DM - kapitola 99

Kapitola 99 – Konec zmatku

Tady Satou. Existuje rčení: Žádný mladší bratr nepřekonal staršího. Ale přitom existuje rčení o tom, že mladší sestra překonala tu starší, víte?



Takže když jsme se teď vypořádali s démonem, pojďme se setkat s Lizou a ostatními. Lulu a Nana zůstaly ve vesnici, takže jsou pravděpodobně v pořádku. Její HP nijak nekleslo a ani Nanino MP a Lulina stamina nebyly na problematické úrovni.

„Takže, Ariso, Pochi, pojďme odtud.”

„Ano, nanodesu.”

„Dobře.”

Co se děje, Ariso, vypadáš příšerně unaveně.

„Jsi unavená?”

„Jo, vážně jo.”

„Vezmu tě na záda nodesu~”

Vypadalo to, že nebyla spokojená s tím okamžitým zabitím démona svatou šipkou. Přece jen jsem ji neměl připravit o příležitost zazářit.

Jelikož se zdálo, že Pochi chtěla nést Arisu na zádech, nechal jsem to na ní. Když se Pochi rozběhla ze schodů dolů, Arisa křičela: „N-ne, byla bych radši, kdyby mě nesl pán~” Vypadalo to, že byla nečekaně živá.

Než jsem se nadál, začala mě oslovovat „pane”, místo obvyklého „ty”.

Jelikož mi to nijak zvlášť nevadilo, nechal jsem jí, ať mi říká, jak chce. Ale Arisa mi zatvrzele říkala pane, jenom když byla vyčerpaná.

Sundal jsem si stříbrnou masku a kostým, na který jsem zapomněl.

Samozřejmě jsem také sklidil dřevěný svatý meč a zbytky po výrobě svaté šipky. Nezůstala po mě ani stopa.

>[Získána technika Ničení důkazů]

Byla to technika, co páchla zločinem. Ale když jsem ji aktivoval, znovu jsem po sobě do čista zametl stopy.

Měl jsem pocit, že teď bych mohl dělat dokonalé zločiny.




Když jsem se znovu setkal s Pochi a Arisou, co byly před opuštěnou vilou, všiml jsem si, že druhá baronova dcera sem rychle mířila. I když ničení důkazů nějakou dobu zabralo, byla teprve u hradeb, vážně byla rychlá. S největší pravděpodobností použila magii. Ta dáma se objevila zpoza vysokého živého plotu.

Démonické.

„Hej vy tam, kde je vážený hrdina?”

„Vážený hrdina šel s panem baronem do hradní pevnosti.”

„Nemyslím toho podvodníka. Mluvím o váženém hrdinovi se zlatým mečem.”

Démonické.

„Já vím jenom o jednom hrdinovi a to je tamten. Nemyslím si, že by ve vile byl ještě někdo?”

„Slečno Karino, zdá se, že ta dívka říká pravdu. Pojďme nahoru.”

„Odkud ten hlas vychází nodesu? Nikde nikoho nevidím.”

„Neříkejte mi, že to je inteligentní předmět?”

Démonické.

Ano, něco takového existuje jenom v 2D (fikce).

„Rozumím, mladé dámy, děkuji za informaci.”

Démonická prsa (Manyuu) – existence, co překonala výbušná prsa (Bakunyuu) – podpírané ozdobou ve tvaru stříbrného medailonu. Visely. Ta dívka s proporcemi, co vůbec nevypadaly legračně, vyběhla po schodech.

„Co se stalo, už nějakou dobu jsi ztuhlý jako kámen.”

Díky mé pokerové tváři nezjistily, kam jsem se díval. Bylo to příliš, přestal jsem přemýšlet. Dokonce ani v tom nejdivočejším snu by mě nenapadlo, že existoval někdo, co překonal tu baronovu starší dceru.

Bylo by těžké vzdorovat, kdyby se k vám takový člověk přiblížil.

V jistém ohledu byla nebezpečnější než démon.

