DM - kapitola 84

Kapitola 84 – Lidé na území barona Muna (9)

Tady Satou. Říká se, že schopnost vnímat náladu je nepostradatelná, ale na jiném světě je to jiné. Je tu nečekaně hodně lidí, kteří se chovají, jak se jim zachce.

Pokud zapomenu na rozdíl ve společenském postavení, zdá se, že udělám různé chyby.



Když si Nana sundala kápi, ukázaly se její blonďaté vlasy. Torumu to okouzlilo a Hayuna mu vrazila loket do žeber. Takže ho Hayuna vážně držela zkrátka.

Když Nana dostala svolení od Hayuny, pochovala si dítě v náručí. Vypadala naprosto spokojeně. Vypadala jako svatá matka – tedy kdyby nemluvila.

„Je tak načechraná a měkká nanodesu. Master, já chci také mladý organismus.”

„O tom si promluvíme, až naše cesta skončí.”

„Masuta?”

„To je moje přezdívka.”

(Pozn.: Japonci a jejich obliba prokládat normální řeč zkomolenými anglickými výrazy. Nana Satouovi neříká pane, ale Master. A Japonec by to ve své abecedě přepsal jako Ma-su-ta).

Poté se Toruma a jeho žena zajímali o Nanin excentrický způsob řeči, ale když jsem jim řekl, že žila v ústraní v daleké zemi, takže jí jazyk Shiga moc nejde, schválili to. Řekl jsem jim, že má k jídlu jenom vodu, protože má slabé tělo. Zdálo se, že Toruma a jeho žena si mysleli, že Nana a já jsme sezdaní. Nechal jsem to nedorozumění být, protože nám to stejně nijak neuškodilo.

„Tohle je výborné. Plné venkovské chuti, ale mít hojnost masa je pěkné. A kromě soli tu je i pepř!”

„Díky nadrcenému pepři ve smaženém jídle se mi prohřálo tělo.”

I když ti dva vypouštěli hlášky, jako by byli moderátoři v nějakém gurmánském pořadu, jedli dost. Hádám, že se nedá nic dělat, že jsou tak chamtiví, když v loupežnickém brlohu pravděpodobně nejedli.

Pochi a Tama byly dneska zticha. Obvykle hlásily: „Nášup, prosím nanodesu~” Podíval jsem se po nich, dneska jedly pomalu a pořádně žvýkaly. Snědly zhruba jenom půlku své porce. Ha? Po půlce jídla vstaly a zamířily sem. Copak to nebylo dobré?

„Chceš jídlo~?”

„Dám ti půlku nodesu.”

Ty dvě nabídly svoje talíře Hayuně. Pročpak jí ten talíř nabídly, když se tvářily velmi upřímně nebo dokonce bolestně?

„Hej, hej, nezáleží na tom, jak je to dobré, nebudeme jíst zbytky po pololidských otrocích, víš?”

Torumův pošklebek nebyl nijak zvlášť hlasitý, ale mělo to špatné načasování. Takže se to k nim doneslo.

Jak to Pochi a Tama zaslechly, svěsily uši. Torumova poznámka by možná nebyla tak krutá, kdyby v tom nebyla diskriminace proti pololidem. Ale ten jeho úsměšek vůči těm dvěma, co jednaly v dobré vůli, nemůžu nechat být jen tak.

Budu tohohle chlápka, co nedokáže číst náladu kolem, ignorovat. Už mu nebudu říkat Torumo, od teď to je chlápek.

Ups, než abych se zabýval tímhle chlápkem, jedná se o Pochi a Tamu.

„Co se děje?”

„To kvůli mléku pro dítě desu.”

„Pokud nebude hodně jíst~ dítě umře~?”

Tak nějak nechápu, co to říkaly, ale tohle byl ten důvod, proč už nějakou dobu vypadaly zasmušile, co?

„Pane, u našeho předešlého majitele byla jedna žena s leopardí hlavou, co měla dítě. Matka neměla mléko, protože jsme jen zřídkakdy dostávaly jídlo, takže dítě zemřelo hlady. Během té doby pololidští otroci spolupracovali a dělili se o půlku jídla. Ty dvě si na to vzpomněly.”

„Aha, Pochi a Tama jsou laskavé. Není se třeba trápit, máme dost jídla, takže se jděte najíst. Můžete si říct o nášup jako obvykle.”

