DM - kapitola 92

Kapitola 92 – Bitva ve městě Muno (4)

Tady Satou. Pokud cestujete do cizí země a nenaučíte se jejich zvyklosti, vrháte se do problémů. V paralelním světě je to ještě o něco vážnější.



Slyšel jsem, jak Pochi říkala: „Kosti prohánějí lidi nodesu.” Zatímco ji baronova dcera stále objímala.

„Kosti? To jsou ve městě kostlivci?”

„Jo, zdá se, že tu bylo pár lidí, co umí použít magii duchů. Starší lidé se nemrtvých pravděpodobně bojí kvůli svým zkušenostem během doby markýze Muna, kdy město obklíčila armáda Nemrtvého krále.”

„Tak to se nedá nic dělat. Odtud jim přece jenom nepomůžeme.”

„Jelikož je ve městě jenom 20 kostlivců, pokusím se s nimi něco provést Vzdáleným šípem, i když to možná bude na nic. Nebudu mířit na uživatele magie duchů, protože by při zásahu s největší pravděpodobností zemřeli.”

Vyšel jsem na balkón jinými dveřmi než baron a ostatní.

Magie [Magický šíp], od které se odvozuje [Vzdálený šíp] byla zapsaná v učebnici magie pro začátečníky, co jsem si koupil.

Říká se, že Magický šíp je začátek a konec magie. Čím víc se v něm zlepšíte, tím dál doletí a tím víc jich můžete vypustit. Pokud ho zlepšíte do naprosté dokonalosti a máte neomezenou magickou moc, můžete Magickým šípem zničit celou armádu jedné země.

To je samozřejmě přehnané, ale stejně. Já měl tuto techniku v levelu 10 a při jejím použití jsem mohl využít mapy, abych se zaměřil na nepřátele a sestřelil je.

Jelikož síla jednoho magického šípu byla pořád mnohem slabší než rána pěstí, jedním šípem jsem mohl porazit jen nanejvýš nepřítele v levelu 5. Najednou jsem mohl vystřelit 1~125 šípů. Jeden šíp spotřeboval 10 MP a spotřeba se zvyšovala s počtem vystřelených šípů a když jsem přesáhl určitý dostřel. Upřímně řečeno to v porovnání s výbuchem nebo ohnivou koulí vypadalo jako podřadná verze magie proti armádě.

„Po-počkat, neříkej, že hodláš použít Vzdálený šíp?”

„Jo, samozřejmě je vystřelím potají.”

Z místa, kam baron nedohlédl, jsem natáhl krátkou hůlku a vytvořil magické šípy, abych jimi sestřelil kostlivce. Ty šípy vypadaly jako vyrobené ze skla.

Označení na mapě, co značilo kostlivce, překryly zaměřovací značky, co vypadaly jako znaménka, co obvykle vídáte v simulátorech vzduchových bitevníků.

Značka zaměření je pěkná. Bez ohledu na to, jak často ji vidím, stimuluje mé mužské instinkty.

Nastavil jsem trajektorii tak, aby se šíp nedostal do zorného pole barona a ostatních, a vystřelil je. Brzy byli kostlivci na mapě vyhlazení. Magie je vážně praktická, co?

„Hej, hej.” Arise se třásl hlas.

Kruci, takováhle střelba na dálku je normálně nemožná?

„Neříkej mi, že dokážeš vystřelit jenom 20? Jak tě mohlo napadnout, že bys s tímhle mohl bojovat s nepřítelem v levelu 30. Nepřeceňuj se.”

Na to, že to byla Arisa, zněla nezvykle nedůtklivě.

To byl počet těch šípů tak nízký? Když jsem přihlédl k síle těch šípů, mohl jsem snadno vyhrát jen s 20 šípy. Ale když je protivníkem démon, přemýšlím, jestli by pro něj bylo snadné odolat základní magii.

