DM - kapitola 82

Kapitola 82 – Lidé na území barona Muna (7)

Tady Satou. V dětství jsem si nemohl pomoct a myslel jsem si, že magnet, co se vznáší kvůli jinému magnetu, je záhadný. V té době byla populární magická představení, takže jsem si chvíli myslel, že ten vznášející se magnet je magie.

Na jiném světě se magnet možná považoval za magický kámen.



Ve voze, kde obvykle bylo spoustu místa, teď bylo spoustu zavazadel. Tuhle kamufláž jsem udělal proto, aby nás Hayuna a její muž nepodezírali. Rozložil jsem tam nádobí, krabice a sudy se zásobou jídla na dva dny. Bylo velmi těžké zařídit, aby se to všechno nezhroutilo.

Během té doby jsem byl vděčný, že mám Inventář.

Samozřejmě jsem si dal záležet, abych tam nechal dost místa pro lidi. Mia si stěžovala, že to je přecpané, ale v porovnání s jinými normálními vozy to pravděpodobně pořád bylo prostorné.

Jak se dalo čekat, dokonce i netečná Mia se po tomhle zeptala: „Odkud jsi to všechno vytáhl?” A já jí ukázal magickou brašnu.

Když pominu Miu, co se s námi v lese Bornean rozloučí, nevadilo mi ostatním říct o inventáři. Ale rád bych se vyhnul situacím, aby dívky někdo unesl kvůli nějakým zkazkám. Byl bych radši, aby to nebezpečí padlo na mě. Samozřejmě si nemyslím, že by dívky ty zkazky nějak šířily, ale nemůžu vyloučit možnost, že by někdo vyslechl, co si povídaly mezi sebou.

Bude bezpečnější, když to budu držet v tajnosti, dokud všechny nezesílí natolik, aby se ochránily, i kdyby se dostaly do maléru.

V tomto ohledu když jde o magickou brašnu, viníci se zaměří na předmět. A i kdyby ji někdo ukradl, nebylo by to nijak zvlášť otravné.




„Měli bychom je brzy vzbudit?”

„Správně, necháme je až do dalšího tábora. Pokud jsou divní, necháme je spát, až dokud se nedostaneme do města Muno.”

„Dobře.”

Prozatím jsme neměli narazit na loupežníky nebo zvířata, takže jsem nechal řízení na Lulu. Liza trénovala jízdu na koni. Mia jí jela po boku, učila Lizu, jak koně zvládat. Liza samozřejmě jela na koni se sedlem.

„Pane, chci se dotknout tvářiček tohoto mladého organismu. Žádám o svolení.”

„Nedotýkej se toho dítěte.”

„Žádám o opětovné uvážení, pane.”

Nana při ptaní upřeně zírala na dítě, ale dotýkat se dítěte bez svolení jeho opatrovníka je zakázáno. Když jsem jí to zakázal, intenzivně a na protest ke mně obrátila tvář. Ten její nátlak mi připomínal horor, takže jsem ten problém odložil na později.

„Až se matka vzbudí, požádáme ji o svolení.”

„Pane, žádám o svolení napomoci matčině probuzení.”

„Ne, nebuď ji, dokud se sama neprobudí.”

„...Dobře, pane,” poddala se Nana, zatímco vypadala trochu lítostivě. Ale když se podívala na dítě, posadila se na podlážku vozu, objala si rukama kolena a položila si bradu na čéšky. Takhle se na to dítě extaticky dívala.

Arisa tu nebyla, seděla na kozlíku s Lulu. Zdálo se, že nechtěla být v Torumově blízkosti, protože páchl po potu.

Pochi a Tama vypadaly, že je dítě celkem zaujalo, ale nepřibližovaly se k ní. Tak nějak mi přišlo, že byly trochu rozmrzelé. Přemýšlel jsem, jestli to s dětmi neuměly.

Když jsem se zeptal, co se děje, odpověděly mi akorát: „To nic.”

Mě to jako nic vůbec nepřišlo, takže si s nimi promluvím později po jídle.

Když je člověk sytý, cítí se lépe a i jeho starosti jsou lehčí.




Pochi a Tama, co předtím vypadaly sklesle, s nadšením vyběhly hned, co jsme dorazili do tábořiště a říkaly: „Dneska ulovíme velkou kořist nodesu.” Chtěly se předvést před tím dítětem?

Arisa a Mia šly nasbírat dřevo.

„Ariso, ta dlouhá hůl ti bude při sbírání dřeva překážet.”

„Chci otestovat novou magii, nová magie se poprvé s krátkou hůlkou používá ztěžka, víš?”

„Konečně, hm. Jakou magii ses rozhodla naučit?”