„Promiň, překvapilo mě, že jsem poprvé viděl inteligentní předmět.”

„Lžeš. Pravděpodobně sis nahrával ta prsa jako z mangy, ne?”

Vypadalo to, že Arisa mou nepřesvědčivou výmluvu prohlédla.

Ach, správně, spíš než tohle. „Ariso, dokážeš svou magií vytvořit siluetu mého dřívějšího převlečeného já?”

„Zvládnu to, ale bude to jen obraz.”

Aha, obraz, co?

„Tak tu iluzi vytvoř v okně v nejvyšším patře vily a nech ho skákat po městě jako blecha od hradních hradeb k městu.”

„Takhle to bude mimo dosah mé magie. Vážně to je nezbytné?”

„Nechceš, aby nás ta prsatá kráska následovala, že ne?”

Její vzhled byl rozhodně v mé cílové skupině, ale měl jsem pocit, že měla ten typ povahy, s kterým jsem moc nevycházel.

„Dobře. Tomu se chci za každou cenu vyhnout.”

Kolem Arisy se objevil fialový magický kruh. Byla to její jedinečná technika, Overboost.

Už jsem se ujistil, že v okolí nikdo nebyl. Ačkoli v dohledu a 2 metry od živého plotu nikdo nebyl, možná od ní bylo trochu lehkomyslné, že tohle použila za bílého dne.

Na balkóně ve vile se objevila iluze stříbrné masky a s klidem vyskočila z okna. Na zádech si nesl zlatý meč a skákal přímo jako zajíc, až zmizel ve městě.

Pohyboval se trochu nechutně, ale zdálo se, že lidé v pevnosti si ho řádně všimli, bylo to dobré představení.

Chvíli poté, co iluze zmizela ve městě, se ta dáma objevila na balkóně.

Myslel jsem si, že vyjde trochu rychleji, ale bezvládnost těch jejích prsou ji pravděpodobně vážně hodně omezovala, takže nemohla běžet ze všech sil. Doufal jsem, že zahlédne, až se iluze dostane mimo dosah techniky prohlédnutí, ale jelikož bylo kolem spoustu svědků, pravděpodobně to nebude problém.

Arisa, co byla po použití Overboostu vyčerpaná, se mě snažila přimět, abych jí dal lektvar z úst do úst, ale stiskl jsem jí noc a flakónek s lektvarem jsem jí strčil do pusy.




Takže než půjdeme za Lizou, musím udělat ještě jednu poslední věc.

Vzdálenými šípy jsem rozdrtil zombie, co vycházely z chodby, co použili společníci falešného hrdiny, a rozesel jsem po cestě jejich mrtvoly.

A samozřejmě jsem také zavřel vchod nedaleko hradu tím, že jsem ohnul nedaleké mříže, a přivázal je k nim.

I když byli společníci falešného hrdiny vážně zranění, nezdálo se, že by někdo z nich umíral. Vedlejší cestou se přesouvali k hranicím území.

Z nějakého důvodu se za nimi pohyboval i rytíř Eral. To byl ten, co se pokusil zabít Hayunu. Kdy ten chlápek unikl? Zdraví i staminu měl na kritických hodnotách, ale tenhle typ člověk obvykle umírá jen stěží, takže pravděpodobně bude žít.

Vypadalo to, že obři a rytíř jménem Zotor blokovali přední bránu.

Liza a ostatní se vypořádávaly se zombiemi ve městě a mířily k hradní bráně.

Jelikož zombie, co pronikly do města sestávaly ze zlodějů a goblinů, byly celkově slabé. Už nějakou dobu jsem nevystřelil žádnou podpůrnou střelbu, neboť pro Lizu a ostatní byli takoví protivníci slabí.




Na vršku hradní brány nebyli jenom vojáci, ale také několik lidí, co vypadali jako sluhové. Něco na lidi venku křičeli.

