Kapitola 98 – Boj na život a na smrt s démonem?!
Tady Satou. Do práce jsem si jednou udělal skripty na jedno použití (?), ale když jsem si na to zvykl, dokázal jsem takový napsat za méně než 10 sekund.
Když to viděli nováčci, překvapilo je to, ale za rok to zvládli taky. Tedy pokud tam za rok ještě byli.
„Kde jsou ta děvčata teď?”
„Jsou hned za hradbami. Vypadá to, že je obklíčili zombie.”
„Vážně? Musíme jim pomoct!”
„Ach, i kdybychom se teď rozběhli, nestihneme to. Podpořím je Vzdáleným šípem,” řekl jsem Arise, vyšel na balkón, co byl natočený směrem k městu, a použil magii. Pro případ, že by někde byli nějací svědkové, jsem si nasadil stříbrnou masku.
„Jé, transformace? Technika transformace?”
„To je akorát technika na rychlé převlékání.”
Přemýšlel jsem, jestli je ta technika na rychlé převlékání tak vzácná?
Zatímco mě to Arisino bizarní nadšení udivilo, připravil jsem si krátkou hůlku. Dokázal bych to zvládnout i bez ní, takhle budu pravděpodobně vypadat víc jako mág.
Vypálil jsem 3 následné salvy, každou po 50 šípech.
Z nějakého důvodu mě Arisa pleskla do zátylku.
„Co se děje, Ariso?”
„Magie se nedá střílet tak rychle. Když budeš před lidmi, po každém výstřelu udělej tak 10 sekund přestávku.”
Aha, naučil jsem se od učitelky Arisy něco nového.
Prozatím musím Lizu a ostatní vytáhnout z té krize. Nechám je vyřídit netvory kolem levelu 20, aby získaly nějaké to EXP, ale jejich bezpečí je na prvním místě.
Trápilo mě, že to viděli ti rytíři od vévody Oyugocka, co byli nedaleko, ale pravděpodobně je nenapadne, že tu magii střílím odtud, takže to pravděpodobně nevadí.
Nezdálo se, že by ve městě někdo byl. Ačkoli to vypadalo, že v okolí byli loupežníci, prozatím si je jenom označím. Nebudu se o ně starat, ani kdyby byli v nebezpečí.
Zdálo se, že lidi, co neutíkali k hradní bráně, se skrývali ve svých domech.
Zombie, co se dostaly do města, mířily přímo k hradní bráně.
Vypadalo to, že baronovi a ostatním se nějak podařilo přesunout do hradní pevnosti. Ačkoli se zdálo, že Chlápek a falešný hrdina byli zranění, jelikož byli naživu, nebyl to problém.
„Hej, hej, co to je za oděv? Kosplej? Kdybys něco řekl, mohla jsem ti udělat mnohem lepší kostým, než tuhle ohavnost! Něco jako kostým rudé komety nebo černého šlechtice, chci tě obléct do spousty věcí~”
Mě stačilo, že to skrylo mou totožnost, a nechtěl jsem se stát Arisinou kratochvílí. Říkala něco o tom, že maska je přece jenom romantika, ale ignoroval jsem ji.
„Ten les je divný nanodesu.”
Pochi mě zatahala za lem oděvu.
Správně, pominul jsem je, protože jsem se bál o bezpečí Lizy a ostatních, ale obři v lese byli v maléru.
Naštěstí bylo pod vlivem zmatku jen pár obrů, nezdálo se, že by to skončilo palbou do přátelských řad. Jak se dalo čekat, pro existence ve vysokém levelu bylo pravděpodobně snadné magii vzdorovat.
Takže, zatímco jsem Vzdáleným šípem vyřídil nepřátele, co dělali potíže Lize a ostatním, vytáhl jsem z inventáře dřevěný svatý meč.
Rád bych vyzkoušel, jak moc se to dát použít proti démonovi ve skutečném souboji. Vlastně jsem to chtěl zkusit na nevýznamných cílech jako štěpy, ale jelikož to byla velmi nápadná zbraň a kolem spoustu lidí, vzdal jsem to.
Pokud to nezabere, můžu prostě použít jiný svatý meč.
„Ty, neříkej mi, že hodláš použít ten dřevěný meč?”
„Jo?” opáčil jsem vážně.
Kdybych řekl, že mám další eso v rukávu, určitě by mi vyhubovala ve smyslu: „Od začátku bojuj s tím nejsilnějším.”
Když jsem bojoval s démonem v Seryuu, použil jsem ten nejsilnější svatý meč. Jelikož tentokrát to byl nepřítel, co nebojoval přímo, ale podvodně, děsilo mě vymýšlet protiútoky, kdybych zaútočil něčím příliš silným.
Požádal jsem Pochi, aby sledovala obytnou část města a hradní bránu, zatímco já jsem šel na balkón, co čelil lesu.
Arisa chtěla jít taky se mnou, ale zadržel jsem ji.
„Co?”
„V lese je člověk, co má techniku Vhled. Nevím, jak je ta technika silná, takže se chci vyhnout situaci, kdy by nás viděl.”
„Ty sám budeš v pohodě?”
„Jo, skryl jsem své jméno, takže to bude v pohodě.”
„Cože—”
Po tom incidentu se Zenem jsem si prohlížel techniky a využil jsem té příležitosti, abych dál zkoumal menu. Pak jsem si všiml, že mám možnost upravit si jméno v okně směny.
Ale nemohl jsem to dělat jen tak bez omezení. Stejně jako u titulů jsem si mohl změnit jméno jen na ta, co jsem měl v držení. V mém případě to byly: Satou, Ichirou, Ichirou Suzuki, Namae Nashi. Jedno z těhle čtyř. Rozhodl jsem se, že se stříbrnou maskou budu používat Namae Nashi (Pozn.: v přímém překladu „žádné jméno”, ale do budoucna se od toho bude odvíjet další jméno, takže bez překladu).
„To tvoje menu je vážně podvod, co?”
„Vážně?”
I když řekla, že to je všední, vypadalo to, že jeho ohodnocení stouplo.
Napadlo mě, že se to stejně dalo nějak provést magií a že pravděpodobně existovaly techniky jako Skrýt jméno nebo Alias.
Indikátory na radaru, co značily démony, najednou rychle vyrazily z lesa.
Neříkejte mi, že to je překvapivý útok?
Okamžitě jsem si připravil Vzdálené šípy.
„C-co.”
„Démoni, řítí se z lesa.”
Jak to Arisa zaslechla, připravila si hůl, i když stála uprostřed místnosti.
Ne, vypadalo to jinak. Démoni se neřítili z lesa, ale někdo je vyhodil. Důkazem toho bylo, že jakmile se Štěpy dostaly z lesa, vyhladilo je to. Démon ve svém skutečném těle se vznášel ve vzduchu a díval se k lesu. Jelikož byl daleko, neviděl jsem ho moc dobře, ale pravděpodobně se vznášel díky magii. Když jsem se na něj soustředil, získal jsem nějaké techniky. Můžu je stejně dobře aktivovat.
>[Získal jsi techniku Vzdálený náhled]
>[Získal jsi techniku Ptačí perspektiva]
>[Získal jsi techniku Pohled do dálky]
Jaký byl rozdíl mezi Vzdálený náhled a Pohled do dálky?
Když jsem se později zeptal Arisy, zdá se, že Vzdálený náhled vám umožní podívat se na věci daleko od vás a přitom pořád vypadají malé. A Pohled do dálky vám umožní podívat se na ně zblízka. Vypadá to, že to první vám zúží výhled a to druhé vám umožní spatřit detaily vzdálených věcí.
„Uch, moje magie by tam dosáhla, kdybychom byli trochu blíž.”
Hádám, že to bylo zhruba 2 kilometry odtud.
