DM - kapitola 96

Kapitola 96 – Dívčí boj (3)

Rytíř

„Oj, oj, takhle rozdělit les, co jsou kruci zač?”

„Kapitáne.”

„Já vím. Hej, chlapi, následujte ty dámy, než se les zavře.”

„„„Rozkaz.”””

Moji podřízení odpověděli s dobrým duchem.

Dřív jsem slyšel zkazku, že elfové dokáží v lese volně dělat cesty. Myslel jsem si, že to jsou jen hloupé řeči opilců, ale vypadá to, že to byla pravda. Tohle mi přijde vhod, využiju toho, abych proklouzl tím davem.

Ale stejně, co se to na území Muno děje?

Když se podívám na ty davy, není pochyb o tom, že to jsou lidé z města Muno. Copak z lesa zaútočili hordy netvorů?

A pokud to tak je, měli se zabarikádovat ve městě, co se doopravdy stalo?

Na rozkaz vévody jsem myslel, že to bude snadná práce a že se akorát setkáme s jeho synovcem a jeho manželkou, ale mám pocit, že z toho vznikl nemyslitelný vojenský výjezd.

Tama

Nyu!

Z lesa vyskočila cesta~?

Vypadá to jako tajné umění vil, požádám Miu, aby mě to příště naučila. Volně si vezmu spoustu kořisti~♪

Když jsem se na koni postavila, abych si zatančila, Liza mě vyhubovala: „Je to nebezpečné, sedni si.” To Liza viděla i dozadu~?

Ha? Na protější straně lesa jsem za lidmi, co utíkali ze silnice, spatřila lidi v černém.

Ach, jedna stará žena spadla. A pak ji začala obtěžovat temná věc, co se podobala opici, a cenila na ni zuby. Neobtěžuj starou paní. Hodila jsem na tu věc kámen. Aach, hlava toho černého člověka zmizela. Vyhubuje mi pán? Z toho temného člověka vytékala zelená krev, vypadalo to, že to byl netvor.

V bezpečí.

Liza

„Mio, k silnici.”

„Rozumím.”

Mia spojila stezku k silnici.

Chci se rychle dostat za pánem, ale nechtěla bych se před ním ukázat, kdybych opustila příslušníky stejné rasy jako on. Pán měl smilování dokonce i s loupežníky. Pravděpodobně by nevinné lidi neopustil.

Vlila jsem do magického kopí magickou moc. Poté, co ho pán zesílil, mám pocit, jako kdyby to bylo prodloužení mé paže. Mám pocit, jako kdyby se mi nervy napojovaly k hrotu, mohla jsem s ním volně máchat.

„S tímhle kopím vás nenechám projít.”

Ten malý tvor, co proklouzl díky své rychlosti, už padl do spárů Tamě. Tuhle stranu nechám na ní.

Nepřítelem byla skupina zombií.

„Mio, na tyhle věci nezabírá luk a šípy. Podpoř mě magií.”

„Hm.”

Magickými kopím jsem ty nahloučené zombie kosila jednu po druhé. Takhle se kopí normálně nepoužívá, ale díky efektu magické čepele, co se ukáže, když do něj vliju magickou moc dle pánových instrukcí, jsem je mohla kosit jako odumřelé stromy.

Kdyby to bylo normální kopí, kvůli takovému ledabylému zacházení by se už dávno rozbilo.

„Pomůžeme, ještěrčí slečno.”

Vypadalo to, že se ta kavalérie, co nás následovala, připojí k bitvě.

To mi nevadí, pokud se nebudou plést pod nohy...

Karina

Moje pěst se zastavila, než jsem mohla Ishizuchiho udeřit.

„Rako, proč mě zastavuješ?”

„Slečno Karino, to je útok démonickou magií. Vzpamatuj se.”

Když magický nástroj Raka modře zazářil, ta nenávist ve mně zmizela, jako kdyby ji něco odplavilo.

Zdá se, že mladí dřevění obři a sir Zotor jsou tou magií ovlivnění. Neovlivnění obři znehybnili obry pod vlivem magie. Sir Zotor agresivně řádil, zatímco ho jeden obr držel za nohy hlavou dolů. Jsem trochu zklamaná.

„Ishizuchi, udeř dopředu vlevo.”

„Rozumím.”

Ishizuchi tvrdě udeřil do stromu nedaleko.

Bylo to překvapení.

Z toho místa, co mělo být prázdné, vzlétlo několik temných lidí s netopýřími křídly. Když jsem se na to později zeptala Raky, nebylo to tak, že by ti démoni byli neviditelní, ale že se zamaskovali jako strom. Zdá se, že se tomu říká mimikry. Je to jako hmyz.

„Kuhahaha, mladá dámo, to jsou ale nemyslitelné posily...”

V půli jeho proslovu se ozvalo BUM a ten démon odletěl z lesa pryč.

Obři jsou popudliví. Jedna obřice vedle Ishizuchiho odpálkovala všechny temné démony pomocí obrovského kyje. Byla jako ten řezbářský netvor, co se objevoval ve folklóru. Po takovém útoku se z většiny démonů stalo temné smetí, ale jeden z nich se otřepal a zastavil se ve vzduchu.

„To je skutečné tělo, Ishizuchi, pojďme!”

„Jo.”

Ale situace se změnila ještě předtím, než se Ishizuchi pohnul. Kolem démona se shromáždilo mnoho malých světýlek. Vypadalo to velmi krásně, i když můj dojem mohl být poněkud zcestný.

„Směšné, to je nemožné.”

„Rako, co se děje?”

„To je magie taktické úrovně, co patří do pokročilého stupně magického umění. Slečno Karino, pracuje pro barona nějaký výjimečný mág?”

