DM - kapitola 101

Kapitola 101 – Extra: Lulu

Od dětství jsem vždycky byla nechtěné dítě.

Moje matka pracovala na hradě jako služebná, takže se o mě od dětství starala teta, co žila v podhradí. Otce jsem neměla. Když jsem byla mladší, něco jsem o svém otci slyšela, ale zapomněla jsem na to.

„Jsi vážně ošklivá. Jdi nanosit vodu, ať tu tvoji tvář nevidím.”

Zdálo se, že moje teta nenáviděla mou tvář. Často mi říkala, abych šla pracovat mimo dům.

Moje teta a její manžel měli dva chlapce a jednu dívku ve stejném věku jako já. Byli to Jido, Bado a Kuku. Jido mě otravoval tím, že když jsem užuž chtěla vytáhnout vědro ze studny, kopl do mě. Bado mi nastavoval nohu, když jsem vědro nesla.

Obvykle jsem si na ně dávala pozor, ale dneska jsem je neviděla. To byla chyba. Jelikož se mi voda rozlila do hlíny, byla jsem celá od bláta.

„Jé, zablácená Lulu.”

„Hehe, to blátivé líčení vypadá líp než tvoje normální tvář, víš~”

Vzlykala jsem, protože jsem byla rozčílená, že jsem se jim nemohla postavit a nechala se ušpinit. Byla pravda, že lidé ke mně byli laskavější, když jsem byla od bláta a nebylo mě vidět, než když jsem byla prostě jenom promočená.

Když jsem se umývala u studně, přišla Kuku. Byla se svými obvyklými sarkastickými přáteli.

„Ale? Jaká škoda tvého zvláštního líčení.”

„Správně, správně, nebylo by lepší, kdyby nosila masku?”

„Správně! Kuku, jsi génius!”

Dívky nepoužívaly násilí jako Jido a Bado, ale jejich slova mě bolela stejně. V takových chvílích jsem přemýšlela, jak by Arisa zareagovala. Kdyby se to stalo Tamě, pravděpodobně by na ně hodila koule z bláta, aby měly vlastní líčení.

Během mého dětství to bylo obecně takové.




Když mi bylo devět, matka mě s sebou vzala do hradu. Měla jsem se stát princezninou kamarádkou na hraní. Zdálo se, že dcera čtvrté královny byla celkem churavá. Navíc se ji dalo jen stěží potěšit, šlechtické dívky jí nedokázaly dělat společnost víc než tři dny, takže se obrátily na mě.

Aby se prostý člověk jako já setkal s princeznou, normálně by musel zhruba rok chodit na hodiny etikety. Ale zdálo se, že to po 2~3 dnech vzdali, takže to zkrátili.

„Tentokrát je to Lilina dcera? Ach jo, už jsem řekla mnohokrát, že nepotřebuju kamarádky na hraní. Pokud trvají na nějaké společnosti, ať mi přivedou nějakého učence nebo úředníka.”

Zpoza dveří jsem slyšela dětský hlas s unavenými a hrdými dospěláckými slovy, co se k němu nehodila. Přece jenom ani tady nejsem vítaná.

Ta princezna, s kterou jsem se poprvé setkala, byla nádherná dívka se záhadnými fialovými vlasy a očima. Oči měla navíc klidné jako dospělý.

Matka mě postrčila dopředu a já se rozpačitě představila. Princezna se na mě podívala a pak ke mně svižně přistoupila a odhrnula mi ofinu. Vždycky jsem svou ošklivou tvář zakrývala ofinou, aby na mě nebylo vidět.

Připravila jsem se na to týrání, co po mě princezna vrhne. Ale bylo to jiné, než co jsem čekala.

„Pche, tahle riajuu tvář, vítězové to mají všechno od narození.”

„Slečno Ariso, i když se o téhle dívce nedá říct, že by vypadala pěkně, je to hodná dívka, co je na svůj věk klidná. Prosím, nemějte jí to za zlé.”

Riajuu tvář? To jsem nikdy neslyšela. (Pozn.: Riajuu = internetový slang pro člověka, co má skvělý život.)

Slečna Arisa naklonila hlavu na stranu, když mou matku zaslechla, a zamumlala: „Nevypadá pěkně?” To byla laskavost mojí matky. Nemohla přesně říct, že by její dcera byla ošklivá.

„Co to říkáš? Lili. Pokud mi řekneš, že tahle bishoujo nevypadá pěkně, pak by to znamenalo, že v téhle zemi nejsou žádné krásky, víš?”

Tehdy jsem si myslela, že Arisina slova byl jen nepřímý sarkasmus, ale později mi řekla, že to myslela vážně.

A tak jsem se stala princezninou kamarádkou na hraní.




Princezna, které jsem sloužila, byla mírně podivná.

