tajemství. Tím myslím, že mám ráda, když mi ručníkem suší vlasy.

„Lizo, teď.”

„Rozumím! Prorazím skrz.”

Krátce jsem se omluvila vojákům stranou, kterými Liza prorazila. Ale co mám dělat? Jízda nás pronásledovala. Jsou naštvaní, že jsme je odtlačili? Jsou naštvaní, co?

Ach jo! Prosím, nepronásledujte nás s děsivými tvářemi!



Karina


„Slečno Karino, zdá se, že se vpředu objevily zombie.”

„Ale, jsou v tomhle lese tak blízko městským hradbám, to mě překvapuje.”

„Hm, ten démon s největší pravděpodobností něco plánuje.”

[Není se čeho bát, maličká. Ti před námi se nijak neliší od spadaného listí. Je snadné je ušlapat.]

Na můj rozhovor s Rakou odpověděl náčelník dřevěných obrů Ishizuchi. Zeptala jsem se ho na jméno, ale je vážně, vážně dlouhé a vypadalo to, že by mě praštil, kdybych ho zkrátila, a tak jsem mu říkala přezdívkou Ishizuchi.

Mluvil velmi těžkým, hlubokým hlasem,úplně mi vibroval v žaludku. Nikdy jsem tu řeč neslyšela, ale díky Rakovi jsem každé slovo slyšela v řeči Shiga. Raka je vážně skvělý.

Raka a já jsme jeli na Ishizuchiho rameni. Bylo to, skoro jako by ze mě bylo zase dítě, je to zábava. Sir Zotor jel na rameni jiného obra. Bylo mi řečeno, že nenechají jet lidi na obou ramenech, protože by bylo těžké nabýt rovnováhu, kdyby ji ztratili.

Tohle bylo poprvé, co jsem viděla něco jako zombie, bylo to odporné.

Ishizuchi a ostatní dřevění obři se jich zbavili tak, že je zašlapali, jako kdyby to byli mravenci.

Ale? Když se podívám pořádně, není to brnění baronovy armády?

Pročpak asi? Když se teď podívám na Ishizuchiho, co by měl být spolehlivý, najednou vypadal hrozivě.

Ach, proč jsem zvedla paži?

A pak jsem Ishizuchiho, co by měl být můj spojenec, ze strany pěstí—



Mia


„Jdu napřed~”

Bylo něco vpředu, kam Tama ukazovala? Řekni to. Eech, to je lež, lež, na silnici utíkalo spoustu lidí, jako by ji chtělo ucpat. Ne, to ne, oni utíkali.

Co mám dělat, co mám udělat? Nadmutí nepůjde, říkám že ne. Kdybych tu magii použila, mohlo by to některé lidi zranit, ne? To by je určitě zranilo.

Vážně nic nemám? Měla bych něco mít. Správně, měla bych požádat o pomoc les, je to malý les, ale Lia řekla, že máme s lesem spojení, správně. Raya to taky řekla. Tak ho hned požádám? Ne, Lia řekla také jiné věci.

„Nemůžeš les požádat o pomoc, dokud nedospěješ a dokud se nenaučíš lesní magii, dobře? Ta nenasytná dryáda by ti vysála magickou moc dosucha, víš?”

Správně, určitě řekla něco takového. Ach, ale takhle se srazíme, Liza je určitě přejede. Ta holka udělá všechno, aby se setkala se Satouem.

Nemám čas, co, nemám čas.

„Ach, lesi, prosím!” požádala jsem co možná nejvroucněji.

Nechci, aby mi vysála magickou moc do sucha, ale požádám Satoua, aby mi ji doplnil jako u Nany. Bylo těžké zbavit se toho nápadu, že by mi ji doplnil z úst do úst, jak řekla Arisa.

[Podvolím se~ vyrovnáme se později, malá Borneanko.]

Ze stromů jsem slyšela dětský hlas, co jako by vytěsňoval hlasy jiných, vedle davu se objevila cesta mezi stromy.

„Lizo, les.”

To stačilo, aby Liza stočila směr. Otočila to. Upřímně věřila mému slovu.

A teď se pojďme setkat se Satouem.
-----------------------------------------------

Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>

6 komentářů: