DM - kapitola 79

Kapitola 79 – Lidé na území barona Muna (4)

Tady Satou. Říká se, že je velký rozdíl, když se o něčem doslechnete a když to pak uvidíte na vlastní oči. Ale já si myslím, že je spoustu věcí, které nevíte, dokud si to sami vlastně nezkusíte. Takový Satou.



„E-ehm, děkujeme za výborné jídlo.”

„Tím se nemusíš trápit, všichni už mi dřív poděkovali.”

„Ehm, taky se omlouvám za odpoledne.”

Byla to ta rusovlasá dívka z odpoledne. Pokud se nemýlím, jmenovala se Totona. Osobně přišla do našeho tábora, aby se se mnou setkala, to mi něco chtěla?

Ta dívka vypadala sklesle, ale když hodila očkem po Lulu, začala se tváři odhodlaně. Třesoucíma rukama popadla lem své sukně a zdánlivě se k něčemu odhodlala.

Nemůže to být další situace typu: Prosím, kup mě. Že ne?

Upřímně řečeno už toho mám dost.

Ale počínání téhle dívky bylo trochu jiné. Přetáhla si sukni přes hlavu. Sice jsem řekl sukni, ale měla jednodílný oděv, takže jsem viděl její žebra—

—nebo jsem je aspoň měl vidět, ale Lulu ji zezadu spěšně zakryla zástěrou, takže jsem nic neviděl. Prostě to nechám tak. Nezdá se, že by se chtěla znovu obléct, ale taky tu zástěru neodstrčila.

„T-tohle je moje omluva a díky. Nic nezmůžeme, takže...”

„Zaplatíš svým tělem?”

„Hm, moje starší sestra řekl, že když něco dostanu, mám dát něco na oplátku. Řekla, že to nestačí říct jen slovy...”

Nemyslím si, že to ta dívka myslela takhle, když jí to říkala.

„Nevadí, když bohatým lidem jenom poděkuješ. Ale byl bych rád, abys to nebrala za samozřejmost.”

„Ale—”

„Tvoje sestra určitě chtěla říct, že až z tebe bude člověk, co svůj život žije naplno, měla by ses s ostatními o něco podělit.”

„T-takhle to je...”

Jelikož dívka umlkla, Lulu jí pomohla s oblékáním. Já samozřejmě neměl žádný zájem o tělo malé holky, takže jsem odvrátil pohled.

Když se Totona oblékla, Lulu ji pozvala na čaj. Mia, co měla mít hlídku se mnou, se mi opírala o záda a spala. Spala i během tohoto zmatku, tahle holka se na hlídku vážně nehodí.

„Ehm, co je tohle?”

„Tohle je modrý čaj.”

„Nevadí, když si dám?”

„Je výborný, víš?”

Po Luluiných slovech se Totona soustředila na šálek a přitom vypadala strašně překvapeně. Tváře se jí uvolnily, zajímalo by mě, jestli jí ten čaj chutnal.

Sledoval jsem tu scénu, zatímco jsem Lize připravoval kopí.

„Tohle je poprvé, co piju něco takového.”

„Možná že tady to nikdo nepije. Ale je to pánův nejoblíbenější čaj.”

Když uvážím situaci v této oblasti, pravděpodobně si ho můžou dovolit jenom bohatí lidé. Tento čaj se jmenuje Modrý rubín, snadno se pije jako Darjeeling, i když jsou na úplně jiné úrovni. Když je ten čaj čerstvě udělaný, vypouští jemně modravou barvu, ale když zchladne, vypadá jako normální čaj. Nemůžu si pomoct a začalo mě zajímat, jak to funguje.

Když Totona dopila čaj, zdálo se, že se uklidnila.

Jelikož to vypadalo, že se tentokrát pokusí prodat sama sebe, skočím jí do toho.

„Totono, neposlala bys mi silné děti, aby mi ráno s něčím pomohly?”

„Hm, pokud vám tím můžeme poděkovat, pak půjdeme všichni.”

„Počítám s vámi. Slibuju, že vašim stařešinám dám dva velké žoky brambor. Taky musíte přežít, ne?”

„Hm, hm, děkuju.”

Totona mi s brekem děkovala a Lulu jí otírala slzy.

Ačkoli dva velké žoky brambor pravděpodobně nestačily ani na půl měsíce.

Neměl jsem povinnost nebo důvod jim ještě nějak víc pomáhat, ale zkusím udělat něco, co mi nepřinese žádné problémy. Tenhle způsob přemýšlení je pokrytecký, co?





