OSO - kapitola 16 (1)

Kapitola 8 – Velký žrout Mýtických zvířat a Podpora

Když jsme přispěchali zpět do našeho základního tábora, uvítala nás scéna, jak hráči spěchali jako včely z úlu, do kterého někdo píchl.

Myslel jsem si, že hráči, co se pohybovali po základním táboře, byli stejně naštvaní jako já, ale——

„Hej! Okamžitě pojďme na lov. Najděme Žrouta Mýtických zvířat a ulovme ho.”

„Počkejte chvilku! Co kdybychom ho nalákali sem, ať se všichni dívají?”

„To je dobrý nápad?!! Necháme družiny a jednotlivce soupeřit v časově omezených útocích.”

„Taky se zúčastním!”

„Počkejte, co to je, to je nechutné. Nechci se k tomu přiblížit?!”

„Jejda?! Už to sem přišlo! Pojďme na to, mizerové!”

„ „JO!!” ”

„.........”

Co to bylo, co bylo s tím rozdílem v teplotě mezi mou nervozitou a jejich motivací...

Když jsem se ze skalnaté oblasti na severu vracel do našeho základního tábora, viděl jsem toho netvora Žrouta Mýtických zvířat jenom jednou. Používal svou nesymetrickou tlamu s řadami ostrých zubů, aby rozerval stromy. Ty prvky, z kterých sestávalo jeho tělo, se daly nazývat strašidelnými. Jeho tělo mělo masovou texturu hnědých a černých tónů, vyrůstalo z toho nespočet chapadel. Byla místa, z kterých se zdálo, že vyčnívaly lidské siluety. Z tmavého masa čouhala bílá a světle růžová svalová vlákna, bylo to zbarvené do ruda, aby to zdůraznilo barvy.

To místo, co vypadalo jako jeho hlava, bylo zahloubené; propadlé dovnitř, oční důlky to mělo prázdné a naplněné temnotou. Jeho zastřený řev zasáhl mého ducha a já se zamračil, jak jsem se cítil nepříjemně.

Jenom teď jsem nenáviděl, že Jestřábí zrak byl schopen spatřit tu siluetu tak jasně. Ale nedávno jsem viděl podobnou postavu.

„...Yu..., Yun!”

„——Ech?!! Copak?!”

„Vím, co chceš říct. No, tohle je realita hry.”

Protože jsem se hluboce zamyslel, neuvědomil jsem si to, ale zdálo se, že na mě Magi několikrát zavolala. Pak jsem si na to vzpomněl a zeptal jsem se Magi a Sei na ten „teplotní” rozdíl, o kterém jsem zrovna před chvílí přemýšlel.

„Sei... copak by člověk při pohledu na takovou monstróznost normálně nezpanikařil?”

„No, tady jsme ve hře. Ale logicky řečeno, pokud by to hráče okamžitě zabilo, nemohli by si zvýšit level. Jestlipak se cítí až příliš bezpečně.”

„Ale návrh toho netvora bral v potaz psychologické znechucení a zastrašení. Myslím, že to je zajímavé.”

Když jsem si vyslechl, co Magi a Sei řekly, přesvědčilo mě to. Pokud něco, hráči v této situaci vesele sbírali informace, místa k útoku a slabiny, umístění, kde se dala uštědřit újma a kde ne... to vyvolávalo potřebu vyměňovat si názory, aby se to ověřilo.

Když jsem nakrčil obočí, jak se situace změnila, našel mě Cloude a přišel za mnou.

„Dokonalé načasování, Yun. Pomoz nám.”

„Haa? S čím?”

„Připravit spotřební položky na rozhodující bitvu s bossem.”

„Uhee, vyráběl jsem je teprve včera, to chceš, abych to dělal znovu...”

Začal jsem kráčet k místu, co Cloude určil. Zdálo se, že tam čekal nasbíraný materiál.

A než odešel, zavolal k mým zádům: „Ach, správně. Fotky, co jsi pořídila na dně jezera, nám napoví, jak nepřítele sejmout. Kromě toho studujeme různá vodítka, takže v rané fázi budeme moct najít slabiny nepřítele.”

„Hm? Vážně? Dobře,” zareagoval jsem na jeho slova. Takže to bylo užitečné. S malým úsměvem jsem začal vyrábět lektvary.

A pak jak došlo k intenzivnímu provozu hráčů z a do bezpečné zóny, ustanovil se výrobní systém, co byl do tohoto divokého tance zahrnutý.

„Hej! K základnímu táboru se blíží několik Žroutů zvířat! Okamžitě je zastavte!”

V reakci na hlas člověka, co byl na hlídce, se hráči, co odpočívali, dali okamžitě do pohybu. A——

„...Žrout mýtických zvířat, jde po mláďatech?”

Přestal jsem pracovat, jak jsem se pustil do kontroly, neboť se změnila situace. A tehdy jsem spatřil mláďata, jak se přišla skrýt do bezpečné zóny.