„Ještě se rozmýšlím. Zúžila jsem výběr na tři možnosti, takže mě napadlo, že si jednu vyberu, až si je vyzkouším. Jelikož je za tím srázem pustina, nezapálím les, ani kdyby se mi to nepovedlo, ne?”

„V pořádku.”

„Mia řekla, že i kdybych les zapálila, tak ho uhasí.”

„Nech to na mě.”

„Dávejte pozor, abyste do toho nezatáhly Pochi a Tamu.”

„Dobře.”

„Hm.”

Svolil jsem k tomu, i když jsem se cítil strhaně kvůli Mie, co se svou bezvýraznou tváří dělala vítězné gesto. Ne, asi nebyla bezvýrazná, tváře měla trochu rudé, možná se cítila trochu trapně.

Zdálo se, že jí pořád na mysli leželo to selhání při včerejším testování magie, kdy zatopila celý tábor.

Dnešní jídlo připravovaly Lulu a Nana. Já budu Lizu učit, jak se postarat o koně. Co jsem četl v jedné manze nebo časopisu, když po jízdě koně vykartáčujete, sbližuje vás to. Taky si myslím, že by se Liza měla naučit, jak jezdit na koni, aby odrazovala loupežníky.

„Lizo, jak to jde s jízdou na koni?”

„Doma jsem kdysi jezdila na podobném zvířeti jménem úzkozad.”

Tak nějak jsem si dokázal a zároveň nedokázal představit to stvoření z toho jeho mlhavého jména. Nebudu se tím zabývat.

Uvázal jsem koně u nedalekého stromu a dal jsem jim zrní a slámu. Ti tři koně jedli celkem vydatně. Nemyslím si, že by to bylo kvůli hladu, protože nebyli tak tencí. Možná to nečekaně bylo kvůli tomu krmivu.




Jelikož jsme získali víc koní, napadlo mě, že bych je prakticky využil.

Myslel jsem si, že bych do vozu zapřáhl víc koní, ale bál jsem se, že kdybychom jeli rychleji, závěsový systém tohoto ojetého vozu by se rozbil.

Bál jsem se, že by se rozbila náprava, protože cesta tu byla neupravená. Taky mě napadlo, že bych nějaký závěs udělal, ale neměl jsem vybavení na výrobu velkých pružin, takže jsem to vzdal.

Kdybych dokázal vyrobit magický nástroj, co by napodobil tu plovoucí magii, co mi předvedla dívka z magického obchodu, naše schopnost přesouvání by se zvýšila. Tak nějak by to bylo něco jako lineární indukční motor.

V knihách od Trazayuyi byla metoda, jak vyrobit magické nástroje, co dokázaly napodobit podobnou magii, ale jelikož na to bylo třeba velkoplošné zázemí a uživatele přírodní magie, bylo to z ruky. Vypadá to, že bloky toho bludiště se přesouvaly na stejném principu.

Nakonec se ze všech těch tří koní stanou jezdecká zvířata. Pokud na nich pojedou ozbrojené zvířecí dívky, bude to loupežníky odrazovat.

Rozhodl jsem se, že nejprve zkusím vyrobit jízdní postroj. Naštěstí jsem měl hodně kůže, takže jsem je vyrobil, zatímco jsem v učebnici kontroloval metodu řezání a šití. Na třmeny jsem ohobloval dřevo, protože nemůžou být jen z kůže. Měl jsem vzor, takže to bylo snadné.

Dodělal jsem to během 30 minut a okamžitě jsem to zkusil nasadit na koně, abych viděl, jestli sedí. Jup, nevypadá to, že by s tím byl problém.

Pro Pochi a Tamu bych měl udělat malý postroj.

Když jsem postroj sundával, zavolala na mě Nana. Zdá se, že se vzbudila Hayuna.

„Moc vám děkuju. Dokonce jste kvůli Torumovi použil magický lektvar.”

„To mě netrápí, za lidský život přece jenom neexistuje náhrada.”

Ačkoli to byl magický lektvar, použil jsem ten, co se dal vyrobit nejlevněji, ale to jsem nemusel zmiňovat.

Hayuna si při děkování sundala kutnu. Byla to žena s nazrzlými blonďatými vlasy. Byla relativně krásná, ale s těma svýma dětinskýma očima nevypadala na svých 25 let. Ale jak objímala své dítě, vypadala jako řádná matka. Prsa měla větší než většina žen, ale nedaly by se ještě nazývat „kozami”. Ačkoli linii pasu měla pěknou. Byla v levelu 3 a měla techniku úklidu.

Muž, co spal vedle ní, Toruma, byl 30 letý muž a kvůli své vytáhlé a útlé postavě působil nespolehlivě. Vlasy měl světle hnědé, bez vousů. Byl v levelu 4 a měl techniku Společnost.

