DM - kapitola 91

Kapitola 91 – Bitva ve městě Muno (3)

Tady Satou. Jeden můj kamarád byl s rozumem v koncích kvůli hledání práce a nachomýtl se k jednomu podezřelému semináři. Chodil na něj, dokud nebyl na pokraji finanční katastrofy.

Historie vymývání mozku je dlouhá. Stává se to dokonce i v jiném světě, akorát jejich metoda je trochu jiná.



Díky Pochi jsme se s baronovou rodinou sblížili a s Chlápkovou pomocí jsem s baronem kontroloval různé věci, ale...

„Takže jste nevydal rozkaz vybrat od lidu dárky ke svatbě”

„Ne. Konzul mi řekl, že letos máme špatnou úrodu. Kdybychom dělali něco takového, lid by hladověl.”

Lid ve skutečnosti opouštěl svoje děti a staré lidi.

„Víte, že každá vesnice prodává své lidi tak moc, že se jim kupci vyhýbají?”

„Hm, nemůžu říct, že každá vesnice prosperuje, ale nevybíráme tak velké daně, aby hladověli. A letos jsme se po konzulově radě podělili s lidem o jídlo?”

Vesničani, s kterými jsem se setkal, byli všichni hubení. Ať už se jednalo o nevolníky nebo starostu vesnice. Nemyslím si, že by starosta zpronevěřoval jídlo.

„Dneska nám pod kočár skočila jedna dívka. Kočí řekl, že kočáry nezastaví, ani kdyby to mělo zabít člověka, kterého přejede, je to pravda?”

„To bohužel pravda je.”

Och, přiznal to.

Ale baron se zatvářil zachmuřeně. Rozhodně to nevypadalo, že by zastával názor, že je prostý lid k ničemu.

„Pane Satou, k tomu máme důvody. Předloni kočár, v kterém jsme jely já a má sestra, narazil do dítěte. Okamžitě jsme vyšly z kočáru, abychom tomu dítěti pomohly, ale lidé nás okamžitě obklíčili a skoro unesli.”

„To mluvíš o tom, jak jsme se setkali? Nebyli ty děti a lidé, co vás obklíčili, součástí loupežnické bandy jménem Munští rebelové, co se skrývali ve městě? Ale to konzul mi později řekl, že to byli loupežníci.”

„Tehdy jsi byl úžasný.”

Ignoroval jsem baronovu dceru a hrdinu, co spolu začali flirtovat. Navíc podle toho, co mi baronova dcera řekla, se taková situace opakovala ještě pětkrát. Baronovy dcery se do toho přímo připletly jenom dvakrát, zbytek se přihodil služebným a vysoce postaveným úředníkům. Obzvláště ten poslední incident s vysoce postaveným úředníkem, jeho kočár po útoku ze strany naschvál převrhli.

To bylo divné. V celém tomhle městě nebyl nikdo, kdy by patřil k organizaci jménem Munští rebelové, i když už je možná pozabíjeli. Jelikož to jsou lidé z podsvětí, bylo samozřejmě složité posoudit, jestli jsou loupežníci nebo ne, jen z kolonky Odměna a Trest. Ale nebyl tu nikdo, kdo by měl označení loupežník.

„I tu imigrační daň navrhl konzul?”

„Vlastně došlo k incidentům, kdy unášeli děti a dívky z vesnic, aby je pak přinutili stát se v jiných lénech otroky. Dle konzulova návrhu jsme na lidi, kteří nejsou oficiálními kupci s otroky nebo nemají dovolení od starosty vesnice, uvalili vysokou daň, abychom tomuto zločinu zabránili.”

Takže to bylo z dobré vůle, co? Žádný šlechtic by nechtěl, aby se mu populace snižovala, takže v tom pravděpodobně byl i aspekt praktičnosti.

„Tak mě tak napadá, že jsem u brány neviděl ani vojáky, ani rytíře?”

„Hm, od vesničanů a kupců jsme dostali hlášení, že vzrostl počet obětí loupežnictví. Proto jsme celou armádu vyslali, aby je potlačili. Jelikož konzul řekl, že když bránu zavřeme, nebude problém, ani kdyby loupežníci zaútočili, schválil jsem to.”

Dobrá, pochybnost.