Po Lizině vysvětlení jsem to pochopil. Když uvážím, jak se chovali lidé z té gildy Hnědá krysa, vůbec by mě takové chování nepřekvapilo.

Když to Pochi a Tama zaslechly, podívaly se na sebe, vesele vykřikly „hurá” a zvedly talíř v obou rukách vysoko nad hlavu. Co jiného od nich čekat, že nenechaly spadnout ani zeleninu.

Hayuna řekla Pochi a Tamě: „Cením si vašeho zájmu.”

Ale ten chlápek řekl: „Takže já si taky řeknu o nášup.”

Nejenom Liza, ale samozřejmě i Lulu jej úžasně ignorovala. Ten chlápek vrávoravě chodil kolem se svým talířem, ale jelikož nikdo nijak nezareagoval, sklíčeně zase odkráčel. Bylo ubohé, že ho ani Hayuna nepodpořila.

Ale nezdálo se, že by se kál. Když si Hayuna řekla o nášup, taky přidal svůj talíř a řekl si o další. Taky jsem mu dal. Ne proto, že bych s ním soucítil, ale protože bylo otravné poslouchat, jak je nabručený.




Po jídle jsem šel s Nanou do vozu, protože Hayuna hodlala nakojit dítě. Nana chtěla kojení vidět, ale protože to pro mě bylo trapné, vzal jsem ji s sebou.

Teď doplním Naně magickou moc.

„Master.”

„Copak?”

„Taky chci kojit mladý organismus.”

„Mléko nepoteče, ne?”

Viděl jsem, jak se Nana dotýkala vlastních prsou, protože jsem jí momentálně dodával magickou moc zezadu. Jo~ jsou velké. Mléko by se mělo tvořit, jakmile bude mít dítě, ale nevěděl jsem, jestli homunkulus jako Nana může porodit.

„Co mám dělat?”

Když jsme skončili s doplňováním, Nana se na mě s touhle otázkou otočila.

Ooch. Tohle je... pěkné. Bezděky jsem natáhl ruku, ale najednou jsem dostal ránu do zad a můj původní úmysl se mi nepodařil.

„C-co to vy dva děláte!”

„Sprosté.”

Byla to Arisa a Mia. Ale stejně, kdy si Arisa vyrobila papírový vějíř?

„Co to říkáte? Jenom jí doplňuju magickou moc.”

„Záda.”

„Správně, copak jsme se nedohodli, že jí budeš doplňovat magickou moc zády?”

„Samozřejmě, udělal jsem to tak. Nana se najednou otočila.”

„Vážně?”

„Opravdu?”

„Ano, potvrzuji. Požádala jsem mastera, aby mi pomohl tvořit mléko na kojení.”

P-počkat, Nano? Pokud řekneš něco tak turbulentního...

„Na kolena.”

„Hm.”

Poslušně jsem za námitek klesl na kolena, ale nenechaly to plavat. Možná to bylo proto, že si uprostřed procesu všimly mého pohledu na Nanino tělo.

Skoro mě Mia a Arisa přinutily, abych jim promnul prsa, aby jim narostly, ale nějak se mi tomu podařilo vyhnout. To bylo nebezpečné. Spíš než tohle bych bojoval s démonem ze Seryuu.




Když mě Arisa a ostatní dívky konečně propustily, šel jsem zpět k páru. Zdálo se, že krmení skončilo. Vypadá to, že to dítě v loupežnickém brlohu zavřeli do sklepa, protože nahlas brečelo.

Když jsme si povídali, Lulu pro nás tři přinesla čaj. Nebyl to obvyklý modrý čaj, ale bylinkový čaj. Lulu řekla, že modrý čaj nebyl pro matku dobrý. Nebo spíš že ovlivňoval matčino mléko pro dítě.

Hayuna a já jsme čaj přijali a poděkovali Lulu, ale Chlápek se zeptal: „Co to je, to není saké? To nemáte žádné víno? Pivo by taky šlo.” Místo aby jí poděkoval. Vypadal jako opilý stařec, co obtěžuje kajutovou službu. Když mu bylo řečeno, že tady nikdo nepije, vypadal zklamaně.

„Ale stejně je v této oblasti hodně loupežníků.”