Liza a ostatní také brzy dorazí. Level těch tří se zvýšil. Co jiného čekat po tolika bitvách. Pochi teď mezi zvířecími dívkami byla v nejnižším levelu. Hádám, že příště Pochi vezmu na nějaké půlnoční rande s lovením.

Vedl jsem Arisu a Pochi a vystoupali jsme na věž vedle hradní brány. V půlce věže byly dveře, co vedly k hradní bráně.

Přemýšlel jsem, co byl ten pach, co se šířil ve věži. Vážně to smrdělo. Pochi si oběma rukama zakryla nos, jako kdyby ji to vážně bolelo. Bylo to celkem roztomilé gesto.

„Uge, co je tohle za puch kendo-stráží?”

„Smrdínodesu.”

Dostali jsme se z temné věže na vršek hradní brány. To světlo bylo oslňující.

„Och! Porazila posledního.”

„Jsi úžasná, pololidská rytířko.”

„Takže kdo vsadil na ještěrčí rytířku, že porazí posledního! Pojďte si pro odměnu.”

Na vršku hradní brány panovala atmosféra blaženosti.

Zdálo se, že Liza zrovna porazila poslední zombii. Byly asi 300 metrů od hradní brány.

„Lizo! Tamo! Mio!” zavolal jsem na ty tři a zamával jsem.

Liza si mě všimla a vedla ty dvě k nám. Všechny jely na koních. Zezadu je následovalo zhruba 10 rytířů z Oyugocku. Co to bylo s tím podřízeným chováním.

„To jsou vaše podřízené, vážený mágu?”

Člověk, co se na to zeptal, měl na sobě vojenský oděv, ale ve skutečnosti to byla jedna ze služebných, co jsem viděl ve vile. Jelikož si vyvázala vlasy a měla helmu, nevšiml jsem si jí.

Když jsem přisvědčil, řekla: „Okamžitě to zařídím.” A řekla něco důležitě vyhlížejícímu muži. Vypadalo to, že to byl jeden z pár přeživších regulérních vojáků.

Po jeho rozkazu se otevřely jedny dveře pro jezdce na koních a Liza a ostatní vjely do hradu.

„Satou.”

Někdo vyskočil z neosedlaného koně, byla to Mia. Chytil jsem ji a držel ji na jedné straně. Byla stejně lehká jako vždycky.

„Tamo.”

„Pochi.”

Vedle nás se Pochi a Tama pevně objaly. Jelikož byly vždycky spolu, možná se cítily osaměle. Ale Liza byla stále obezřetná, i když se dostala do hradu. Ostražitě přesouvala svůj pohled.

„Vedla sis skvěle, Lizo, děkuju. Na hradě není žádný nepřítel, je to v pořádku.”

Když jsem to řekl, konečně se uvolnila a sesedla. Ale pořád byla dost napjatá. Pravděpodobně proto, že se nacházela na hradě barona.

„Nemusíš se bát, pán baron a jeho vazalové jsou dobří lidé s otevřeným srdcem. Pochi se jim zalíbila.”

„Dostala jsem sušenky nodesu~”

Pochi z kapsy vytáhla sušenky a podělila se o ně s Tamou a Miou. Tak mě tak napadá, že když seděla baronově dceři na klíně, že se něčím krmila.

„Pane, je velmi uklidňující, že jsi v bezpečí.”

„Hm, taky jsem rád, že jsi v bezpečí, Lizo.”

Jelikož Liza měla na paži malé zranění, vyléčil jsem ho magií, co jsem se zrovna dneska naučil. Hm, na takovou malou ránu je potřeba 10 MP, vypadalo to, že lektvary byly efektivnější.

Liza se mi omlouvala, že opustila svou pozici, přijela do města a tím ohrozila Tamu a Miu. Zdálo se, že to udělala proto, že se bála, že mě šlechta uvězní. Vypadalo to, že se o mě bála. Z jiných důvodů než Arisa.

Jsem za její starost vděčný, ale dneska večer Lize řeknu, že to je jen pomyslný strach.
-----------------------------------------------

Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>