Copak před chvílí neřekl, že loupežníci zaútočili na kočár ve městě?

Zrovna teď nebylo ve městě ani 10 vojáků. Byl tu jenom jeden rytíř. A zbývající personál byl příliš malý, i kdyby se celá armáda vypravila na misi. Upřímně řečeno to bylo nemyslitelné.

„Nevadí, že se loupežníci skrývají ve městě?”

„Nevadí, protože konzul řekl, že to nebude vadit.”

„Navíc nezáleží na tom, kolikrát ti loupežníci zaútočí, já je vyhladím tímhle svatým mečem,” dodal falešný hrdina po baronových slovech. Poté začal znovu flirtovat s mladou dámou, takže jsem ho ignoroval.

Tak konzul, co? Celkem mu věřili.

Hmm? Když už jsme u toho, ten člověk, kterého všichni nazývají konzulem, může znamenat jenom tamto.

Vyhledal jsem si konzula na mapě. Na celém území, ne jenom ve městě.

„Kdyby to šlo, rád bych se s panem konzulem osobně setkal.”

Ale samozřejmě, jen je teď trochu zaneprázdněný. Pracuje v oddělené budově vedle této. Až s prací skončí, pravděpodobně se tu ukáže.”

Tak v oddělené budově, co, tam žádný konzul nebyl. To znamená, že ten člověk, kterému říkají konzul, byl s největší pravděpodobností démon.

Prozatím se zeptám, jak se jmenuje, a zjistím, jestli je ve vězení nebo ne.

„Všichni ho oslovujete jako konzul, ale přemýšlel jsem, jak se jmenuje?”

„Hm, jakpak to bylo? Omlouvám se, vždycky mu říkám konzule, takže jsem na jeho jméno zapomněl. To se s věkem stává.”

Zkusil jsem se na to zeptat baronovy dcery.

„Během dětství jsem ho oslovovala jménem, ale poslední dobou mu říkám akorát konzule, takže si nevzpomínám.”

„Omlouvám se, od začátku jsme mu vždycky říkaly konzul, takže nevím.”

Ani služebné to nevěděly.

Takováhle situace byla normálně nemožná. Bylo by pochopitelné, kdyby zapomněli na jméno nevýrazného člověka, ale bylo příliš nepřirozené, že nikdo neznal jméno nejdůležitějšího člověka v administrativě.

A to nejpodivnější na tom bylo—

Podíval jsem se na lidi, co mi na tu otázku odpověděli.

—Nikdo z nich si nemyslel, že by to bylo divné.




„Hmm? Copak?” zeptal se falešný hrdina, jak se podíval z balkónu.

Na balkón vedlo z této místnosti spoustu dveří velkých jako člověk a všechny byly otevřené. Jelikož místnost byla v nejvyšším patře budovy na vyvýšeném místě, mělo tu být chladno, ale zdálo se, že proudění vzduchu zablokovali magií jménem Vzduchový závěs.

Neblokovalo to jenom chlad, přemýšlel jsem, co byl tento zvláštní pocit, že tu jsem zamčený.

A balkón nám nabízel výhled na celou ústřední ulici od hradní brány až k hlavní bráně do města. Hrdina chtěl pravděpodobně poukázat na ten černý stín, co vypadal jako lidí běžící po středové ulici.

Stalo se něco?

Jedna služebná řekla: „Přeptám se na to.” A odešla z místnosti.

Podle toho, co jsem viděl na mapě, se na dvou hřbitovech objevilo deset a deset kostlivců. Všechny štěpy démona byly samozřejmě v lese až na toho jednoho, co byl v oddělené budově tady.

Prohledal jsem město a našel jsem viníka. Nedaleko těch kostlivců byli lidé s [Magií duchů]. Jelikož ti lidé neměli žádný abnormální stav, démon, co vystupoval jako konzul, je pravděpodobně podplatil, aby způsobili rozruch.

Když uvážím historii tohoto města, pravděpodobně se nedá nic dělat, ale nebylo pochyb o tom, že to bylo také proto, že ty lidi venku někdo vedl.

I ostatní vyšli na balkón po vzoru hrdiny.

I my jsme je následovali na balkón.

Arisa mě zatahala za rukáv. „Hele, nemyslíš si, že za tímhle stojí konzul?”