„Nedostřelíš, když použiješ Overboost?”
„Ne, ne, dostřelilo by to, ale když je to takhle daleko, síla by se moc rozprostřela.”
Něco mě napadlo, vytáhl jsem z Inventáře kuši a šipku. Co se té kuše týče, jednou jsem se ji snažil rozebrat, abych pochopil, na jakém principu funguje – jelikož byla nuda ji zase jen tak poskládat, přetvořil jsem ji. Jelikož jsem se přitom nechal unést, Liza nedokáže natáhnout tětivu.
„Počkat, pokud použiješ normální šíp, i kdybys dostřelil, nijak zvlášť ho to nezraní, víš?”
„Vážně?”
Dýkou jménem Zabiják trolů jsem šipku rozsekl napůl. Měl jsem pocit, že by mi Arisa vynadala, kdybych na něco takového lehkomyslně použil svatý meč, takže jsem místo toho použil tohle.
Na jednu půlku šipky jsem vyryl stejný vzorec jako na svatém meči a vlil do rytiny modrou tekutinu, co jsem použil na dřevěný svatý meč. Jelikož jsem ji uložil v Inventáři, byla pořád čerstvá.
Když jsem tam vlil modrou tekutinu, položil jsem šipku na stojánek na vlévání magie a celý proces dokončil. Tohle jsem dokončil ani ne za 30 sekund. Možná to je tím, že už jsem to jednou dělal.
„Ty, děláš to, jako kdybys měl nějakou podvodnou výrobní techniku, hm.”
Potřel jsem šipku lepidlem a připevnil na ni tenký kousek kovu.
Dobrá, svatá šipka je hotová. Náklady jsou asi 20% nákladů na svatý meč. Tohle by mohlo být použitelnější než svatý meč.
Vlil jsem do Svaté šipky magickou moc.
Jelikož Arisa do svatého meče v pohodě vlila 100 MP, začal jsem s 50 MP. V pořádku. Pokračoval jsem dál, 100 MP. Démon, co si zdánlivě všiml toho sálajícího světla, se otočil naším směrem. Abych ho udržel na místě, obklíčil jsem ho Vzdálenými šípy.
„Démony nemůžeš porazit začátečnickou magií.”
„To jenom aby neutekl.”
Och?
I když jsem Arise řekl, že to bylo jenom proto, aby démon neutekl, po úderech Vzdálenými šípy mu HP postupně klesalo. Vypadalo to, že neměl vytrvalé zotavování jako Král neživota. Možná by se dal nečekaně porazit rapidní střelbou Vzdálených šípů.
Když jsem do Svaté šipky vlil 200 MP, začala se chvět. Bylo to to samé jako s Liziným kopím. Kdybych vlil víc moci, pravděpodobně by vybuchla.
Takže, jak moc ho to asi zraní?
Jelikož Vzdálené šípy démona obkružovaly jako kokon, démon už teď dělal všechno možné, aby se jim vyhnul.
Zamířil jsem a vystřelil svatou šipku.
A pak, několik stovek metrů od nás způsobila svatá šipka menší výbuch—
„Aach.”
„Hádám, že pro tak narychlo vyrobenou věc je to nemožné.”
Od toho místa rapidně zrychlila a vyletěla. Zanechávala za sebou stopu modrého světla a nasála toho démona—
„Ha?”
—Odletěla za horizont prázdné oblohy a zanechala po sobě pár kruhů, co vypadaly jako černá mlha.
Byl to příliš neuspokojivý konec, ale jelikož se mi na protokolu zobrazilo [Porazil jsi Démona s krátkým rohem!], řádně jsem ho porazil.
Sledoval jsem, jak se černá mlha rozpouštěla, zatímco jsem poklepal na zlatý dřevěný svatý meč, na který se nedostalo.
„Hej, a co démon? Míří sem?”
Z Arisina úhlu pohledu to vypadalo jen jako malý výbuch.
„Porazil jsem ho.”