Zrovna teď jsem byl mimo tábor a hluboko v lese.

Nejdřív mě napadlo, že stařešinům a dětem ulovím pavoučí medvědy, ale změnil jsem názor a zkontroloval terén v lese.

Ta stará žena řekla, že vedle řeky by mělo být dobré místo s hodně humusu a slunečním světlem.

Použil jsem svatý meč, co jsem vytáhl z inventáře, abych svižně pokácel stromy a dal je do inventáře. Jelikož jsem ty stromy posekal bez sebemenšího odporu a jelikož jsem je okamžitě vložil do inventáře, nepřišlo mi to skutečné. Za 10 minut jsem vykácel 300 metrů širokou oblast.

Tak nějak jsem to udělal bez techniky Dřevorubec.

Teď tu byl mnohem lepší výhled.

Dál jsem aktivoval techniku Obdělávání, co jsem získal už dřív.

Postupně jsem vytahal všechny pařezy, ale bylo to celkem obtížné. Pařez jsem dokázal vytáhnout snadno, ale kvůli zpětné reakci se mi nohy zabořily do měkké hlíny.

A proto jsem přestal vytahovat pařezy a místo toho jsem ho jenom vytáhl a pak svatým mečem osekal kořeny. Tahle práce mi zabrala víc času, než jsem čekal, zhruba 1 hodinu.

Další na řadě bylo vytrhání plevele a keřů. Jelikož se plevel v půli procesu utrhl, když jsem zabral veškerou svou silou, obtížně jsem kontroloval svou sílu. Když jsem vytrhával plevel, získal jsem techniku Sběr.

Zdá se, že mezi tím plevelem, co jsem vytrhal, byly taky nějaké bylinky. Je tohle rozdíl v technice Kosení? Rád bych použil ohnivou magii a zvolal: „Zkoste to!”

Když jsem doplel, vytahal jsem zbývající kořeny stromů. Měl jsem z toho divný pocit, jako kdybych z pod země tahal nitě. Bylo to to samé jako u plevele, když jsem zatahal moc silně, snadno se přetrhly, takže jsem musel delikátně kontrolovat svou sílu.

V půlce jsem našel pár obrovských balvanů a kamenů, takže jsem je uložil do inventáře. Na poli by překážely.

Takže teď si myslím, že to na pěstování stačí, ne?

Měl jsem pocit, jako by mi něco unikalo, přemýšlel jsem, jestli to byl účinek techniky Obdělávání.

Nečetl jsem moc mang o obdělávání.

Jelikož jsem nevěděl, co přesně mi na tom nesedělo, i když jsem na tu zem upřeně zíral, vytáhl jsem motyku z té tehdejší opuštěné vesnice a zkusil jsem zemi rozrýt.

„Hm~m, je to normální.”

Když jsem zryl asi 10 metrů, měl jsem pocit, že jsem narazil na něco tvrdého.

V zemi byl kámen. Byl velký skoro jako pěst. Pak jsem narazil na kámen, kdykoli jsem trochu zaryl. Okraj motyky se mi mírně ohnul.

Upravil jsem rozsah vyhledávání mapy a vyhledal jsem kameny. Nejdřív jsem si zobrazil ty v hloubce zhruba 30 cm pod zemí. Bylo jich hodně. Přidělil jsem technice sběr maximum technických bodů a začal sbírat kameny. Sbíral jsem kameny tak rychle, jako kdybych byl v nějaké humorné manze. Někdy se k tomu přimíchal kámen, co vypadal jako drahokam nebo surová ruda, ale pravděpodobně to byly jenom pěkné kameny jako tehdy ten aktinolit.

Když jsem zhruba odstranil kameny, zkusil jsem půdu zrýt. Jelikož jsem to dělal jenom jednou, když jsem byl jako dítě u babičky na venkově, nevěděl jsem, jestli to dělám správně. Pokud tu půdu zryju dost na to, aby byla měkká, tak stařešinové navedou děti, aby to udělaly dobře.

Na kraj pole jsem navršil zhruba 10% plevele, co jsem nasbíral. Použije se jako hnojivo.

Taky jsem osekal větve z 10 pokácených stromů a nakupil je na třech různých místech. Pak jsem je rozsekal na 20 částí přijatelné velikosti.

Do látky jsem zabalil plody gaba a dal je pod nařezané dřevo. Takhle by se k němu neměla dostat zvířata.

„Fuu, přece jen je to dřina.”

Stamina mi klesla o 20%. Nejhorší bylo odstranění kamenů.

„Takže, rekultivoval jsem půdu, ale co s ní mám dělat.”