„Ano. Ten chlápek je náhodou démon.”

„D-démon? Jak to víš?”

Kruci, byl jsem zamyšlený, takže jsem odpověděl bez rozmyslu. No, to je jedno.

„Na tomhle hradě není žádný konzul. Místo toho tu je štěp démona v levelu 1.”

„Level 1? To není možné, tělo musí být někde nedaleko.”

Stejně dobře jsem jí mohl celou tu situaci vysvětlit.

„Hlavní tělo je v lese za městem.”

„Cože?”

„Baronova armáda o 1.000 vojácích tam bojovala s 3.000 půlgobliny, ale navzájem se pozabíjeli kvůli démonově magii mysli. Ostatních 10 štěpů je v lese a vytváří zombie. Zhruba 100 zombie pochoduje ve skupině k městu Muno. Navíc proměňují v zombie i loupežníky a zvířata v lese.”

„Vážně?”

„Naprosto vážně.”

Už je to dlouho, co jsem použil tuhle hlášku.

Myslím, že jsem Arise řekl o mapě a vyhledávání... ale možná si myslela, že to má dosah jen pár stovek metrů. Neřekl jsem jí, že to dokáže pokrýt celé teritorium, protože jsem nechtěl, aby uhádla, že to je jedinečná technika.

Ups, musím jí říct trochu víc. Postupně jsem jí řekl podrobnosti o tom démonovi.

„T-takže jsi hodlal nonšalantně a sám nakráčet někam, kde je démon v levelu 30?” Arisa pozvedla obočí a přitočila se ke mně.

„No, ne, to už dělám a hlavní tělo je v lese, ne?”

„To už jsi zapomněl na toho kostlivce tehdy? Štěp je odštěpené tělo, ne? Co bys dělal, kdyby hlavní tělo mělo schopnost vyměnit si pozici s odštěpeným tělem?”

Až na to dojde, mám v úmyslu jej porazit.

„No, pro takovou situaci máme svatý meč. Jelikož tu je falešný hrdina a jeho přátelé.”

„Pokud se spoléháš na takové lidi, měl sis s sebou vzít i Lizu a ostatní. I kdyby na nás zaútočili, něco bychom udělali.”

„Démoni se velmi dobře vyznají v magických útocích, takže se bojím, že by Lizu a ostatní zmanipuloval.”

„Ach jo, copak jsem neřekla, že bys místo nás otroků měl dát přednost sobě!”

Uklidnil jsem Arisu, co se kvůli svým starostem vztekala.

Během takovéto chvíle bych měl změnit téma a vystříhat se hádce.

„Ariso, i kdyby za tím stál ten démon, nemyslíš si, že jsou všichni v podivném stavu?”

„To pravděpodobně způsobila démonova magie mysli.”

„Ale nikdo nemá žádný abnormální stav, víš?”

„To je ono, proto je magie mysli zakázaná.”

Tak mě tak napadá, že ten démon je první, u koho jsem viděl mentální magii jako u Arisy.

„Pokud opakovaně a dlouhodobě používáš mentální magii jako Důvěra, poznávací zábranu (Rušení) a manipulaci s logikou (Číhání), je možné lidem vymýt mozek.”

„Vymýt jim mozek?”

„Hm, pokud použiješ magii, abys lidem vštípil, že [vrány jsou bílé], nakonec když se zeptáš [jakou barvu mají vrány], odpoví ti [bílou]. Pokud magií vytvoříš snadno uvěřitelný základ, pak se ze lži může stát pravda. Ačkoli samozřejmě existují individuální rozdíly.”

Spíš než fantazie to bylo jako nějaké nové náboženství.

„Je nějaký způsob, jak to zrušit?”

„To bude obtížné. Pokud bychom byli trpěliví, půjde to. Ale nejde to odstranit jednou ranou magií.”

Zdálo se, že existovala magie na zrušení manipulace mysli, ale vypadalo to, že u magie, co vám zkreslila smysly, to bylo těžké.

I když se zdá, že existuje způsob, jak jim vymýt mozek zase opačně, bude to chtít čas.
-----------------------------------------------

~ Chudinka Arisa ještě pořád netuší, že Satou v levelu s trojmístnou hodnotou... ~

Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>