Podle učebnice závisí počet šípů na úrovni techniky, takže mám jí prostě říct půlku mého levelu? Ačkoli to není tak, že bych to musel držet v tajnosti. Mohl bych Arise prostě říct, aby to zatajila, kdyby to vypadalo, že si pustí pusu na špacír. Pokud level 10 dokáže vytvořit 125 šípů, pak bych jí měl říct, že mám stejný level jako její technika mentální magie. Ale jelikož level 5 je úroveň odborníka, pokud bych řekl, že jsem v levelu 4, nemělo by být nic divného, kdybych dokázal vytvořit 50 šípů. 10 šípů stačí na to, abych porazil nepřítele, i když má magickou obranu. Takže tahle výmluva by měla být dost dobrá, ne?

„Nanejvýš dokážu vystřelit 50 šípů. Pokud budu útočit a přitom pít MP lektvar, pravděpodobně bych ho porazil, kdybych to celé zopakoval tak 10 krát, ne?”

„Že jo, co~ pokud vystřelíš tolik, pak to je v pořádku, co?”

Arisa se bez dalšího slova vrátila do místnosti a zevnitř na mě zahlížela. Předstíral jsem, že jsem neviděl, jak přitom dupala. Z jejích nebojácných očí jí vytryskly slzy.

Baron a ostatní se stále dívali na město z balkónu. Nezdá se, že by na mě dávali pozor.

„Ty, neskrýváš náhodou svůj level?”

Ha? Takže to byla zavádějící otázka?

Přemýšlím, kde jsem udělal chybu. Myslel jsem si, že by to neměl být problém, když vystřelení 50 šípů, který každý spotřeboval 1MP, znamenalo, že jsem měl 50 MP. Což by na level 12 mělo být dostačující.

No, hádám, že je správná chvíle na to se přiznat.

„Ano, skrývám ho. Copak jsi mi to sama neřekla?”

„Jo, správně, ale když si pomyslím, že kromě technik dokážeš skrýt i level.”

„Ale odhadla jsi to dobře, na 50 šípů potřebuju jenom 50 MP, na tom není nic divného, ne?”

Arisa úplně ztuhla a pak si povzdechla a položila si ruku na čelo. Na chvilku se odmlčela a pak mi šeptem vyhubovala. Znělo to, jako kdyby to ze sebe vymačkávala. Mám pocit, že mě Arisa vždycky hubuje.

„Tenhle nedbalý chlap! Pořádně se nauč logiku tohoto světa.”

„Chápu, že jsem pochybil, ale v čem? Dokonce i v knížkách o magii se píše, že se šípy dají střílet donekonečna, víš?”

„To je jenom teorie. Zrovna teď nejlepší mág, jenž je také zakladatel této země, dokáže vystřelit nanejvýš 49 šípů.”

Tak málo, co? Od teď budu před lidmi střílet jenom 30.

„Mohl bych říct, že jsem se o jeden šíp přepočítal.”

„A nejenom to, není možné použít na 1 šíp jenom 1 MP.”

„Na každou ránu spotřebuju alespoň 10 MP. Ale když překročím počet 10 šípů, potřebuju stejné množství MP.”

„To je na tom to divné. Útočná magie v systému magie světla se stejnou účinností jako magický šíp potřebuje na jeden výstřel alespoň 15 MP. Podle toho, co řekla Nana a jeden vědec zabývající se magickými uměními, co znám, jeden výstřel potřebuje obecně 5~10 MP. Navíc ani nepoužíváš dlouhou hůl, ale levnou krátkou hůlku, co ani nemá žádný dodatečný efekt zesilování magie nebo snížení použité magické moci. Kdyby mi o tom řekl někdo jiný, myslela bych si, že se akorát vychloubá.”

„Tak to uděláme tak, že na každý výstřel potřebuju 10 MP.”

Je v tom takový rozdíl, co? Takže před lidmi musím předstírat, že mi po 12 šípech dochází šťáva. To je trochu nepříjemné.