„Máš pravdu, potkali jsme jich dost ještě před tím, než nás chytili. Předtím jsme měli početní převahu, takže utekli ještě před bojem.”

Takže byla pravda, že loupežníci se střetu vyhnou, když vidí žoldáky.

„Navíc mě překvapilo, kolik vesničanů se snažilo prodat sami sebe.”

„Copak to není normální, když je špatná úroda?”

„Řekli, že neměli špatnou úrodu.”

Řekl jsem mu, že příčinou je svatba baronovy dcery, ale Chlápek řekl něco nečekaného.

„Hee~ ta zasněná Soruna se vdává, co? Kterého šlechtice má za partnera? Určitě je celkem mužný, že si vzal nevěstu od váženého bratrance.”

„Zdá se, že se vdává za hrdinu.”

Když to Chlápek zaslechl, vybuchl smíchy a válel se po dece, jako by to bylo něco vtipného.

I tak si myslím, že bylo mnoho šlechticů, co se chtěli oženit s dcerou lorda, i když to je jenom baron. Chtěl jsem se zeptat, co myslel tím mužný, ale to bychom odcházeli od tématu, takže to budu ignorovat.

Hayuna, co vycítila náladu, Chlápka pokárala. Přemýšlel jsem, jak se za tohohle muže provdala.

„Drahý, co ti přišlo tak legrační? Nepochopíme to, když se budeš jenom smát.”

„Ha ha, no, vážený bratranec je známý tím, že má rád hrdiny, ale nikdy jsem nečekal, že svou dceru provdá za hrdinu. Z toho bude dobré pouto s říší Saga.”

„Pan baron má rád hrdiny?”

„Jo, jeho koníčkem je sbírání knih s hrdinskými příběhy. Dokonce se mezi kupci povídalo, že nechal ve městě Muno obzvláště postavit divadlo, aby se konala vystoupení o hrdinovi.”

Aha, takže zneužili té záliby v hrdinech.

„Vlastně mám jednoho známého kupce, co má blízko ke královské rodině, co se přímo setkal s hrdinou. A tvář, postava a rysy hrdiny, o kterých mi řekl, se neshodují s hrdinou, co momentálně pobývá s baronem.”

„Hoo? Takže pane Satou, to tvrdíš, že váženého bratrance podvedli?”

„To neříkám. Nedokážu si představit, proč by byl hrdina mimo říši Saga, když se nejedná o podrobení démonického lorda. Zvlášť v této době, kdy se blížíme období démonických lordů. Navíc i ve městě Seryuu došlo k veřejnému rozruchu ohledně sira stříbrné masky, co se podobal hrdinovi. Obávám se, že i pan baron může dojít k úhoně.”

Vlastně mě to ani trochu netrápilo, ale takhle by to mělo být v pořádku. Jako další bych do našeho hovoru měl přirozeně zamíchat toho démona.

„Také jsem slyšel zkazku o tom, že se nedaleko města Muno objevil démon s netopýřími křídly. Když jsem pobýval ve městě Seryuu, zaútočil tam starší démon, takže mezi kupci poletují zkazky, jestli se nějaký démon nezaměřil i na město Muno.”

Lži přimíchané do pravdy. Dokonce i ruský spisovatel to tak řekl.

„Takže tu je taková zkazka, co? To by vysvětlovalo, proč jsme neprojeli kolem jediného kupeckého vozu, jakmile jsme vjeli na tohle území,” řekl Chlápek a vypadal přesvědčeně.

Ale já jsem řekl, že to bylo kvůli špatnému veřejnému pořádku. Navíc pokud na hranicích stráží takoví lidé, určitě se tomuto území, kde není nic než špatnosti, vyhnete. Lidé, co ve vévodství neměli nějakou naléhavou záležitost, se pravděpodobně vyhnou průjezdem tímto územím, ne?

Přemýšlel jsem, jestli se tahle rozprava dostane k někomu vlivnému, i když se jednalo jenom o zkazky. Od tohohle nespolehlivého Chlápka nemůžu nic čekat, ale jelikož to slyšela i Hayuna, očekávám, že to po konexích mezi manželkami bude dobře plynout.
-----------------------------------------------

~ Satou a jeho jedna babka povídala a vrabci čvrlikaly. ~

Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>