Rozkázala sluhům, aby v hradní zahradě zřídili pole, a šla do knihovny a pokladnice na hradě, aby si tam přečetla mnoho obtížných knih. Ačkoli si sama šila svoje nezvyklé šaty, nedokázala vyšívat nebo plést. Měla mnoho takových nevyvážeností. Navíc jí nešlo společenské tancování a recitace básní.

„Viděla jsi tu novou kamarádku na hraní, co má zapovězená princezna?”

„Viděla, viděla, co to je s tou ošklivkou.”

„Hej, když něco takového řekneš, vyhubují tě.”

Takové pomluvy jsem slyšela z pokoje pro služebné. Zdálo se, že ta zapovězená princezna značila Arisu. Vypadalo to, že ty fialové vlasy a oči se považovaly za špatné znamení.

Nikomu jsem o tom neřekla, ale ty ženy byly druhého dne pryč. Princezna řekla: „Fufun, není možné, aby tak zlovolné pomluvy unikly mému bystrému sluchu.” Zdálo se, že měla magický nástroj, kterým bylo možné slyšet vzdálené zvuky, nazýval se hlasová trubka.

Druhého dne mi princezna Arisa řekla historku o Ošklivém kačátku.

Princezna Arisa mi řekla spoustu historek, ale tuhle jsem měla ze všech nejraději. Ale nebyla jsem tak naivní, abych si myslela, že se ze mě i ve skutečnosti stane ta labuť. Ale říkala jsem si, že můžu trochu snít.




Poté pokračovaly hektické dny.

Ze všeho nejvíc mě překvapilo, že jsem ve skutečnosti byla starší sestra princezny Arisy, ale od jiné matky. Zdálo se, že to tou hlasovou trubkou zaslechla z rozhovoru služebných. Mělo to být tajemství, ale princezna Arisa už o tom věděla.

„Tímhle mám 12 sourozenců. Kdybych se porozhlédla po hradním městě, pravděpodobně by jich bylo víc. Nesnášela bych zemi bez zábavy. Správně, Lulu.”

„Ano, copak, slečno Ariso.”

„Zakazuju tu slečnu.”

„Ano?”

„Jak jsem řekla, když jsme spolu o samotě, nepoužívej to. Jelikož jsme sestry, zakazuju tyhle zdvořilosti.”

Tvář prince—ne, Arisy, co se odvrátila, působila uzarděle.

Toho dne jsme se staly sestry, ne, nejlepší kamarádky.




Arisa chtěla provést zemědělskou reformu, aby tato země prospívala.

Ale mě to trápilo. Ministrův syn podporoval Arisinu zemědělskou reformu, ale podle povídání služebných to nebyl slušný člověk.

„To nevadí, muži přece jenom nejsou důvěryhodní, ale tyhle typy, co baží po zisku, jsou překvapivě použitelní. Navíc tato země na ženy nahlíží jen jako na nástroj k porodu. Kdybych neměla takovou loutku, nemohla bych se míchat do politiky.”

Ale poté začala ozubená kolečka našeho plánu pomalu zadrhávat.

Hora odumřela, z hnojiva vyrašili netvoři a výnos polí ostře poklesl.

Ale já osobně jsem se víc bála o Arisu než o zemi. Ačkoli jí ještě nedávno říkali „Moudrá princezna spásy”, nedávnou se to mávnutím ruky změnilo na „Čarodějka, co zničila zemi” nebo „Bláznivá princezna”.

A pak ji král konečně zavřel do jedné věži na hradě. Zdálo se, že naši zemi začala okupovat jiná země. Ale neznala jsem žádné podrobnosti, protože mě zavřeli spolu s Arisou, a tak jsem se o ni starala.

Král a jeho doprovod byl popraven a z nás se stali otroci.

Arisa se svýma očima bez života a letargickým stavem vypadala jako panenka. Nebyla kurážná jako obvykle, ale pořád byla jenom desetiletá dívka.

Nebylo to tak divné.

Po roce se Arise vrátila do očí síla. Když nás přesunuli z vězení do královské vily, vrátilo se jí trochu sil. Večer za úplňku propukl v královském hlavním městě požár. My dvě jsme utekly do hor. Přežívaly jsme vyděšené vytím vlků. Hladovění jsme tlumily ořechy a pily jsme vodu nastřádanou v listech.

Když nám na hlavní silnici v horách došla síla, chytil nás projíždějící obchodník s otroky. Kdyby nás tehdy nechytil, pravděpodobně bychom umřely hladem nebo by nás zabili vlci.




„Guhehehehe~”

Když jsem zaslechla ten Arisin strašidelný smích, přeběhl mi mráz po zádech.

Aach! Zdálo se, že ta kurážná Arisa konečně dosáhla svého limitu.

I když jsem nešikovná a k ničemu, starší sestra je pořád starší sestra. Nevím, jaký člověk bude náš pán, ale ochráním Arisu až do konce. I když jsem došla k tomu ponurému odhodlání—

Ta Arisa, jen se smála, když našla svůj oblíbený typ muže! Ach jo, ta Arisa, ach jo!

