DM - kapitola 81

Kapitola 81 – Lidé na území barona Muna (6)

Tady Satou. Když jsem poprvé zkusil hrát západní hry, překvapilo mě, jak snadné bylo připravit o život někoho jiného. Je roztomilé nazývat to kulturním rozdílem, ale v jiném světě se to nesmí brát na lehkou váhu.



Zdá se, že ti loupežníci shodili rytíře na zem lany a vrhací sítí a zaútočili na ně. Když jsme rytíře měli na dohled, zoufale se snažili oplácet útok ze sítě. Ta síť vypadala, že by se dala mečem snadno přeseknout, to jsou amatéři?

Loupežníci na ně také horečnatě útočili, ale jelikož rytíři měli brnění, ty útoky jim moc neubližovaly.

Jelikož mezi loupežníky byli jenom tři lučištníci, Pochi a já jsme se rozdělili, abychom je shodili ze stromů. Přemýšlel jsem, proč byli vždycky na stromě. Je to záhada.

Loupežníci, co si nás všimli, zamířili k nám, ale když byli zhruba 200 metrů od nás, jejich počet už klesl na polovinu. Mia zaútočila Hořčičnou mlhou a zvířecí dívky rychle zneschopnily loupežníky, co dostali záchvat kašle. Prozatím se nezdálo, že by někdo zemřel.

Vůz jsem nechal na starosti Lulu a požádal jsem Nanu, kterou jsem očaroval Štítem, aby Lulu ochránila.

Štít jsem použil také na sebe a spolu se zvířecími dívkami jsem zamířil na bojiště.

Dýkou jsem rozřezal síť, co svazovala rytíře, zatímco zvířecí dívky dělaly společnost loupežníkům.

„Vedl sis dobře, kupče! Vy zatracení loupežníci, stane se z vás kořist silného meče skvělého seniora rytíře, pana Erala!”

Když druhý rytíř tiše přikývl, následoval rytíře Erala a oba dva započali krvavou řež loupežníků. I když ti dva byli jenom v levelu 9, jejich vybavení a bojové schopnosti byly příliš rozdílné, takže z toho vznikla jednostranná řež.

Dávali si záležet, aby zabili i loupežníky, co leželi na zemi poté, co je Liza a ostatní zneutralizovaly. Byli vážně nemilosrdní.

„Ups, pane rytíři, hned přestaň.”

Z lesa vyšel vousatý chlápek, co působil jako vůdce loupežníků. Přisluhovač po jeho boku držel v zajetí ženu v cestovním oděvu. Ta žena byla svázaná provazem.

„Hm, rukojmí, co?”

Co to je, moje krizové vnímání bilo jako na poplach. Číhali na nás někde v záloze? Obezřetně jsem si prohlížel okolí.

Ne.

Vycházelo to z rytíře Erala.

Rytíř Eral hodlal tu zajatou ženu probodnout spolu s mužem za ní. Hodil jsem dýku, co jsem měl v ruce, abych jeho meč odklonil.

Fuu, stihl jsem to.

Ujistil jsem se, že je žena v bezpečí, a zároveň s tím jsem se vyhnul čepeli loupežníka, co na mě zaútočil zezadu. Zdálo se, že se rytíř Eral nedokázal rozhodnout, jestli má zaútočit na mě nebo na loupežníky.

Vousatý chlápek se poškleboval. „Pche, rukojmí tě nezajímá, co, vážně jsi rytíř?”

Vousatý chlápek, loupežník, měl více lidskosti než rytíř...

Vousatý chlápek odvrátil meč rytíře Erala svou sekyrou. Druhý rytíř zezadu sekl po muži, co držel rukojmí. Co to je s rytíři na tomto světě?

„Torumo!”

Ten výkřik přišel od ženy, co drželi jako rukojmí. Co je tohle? Ten neutralizovaný muž nebyl loupežník? Ten mlčenlivý rytíř, co zaslechl, jak utrousila mužovo jméno, to bral tak, že je také s loupežníky a pozvedl meč jejím směrem. Já jsem vkročil mezi ně a spoléhal jsem se na Štít.

„Pane rytíři, útočíš na špatného protivníka. Tahle žena není loupežník.”

Nevím, jestli ten mlčenlivý rytíř mému slovu uvěřil, ale nechal tu ženu na pokoji.

Bitva mezi rytířem Eralem a vousatým chlapíkem v mžiku skončila, když se mlčenlivý rytíř vrhl na pomoc. Ostatní loupežníci chtěli utéct, když viděli, že vousatý chlapík co nevidět prohraje, ale Pochi a Tama jim pod nohy házely kameny a zajistily je.

„Ty zbabělče.”

„Chm, hlupáku. Pro čestného rytíře je nemyslitelné, aby s pouhými loupežníky bojoval za rovnocenných podmínek. Můj ty světě, vždycky se objeví bez ohledu na to, kolika se jich zbavíme.”

Když se rytíři vypořádali s loupežníky, vyřídili i ty svázané za vozem. Tohle jsem viděl jen jako přílišné zabíjení. Hodlal jsem proti rytířům namítnout, ale Arisa, co mi přišla k boku, aniž bych si toho všiml, mě zarazila.

„Chm, nechat loupežníky naživu je jen mrhání jídlem. Děkuji ti za spolupráci. Můžeš se cítit poctěn. Nechám ti tu vybavení loupežníků, můžeš ho prodat.”

Rytíři odjeli po pár slovech, co mi nepřišly jako vděčnost.

Jen tak mimochodem, Toruma byl naživu. Jelikož nezemřel okamžitě, dal jsem mu vypít léčivý lektvar a do tváří se mu hnedka vrátila barva. Tenhle okamžitý efekt byl nepříjemný, i když jsem ho už viděl tolikrát. Dech měl vyrovnaný, i když byl pořád v bezvědomí.

Hayuna – to bylo jméno té rukojmí – nám řekla, že v loupežnické skrýši v lese bylo dítě, co měla s Torumou. Nemohli se loupežníkům vzepřít, protože měli jejich dítě jako rukojmí.

Jelikož Hayuna chtěla jít s námi do loupežnického brlohu, nechal jsem Arisu, aby ji uspala magií.




Mia, Arisa a já jsme měli v plánu zaútočit na loupežnické doupě.

Chtěl jsem jít do jejich skrýše sám, ale Arisa trvala na tom, že za každou cenu půjde se mnou. A Mie bylo ze vší té krve špatně, takže využila příležitosti a nakonec se rozhodlo, že půjdeme spolu.

Jejich skrýš byla asi jenom 100 metrů od hlavní silnice. Poté, co Arisa svou magií zvenku uspala všechny loupežníky, v poklidu jsme zachránili Hayunino dítě.

„Do~brá, mise záchrana dítěte úspěšně splněna!”

„Hm.”

To dítě jsem nechal na starosti Mie, protože mě Arisa zavolala.

„To dítě má dar. Je celkem vzácný.”

To dítě mělo nezvyklou techniku, Věštění.

„Co to je za techniku?”

„Ta technika má stejný účinek, jako když se sejde spoustu kněžích a kněžek z chrámu, aby se celé hodiny modlili a získali proroctví.”

„To je praktické.”

„Ale jelikož člověk může zemřít, když tu techniku příliš používá, vypadá to, že se to nedá zneužít.”

Hádám, že to znělo jako nějaká boží horká linka. Tak nějak jsem si představil pracujícího obchodního zástupce, jak drží mobilní telefon.

„Takže když pominu to dítě, co budeme dělat s těmi loupežníky?”

„Pravděpodobně nebude vadit, když jim akorát vezmeme zbraně a brnění a necháme je na pokoji. Pravděpodobně nebudou moct pokračovat v loupežnictví, když jim zabili kolegy, ne?”

Ve skrýši byli tři loupežníci. Nejdřív jsem si myslel, že to byli zajatci, protože to všichni byli neduživě vyhlížející muži, kteří se zdánlivě nikdy neúčastnili žádného boje. Ale patřili ke stejné loupežnické bandě jako ten vousatý chlápek, takže to pravděpodobně byli loupežníci.

„Jsi jako vždycky měkota, co. No, to nevadí. Ale stejně tu jsou jenom neduživí muži, co? Jestlipak to jsou milenci toho vousatého chlápka? Jelikož mi to přijde jako BL, odpustím jim.”