Dělal jsem s tím cavyky, ale nehodilo se to ke mně. Arisa byla zmatená.
Dobře, bylo vážně dobře, že jsem za tím neřekl ještě „tehee”.
„Svaté zbraně fungují proti démonům vážně dobře, co?” oklamal jsem ji s vážnou tváří.
„Cože?! Tenhle podvodník~~ a co já~”
Arisa se vyčerpaně svezla na koberec, ale neřekl jsem jí, že jsme na tom vlastně stejně, protože ona je reinkarnovaný člověk s jedinečnou schopností.
Obři spustili na vršek hradeb osobu, co vypadala jako mladá dáma. Svou technikou Prohlédnutí jsem nedokázal spatřit magický nástroj jménem Raka. Pravděpodobně se buď dokázal zmenšit, nebo zprůhlednit.
Začínal jsem mít tušení, že tohle bude otravné. Rychle jsem odtud odvedl Arisu a Pochi.
-----------------------------------------------
~ Satou: Vypadá to, že to nezabralo, co? Co jiného se dalo čekat.
Mě stačilo, že to skrylo mou totožnost, a nechtěl jsem se stát Arisinou kratochvílí. Říkala něco o tom, že maska je přece jenom romantika, ale ignoroval jsem ji.
„Ten les je divný nanodesu.”
Pochi mě zatahala za lem oděvu.
Správně, pominul jsem je, protože jsem se bál o bezpečí Lizy a ostatních, ale obři v lese byli v maléru.
Naštěstí bylo pod vlivem zmatku jen pár obrů, nezdálo se, že by to skončilo palbou do přátelských řad. Jak se dalo čekat, pro existence ve vysokém levelu bylo pravděpodobně snadné magii vzdorovat.
Takže, zatímco jsem Vzdáleným šípem vyřídil nepřátele, co dělali potíže Lize a ostatním, vytáhl jsem z inventáře dřevěný svatý meč.
Rád bych vyzkoušel, jak moc se to dát použít proti démonovi ve skutečném souboji. Vlastně jsem to chtěl zkusit na nevýznamných cílech jako štěpy, ale jelikož to byla velmi nápadná zbraň a kolem spoustu lidí, vzdal jsem to.
Pokud to nezabere, můžu prostě použít jiný svatý meč.
„Ty, neříkej mi, že hodláš použít ten dřevěný meč?”
„Jo?” opáčil jsem vážně.
Kdybych řekl, že mám další eso v rukávu, určitě by mi vyhubovala ve smyslu: „Od začátku bojuj s tím nejsilnějším.”
Když jsem bojoval s démonem v Seryuu, použil jsem ten nejsilnější svatý meč. Jelikož tentokrát to byl nepřítel, co nebojoval přímo, ale podvodně, děsilo mě vymýšlet protiútoky, kdybych zaútočil něčím příliš silným.
Požádal jsem Pochi, aby sledovala obytnou část města a hradní bránu, zatímco já jsem šel na balkón, co čelil lesu.
Arisa chtěla jít taky se mnou, ale zadržel jsem ji.
„Co?”
„V lese je člověk, co má techniku Vhled. Nevím, jak je ta technika silná, takže se chci vyhnout situaci, kdy by nás viděl.”
„Ty sám budeš v pohodě?”
„Jo, skryl jsem své jméno, takže to bude v pohodě.”
„Cože—”
Po tom incidentu se Zenem jsem si prohlížel techniky a využil jsem té příležitosti, abych dál zkoumal menu. Pak jsem si všiml, že mám možnost upravit si jméno v okně směny.
Ale nemohl jsem to dělat jen tak bez omezení. Stejně jako u titulů jsem si mohl změnit jméno jen na ta, co jsem měl v držení. V mém případě to byly: Satou, Ichirou, Ichirou Suzuki, Namae Nashi. Jedno z těhle čtyř. Rozhodl jsem se, že se stříbrnou maskou budu používat Namae Nashi (Pozn.: v přímém překladu „žádné jméno”, ale do budoucna se od toho bude odvíjet další jméno, takže bez překladu).