Při pohledu na Žrouty mýtických zvířat, co hráči spěšně porazili, se mláďata navzájem vyděšeně choulila k sobě.

„Ehm... co budeme dělat s těmi mláďaty?” zeptala se mě žena, co nesla několik mláďat, co se choulilo k sobě.

„Ech, proč se ptáš mě?”

„No... to proto, že jsi Chůvička mláďat.”

„Přestaň s tou přezdívkou. Nesnáším to.”

Strašně jsem nenáviděl, že mi říkali „chůvička”, i když jsem byl muž. Taku mě kvůli tomu bude pravděpodobně škádlit. Zdálo se, že jsem měl před sebou akorát chmury. No, ale nemohl jsem je nechat jen tak.

„Proč se nezeptáme kolem, jestli tu není někdo, kdo by se o ně chtěl postarat? Možná s nimi někdo bude moct uzavřít úmluvu.”

Zdálo se, že tu bylo hodně lidí, co hledalo mláďata, ale žádná nepotkali. Pro ty lidi to byla dobrá příležitost se o ně postarat.

„Nevadí to?”

„Jestli to vadí nebo ne, já už mám dvě... a není to tak, že bych měl právo říkat ostatním, co mají dělat. Ale pokud tu jsou lidi, co jsou ochotní se o ně starat, není v pohodě s nimi prostě spolupracovat?”

Jak jsem to řekl, tu ženu to zarazilo. Když se vzpamatovala, hluboce se poklonila.

„M-moc děkuju!”

„Nechovej se tak pokorně, místo toho se cítím omluvně.”

Bylo mi trochu nepříjemně, že se na mě spoléhal tak pokorný člověk. Poté ženin vážný výraz okamžitě zjihl a já si uvědomil, že už ji mláďata okouzlila.

Poté byla uprchlá mláďata bez problémů schopná najít si úkryt. Zdálo se, že muži si vybírali taková, co by v budoucnu mohla být silná, a soustředili se na skvělá mláďata. A u žen se zdálo, že u mláďat zdůrazňovala roztomilost.

Snažili se je nakrmit, ptali se, co je pro ně lepší, dělali rozruch tím, že s nimi mluvili, a také zkoumali ten pocit odtažitosti, když je bojácně hladili.

Když jsem se na tu situaci díval objektivně, vypadalo to jako řádné náměstí na hlazení zvířat, bylo to konejšivé. Ale...

„Proč musím pro mláďata připravovat jídlo?”

„Prakticky nikdo z nás nedokáže použít Vaření, prosím.”

„Ne, ale já musím vyrábět lektvary...”

„To nic. Můžeš je vyrobit ve velkém technikou, až ti dojde MP, a tu dobu, než se ti zase obnoví, využít k Vaření.”

Jako první za mnou přišla ta žena, o které jsem si předtím myslel, že je pokorná. Ale řekla mi tohle.

Ale navzdory tomu, že si po mé přednášce několik lidí vzalo Smysl Vaření a pokročilo v něm, to břímě se nijak nezlehčilo.

Takhle řečeno se den blížil ke konci a když jsem konečně zajistil neustálou dodávku spotřebního zboží, rozhodl jsem se trochu odpočinout.

Jelikož to byla virtuální realita, necítil jsem se fyzicky znavený, ale cítil jsem se duševně vyčerpaný. Nicméně jak jsem kroužil rameny nebo pohnul očima, zdálo se, že moje tělo fungovalo, jako kdybych byl normálně vyčerpaný.

„Zdáš se celkem unavená, Yun.”

„Cože, Cloude, co? Pomohl jsem, přesně jak jsi chtěl. Ale bylo by dobře, kdyby mě odměnili lépe.”

„Než si promluvíme o odměně, chci tě požádat ještě o něco...”

„Hej, doufám, že to není další práce, rozhodně nic dělat nebudu.”

„Yun. Nezúčastníš se podrobení bosse?”

„Haa, to je další věc, co mi přijde jako otrava.”

Haa, ačkoli jsem si povzdechl, Cloude se mě zeptal, jestli chci, a nenutil mě k tomu. Vyslechl jsem si, co mi chtěl říct, než jsem se rozhodl.

„Potvrdili jsme šest netvorů bossů [Velkých Žroutů mýtických zvířat]. Co se týče jejich slabin, ačkoli to jsou jejich zorničky jako u normálních Žroutů, mají jich na svém obrovském těle hodně. Navíc mají schopnost kolem sebe generovat Žrouty zvířat.”

„Takže... proč mě zveš. Není to tak, že bych byl tak silný.”

Cloude by to měl vědět. Nebyl jsem dost silný, abych byl užitečný.

„Lidé, co tě zvou, nehledají bojovou sílu. Potřebují podporu, co mohou poskytnout tvoje očarování, a také zlepšení léčení v zadní linii. Díky tomu nebudou muset lidé v přední linii trávit čas a sílu navíc. Je to to, čemu se říká rezervní síla.”