Když jsem si s Hayunou přátelsky povídal, Arisa se posadila vedle mě a šeptem se mě na něco zeptala. Vypadala přitom nervózně. Měla nataženou kápi, pravděpodobně kvůli přítomnosti Hayuny a jejího muže. Její vlasy, co se pod kápí daly zahlédnout, vypadaly zlatavě. Jelikož neprošla žádným osvícením, byla to pravděpodobně paruka nebo magie.

„Nemáš zájem o vdané ženy, že ne?”

„Ne, cizoložství je zbytečné.”

„S-správně, co! Takže to chápeš, co?”

Otočil jsem se na Hayunu, protože bylo hrubé mluvit soukromě. „Vypadá to, že někam cestujete, kam míříte?”

„Ano, utíkali jsme, abychom se mohli vzít. Ale rodiče nám odpustili, takže jsme se vraceli zpět do hlavního města vévodství.”

Není tohle důvod, který by chtěli radši skrýt?

Ach ano, tenhle Toruma byl synovec vévody. Když se na něj Arisa podívala, vykřikla: „Šablona je tu!” Byl jsem rád, že k tomu došlo, když spali.

„Ufufu, vážně k sobě máte blízko.”

„Dneska jsou podivně přítulné.”

Hayuna se na nás dívala s úsměvem. Arisa a Mia mi už nějakou dobu z nějakého důvodu seděly po boku. Nejdřív to byla jenom Arisa, ale pak ji Mia napodobila a taky se k nám přidala. Co vy holky plánujete?

Hovor s Hayunou pokročil k tomu, kdy je chytili loupežníci.

Evidentně je polapili před třemi dny.

„No, nemyslela jsem si, že budeme naživu. Kupce, co nás vezl, zabili a pět žoldáků, co jsme si najali jako doprovod, uteklo hned, co spatřili loupežníky.”

„To je drsné. Ačkoli těch loupežníků bylo hodně, v téhle oblasti nejsou tak silní.”

„Prohlásili jsme ty žoldáky za zrádce, ale bylo příliš zbrklé postavit se tuctům protivníků...”

Normálně byste nevěděli, jak silní protivníci jsou, dokud byste s nimi nebojovali, takže hádám, že to je běžné. Přišlo jim, že by prohráli s dvojnásobným počtem ozbrojených lidí.

„Ale i tak je dobře, že jste z toho vyvázli.”

„Ano, Toruma použil svitek, aby aktivoval sebeobrannou magii.”

„Hoo, to je úžasné. Co to je za magii?”

„Bylo to vážně úžasné. Když tu magii použil, kolem kočáru se objevily zdi ze světla a loupežníci se k nám nedostali.”

Takže Toruma použil ten svitek Úkryt z loupežnického doupěte. To znamená, že i ten Vzdálený šíp, co jsme tam našli, mohl patřit jemu. Ačkoli jsem neměl v úmyslu mu ho vrátit. Podle Arisy a Lizy se věci získané při vyhlazení loupežníků rozdělí mezi zúčastněné. V tomto případě to bylo i oficiální, protože nám rytíři dali svolení.

„A když jste aktivovali tu světelnou zeď, neutekli jste?”

„Ta magie nám nedovolila odtamtud uniknout, takže jsme dvě hodiny zírali na loupežníky a oni na nás.”

Přirozeně, přitom by měl člověk pocit, že je spíš mrtvý než živý. Přežili, protože během té doby loupežníky přesvědčili, že za ně můžou dostat výkupné. A pak je přinutili stát se rukojmím, protože proti nim stáli rytíři.

„Tak výkupné, co?”

„Ano, Torumovi rodiče jsou šlechtici, takže Toruma napsal dopis, ve kterém je žádal o výkupné, a dal ho loupežníkům spolu s identifikací.”

Aha, takže v jejich zavazadle byla jenom Hayunina identifikace.

„To mi připomíná, že když tě drželi jako rukojmí, nekřičela jsi na ty rytíře, aby ti pomohli.”

„Loupežníci nám pohrozili, že pokud něco řekneme, zabijí naši dceru.”

Ale nechápu, proč s sebou vzali Torumu. Měli si místo něj vzít ty chlapce ve skrýši. No, to je jedno.

Jak jsme si povídali, probral se Toruma.

„Ha-hayuno!”

„Torumo, probral ses? Už je to v pořádku. Podívej, i Mayuna je v bezpečí.”

„To jsem rád, to jsem rád. Hayuno, Mayuno.”

Musím říct, že byste měli o jménu svého dítěte víc přemýšlet.

Jejich opětovné shledání pokračovalo, až dokud Hayunino dítě nezačalo brečet.
-----------------------------------------------

Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>