„To tvoje menu je vážně podvod, co?”
„Vážně?”
I když řekla, že to je všední, vypadalo to, že jeho ohodnocení stouplo.
Napadlo mě, že se to stejně dalo nějak provést magií a že pravděpodobně existovaly techniky jako Skrýt jméno nebo Alias.
Indikátory na radaru, co značily démony, najednou rychle vyrazily z lesa.
Neříkejte mi, že to je překvapivý útok?
Okamžitě jsem si připravil Vzdálené šípy.
„C-co.”
„Démoni, řítí se z lesa.”
Jak to Arisa zaslechla, připravila si hůl, i když stála uprostřed místnosti.
Ne, vypadalo to jinak. Démoni se neřítili z lesa, ale někdo je vyhodil. Důkazem toho bylo, že jakmile se Štěpy dostaly z lesa, vyhladilo je to. Démon ve svém skutečném těle se vznášel ve vzduchu a díval se k lesu. Jelikož byl daleko, neviděl jsem ho moc dobře, ale pravděpodobně se vznášel díky magii. Když jsem se na něj soustředil, získal jsem nějaké techniky. Můžu je stejně dobře aktivovat.
>[Získal jsi techniku Vzdálený náhled]
>[Získal jsi techniku Ptačí perspektiva]
>[Získal jsi techniku Pohled do dálky]
Jaký byl rozdíl mezi Vzdálený náhled a Pohled do dálky?
Když jsem se později zeptal Arisy, zdá se, že Vzdálený náhled vám umožní podívat se na věci daleko od vás a přitom pořád vypadají malé. A Pohled do dálky vám umožní podívat se na ně zblízka. Vypadá to, že to první vám zúží výhled a to druhé vám umožní spatřit detaily vzdálených věcí.
„Uch, moje magie by tam dosáhla, kdybychom byli trochu blíž.”
Hádám, že to bylo zhruba 2 kilometry odtud.
„Nedostřelíš, když použiješ Overboost?”
„Ne, ne, dostřelilo by to, ale když je to takhle daleko, síla by se moc rozprostřela.”
Něco mě napadlo, vytáhl jsem z Inventáře kuši a šipku. Co se té kuše týče, jednou jsem se ji snažil rozebrat, abych pochopil, na jakém principu funguje – jelikož byla nuda ji zase jen tak poskládat, přetvořil jsem ji. Jelikož jsem se přitom nechal unést, Liza nedokáže natáhnout tětivu.
„Počkat, pokud použiješ normální šíp, i kdybys dostřelil, nijak zvlášť ho to nezraní, víš?”
„Vážně?”
Dýkou jménem Zabiják trolů jsem šipku rozsekl napůl. Měl jsem pocit, že by mi Arisa vynadala, kdybych na něco takového lehkomyslně použil svatý meč, takže jsem místo toho použil tohle.
Na jednu půlku šipky jsem vyryl stejný vzorec jako na svatém meči a vlil do rytiny modrou tekutinu, co jsem použil na dřevěný svatý meč. Jelikož jsem ji uložil v Inventáři, byla pořád čerstvá.
Když jsem tam vlil modrou tekutinu, položil jsem šipku na stojánek na vlévání magie a celý proces dokončil. Tohle jsem dokončil ani ne za 30 sekund. Možná to je tím, že už jsem to jednou dělal.
„Ty, děláš to, jako kdybys měl nějakou podvodnou výrobní techniku, hm.”
Potřel jsem šipku lepidlem a připevnil na ni tenký kousek kovu.
Dobrá, svatá šipka je hotová. Náklady jsou asi 20% nákladů na svatý meč. Tohle by mohlo být použitelnější než svatý meč.
Vlil jsem do Svaté šipky magickou moc.
