DM - kapitola 86

Kapitola 86 – Lidé na území barona Muna (10)

(Pozn.: Už zas...?!)

Tady Satou. Slyšel jsem, že ve svých snech vidíte střípky svých vzpomínek.

Ačkoli od té doby, co jsem se stal pracujícím dospělým a vedl život krátkých šlofíků, jsem už nikdy nesnil.



Pochi a dívky si s námi přišly vyměnit místo, protože už byl čas. Arisa řekla: „Budu tě hlídat, takže v noci nechoď ven.” A zaujala pozici vedle mě, abychom spali spolu. Obvykle bych ji odstrčil, ale jelikož dneska při vyjednávání s Chlápkem odvedla dobrou práci, projednou jí v tom nechám. Ačkoli to nebyla odměna.

Samozřejmě jsem ji varoval, že pokud se mě pokusí sexuálně obtěžovat, svážu ji a pověsím na strop.

Jelikož i Lulu si lehla na opačnou stranu a se zakoktáním také žádala „J-já taky, taky budu hlídat.”, nakonec jsme vypadali jako kanji znak pro řeku.

Doufám, že těch 5 let rychle uplyne.

Na rozdíl od mých očekávání šla Arisa spát, aniž by dělala něco absurdního.

Pokud by byla vždycky taková, nechám ji se mnou spát kdykoli.

Než jsem šel spát, zkontroloval jsem pohyby démona.

Poflakoval se po hradě a kolem loupežníků v lese jako obvykle, ale sem tam vyprodukoval oddělené tělo v levelu 1 (Odštěp) a nechal ho toulat se po městě. Celou předešlou noc jsem se ho snažil monitorovat, ale jelikož se nezdálo, že by někoho zabil, pravděpodobně to bylo odštěpené tělo na sbírání informací.

Podezřelá činnost se vyvíjela i jinde.

Loupežníci kolem města Muna se sloučili s velkou loupežnickou bandou z lesa nedaleko města. Bylo mezi nimi také hodně nevolníků, co uteklo z blízkých vesnic. Vznikla z toho skupina lidí zhruba kolem 500 lidí. Pokud se k nim přidají i ty menší skupiny, co jsou teď na pochodu, bude to kolem 700 lidí. Pravděpodobně by mohlo dojít k revoluci.

Navíc na severozápadě – zhruba napravo od místa, kde teď jsme, a trochu dál od města Muno – na území vstupovala armáda Demigoblinů.

Včera večer jich bylo jenom 50, ale teď jich bylo skoro 1.000 a počet se pořád navyšoval, jak dál přicházeli z oblasti mimo území Muno.

Ale stejně jsem přemýšlel, jestli v názvu měli to „demi”, protože to byl poddruh goblinů.

Překvapivě to nebyli pololidé, ale více méně netvoři. Rád bych se na ně podíval, protože jsem osobně ještě žádného neviděl.

Taky jsem neviděl orky, ale jelikož se o nich píše v místních pohádkách, určitě někde existují.

Ta osoba, kterou v poledne hledal rytíř Eral, byla pravděpodobně druhá dcera barona Muna. Napadlo mě to, protože se momentálně nacházela na základně velké bandy loupežníků. Možná ji unesli a udělali z ní rukojmí. Přemýšlel jsem, jestli to bylo kvůli jejím rodičům.

Vypadalo to, že naše zítřejší cesta bude kvůli pohybu loupežníků poklidná. Jelikož počet zbytečných potíží klesne, usilujme o to, abychom se do města Muno dostali pozítří ráno.

Když jsem skončil s obecným prošetřováním, šel jsem spát.




Měl jsem nezvyklý sen.

Snil jsem o tom, že jsem si hrál s dívkou, co byla moje první láska z venkova, na pozemku chrámu.

Pokud by to bylo jenom tohle, pak by to byl jenom nostalgický sen, ale ta scéna byla jiná a její osobnost byla také jiná, i když jsem si byl jistý, že to byla stejná dívka.

Nedokázal jsem si vzpomenout, jak se ta dívka jmenovala, ale přemýšlel jsem, proč se mi zdálo tohle, když mě objímaly Lulu a Arisa.