Zdálo se, že se Arise moje odpověď nelíbila. Popadla mě za róbu, hlavou se mi otírala o břicho a říkala: „Co tím myslíš tím takže~”

Prosím, přestaň s tím, protože to prostě bolí.

„A taky! To má divný dostřel! Ten mág, co dokáže vystřelit 49 šípů, dokáže sestřelit nepřítele na 2 km, ale to je jenom na zatravněné ploše s dobrým výhledem. Nikdy jsem neslyšela nic o tom, že by někdo na chlup přesně sestřeloval nepřátele v takovéhle městské oblasti.”

„To sestřelování se dá provést ve spolupráci s mapou.”

„Pche, jedinečná schopnost. Myslela jsem si, že jsi prostý člověk, ale máš schované takové rysy. Vážně tě nemůžu podceňovat.”

Ačkoli se nad ní vznášelo pár otazníků, zdálo se, že můj vysoký level prohlédla, takže to dopadlo dobře.

„No, jo, je to tak, také jsem skryl svůj level. Ve skutečnosti jsem ve vysokém levelu.”

„Rozumím, nebudu se ptát na podrobnosti. Z větší části jsem to pochopila z téhle naší konverzace.”

Takže to pochopila, co, co jiného od Arisy čekat. Příště se na to dopodrobna vyptám.

Ale bylo dobře, že jsem jí neřekl, že ve skutečnosti dokážu vystřelit 125 šípů. Vypadalo to, že v takové situaci by se jí ani moc neulevilo, spíš by se cítila špatně. Pomyslela by si, že vystřelit o jeden šíp víc než nejlepší rekord je v rámci tolerance.

Transportovaní lidé jsou stejně obecně podvodníci.

Ale vynutila si na mě slib, že s ní celý jeden týden budu spát, jako kompenzaci za všechny ty nastřádané starosti. Rozhodně jsem řekl „žádná erotika”, abych si to potvrdil. Ale zdá se, že bude obtížné si během toho týdne zachovat počestnost.




A přesto se obyvatelé dál shlukovali před hlavní branou a branou do hradu. I když jsme kostlivce vymýtili, zůstali tu podněcovatelé?

„Já, je to strašné! Útočí nemrtví netvoři!”

Do místnosti vtrhl předchozí komorník, na tváři se mu skvěl jiný výraz než předtím.

„Uklidni se, Meyere. Pokud se ve městě objevili kostlivci, pak to vypadá, že je měšťané vymýtili.”

„Ne, to je něco jiného. Z obrovského lesa vyšel dav zombií.”

„Ale, to je děsivé.”

Vážně tě to vyděsilo, slečno baronova dcero?

„To nic, slečno Soruno. Já tě ochráním.”

„Ano, můj hrdino.”

Tenhle hloupý pár nechám na pokoji.

Baron a ostatní přešli na balkón, co byl otočený k lesu, a podívali se na stav za hradbami.

„Blíží se rychleji, než jsem čekal, co? Pojďme rychle uniknout z města. Mají příliš velkou přesilu. Magií bys něco zmohl proti stovkám zombií, ale když je jich tisíce, je to nemožné, co?”

„Nebylo by to snadné, kdybychom je zevnitř hradeb prostě vytrvale kosili?”

„Není možné, aby nám na to démon dal čas. Mezi těmi lidmi jsou určitě jeho posluhovači, co lidi venku navedou, aby otevřeli brány zevnitř. O tom není pochyb.”

Vypadalo to, že to Arisa předpověděla správně. Lidé prchali od hlavní brány. Zdálo se, že ji někdo zevnitř otevřel. Řekl jsem o tom Arise.

„Míří sem démon a jeho skupina.”

„Správně, konečně rozhodující bitvy, co?”

„Ale předtím se sem dostane štěp. Spolu s ním je rytíř Eral.”

„To je kdo?”