Jelikož Arisa do svatého meče v pohodě vlila 100 MP, začal jsem s 50 MP. V pořádku. Pokračoval jsem dál, 100 MP. Démon, co si zdánlivě všiml toho sálajícího světla, se otočil naším směrem. Abych ho udržel na místě, obklíčil jsem ho Vzdálenými šípy.
„Démony nemůžeš porazit začátečnickou magií.”
„To jenom aby neutekl.”
Och?
I když jsem Arise řekl, že to bylo jenom proto, aby démon neutekl, po úderech Vzdálenými šípy mu HP postupně klesalo. Vypadalo to, že neměl vytrvalé zotavování jako Král neživota. Možná by se dal nečekaně porazit rapidní střelbou Vzdálených šípů.
Když jsem do Svaté šipky vlil 200 MP, začala se chvět. Bylo to to samé jako s Liziným kopím. Kdybych vlil víc moci, pravděpodobně by vybuchla.
Takže, jak moc ho to asi zraní?
Jelikož Vzdálené šípy démona obkružovaly jako kokon, démon už teď dělal všechno možné, aby se jim vyhnul.
Zamířil jsem a vystřelil svatou šipku.
A pak, několik stovek metrů od nás způsobila svatá šipka menší výbuch—
„Aach.”
„Hádám, že pro tak narychlo vyrobenou věc je to nemožné.”
Od toho místa rapidně zrychlila a vyletěla. Zanechávala za sebou stopu modrého světla a nasála toho démona—
„Ha?”
—Odletěla za horizont prázdné oblohy a zanechala po sobě pár kruhů, co vypadaly jako černá mlha.
Byl to příliš neuspokojivý konec, ale jelikož se mi na protokolu zobrazilo [Porazil jsi Démona s krátkým rohem!], řádně jsem ho porazil.
Sledoval jsem, jak se černá mlha rozpouštěla, zatímco jsem poklepal na zlatý dřevěný svatý meč, na který se nedostalo.
„Hej, a co démon? Míří sem?”
Z Arisina úhlu pohledu to vypadalo jen jako malý výbuch.
„Porazil jsem ho.”
Dělal jsem s tím cavyky, ale nehodilo se to ke mně. Arisa byla zmatená.
Dobře, bylo vážně dobře, že jsem za tím neřekl ještě „tehee”.
„Svaté zbraně fungují proti démonům vážně dobře, co?” oklamal jsem ji s vážnou tváří.
„Cože?! Tenhle podvodník~~ a co já~”
Arisa se vyčerpaně svezla na koberec, ale neřekl jsem jí, že jsme na tom vlastně stejně, protože ona je reinkarnovaný člověk s jedinečnou schopností.
Obři spustili na vršek hradeb osobu, co vypadala jako mladá dáma. Svou technikou Prohlédnutí jsem nedokázal spatřit magický nástroj jménem Raka. Pravděpodobně se buď dokázal zmenšit, nebo zprůhlednit.
Začínal jsem mít tušení, že tohle bude otravné. Rychle jsem odtud odvedl Arisu a Pochi.
-----------------------------------------------
~ Satou: Vypadá to, že to nezabralo, co? Co jiného se dalo čekat.
Protokol: Porazil jsi démona s krátkým rohem!
Satou: Ups, omylem jsem ho zabil... (－‸ლ) ~
A na Arisu se nedostalo. Děkuju
OdpovědětVymazatUps, omylem jsem ho zabil... (－‸ლ) .... to mě dostalo 😂😂😂😂😂 jinak děkuji za překlad.
OdpovědětVymazatďakujem za ďalšiu kapitolu, takže bude využívať tieto mená - Satou, Ichirou, Ichirou Suzuki, Namae Nashi - ako svoje reálne meno a rôzne bojové pseudonymy.
OdpovědětVymazatJop, další dávka drogyyy
OdpovědětVymazatJinak oprava "Dokázal bych to zvládl i bez ní"
Jak mi tohle proklouzlo?
VymazatOpraveno, díky za upozornění!
Díky
OdpovědětVymazat