„Jak jsem řekla, jenom řeku přijmout nemůžu,” zakřičela Arisa podivná slova, zatímco vstala. Už nějakou chvíli nahlas skřípala zuby. Navíc její nehty na rukách, kterými mi svírala paže, byly bolestivé. Vyléčilo se to, ještě než jsem utržil nějakou újmu, a akorát mi trochu zrudla kůže, takže jsem to nechal být, ale bolestivé věci jsou pořád bolestivé.

„Dobré ráno, Ariso.”

„Dobré ráno? Já jsem Arisa, tvůj miláček.”

„Skoro, to poslední je špatně.”

Zareagovala jenom tím, že opakovaně předstírala, že mě mlátí, ale kolem očí měla náznak slz. Co to měla za sen?

Lulu pořád spala, ale také měla na tváři stopy po slzách. Když jsem sklopil zrak, Pochi a Tama spaly stočené do klubíčka na mém břiše a říkaly: „Nesnáším zimu~” a „Nesnáším hlad nanodesu.” Vypadalo to, že měly noční můry.

Jelikož se zdálo, že všechny měly noční můru, probudil jsem je tím, že jsem jim postupně ucpal nos.

„Pane? Díky bohu!”

„Ránko~? Mňau, je tu teplo nodesu.”

„Dobré ráno, nanodesu. Je na čase připravit snídani nanodesu.”

Zdálo se, že ty tři pořád napůl spaly, s ospalým pohledem se mi tvářemi otíraly o hruď a ramena. Bylo vzácné vidět Lulu v takovém stavu. Arisa by téhle šance obvykle využila a skočila do toho, ale šla si umýt tvář.

Napadlo mě, že možná přišel inkubus, ale když jsem po něm zapátral, nic jsem nenašel. Kdyby to byl vážně inkubus, moje vycítění krize by se spustilo dřív.

Mia a Liza také snily o svém rodném městě. Zdálo se, že Nana neměla žádný konkrétní sen. Takže neviděla nic jako elektrické ovečky nebo magické ovečky.

Ten den na nás nic neútočilo, přesně jak jsem čekal, bylo to vskutku poklidný den.

Akorát Pochi a Tama byly dneska přehnaně přilnavé a otíraly se o mě tvářemi, takže jsem během cestování nemohl nic dělat. Jelikož vypadaly vážně nervózně, celý den jsem s nimi hrál karty a slovní kopanou.

Pozval jsem i Hayunu a jejího muže, protože vypadali znuděně. Zdálo se, že ten Chlápek byl na hrách závislý, protože začal být vážně rozpustilý. Přál bych si, aby mu Hayuna předala trochu ze své elegance.




Té noci jsem měl pokračování toho včerejšího snu. A když jsem se druhého rána zeptal ostatních, všechny měly také podivné sny.

Myslel jsem si, že to bylo dílo toho démona, ale když jsem se podíval na jeho techniku a vrozené schopnosti jeho kmene, nezdálo se to pravděpodobné.

Ten démon byl z kmene jménem Krátký roh. Zdálo se, že jeho příslušníci měli krátký roh s netopýřími křídly a vypadali jako chrliče. Jeho techniky byly: [Magie duchů], [Mentální magie], [Proměna], [Okouzlení]. Jenom tyhle čtyři.

Tento démon zůstal od včerejšího poledne  v nedalekém lese.

Shromáždění loupežníci včera dosahovali počtu 700, ale dneska to byla jenom jednomístná hodnota. Nechápal jsem, jak to mohlo během té chvíle, co jsem se nekoukal, klesnout. Ale když jsem spatřil zombie, co se objevovaly kolem démona, pochopil jsem to.

Demigoblini se taky blížili k zombiím. Jejich počet se přestal navyšovat, ale nakonec jich bylo 3.000.

Někdy se počet zombií snížil a místo toho se objevili kostlivci. Nechtěl jsem vědět, co se stalo.

Baronova dcera, kterou zdánlivě unesli loupežníci, úspěšně unikla. Utíkala hlouběji do lesa spolu s mužem s podezřele vysokým levelem mezi loupežníky. Nevěděl jsem, jestli ho okouzlila, nebo jestli se znali od začátku.

Z baronova území brzy ráno vyrazila územní armáda k loupežnickému lesu, vypadalo to, že začali se záchrannou akcí baronovy dcery. Bylo jich přes 1.000. Evidentně také najali místní žoldáky a otroky.