„Ne, máme jenom jednoho člověka, co dokáže použít magii mírně pokročilé úrovně. Nikdo u nás nedokáže použít pokročilou úroveň.”

Za těmi třpytícími se světly na okamžik zazářilo modré světlo. A pak okamžitě zmizelo za obzorem a zanechalo po sobě akorát modrou světelnou stopu. A ten démon, co měl být v tom světle, zmizel.

„Unikl?”

„Ne,” odpověděl Raka. Jeho hlas zněl, jako kdyby se k němu musel nutit.

„Ne?”

„Toho démona to zničilo. Ne, zrovna teď ho zničil útok svatého meče. Směšné, neuvěřitelné.”

Svatý meč? Meč toho podvodníka byl přece jenom vážně svatý meč? Ne, to není možné. Nebo sem možná přispěchal skutečný hrdina?

„Možná to byl skutečný hrdina?”

„To nevím, ale problém není v tomhle, slečno Karino. Ten útok svatým mečem nebyl normální. To byla zakázaná technika, kdy se magický nástroj rozdivočí kvůli přebytku magické moci, co mu měla zvýšit útočnou sílu. Je nemyslitelné, aby se svaté meče používaly jako zbraň na jedno použití.

Ta věc se svatým mečem, o které mluvil Raka, mě trápila, ale mnohem víc mě trápilo to s tím hrdinou. V této zemi byly dva svaté meče, ale na celém světě byl jenom jeden hrdina. Myslím, že bylo důležité vědět, jestli ten člověk, co použil svatý meč, byl hrdina nebo ne. Copak to je asi za člověka?

„Rako, ty ho nevidíš?”

„Je to příliš daleko, takže tam moje moc prohlédnout nedosáhne, ale zdá se, že to je člověk se stříbrnou helmou. Navíc má zlatý meč, to je pravděpodobně svatý meč.”

Ten podvodník neměl něco jako stříbrnou helmu. Navíc z toho meče, co nám ukázal, sálalo modré světlo, co nepůsobilo nijak záhadně. Tehdy to bylo mlhavé, takže mě to oklamalo, ale ten meč nemohl být Gjallarhorn. O svatém meči jsem mohla snadno mluvit tři dny v kuse, víte?

„Rako, pojďme zjistit jeho skutečnou totožnost!”

„Počkej, slečno Karino. Nejdřív se musíme vypořádat se zombiemi, co zaplavili město.”

„Tím se netrapte, teď když démon zemřel, nemáme žádné další povinnosti. Zombie můžete nechat na nás a na rytíři.”

Využila jsem Ishizuchiho laskavosti a nechala jsem se snést na vnější městské hradby.

Ale byl nějaký svatý meč, co měl zlatou čepel?

Rytíř

„Hoj, kopí té ještěrčí ženy je skutečný, co to kruci je?”

„Je to úžasný, co, používá ho jako sekyru, i když to je kopí. Navíc to vypadá, že to světlo vychází z magické čepele.”

„Uhya~ úplně jako vévodská stráž, co?”

„Nejenom to, podívejte se na koně toho děcka. Co to je? Ta malá holka stojí na sedlu a hází kamením a vždycky se trefí. A ten kůň se sám od sebe přesouvá blíž k zombiím a kope je.”

„Není to pro válečného koně normální?”

„Není možné, aby ten tlusťoch byl válečný kůň, ne? To je druh Gontsu, co se používá na tažení vozu, víš?”

„Hej, teď není čas na tyhle řeči, zevnitř se objevilo něco vážně nebezpečnýho.”

Moji podřízení řádně poráželi zombie, i když takhle tlachali, ale měli bychom sebrat síly, protože se zdá, že se objevil nebezpečný nepřítel. Pokud si dobře vzpomínám, tohle by měla být hydra. Jelikož vypadala jako zombie, bylo by pěkné, kdyby nedokázala použít svůj pověstný dech.

„Donovane, možná použije dech, v tom případě použij Vzduchový štít.”

„Rozumím, i když to bude jen dočasné opatření.”

„To mi nevadí, lepší než nic.”

Mia

Ach jo! Kolik jich je? I když Liza a kavalérie měli porazit kolem stovky, pořád přichází další. Vážně sem jdou.

„■■■ ■ ■■ ■■■ Vodní zástěna.”

Nebezpečné. Vážně nebezpečné.

Za zombiemi byl had se spoustou hlav a chrlil oheň. Překvapení, vážně mě to překvapilo. Ale, ale, nádherně jsem tomu zabránila vodní zástěnou. Zabránila jsem tomu, víte.

Kdybych to do cesty postavila přímo, tak by se kouzlo zlomilo, tak jsem ho jenom trochu odklonila. Na to jsem přišla, když jsem viděla, jak Pochi a Tama odkláněly Lizino kopí. Akorát jsem to použila v praxi, víte?

Rytíř

Hydřin ohnivý dech zničil Donovanův vzduchový štít, jako by to byl potrhaný papír, ale někdo odněkud aktivoval vodní zástěnu a odklonil ji.

„Hej, hej, prohrál jsi s tím děckem támhle.”

„To je elf, víš? I když vypadá takhle, žila mnohem déle než my. Je to řádná dáma, i když je malá.”

„Nevadí ti, ani když jsi prohrál, co?”

I když takhle tlachali, kopali do zombií pseudogoblinů, co na ně útočily zezdola.

Dokonce ani magie té dívky tu nebude věčně. Po každém útoku trochu ustupuje. Nemáme na výběr a musíme se pomocí Donovanova Vzduchového kladiva nějak dostat k Hydře.
-----------------------------------------------

~ Satou svoje OP počínání vypráví tak věcně, že to člověku ani nepřijde, dokud se na to nepodívá očima lidí z jiného světa ^-^ ~

Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>