„Aha, mou úlohou je lékárnička.”

To jsem sám řekl, ale podivné bylo, že mě to přesvědčilo.

„Lidé, co nabíráme jako zadní voj a mágy, jsou během boje relativně v bezpečí. Pokud jsi nervózní, pošleme tě na stejné místo, kde jsou teď tvoji známí... co uděláš?”

Byl jsem teď trochu nervózní—— měl jsem zemskou magii, útoky na dálku, s lektvary můžu jednat jako pseudoléčitel, můžu použít Čarovná umění a posílit ostatní. Můžu splnit různé úlohy, zatímco si budu udržovat bezpečný odstup jako zadní voj. Ačkoli nejbezpečnější pozicí bylo vyrábět v základním táboře...

„Dobře. Vyrazím jako podpora. Pokud budu spolu s Takuem a Myu, budu se cítit do určité míry v bezpečí. A pokud se to obrátí k horšímu, vždycky můžu utéct.”

„Fuu, velmi dobře.”

Ačkoli se Cloude usmál se založenýma rukama, ten jeho neotřelý úsměv byl vlastně podezřelý. Bylo to něco, co mě trápilo.

„Ale nechci, aby mě Ryui nebo Zakuro následovali do boje s bossem.”

„Tak bys měl požádat Lylyho a Magi. Nepožádal jsem ty dva, aby šli na přední linii. A mě pozvali, abych se postaral o operace a strategii přední linie.”

Budu se cítit v bezpečí, pokud Ryui a Zakuro zůstanou s Magi.

„Tak tě přidělíme nějakému tvému známému. Tvoje starší sestra by měla stačit, ne?”

„Proč jsi najednou přišel se Sei.”

„Nejlepším řešením by bylo umístit tě do blízkosti vysoce zručného mága, co dokáže zajistit tvoji bezpečnost, pod záminkou, že vykompenzuješ jeho spotřebované MP s MP lektvary.”

„CO JSEM ZÁSOBÁRNA MP?!”

Jak jsem zvedl hlas, Cloude zareagoval s „hahaha” a podezřele se zasmál. Ale já nežertoval. Mě to přišlo jako pravda.

„Takže. Vrátím se, abych dokončil vlastní přípravy.”

„Yun. Máš v úmyslu takhle vyzvat bosse na souboj? Na něco jsi zapomněla.”

Jak to Cloude řekl, předal mi brnění, co jsem u něj nechal na opravu, Okrového tvůrce. Když už jsme u toho, tak jsem si zvykl na ty bílé jednodílné šaty, že jsem na to zapomněl. Zlehka jsem zvedl lem šatů.

„Celkem jsem se posnažil, abych zvýšil řád. S tímhle se obrana zvýšila a můžeš mít trochu klidu v mysli, ne?”

„Díky. Tak se uvidíme později.”

Rozloučil jsem se s Cloudem a šel jsem do našeho srubu, abych si vzal materiál. Dokud mi čas a MP umožňovalo, opracovával jsem drahokamy a vyrýval jsem do nich magii pomocí Očarovat technikou.

Připravil jsem si dva typy Magických drahokamů, taky vybavení, spotřební položky a zkontroloval jsem rozložení Smyslů.

A když jsem skončil s přípravami, zamířil jsem za Lylym, abych s ním nechal svoje partnery, Ryui a Zakura. Tam jsem našel——

„Magi?! Co tady děláš!”

„Yun. Nejsi fér, hodláš se přidat k něčemu tak zajímavému jako pokoření bosse a mě, svou starší sestru, tu necháš.”

„Ne, Cloude mě akorát požádal... nebo spíš mě požádali akorát o to, abych vypomohl v zadním voji...”

„To—— takže tě do toho zapletl Cloude, takže tě přinutil to udělat, co?”

Jů, to byla mocenská hra. Překvapilo mě to, ale nebyl jsem si jistý, jestli jsem s Cloudem soucítil nebo ne.

Sei na mě čekala vpředu, bez problémů přijala, že s námi šla Magi, a přidali jsme se k silám.

Těch šest bossů jsme měli porazit zároveň. Ten, kterého jsme měli porazit my, byl ten, co se objevil nedaleko jezera na jihu.

---

SP v držení 19

【Luk lv24】

【Jestřábí zrak lv36】

【Nárůst rychlosti lv20】

【Odhalení lv21】

【Magické nadání lv39】

【Magická moc lv41】

【Čarovná umění lv12】

【Alchymie lv27】

【Dávkování lv17】

【Vaření lv16】


Neaktivní:

【Krocení lv1】

【Syntéza lv24】

【Nadání zemského živlu lv9】

【Zručnost lv27】

【Plavání lv13】

【Řemeslné znalosti lv27】

---
-----------------------------------------------


~ Tak Yun vyrábí, když nevyrábí, tak vaří. A pak ji ještě naženou na přední frontu... tedy na zadní frontu. ~



Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>