Hrdina v té armádě nebyl. Vypadalo to, že byl na baronově hradě.

Když se zvedlo tolik praporů, nepotřeboval jsem ani vycítění krize, abych věděl, že se schyluje k velkému zmatku.

Musím co nejrychleji všechny evakuovat do bezpečí.




Konečně jsme dorazili do města Muno, ale brány byly pevně zavřené, takže jsme nemohli dovnitř.

Zrovna jsme vyjednávali tím, že jsme ukázali Chlápkovu dýku, ale jelikož nikdo ze stráží ten erb na dýce neznal, pozvali nás do hradu.

„Půjdu s Torumou a Hayunou na setkání s baronem. Rád bych, abyste všechny jely s vozem do nedaleké vesnice a něco tam udělaly.”

Chlápek nás pozval všechny, ale kdybych teď byl ledabylý, mohli by umřít a já bych nemohl zajít do té svitkařské dílny.

I když jsem se hodlal setkat s baronem, vážně jsem neměl v úmyslu mu říct, aby se svým územím něco udělal. Bylo mi líto místních lidí jako dětí a starších lidí, s kterými jsem se nedávno setkal, ale nebylo to tak strašné, abych je chtěl za každou cenu zachránit. Dokonce i ohledně toho falešného hrdiny jsem měl jenom pocit, že bych měl tak nějak pomoct.

Proto jsem chtěl zajistit, že Liza a dívky budou v bezpečí.

„Pane, co máme dělat?”

„Hm, dál po cestě je vesnice. Chci, abyste v řece u vesnice nasbíraly oblázky, co vypadají takhle. Chci, abyste požádali starostu, jestli by ty oblázky mohl sbírat každý z vesnice.”

„Tama bude sbírat~”

„Pochi se bude snažit nodesu.”

Položil jsem ruce Pochi a Tamě na hlavu. Ty mezitím svižně zaujaly obvyklou pózu. A já pokračoval v řeči: „Jo, jsem rád, že jste tak nadšené, ale měli bychom dát práci vesničanům.”

Dopodrobna jsem to všem vysvětlil.

Musí nasbírat 100 oblázků a já ty oblázky vykoupím za měďák za kus. Posuzování nasbíraných oblázků jsem nechal na Tamě, co má techniku sběru. Na Arise jsem nechal počítání peněz a vyjednávání se starostou. Liza bude vedle vozu, takže je vesničané nebudou moct podceňovat. Nana bude dělat paní, zatímco Lulu a Mia budou služebné.

„Co má dělat Pochi nodesu?”

„Pochi, ty budeš Arise dělat strážce, až bude oblázky směňovat za peníze.”

„Rozumím~ nanodesu.”

Takže s tímhle bylo vysvětlení u konce. Měl bych se přidat k Hayuně a Chlápkovi. Než jsem mohl vystoupit z vozu, Arisa mě chytila za rukáv.

„Ne, v žádném případě.”

V očích se jí sbíraly slzy a celým srdcem to odmítla. Hm, vážně nechce být jednatelka? Myslím, že se na to hodí víc než kdokoli jiný.

„Tak se chceš vyměnit s Lulu?”

„Ne, nechci, abys šel sám... pane.”

Nevadí mi, když mi normálně tyká, ale teď použila to zkostnatělé pane, co?

„Vždyť nejdu na bitevní pole. Jenom doprovázím Torumu a Hayunu do baronova hradu, jen přemýšlím, že bych se chopil příležitosti osobně se setkat s baronem, víš?”

S pár žerty jsem se snažil znít co možná nejklidněji.

„Kdyby to byl člověk, s kterým se dá dobře mluvit, napadlo mě, že bych ho požádal, aby udělal něco pro svůj lid, ale první prioritou bude moje bezpečí, takže to bude v pořádku.”

Ale nezdálo se, že by to citlivá Arisa nechala jen tak. Tlačila na mě, zatímco zvedla ramena: „To je lež, že nás nebereš s sebou do města, je důkaz.”

Trefa do černého.

Takže, co mám teď dělat.
-----------------------------------------------

~ A pomalu se schyluje k akci. ~

Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>