Za několik dní se ten mladý muž stal naším pánem.

Můj první dojem byl: „Vypadá jako já.”

Nebyl ošklivý jako já, ale měl podobné rysy. Měl štíhlou siluetu a nebyl světlý, ale tmavý jako já.

Ale nemyslím si, že by byl tak pěkný, jak ho Arisa popisovala. Copak se na něm Arise asi líbí?




„Je to celkem těžké.”

„Copak?”

Překvapilo mě, když jsem si vyslechla Arisinu historku. Ta Arisa! Nahá se mu přikradla do postele, aby si získala jeho náklonnost. Byla příliš smělá!

Ale nezdálo se, že by se jí pán nějak dotkl. Pán by měl být jen o dva nebo tři roky starší než Arisa. Bylo divné, že se jí ani nedotkl, když za ním přišel někdo tak nádherný jako Arisa.

Přemýšlím, jestli má pán rád muže?




Dneska jsem s pánem hodně mluvila o Arise.

Uprostřed jsem si všimla, že mluvím příliš, ale nedokázala jsem se ovládnout, protože jsem se necítila tak napjatě jako s jinými muži.

Ale pán mi naslouchal až do konce, aniž by se byť jen jednou zatvářil otráveně.

Navíc!

Navíc!

Nevypadalo to, že by ho moje tvář znechutila.

Možná to je poprvé, co se to stalo s někým jiným než a Arisou.

Možná jsem si to jenom špatně vyložila, ale měla jsem pocit, že se na mě dívá něžně a s láskou. I kdyby to bylo nedorozumění, nevadí.

Jelikož jedině Liza uměla vařit, nabídla jsem se, že jí pomůžu. Také jsem něco uměla. Budu se snažit ze všech sil, aby se ze mě stalo něco, co bude potřeba. Ne abych byla jen Arisino extra.

Ehehehe~

Pán mě pochválil: „Čaj od Lulu je výborný.”

Tohle je možná poprvé, co mě někdo pochválil.




„Ano, dobře poslouchej, jak to zní.”

Nemožné. To nejde, pane!

N-nemůžeš mi šeptat tak blízko u ucha.

Aach! Cítím se tak šťastně, že se mi možná spustí krev z nosu. Jako dívka bych takovou situaci nepřežila. Vydržím to vlastní vůlí.

Ale nebyl to šepot náklonnosti. Upřímně jsem se zeptala, jaké je tajemství toho vážně výborného steaku, co pán včera připravil.

Ale když mě zezadu objímal a držel mě za ruku na držadle pánve, nebyl čas na to, abych poslouchala nějaký olej.

I tak se mi nějak podařilo jeden steak připravit.

Když jsem maso ochutnala, sice se vůbec nedalo srovnávat s tím pánovým, ale bylo mnohem lepší než to, co jsem udělala včera!

Na důkaz toho, že jsem se nespletla, jídlo z talíře v okamžiku zmizelo.




Arisa to odhalila.

Přemýšlím, jak věděla, že mě pán přitahoval. Je to záhada.

Ale pán je velmi oblíbený. Nejenom Arisa, ale i Pochi a ostatní. A navíc tentokrát i elfí princezna!

„T-taky se budu snažit získat tvou přízeň.”

„Ano, ano, jsi roztomilá, Lulu. Ale s tou přízní počkejme, až se za pět let staneš ženou, dobře.”

Řekl roztomilá! Zrovna teď řekl, že jsem roztomilá, že?!

Ach, mohla bych umřít štěstím.

Když si pomyslím, že kdy nastane den, kdy mi to někdo řekne tak přirozeně. Dokonce i ve snu nebo v iluzi to byla tak absurdní myšlenka.

I když se počet rivalek zvýšil, sdílíme spolu postel a dokonce říkáme „A~n” jako milenci, je to samé štěstí. Stát se pánovou manželkou nebo milenkou je příliš nerealistický sen, ale pokud se stane nějaká chyba, čekala bych pánovo dítě.

Když jsem si o tom promluvila s Arisou—

„To nic, Lulu! Až se ze mě stane zákonná manželka, rozhodně z tebe udělám druhou manželku!”

Arisa je velmi spolehlivá. Ale nemůžu se jen spoléhat na Arisu.

Moje tvář se s ní nemůže nijak srovnávat, ale každý den se budu snažit, abych zjistila, co má pán rád. Ještě pořád jsem cvičila ten trénink na zvětšení poprsí, které Arisa a Mia vzdaly po třech dnech.

A taky moje vaření! Zlepším se ve vaření, abych byla stejně dobrá jako pán.

A pak zase řekne: „Lulu, jsi roztomilá.”

Je to smělá ambice, ale rozhodně to splním.
-----------------------------------------------

Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>