Nezajímají mě preference nebo ctnosti loupežníků, takže jsem nechal shromáždění jejich vybavení na Arise, co z úst vypouštěla své falešné představy.

„Našla jsem poklad.”

Myslel jsem si, že to bude nějaký erotický předmět, když to vzešlo od Arisy, ale byl to jenom normální náhrdelník. Byl k němu přidělaný malý drahokam, co vypadal jako lapis lazuli.

„Je to amulet. Pravděpodobně je kradený, ale je to celkem dobrý magický předmět. Ale nevím, co to je za typ.”

Hledání brzy skončilo a my jsme sesbírali nejenom normální meče, ale kromě jiného také brnění, dýky, luky a šípy. Co se týkalo jídla, vzali jsme jenom luxusní potraviny jako saké.

Když jsem zkontroloval mapu, ve stěně v místnosti vůdce bylo skryté skladiště. Když jsem se podíval dovnitř, byly tam rozmanité šperky a peníze v celkové hodnotě 5 zlatých, spoustu prvotřídního alkoholu a několik knih.

„Loupežník by s sebou neměl nosit příběhy o hrdinech. A je tu dokonce milostný příběh rytíře a šlechtické dívky...”

I když to byl zarostlý chlápek, uměl číst? Kdyby nic jiného, pravděpodobně se to dobře prodá v nějaké pochybné zastavárně, co?

„Hele, hele~ podívej se na tohle.”

„Dobrá práce, Ariso.”

Arisa mi ukázala dva svitky zabalené v prvotřídně vyhlížející látce. Byl to Úkryt a Vzdálený šíp, ale Úkryt už bohužel použili. Pravděpodobně ho s sebou měl cestující kupec nebo šlechtic na sebeobranu.

„Co, ty vidíš jenom ty svitky? Všimni si taky té látky~”

Zkusil jsem ji identifikovat. Vypadalo to, že to byl nějaký magický předmět. Co jsem z toho pochopil, byl to materiál zvaný vlákno yuriha, o kterém jsem ještě neslyšel. Měl vysokou obranu proti fyzickým a magickým útokům. Pokud to nebude mít žádný divný účinek, udělám z toho něco pro Lulu. I když to byl mužský oděv.

„Vypadá to, že to má magické vlastnosti, co? Jelikož nechápu vysvětlení zvláštního účinku, zatím z toho vybavení neudělám.”

„Hm~ nechtěla bych to, kdyby to bylo prokleté a nedalo se to sundat. I když je to škoda, nedá se svítit.”

Navíc zezadu skrýše byli přivázaní tři koně. Podíval jsem se do nedalekého přístěnku, ale našel jsem jenom postroj pro vůdcova koně. Nasadil jsem postroj na koně, který se zdál být jiné rasy.

„Ale, vážně to byli prosperující loupežníci.”

„Vypadá to tak, je tu ale jenom jeden postroj, víš?”

„Já pojedu.”

Mia vysedla na koně bez sedla. Zdá se, že ve svém rodišti byla zvyklá hrát si s divokými koni. Okoukal jsem to od ní a také jsem nasedl na koně. Samozřejmě měl sedlo. Vložil jsem nohu do třmenu a jedním dechem se dostal nahoru.

>[Získána technika Jízda na koni]

>[Získána technika Jízda na zvířeti]

Zdálo se, že to druhé byla technika týkající se všeho kromě koní. Jelikož by mi bylo hloupé nechat jít jenom Arisu, vysadil jsem si ji před sebe. Nevadí mi, že se opíráš hlavou o mou hruď, ale rád bych, aby ses na mě přestala tlačit zadnicí. Jelikož Arisa držela dítě, jenom jsem ji varoval, ale až se dostaneme k vozu, bude čas na trest. Samozřejmě ne v sexuálním duchu.

Dojeli jsme k vozu s dítětem v náručí a mrtvoly loupežníků byly vyskládané podél cesty. Vypadá to, že úspěšně sesbíraly jejich vybavení.

„Pane, neusekla jsem mrtvolám hlavy, co mám dělat?”

„Nevadí, když to necháme tak, do dalšího města to jsou dva dny. Kdybychom je vzali s sebou, smrdělo by to.”

Rozhodně nechci cestovat s 30 odřezanými hlavami.
-----------------------------------------------

Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>