„To je ten rytíř, co hodlal zabít Hayunu, když ji drželi jako rukojmí.”

„Jé, ten chlápek, co? Takže nepřesekne tě, pokud na ten štěp zaútočíš?”

„Možná. Zabráním tomu.”

„To necháme na Pochi. Ta holka snadno zvládne útok na úrovni rytíře. Ty budeš hlídat baronovu rodinu pro případ přepadení.”

„Co kdybych toho štěpa zneutralizovala?”

„Hm, jelikož by na něj nemusel působit fyzický útok, udělám to já.”

„Dobře.”

Zavolal jsem Pochi, dal jsem jí dýku z inventáře a seznámil ji se situací. Tím myslím, že jsem jí řekl jenom: „Pokud rytíř zaútočí, zažeň ho.”

A pak jako kdyby čekali, až se připravíme, se dveře bez zaklepání otevřely.

„Barone! Přichází pan konzul.”

„Sire Erale. Pana barona oslovuj s úctou, ne mě.”

Baron se vrátil z balkónu a spatřil ty dva příchozí.

„Ach, čekali jsme na vás, konzule. Je to strašné, z vně hradeb útočí nemrtví netvoři. Možná Nemrtvý král znovu oživl?”

„Pane barone, připravil jsem vysokorychlostní kočár. Prosím, jeďte spolu s váženým hrdinou mimo baronské území.”

„Ale lid pak...”

„To nic, já zůstanu na tomto hradě a něco s tím udělám.”

Bylo by nepříjemné, kdyby se ten štěp dostal k baronovi příliš blízko. Měl bych brzy začít.

„Takže nakonec všechny obyvatele proměníš na nemrtvé netvory, že, pane konzule nebo spíš démone s krátkým rohem.”

Konzul (démon) se otočil s vyplašeným výrazem na tváři a Arisa na něj zaútočila nárazovou vlnou. Konzul (démon) se bezmocně sesul na podlahu. Měl tmavou pokožku a netopýří křídla, vskutku postava démona.

Ale rytíř Eral i při tomto pohledu zakřičel: „Ty mizero! Co to děláš panu konzulovi!”

Rytíř Eral vytasil meč.

Štěp povstal.

A když baronova dcera spatřila štěp, zaječela. A baron a chlápek nedokázali vstát. Falešný hrdina zaštítil baronovu dceru vlastními zády a vytasil meč z modré pochvy. A Pochi se svou dýkou zručně odrazila velký meč rytíře Erala, který na mě mířil.

S technikou Pochopení prostoru jsem pochopil všechno, co se v této místnosti dělo.

Když se velký meč rytíře Erala zabodl do podlahy, kopl jsem do jeho čepele a rozbil ho. Jelikož jeho velké tělo bylo jenom přítěží, prostě jsem ho poslal do mdlob.

Prozatím se nezdá, že by od baronovy rodiny vzešel nějaký útok.

Než jsem se nadál, Arisa vytáhla dlouhou hůl a namířila jí na démona. Zdálo se, že nemohla provést svůj plán, protože se štěpem bojoval falešný hrdina.

„Uuch~ jelikož se hýbou ze strany na stranu, nemůžu zamířit Světelnou dýku.”

Vážně? Ale zastavují se hodně, víš?

Štěp svými spáry zadržel meč falešného hrdiny. Byl silný, i když byl jenom v levelu 1.

„Ach, svatý meči Gjallahorne! Je na čase udělit mi moc, abych porazil tohoto démona!”

Skoro jsem bezděky vybuchl smíchy. Ze všech možností to muselo být zrovna tohle jméno, co?

Falešný hrdina přesekl štěp svým magickým mečem, z kterého sálalo indigové světlo. Podařilo se mu useknout mu drápy, ale démon byl pořád silný.
-----------------------------------------------

~ Jen pro případ, že by někdo zapomněl, svatý meč Gjallahorn měl Satou v inventáři. ~

Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>