Ano, bylo by nepřirozené, kdyby se během jedné noci zjevilo použitelné pole.

Nechám to tak a budu doufat, že ho děti najdou, až budou hledat jídlo. Jelikož to místo bylo jen 2 kilometry od nich a blízko řeky, čekal jsem, že ho najdou.

V té době z lesa vyšel pavoučí medvěd, o kterém ta stará žena mluvila při večeři. Přišel se nechat ulovit, takový směšný netvor.




Co se týče tohoto pavoučího medvěda, je to pavouk s částí těla, co vypadá jako medvěd.

Upřímně řečeno byl nechutný.

Objevilo se 5 pavoučích medvědů a já je nalákal zpět do lesa. Mohl jsem je teď zlikvidovat, ale jelikož jsem měl něco v plánu, hodlal jsem vzít jednoho netvora do tábora. Nejdřív jsem beze zvuku skolil čtyři netvory a uložil je do inventáře.

Zbývající netvor mě proháněl, aniž by si uvědomil, že všichni jeho kamarádi zmizeli.

Dle krizového vnímání jsem skočil stranou.

A tak jsem se vyhnul pařátu pavoučího medvěda, který visel tělem vzhůru nohama jako nějaké kyvadlo. Zdá se, že používal svoje vlákna, aby visel na velkém stromě.

Pavouk, co dosáhl maximální výšky svého kyvu se oddělil od vlákna a přistál přede mnou. Ten strom, co použil jako osu, se zlomil.

Medvědí pavouk zvedl svoje přední tlapy a zaujal zastrašující pózu. A já ho kopl a přitom jsem si dával pozor, abych ho nezabil.

Proběhl jsem kolem něj na hlavní cestu.

O chvilku později z lesa vyšel medvědí pavouk. Jelikož by bylo problematické, kdyby mě ztratil z dohledu, hodil jsem po něm velký špalek. Naschvál jsem ho minul.

Vyběhl jsem k táboru a zavolal na Pochi a dívky, co držely hlídku.

Měl jsem v plánu zvýšit každé level a zároveň si zajistit jídlo. Tím zabijeme dvě mouchy jednou ranou.

„Pochi, Tamo, připravte se na bitvu. Nano, až se do netvora strefíš Magickým šípem, probuď Lizu a Arisu.”

„Nepřítel~?”

„Ano nanodesu.”

„Ano, pane.”

Medvědí pavouk přišel po zásahu Naniným magickým šípem o trochu HP. Dokázala mu ublížit i při takovém velkém rozdílu v levelu, co? Tenhle magický šíp je celkem výtečná magie.

Krátkou hůlkou jsem vytvořil Štít a zastavil tak medvědího pavouka.

Medvědí pavouk se svýma dlouhýma nohama snažil dosáhnout za štít, ale Tama mu v tom zabránila svým stiletem.

„Děkuju, Tamo.”

„Nou problem~?”

Pochi se k medvědímu pavoukovi blížila zezadu po uhlopříčce a svým stiletem ho bodla do kloubu na noze. Zdá se, že ho zasáhla, ale nedokázala tím útokem kloub rozbít.

Z druhé strany netvorovo tělo probodlo rudé světlo.

Tou jedinou Lizinou ranou přišel medvědí pavouk o 10% HP. Zdá se, že se vzbudila spěšně, protože na sobě měla jenom něco, co vypadalo jako dlouhé triko, a byla bez brnění.

Medvědí pavouk přesunul pozornost na Lizu. Musím ho upoutat.

„Tady, ty pavučino!” provokoval jsem medvědího pavouka, zatímco jsem ho mlátil štítem. Tomuhle se říká úder štítem, co? Jeho HP klesalo. Ach ne, takhle umře, než Arisa a Mia vylezou.

>[Získána technika Provokace]

Okamžitě jsem aktivoval techniku Provokace. Potom byla bitva hračka. Přece jenom ty nejtěžší útoky nepřítele zatvrzele mířily jenom na mě.

S touhle technikou by to v labyrintu mělo být snadné.

Když Arisa a Mia, co přišly později, uvolnily svou magii, stala se z toho jednostranná bitva zvířecích dívek.

Jelikož jsme bojovali blízko tábora, staří lidé a děti, co se probudili, to sledovali z dálky. Děti jásaly, kdykoli Mia použila svou magii nebo když se Lizino kopí rozzářilo.

Nakonec se medvědí pavouk po Lizině útoku položil na zem a přestal se hýbat, což od dětí a starých lidí vymohlo výrazně hlasité jásání.
-----------------------------------------------

Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>